ZuzziŠ komentáře u knih

Nejdřív jsem si četla recenze ke knize, a pak knihu samotnou.
Takže milí kritici.
S textu nevyplývá, že by Lena vždycky v pravý čas kápla na správný text.
Autorka se historií nechala inspirovat, jak, sama píše v závěru - nepovažuji za vhodné její slova opisovat a tvářit se, že jste objevili Ameriku.
Že se v různých dobách mluvilo a psalo odlišně je fakt, ale pokud vás toto trápí...
Že ale nikomu z vás nevadil pojem "děcko" místo "dítěte", to je mi záhadou.

To je totiž moje jediná výtka.
A všem budoucím čtenářům doporučuji počítat s tím, že historie je drsná, a když si o ní přečtete, může se stát, že se budete muset chvíli dívat do zdi a vydejchat to.

13 17.10.2023

Jejdamane! Tahle kniha má všechny předpoklady stát se světovým bestsellerem, podle kterého natočí velkofilm s ...nevím s kým v hlavní roli! (Nicole Kidman?)

11 12.02.2018

Ach, jak krásné! Dokonce tak, že jsem si začala hledat letenky na ostrovy a přemýšlela o založení literárního spolku (bramborový koláč mě nenapadlo péct).
Kniha hladila mou dušičku.
A stejně jako hlavní postava, i já se vdávám rychle, ale už nechci zbytečně čekat. Toužím zahájit novou kapitolu života co nejdřív.
Jsem zasnoubená teprve krátce, ale připadá mi, že jsem před tím nežila.

9 12.06.2019

ASi mám pocit, že jsem četla jinou knihu než většina profesionálních kritiků a recenzentů - třeba na obalu mé knihy je "na jedné straně milující otec a manžel". A to vyplývá z čeho, že u soudu řekl, že má své děti rád?
Kdybych já měla hodnotit (a teď mám k tomu jedinečnou příležitost, a tak tedy hodnotím) hlavní postavu knihy, nebudu používat výrazu zrůda, rozdvojená osobnost, cynik, budu se přidržovat svých vlastních (a teď se bojím, že když napíšu "zcela správných" názorů, zůstane má nadsázka a donebebijící ironie nepochopena) vývodů, a totiž, že to byl patrně autista, nesmírně inteligentní a skutečně organizačně schopný člověk, s potlačovaným (možná výchovou, možná v důsledku choroby, kterou jsem mu tak snadno a bez jakékoli odbornosti diagnostikovala) emočním vnímáním světa.
A byl člověkem, který právě ve zrůdnosti svého jednání, nám dal lekci, že spousta problémů je snadno řešitelných, když se na ně podíváme pouze a jen technicky. A současně nám dal lekci, jak pouhé technické vnímání světa je nebezpečné.
Nejde to ani bez jednoho.

9 25.07.2017

Doplňování základního vzdělání: Narnie padla.

A zrovna teď nejvíc oceňuji teologický/filosofický přesah boje dobra a zla. Kdo slouží dobru, slouží dobru, i kdyby mu říkal zlo...

7 06.03.2020

Když jsem četla tuto knihu, tak jsem pravidelně chodila pozdě s výmluvou "četla jsem knížku a přejela zastávku". Někdy i víc jak jednu. Málem jsem nešla spát.
Ne, přečtu poměrně dost knížek za rok a tohle se mi nestává.

7 26.06.2019

Tak jo.
Pokud se to prezentuje jako autobiografie, pak je to samozřejmě špatně, tohle není autobiografie. V autobiografii bývají dojmy a emoce a pocity cenzurovány.
Pak je to ale osobní zpověď, jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. A řekla bych i jeden z nejcennějších - protože pouze v případě osobní zpovědi se věci ukážou takové, jaké jsou - alespoň z pohledu zpovídajícího se. Je to jako když někomu, s kým máte konflikt napíšete dopis, kde popíšete svoji situaci. Samozřejmě rozdíl mezi dopisem a knihou je v tom, že dopis bývá chráněn listovním tajemstvím a moc dalších lidí to nepřečte.
Být tam cokoli o mně, sednu a napíšu (dopisovou) reakci, jak jsem to vnímala já. Vlastně celou tu osobní zpověď vnímám jako začátek rozhovoru.

Ta kniha je cenná pro nás všechny. Můžeme se z ní naučit, že můžeme být naprosto nepochopeni ve svém dobrém jednání (což si například myslím teď může být úvaha Ondry Rybáře). Že někdy potřebujeme čas, aby se některá nedorozumění vysvětlila. Že život je složitý a každá lidská bytost nemusí být taková, za kterou ji máme, i když se léta známe.
Tímto končím filosofickou úvahu o přínosu Jiné Gabriely Koukalové světu.

6 18.05.2018

Na doporučení babičky a na základě informace, že se jedná o první držitelku ceny \Miloslava Švandrlíka o nejhumorističtější knížku roku (2012), jsem si tuhle knihu vybrala, když jsem měla pocit, že kombinace mého zaměstnání a v poslední době čtené literatury vede tak akorát k úplnému vyčerpání.
Poslední aristokratka nezklamala. Chcete-li si odpočinout a smát se, je to správná volba.
A v neposlední řadě oceňuji autorovu schopnost vyhnout se vrtání a rozmazávání jednoho a to samého (prostě se snažím říct, že přichází s novými nápady ohledně postav).

6 08.04.2016

Venku je krásně, slunce svítí, na stromech začínají kvést pupeny a já, já čtu knihu temnou, temnou temnou.
Jestliže jsem se rozhodla, že se letos pokusím naučit se číst poezii, tak jsem dostala lekci: poezie, ta se čte duší a srdcem. A to, co zbude v duši a v srdci, to je to ono slavné "co tím chtěl básník říct".

