Spalovač mrtvol

Psychologický hororový román o pracovníku krematoria Karlu Kopfrkinglovi, z něhož se částečně vlivem nacistické ideologie, částečně tím, že byl ovlivněn orientální filosofií, stává maniak. Jde vidět, jak postupem děje se stává z člověka, který nadevše miluje svoji rodinu, bezcitný vrah, který propadl určité ideologii. Kniha byla zfilmována roku 1967 Jurajem Herzem v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/34_/34610/spalovac-mrtvol-34610.jpg 4.22527
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (276)

Přidat komentář
makyla
14. listopadu

Prostě úžasný Fuks. Pravdou je, že jsem kdysi viděla nejdříve film s úžasným výkonem pana Hrušínského a až poté četla knihu. Když jsem knihu četla, slyšela jsem pana Hrušínského, jak s mrazivým klidem říká své Lakmé, mimo jiné, že by ji oběsil. Mrazivé. Pro mě opět za plný počet.

tereza0684
04. listopadu

Ze začátku dosti zdlouhavé a nudné monology, děj nelehký k pochopení. Pak mi dost zaskočilo, co se z hlavní postavy stalo za zvíře. Není snad nikoho, kdo v duchu nenáviděl Kopfrkingla. :-)

ddkk
30. října

Úžasné ve své úděsnosti. Těžké čtení, těžko pochopitelný způsob myšlení hlavních postav, těžké hodnocení...Možná pomůže podívat se na opravdu výborný film se skvělým Rudolfem Hrušínským (asi teď nejstarším?).

Placi
24. října

Knihu jsem četl na gymnáziu a nečetla se mi dobře. Jednou se k ní vrátím.

Hebrey
20. října

Spalovače podle mne nelze hodnotit méně než maximálním počtem bodů. I když Vám z toho leze mráz po zádech a hlavního hrdinu musíte z duše nenávidět a ta nenávist se s jeho postupující psychoózou ještě stupňuje, tak je tu především naprosto fantastický styl psaní Navíc je v knize a jejím díle jasný vzkaz nebo snad varování, které je nadčasové.

Atlantis
18. října

Tak takhle neskutečně nebubřelou knihu jsem ještě asi nečetl. Nejde tady o satiru, cynismus nebo snad humor, opravdu ne. To se jen rádoby intelektuálové snaží vysvětlit tento brak.
Spalovač mrtvol je sonda do myšlení psychotického člověka, kterému by v dnešní době byla diagnostikována silná forma autismu. Nikoho si nepamatuje jménem a tak používá nesmyslné přezdívky, všude vidí stále jedny a ty samé lidi, musí se neustále držet zajetých rituálů. Jednoho dne ho pak tato mentální retardace dožene až k dvojnásobné vraždě.
Nevěřte všemu, co vás ve škole učí. Tohle opravdu není veledílo.

Pitbullka
30. září

Úžasná kniha. Naprosto mne nadchlo vyjadřování hlavní postavy. Prostě už od začátku víte, že to nebude je tak.

baru_h
23. září

Já ani nevím, kolik hvězdiček mám dát. To bylo tak absurdní čtení, že pořád nevím, co si o tom myslím.
Ale řekla bych k tomu, že Ladislav Fuks skvěle ( pro mě mrazivě) popsal, jak člověka může proměnit nějaká ideologie v mírumilovného člověka až v takovou zrůdu, která si k tomu všemu myslí, že to je správná věc, co udělal.
Teď po sepsání komentáře, jsem si uvědomila, že smyslem díla je čtenářům ukázal lidskou ovlivnitelnost. To autor ukazál dokonale, takže dávám plný počet.

slaska77
12. září

Taková naše už klasika, zajímavý literární styl a napětí, že by se dalo krájet, až do konce. Čas podívat se někdy i na film, ze krerého jsem před lety viděla jen malý kousek.

Cipori
04. září

Zajímavě vylíčený případ rozdvojené osobnosti.

