Wichita komentáře u knih

Ach, bože. Přečetla jsem tuhle klišoidní romanci, plnou naivity. Cítím se jako pitomec.

A k pocitu naprostého pitomce přispívá fakt, že se mi Selekce vážně líbila a těším se na další díl! Asi stárnu... (nejvyšší čas si pořídit prince Maxona nebo dvacet koček).

62 08.09.2014

Nedočetla jsem. Opravdu jsem neměla sílu ani náladu číst nesmyslný příběh plný trapných klišé, který se nám snaží namluvit, že "tohle se ale může stát, holky".
Co se týče erotiky - v nějakém časopise jsem četla, že kniha vyvolala sexuální boom, ženy kupují erotické pomůcky, atd., atd. Dle mého názoru vyvolává spíše sexuální frustraci. Vsadím se, že tolik orgasmů, kolik jich měla Ana při prvním sexu, neměla žádná z nás, že, slečny a dámy? :) A o nějakém rozpadnutí na tisíc kousíčků ani nemluvě...

"To je dobrý, Gusi. Je to dobrý. Je. Je to dobrý, slyšíš mě?" Neměla jsem - a nemám - naprosto žádnou víru v to, že mě slyšel. Naklonila jsem se a políbila jsem ho na tvář. "Dobrý," řekla jsem. "Dobrý."

Díky Johne. Za všechny ty emoce, které jsi ve mně dokázal probudit, jako už dlouho nikdo.

12 30.05.2013

Co k tomuto kultovnímu sci-fi říct více než to, co bylo již řečeno? Snad jen, že 5 hvězdiček je opravdu málo.

8 30.12.2014

Pohádka, kterou bych ovšem doporučila spíše starším čtenářům. Já ji četla asi v deseti letech a můžu směle přiznat, že jsem byla velmi zaskočená z konce, který není šťastný.
Nyní se ke Slavíkovi a růži ráda vracím. V díle je přesně nastavené zrcadlo společnosti, jedni jsou ochotni pro lásku zemřít, jiní si těchto činů ani neváží. A tak je to se vším.

8 21.03.2013

Bude to znít jako klišé, ale o tomhle dílu (a celé sérii) mohu říct, že je to knížka mého dětství. Děkuji, JKR!
Přečtěte si Harryho Pottera. Ta kniha za to stojí.

8 19.03.2013

Ach, takhle jsem se už dlouho nepobavila.

Lehká inspirace 50 odstíny šedi po Česku v podání Kateřiny Petrusové funguje zcela výborně a její hlavní hrdinka Klára (mimochodem moje jmenovkyně) bude jistě sympatická nejedné z nás. Poněkud připomíná Bridget Jones - tak trochu střelená, trapná a hlavně po uši zamilovaná.
A Kopřiva? Co k němu říct, Kopřiva je prostě Kopřiva.

Pekáč buchet je knížka, ve které nenaleznete žádné hluboké myšlenky, novou a neokoukanou zápletku, ani výjimečné charaktery, ale přesto se Vám bude číst lehce a budete se jistě i bavit, i když by mělo jít o "pouhý" úsměv.

Pokud je Vám na srdci lehce i těžce, přečtěte si Pekáč, stojí za to.

5 03.11.2014

Tedy to byl ale porod. Marie III. z Kostky se mě držela celý týden a to si troufám tvrdit, že čtu rychle.

Vím, že mnohé z Vás Poslední aristokratka oslovila, ale já nemohu hodnotit jinak. Proč? Proto:

Kniha mi přišla utahaná, (pro mě) rozhodně ne čtivá a stále opakující se situace také moc nepřidávají do celkového dojmu. Jak už bylo zmíněno, komické postavy a situace baví jen chvíli. Co se groteskních pasáží týče - občas jsem se pousmála, občas zasmála nahlas, ale že by mě kniha bavila celou dobu a já se uchichtávala neustále, to v žádném případě, což mi u knih v žánru humor přijde poněkud zvláštní.

Jsem ovšem ráda, že jsem si Aristokratku koupila a přečetla, jsem si ale poměrně jistá, že se k ní už nevrátím.

5 21.08.2014

Mám pro Dana slabost. Ne nadarmo se říká - kdo chce zapálit, musí hořet. Jeho znalosti ohledně historie, symboliky, náboženství a moderní vědy jsou opravdu obdivuhodné. A pokud si vše vymýšlí, stejně mu to vždy uvěřím.