6 02.04.2016

"Půjčila jsem si Jíst, meditovat, milovat."
"A co tě k tomu vedlo? - snad ne kvalita filmu!"
"Ne, ale kvalita filmu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů. V tom filmu byla hlavní hrdinka taky nesnesitelná a v knize ani trochu, tak jsem si řekla, že stejný osud potkal i tuhle knihu."
...
Nepotkal.
A je to ještě horší. Není to smyšlený příběh, ale tahle osoba skutečně existuje.
...
Dala bych tři hvězdy, ale dávám čtyři - protože pro svoji krevní (cílovou) skupinu musí tento příběh být něco fantastického. Trefa do černého.
...
PS: kdybych měla rok volna bez finančních starostí, taky jsem odpočatá, zrelaxovaná a vyrovnaná.

5 05.12.2023

O knize jsem slyšela od jiných vědců-přírodovědců a jejich manželky mi ji doporučily s tím, že je to velmi vtipná ukázka toho, jak je život s geniálním fyzikem složitý (ale nemyslím si, že by se chtěly litovat. Byl v tom i povzdech: "Máme Feynmanna na talíři!")
Renesanční člověk, trošku blázen...vědom si své vlastní ceny, majíc pokoru.
Smekám.

5 22.01.2020

Už třináct let mi doporučovaná kniha, kvůli které jsem si založila do diáře papírek knih, které si chci přečíst (přece jenom, když si na něco už přes deset nejste schopni vzpomenout ve správnou chvíli...), a já se tak zklamala. Co jsem čekala? Asi jen "další" čtenářskou extázi, nicméně jsem se zmítala někde mezi příběhem řečeným jen tak mimochodem a středověkými disputacemi o tehdejší zkaženosti církve očima toho, kdo ji opustil. Jssem smutná, že jsem zklamaná.

5 30.09.2017

Jemné, tuze krásné...když se básník nostalgicky rozněžní, vznikne skvost.
(Co jsme jednou milovali, milovat budem dál)

5 21.04.2017

Hoj, hoj, hoj, to jsou mi ale pohádky! Dá-li Bůh a já budu mít děti, vyrostou na nich!

5 07.07.2016

Na vědomost se dává, že začíst číst Zahradníkův rok je nejlepší na jaře. Radujete se společně s autorem z toho, že všechno pučí, a začnete přemýšlet o půdě...
...a pak, dříve než kalendář, dojdete ke konci roku, kde se ze zahradničení, tak nějak plynule, samozřejmě, samo a nevtíravě, stane hluboké a pravdivé zamyšlení o životě, který je věčný. A to všechno pěkně prosím, při popisu toho zahradničení.
Čapka nelze nemilovat.

5 12.04.2016

Omlouvám se tímto Boženě Němcové, že jsem si myslela, že ve skutečnosti vůbec neumí psát a že se proslavila jenom díky své kráse. Inu, číst povinnou četbu na základní škole se nevyplácí a zase jednou jsem si to potvrdila.
Červená knihovna devatenáctého století, romance jemná a lyrická, dá se to číst i v kostele před bohslužbou (a v tramvaji po odchodu z ní) a nikdo se tím nemůže cítit uražen.
Láska na první pohled? Svatba ihned po seznámení? Naivní spisovatelka? Nebo si komplikujeme život jakýmsi testováním, dokonalou shodou a hypotékou?

5 06.03.2016

Recenze byly okázalé - nejlepší z knížek Tučkové.
Můj závěr: Žitkovské bohyně jsou lepší.
Asi to bude tím, že Gerta hraje celou dobu na obě strany, a tak je vždycky ublíženou obětí...
(a pak jsou tam ty pasáže, kdy obětí skutečně je, a ve mně z toho mrazí)

4 30.04.2024

Nevím, jestli si kniha zaslouží takové haló.
Sice úmyslně nestraní ani jedné ze stran husitského sporu, ale Hus z toho vychází dost neslaně, nemastně...což původ husitských válek docela zatemňuje.
Překvapila mě jednoduchost jazyka, přímočarost textu. Uznávám, popsat velké intriky jako Feuchtwanger...umí asi jenom Feuchtwanger.

Největší potíž jsem měla s těmi klasickými předsudky. 90% příběhů, ve kterém se objeví žena, končí sexem, první část knihy ženy dokonce ani nevaří... Kališníci automaticky nesnáší Zikmunda (sakra, fakt?- že jsem si nevšimla) a katolíci Husa (toho jsem se snažila si všimnout, ale nejde to, nic se o něm neučí).

A jestli budu číst další díly? Jako zajímalo by mě, co bude dělat Olbram, ale...asi je můj čas drahocennější. Nevím.

4 17.10.2023

Jistá zkratkovitost příběhu je asi pro komiks vlastní - a možná důvod, proč poslední komiks, který se mi líbil byl Čtyřlístek. Ale proč ty obrázky nejsou přehlednější?
Nicméně velmi oceňuji způsob, jakým byla zpracována dřina vrcholového sportovce!

4 24.01.2020

Málokdy se stává, aby člověk ještě před tím, než si přečte knihu ji viděl jako film v televizi a jako balet v divadle.
A z těchto tří zážitků je ten listinný nejzáživnější a nejpřesvědčivější.
Možná bych si mohla Dickense (i se svou nedůvěrou k anglické literatuře) přidat na seznam čtených autorů :-)

4 25.04.2018