Spalovač mrtvol

1 včera

Já ani nevím, kolik hvězdiček mám dát. To bylo tak absurdní čtení, že pořád nevím, co si o tom myslím.
Ale řekla bych k tomu, že Ladislav Fuks skvěle ( pro mě mrazivě) popsal, jak člověka může proměnit nějaká ideologie v mírumilovného člověka až v takovou zrůdu, která si k tomu všemu myslí, že to je správná věc, co udělal.
Teď po sepsání komentáře, jsem si uvědomila, že smyslem díla je čtenářům ukázal lidskou ovlivnitelnost. To autor ukazál dokonale, takže dávám plný počet.

12. září

Taková naše už klasika, zajímavý literární styl a napětí, že by se dalo krájet, až do konce. Čas podívat se někdy i na film, ze krerého jsem před lety viděla jen nalý kousek.

04. září

Zajímavě vylíčený případ rozdvojené osobnosti.

3 27. srpna

Myšlení hlavního hrdiny se mi zamlouvalo, v psychologickém slova smyslu. Tichá voda břehy mele, ačkoliv tento hlavní hrdina moc tichý nebyl. Soucit a láska ke všem, a hlavně k nejbližším pro mě byla poetikou a romancí, než začal přemýšlet jako ovce. Jeho život a rodina byla bohémská, navždy jí bude, ale bohužel už ber Romana. Všichni se dají zlákat na lepší pracovní místo a za lepší zítřky, avšak tato kniha je nadčasová a totéž se děje dnes, jen v jiném měřítku. Člověk by sám nad sebou a nad jeho ovlivnitelností měl přemýšlet. Média a sociální sítě jsou dnes velká páka na naše mladé, co se však netoulají a nespí ve stohu v Suchdole.

2 23. srpna

Tohle není oddechový čtení, tohle je tvrdý psychologický porno. Chápu ty, kteří hodnotí plným počtem bodů stejně tak, jako chápu ty, který hodnotí odpadem. Já zůstávám přesně mezi. Nesedí mi Fuksův styl nezáživného „umělého“ psaní všeobecně. Byť může být myšlenka knihy sebevíc brilantní, její podání mě míjí, jako bych četl divadelní hru a ne román.

1 21. srpna

Náročné čtení.
Spoustu únavných monologů, spolupráce s SS a kremace.

1 19. srpna

Brilantní dílo, které má přesah do součastnosti.

02. srpna

Dobrý příběh, dobře napsané, jen ta nálepka "psychologický horor" mi k tomu nějak nesedí. Kniha hodná zamyšlení nad tím, co jsme mi lidi vlastně zač. Psycho to bylo určitě, ale horor tedy dle mého ne. Ale záleží samozřejmě na úhlu pohledu jednotlivého čtenáře.

3 30. července

Zapomeňte na to, že tuhle knihu přečtete během letního odpoledne někde u vody... V dnešní uspěchané době je poklidný styl vyprávění až iritující, zejména opakující se věty a slova, ale bylo by chybou snažit se děj jakkoli přeskakovat. Pro mne byla postava Karla Kopfringla znepokojivá hned od začátku, tihle přehnaně spořádaní lidé jsou většinou schopni toho nejhoršího, obzvlášť, když se objeví zdatný manipulátor. Kniha je poplatná i dnešní době, ukazuje, jak je snadné pokřivit člověka promyšlenou propagandou. Jen ten konec mi nějak neseděl, spíše by se mi líbily nějaké ty "boží mlýny", ale kdo ví, kam nakonec ten sanitní vlak dojel...

2 28. července

Karel Kopfrkingl –hybatelná postavička pražského krematoria deformuje své buddhistické idee do jednosměrného bodu „vysvobození smrtí“, a to na pozadí fašismem znetvořených třicátých let. Učení transformované do obhajoby smrti přichází ze spalovačových rukou – v „zájmu“ vyššího dobra – antisemitismu.
"Dáš si rakvičku, nebo věneček" – věta, kterou Kopfrkingl pohřbil syna, snad ve své smrti mlčky děkujícího otci „čeho všeho ho na tomto světě ušetřil“, na filmovém plátně pronesena ústy v té roli až úchvatně odporného Rudolfa Hrušinského staršího, jaksi „samozřejmě klidně“ demonstruje bezedné morální prázdno člověka vraždícího vlastní děti a ženu – Lakmé, Nadoblačnou, Nebeskou.

Fuksův Spalovač - krása ve smrti.

1 23. července

Děj knihy se mi strašně vlekl, konečný akt byl natolik rychlý, že jsem ho vlastně nějak přehlédl a jednou rukou už sahal na knihu další. Pohled na svět z očí tohoto pana Kopfrkingla a sdílet jeho myšlenkové posuny nás mají nejspíš naučit, jak je snadné lidi obalamutit. A monolog hlavního hrdiny mi začínal lézt krkem, stejně jako jeho výrazy, které mi někdy nedávaly smysl, ale toť můj pohled. Jinak doporučuji.