Elkiss
27. srpna

Myšlení hlavního hrdiny se mi zamlouvalo, v psychologickém slova smyslu. Tichá voda břehy mele, ačkoliv tento hlavní hrdina moc tichý nebyl. Soucit a láska ke všem, a hlavně k nejbližším pro mě byla poetikou a romancí, než začal přemýšlet jako ovce. Jeho život a rodina byla bohémská, navždy jí bude, ale bohužel už ber Romana. Všichni se dají zlákat na lepší pracovní místo a za lepší zítřky, avšak tato kniha je nadčasová a totéž se děje dnes, jen v jiném měřítku. Člověk by sám nad sebou a nad jeho ovlivnitelností měl přemýšlet. Média a sociální sítě jsou dnes velká páka na naše mladé, co se však netoulají a nespí ve stohu v Suchdole.

Juri81
23. srpna

Tohle není oddechový čtení, tohle je tvrdý psychologický porno. Chápu ty, kteří hodnotí plným počtem bodů stejně tak, jako chápu ty, který hodnotí odpadem. Já zůstávám přesně mezi. Nesedí mi Fuksův styl nezáživného „umělého“ psaní všeobecně. Byť může být myšlenka knihy sebevíc brilantní, její podání mě míjí, jako bych četl divadelní hru a ne román.

Nuny
21. srpna

Náročné čtení.
Spoustu únavných monologů, spolupráce s SS a kremace.

gargamelka
19. srpna

Brilantní dílo, které má přesah do součastnosti.

OSTROVID
02. srpna

Dobrý příběh, dobře napsané, jen ta nálepka "psychologický horor" mi k tomu nějak nesedí. Kniha hodná zamyšlení nad tím, co jsme mi lidi vlastně zač. Psycho to bylo určitě, ale horor tedy dle mého ne. Ale záleží samozřejmě na úhlu pohledu jednotlivého čtenáře.

verense
30. července

Zapomeňte na to, že tuhle knihu přečtete během letního odpoledne někde u vody... V dnešní uspěchané době je poklidný styl vyprávění až iritující, zejména opakující se věty a slova, ale bylo by chybou snažit se děj jakkoli přeskakovat. Pro mne byla postava Karla Kopfringla znepokojivá hned od začátku, tihle přehnaně spořádaní lidé jsou většinou schopni toho nejhoršího, obzvlášť, když se objeví zdatný manipulátor. Kniha je poplatná i dnešní době, ukazuje, jak je snadné pokřivit člověka promyšlenou propagandou. Jen ten konec mi nějak neseděl, spíše by se mi líbily nějaké ty "boží mlýny", ale kdo ví, kam nakonec ten sanitní vlak dojel...

jelad
28. července

Karel Kopfrkingl –hybatelná postavička pražského krematoria deformuje své buddhistické idee do jednosměrného bodu „vysvobození smrtí“, a to na pozadí fašismem znetvořených třicátých let. Učení transformované do obhajoby smrti přichází ze spalovačových rukou – v „zájmu“ vyššího dobra – antisemitismu.
"Dáš si rakvičku, nebo věneček" – věta, kterou Kopfrkingl pohřbil syna, snad ve své smrti mlčky děkujícího otci „čeho všeho ho na tomto světě ušetřil“, na filmovém plátně pronesena ústy v té roli až úchvatně odporného Rudolfa Hrušinského staršího, jaksi „samozřejmě klidně“ demonstruje bezedné morální prázdno člověka vraždícího vlastní děti a ženu – Lakmé, Nadoblačnou, Nebeskou.

Fuksův Spalovač - krása ve smrti.

RudýOnkel
23. července

Děj knihy se mi strašně vlekl, konečný akt byl natolik rychlý, že jsem ho vlastně nějak přehlédl a jednou rukou už sahal na knihu další. Pohled na svět z očí tohoto pana Kopfrkingla a sdílet jeho myšlenkové posuny nás mají nejspíš naučit, jak je snadné lidi obalamutit. A monolog hlavního hrdiny mi začínal lézt krkem, stejně jako jeho výrazy, které mi někdy nedávaly smysl, ale toť můj pohled. Jinak doporučuji.