Lost symbol je (pro mě) jedna z nejčtivějších knížek. Děj je místy přitažený za vlasy, stále se opakující zápletka (Šifra, Andělé) ale to odpouštím. Čteš se mi prostě dobře, Browne.

5 22.09.2013

Ani nevíte, jak moc jste měl pravdu, pane Čapku.

5 21.03.2013

Nehodlám se pouštět do komentování stokrát omýlané proměny člověka, takových komentářů je zde nesčetně mnoho. Pokusím se spíše vystihnout mé pocity z konce knihy.
Spalovač mrtvol je pro mě jedna z mála knížek, kde je vražda popsána s takovou láskou a citlivostí, až jsem byla dojatá a říkala si 'Karle, tys ale formát, udělal jsi pro svoji ženu to nejlepší'.

Tak já opravdu nevím. Čtu vesměs superlativa, ale pro mě byla kniha v určitém slova smyslu zklamáním.

Zatímco "My děti..." jsem přečetla jedním dechem, "Můj druhý život" se se mnou vlekl delší dobu a jakkoliv jsem chtěla knize propadnout, nestalo se.

Christianiny zážitky jsou bezesporu (nejen z jednoho pohledu) zajímavé, ale mám pocit, že první kniha byla pro mě v určitém slova smyslu osobitější, místy jsem se musela nutit do čtení, což beru jako velké negativum, pro mě velmi překvapující.

Pro mě "Děti" zůstávají špičkou, pokračování už bych doporučila jen těm, kteří mají o Christiane zájem a touží se dozvědět, co jí osud naservíroval po poslední stránce :)

P. S. Po tolika letech závislosti vypadá opravdu dobře, podívejme se na Kateřinu Bradáčovou, českou Christiane F.

4 03.09.2014

První komentář. Božíčku!

Narkopolis je poměrně čtivé vyprávění (tedy, pokud se prokousáte mindfuckovým začátkem) o příbězích lidí scházejících se v opiové cháně v Bombaji. Toliko ve zkratce. V podstatě dostanete naservírované osudy, které nejsou zrovna bezstarostné. Samozřejmě. Plus Vám kniha osvětlí spoustu pojmů a historických událostí a souvislostí, že si budete připadat o něco chytřejší.

Neváhala bych ji doporučit všem milovníkům realismu.

4 19.12.2013

Velmi povinná četba. Neznat Kytici je ostuda.

4 21.03.2013

Co k 1984 říct? Myslím, že zde už bylo řečeno vše. Geniální dílo, velmi prozíravé, podobně jako Čapkova Válka s mloky. Víc takových knih, prosím.

4 21.03.2013

Z Proměny přímo křičí Kafkův komplex ze špatného vztahu s otcem.

4 21.03.2013

Vskutku brilantní detektivka, jen co je pravda!

3 30.12.2015

Moje první přečtené dílo Jonase Jonassona, které mne bavilo od první do poslední stránky. Veliké plus této knihy je, že se nesnaží být prvoplánově vtipná, alespoň já jsem to tak nevnímala.

Maličko Jonassona podezřívám, že se nechal inspirovat Danem Brownem a jeho hrdinou, Robertem Langdonem (který, jak známo, vyvázne z každé, i sebebeznadějnější situace).
Zároveň si myslím, že narozdíl od Browna se u psaní Jonasson jistě netvářil smrtelně vážně a nesnaží nás svým dílem přesvědčit, že se jedná o souhru zcela neuvěřitelných a velmi nepravděpodobných náhod. A za tenhle latentní výsměch dávám palec nahoru!

3 28.10.2015

Pamatuji si, že jsem ji četla kvůli referátu do Českého jazyka. Bylo téměř léto, parno a já se potila v tramvaji nad Kafkovým Procesem. Také tak rádi čtete v dopravních prostředcích?

Dílu jsem tehdy vůbec neporozuměla a přišlo mi nesmyslné. Nyní díky odstupu času vidím, že opravdu existují knihy, ke kterým musíte dospět a to samé platí i o Procesu.

Ta beznaděj a bezmoc čišící z každého slova mi nahání husí kůži.

Jedna velká, ale neméně krásná deprese. Prostě Japonsko. Děkuji, Haruki, vrhám se na Kafku.

3 02.08.2013