Příběh 9/10

Romance 2/10
Akce 5/10
Humor 3/10
Napětí 7/10

2 12. července

Kniha vás zprvu unáší na vlně poklidného života mírumilovného člověka a jeho rodiny. Se stejným klidem budete sledovat smrt, jako vysvobození od utrpení bytostí trpících na tomto světě.
Děj vás zprvu ukolébává, v tomto tempu pokračuje celá kniha a jediné co nárůstá je vaše zděšení a hrůza. L. Fuks zvolil vynikající postup, kde neděsí čtenáře zběsilou akcí, ale oním klidným, až uspávacím vývojem situace.

1 03. července

Svědomí je černé v černých chvílích.

3 29. června

I kdyby L. Fuks napsal jen toto dílo, tak mu špičkové postavení mezi našimi autory nemůže nikdo upřít.

5 26. června

Geniální, geniální, geniální! Mnozí autoři se (hlavně dnes) snaží diváka poděsit co nejděsivějšími zvěrstvy druhé světové války, zatímco pan Fuks veškerou děsivou esenci vměstnal do kratičké novelky o postupném „rozkladu“ obyčejného občana. A překvapivě nepokulhává ani filmové zpracování.

26. června

Tak tuhle knihu napsal psychicky narušený spisovatel, jinak si to neumím vysvětlit :D.
Měla jsem spočítat slova, kolikrát napsal: růžolící dívka v červených šatech, muž s tvrdým bílým límečkem a červenou kravatou a počet, kolikrát se zblázní žena s perlovým náhrdelníkem a perem ve vlasech.
Zakončení knihy jsem absolutně nepochopila, stejně jako nechápu, proč je kniha v kánonu pro maturitu z českého jazyka.

1 23. června

Geniální dílo!

1 13. června

Zvláštní styl, kterým autor psal, mi zpočátku moc neseděl. Nejdříve byl děj "neškodný" - průměrný muž pracující v krematoriu vede průměrný život. Stačilo ale, aby na něm "zapracoval" jeho přítel, člen fašistické NSDAP a z tohoto obyčejného muže se stal udavač a vrah. A navíc byl přesvědčen, že dělá záslužnou práci pro lepší zítřky. Děsivý příběh, který mnou doslova otřásl. Tato kniha patří k těm nejlepším, co jsem četla.

4 09. června

Kniha mě velice zasáhla. Je mrazivá tím, jak je pravdivá Ukazuje, jak je hloupý člověk manipulovatelný a kam vede setkání takového člověka s šikovným řečníkem a demagogem. Prázdnou nádobu naplníte, čím chcete. Příběh sice vypadá nepravděpodobně, ale kolik podobných lidí žilo za druhé světové války? Kdyby takoví lidé nebyli, Hitler by nikdy neměl šanci. Tento příběh je naprosto nadčasový. Tím je tak děsivý.

2 07. června

Knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě, naprosto mě nadchla! Jedna z nejlepších českých knih, co jsem kdy četla.

6 06. června

Pan Kopfrkingl , byl dle mého názoru psychopat, který neměl o citu jako takovém vůbec ponětí. Žil naučený život, tak jak si myslel že se život žít má. Na venek milý hodný člověk. Uvnitř prázdná schránka. Proto pro něj nebylo těžké zabít svou rodinu. Jelikož v jeho druhu myšlení jim dělal vlastně službu. Bez citu,pocitu, bez výčitek....posléze se u něj rozvine paranoia....knížka mě pohltila.

04. června

Před pár lety jsem knihu četl jako povinnou četbu k maturitě, nyní jsem se k ní vrátil. Mám z toho pořád stejné pocity - spalovač mrtvol je člověk se zásadami (na prvním místě rodina, nepije, nekouří, neuznává rozvody, je mu líto jiných lidí s nějakým nešťastným osudem a jiné), leč má mírně morbidní a depresivní pohnutky mysli. Je tam vidět profesní deformace, ale pořád se drží svých zásad. Pak se celá situace mění, zejména politická, ale i on sám. Na knize mi vadily 2 věci - že neustále opakuje jisté věci dokola (koho spaloval, co mu hráli, ...) a že všem vykládá vše o jiných lidech. Možná to tak bylo zvykem, ale nevím, jak by se tvářil kamarád, který přijede jednou za dlouhý čas na návštěvu a já mu vyprávěl životní osud prodavaček v pekárně, řidiče autobusu atd. Nicméně knihu doporučuji, film je taky dost dobrý, ponurý a pan Hrušínský tam byl naprosto úžasný!

10 01. června

Rád bych měl nějakou kouzelnou pilulku, po jejímž spolknutí bych zapomněl na Herzův film a mohl číst Spalovače mrtvol s čistou hlavou - jako bych o příběhu a jeho postavách nikdy předtím neslyšel.
Jaké by to asi bylo? Jak bych si Karla představoval, kdybych neměl v hlavě obraz Rudolfa Hrušinského? A v jaké fázi čtení bych si uvědomil, že Karl není jen upovídaný podivín, ale bezpáteřní zrůda?

Číst Spalovače mrtvol je jako pohybovat se v nějaké zakleté krajině - pokaždé když jsem se dostal do nové situace, zjistil jsem, že je to vlastně variace na již přečtené - nemohl jsem si nevzpomenout na poslední díl původního seriálu Twin Peaks, kde agent Cooper vstupoval do dalších a dalších dveří - aby v každých nalezl stále stejnou (jen jinak naaranžovanou) místnost.

U Spalovač cítíme, že vše má svůj význam: slova psaná tučně, slova psaná kurzívou, příjmení lidí ... ale já musím upřímně přiznat, že jsem ty významy často nerozklíčoval. Ale i tak jsem si tuhle novelu vychutnal - tu všudypřítomnou znejisťující atmosféru, ten pozvolný (nenápadný, ale nezvratný) rozpad osobnosti člověka. Člověka, který nemá dost vlastní integrity a tak se do něj otiskují silnější osobnosti z jeho okolí. No a když pak narazí na osobu velmi silnou a velmi zlou, tak se dostane na šikmou plochu, ze které vede cesta rovnou do pekla.

3 01. června

Děsivá a mrazivá četba, při které místy ani nedýcháte...jedna z mých nejoblíbenějších českých knih.

3 01. června

Mistrovsky psané dílo......téměř hororový román o zlu skrytém pod maskou dobrotivosti...ukázka, čeho je schopen člověk podlehne-li hrůzně pokřivené ideologii a pocitu velikášství.....kniha je groteskní, zároveň morbidní, děsivá, když ji přečtete, nezapomenete....

28. května

Kniha mě moc bavila a napasná je hezky, styl vyprávění se mi moc líbí. Dějové zvraty jsou opravdu nečekané. Některé pasáže jsem si musel přečíst víckrát, protože se mi ani nechtělo věřit.

1 23. května

Na začátku neškodný podivín, na konci někdo, kdo nemá problém vyvraždit svojí rodinu a s nimi klidně i celé národy. Je zajímavé porovnat knižní a filmovou verzi. Myslel jsem si, že se moc neliší ale zatímco z Hrušínského jde strach už od začátku, tak knižní Kopfrkingl je skoro až do konce jenom takový ňouma a až pak to "rozjede". Doporučuji obojí.

3 12. dubna

Na začátku mi pan Kopfrkingl připadal jako takový roztomilý, naivní človíček, který by nikomu nezkřivil ani vlásek... Který nade vše miloval svou rodinu, práci, který měl rád zvířata. Hrozně se mi líbilo, jak oslovoval svou manželku a děti... Nebeská, něžná, čarokrásná... Myslím, že ani jedno z těchto slov, ale nakonec nevyjadřovalo děj této knihy...
Jenže byl tak lehce ovlivnitelný... Stále opakoval, to co někde slyšel, to co si někde přečetl, jako by pořádně neměl svou vlastní hlavu... Proto mi připadaly neustále se opakující informace v knížce docela dosti vhodné...
Později snad již dočista zešílel a myslel si až do poslední chvíle, že někomu pomáhá, že někoho zbavuje utrpení, že spasil svět...
V některých částech knihy mi běhal mráz po zádech a asi nejznatelnější to bylo v tomto momentu: Pohladil jí lýtko a s něžným úsměvem pronesl: Co kdybych tě, drahá, pověsil? Usmála se na něho dolů...
Ale stejně bych tuto knihu nepovažovala vůbec za hororovou... Připadá mi to spíše jako smutný příběh o psychicky narušeném muži, který neunesl tlak z venčí, nechal se ovlivnit a jeho šílenství naplno promluvilo...

1 09. dubna

Kniha naprosto splnila svůj účel - jsem v rozpacích a sama nevím, jak se zachovat v hodnocení. Kniha je... jiná. Pan Kopfrkingl působí od začátku jako hodný člověk, který se snaží pomáhat lidem - živým i mrtvým. Je vlídný, hodný a vyrovnaný. Pokud ale čteme mezi řádky, vidíme nemocného člověka. Nehledě na přesné vystižení té doby nejenom. Jak se člověk snadno nechá ovlivnit, přitom mu to přijde jako jeho rozhodnutí. Kniha je psána nenuceným způsobem, přesto kdybych nevěděla co se stane, asi bych ji nedočetla. Příběh je naprosto úžasný, když se nad ním po dočtení zamyslíte, to je na něm tak geniální, ale samotná činnost čtení bohužel není tak zajímavá. Aby si knížka udržela moji pozornost jsem si ji během čtení pouštěla jako audioknihu.