Příběh 9/10

Romance 2/10
Akce 5/10
Humor 3/10
Napětí 7/10

slapyd
12. července

Kniha vás zprvu unáší na vlně poklidného života mírumilovného člověka a jeho rodiny. Se stejným klidem budete sledovat smrt, jako vysvobození od utrpení bytostí trpících na tomto světě.
Děj vás zprvu ukolébává, v tomto tempu pokračuje celá kniha a jediné co nárůstá je vaše zděšení a hrůza. L. Fuks zvolil vynikající postup, kde neděsí čtenáře zběsilou akcí, ale oním klidným, až uspávacím vývojem situace.

Katranis
03. července

Svědomí je černé v černých chvílích.

jprst
29. června

I kdyby L. Fuks napsal jen toto dílo, tak mu špičkové postavení mezi našimi autory nemůže nikdo upřít.

Bonnet
26. června

Geniální, geniální, geniální! Mnozí autoři se (hlavně dnes) snaží diváka poděsit co nejděsivějšími zvěrstvy druhé světové války, zatímco pan Fuks veškerou děsivou esenci vměstnal do kratičké novelky o postupném „rozkladu“ obyčejného občana. A překvapivě nepokulhává ani filmové zpracování.

Tucaka
26. června

Tak tuhle knihu napsal psychicky narušený spisovatel, jinak si to neumím vysvětlit :D.
Měla jsem spočítat slova, kolikrát napsal: růžolící dívka v červených šatech, muž s tvrdým bílým límečkem a červenou kravatou a počet, kolikrát se zblázní žena s perlovým náhrdelníkem a perem ve vlasech.
Zakončení knihy jsem absolutně nepochopila, stejně jako nechápu, proč je kniha v kánonu pro maturitu z českého jazyka.

Romarin
23. června

Geniální dílo!

Sofós
13. června

Zvláštní styl, kterým autor psal, mi zpočátku moc neseděl. Nejdříve byl děj "neškodný" - průměrný muž pracující v krematoriu vede průměrný život. Stačilo ale, aby na něm "zapracoval" jeho přítel, člen fašistické NSDAP a z tohoto obyčejného muže se stal udavač a vrah. A navíc byl přesvědčen, že dělá záslužnou práci pro lepší zítřky. Děsivý příběh, který mnou doslova otřásl. Tato kniha patří k těm nejlepším, co jsem četla.

sarka45
09. června

Kniha mě velice zasáhla. Je mrazivá tím, jak je pravdivá Ukazuje, jak je hloupý člověk manipulovatelný a kam vede setkání takového člověka s šikovným řečníkem a demagogem. Prázdnou nádobu naplníte, čím chcete. Příběh sice vypadá nepravděpodobně, ale kolik podobných lidí žilo za druhé světové války? Kdyby takoví lidé nebyli, Hitler by nikdy neměl šanci. Tento příběh je naprosto nadčasový. Tím je tak děsivý.

DeniseMarini
07. června

Knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě, naprosto mě nadchla! Jedna z nejlepších českých knih, co jsem kdy četla.

violet.verka
06. června

Pan Kopfrkingl , byl dle mého názoru psychopat, který neměl o citu jako takovém vůbec ponětí. Žil naučený život, tak jak si myslel že se život žít má. Na venek milý hodný člověk. Uvnitř prázdná schránka. Proto pro něj nebylo těžké zabít svou rodinu. Jelikož v jeho druhu myšlení jim dělal vlastně službu. Bez citu,pocitu, bez výčitek....posléze se u něj rozvine paranoia....knížka mě pohltila.

Vincenzoci
04. června

Před pár lety jsem knihu četl jako povinnou četbu k maturitě, nyní jsem se k ní vrátil. Mám z toho pořád stejné pocity - spalovač mrtvol je člověk se zásadami (na prvním místě rodina, nepije, nekouří, neuznává rozvody, je mu líto jiných lidí s nějakým nešťastným osudem a jiné), leč má mírně morbidní a depresivní pohnutky mysli. Je tam vidět profesní deformace, ale pořád se drží svých zásad. Pak se celá situace mění, zejména politická, ale i on sám. Na knize mi vadily 2 věci - že neustále opakuje jisté věci dokola (koho spaloval, co mu hráli, ...) a že všem vykládá vše o jiných lidech. Možná to tak bylo zvykem, ale nevím, jak by se tvářil kamarád, který přijede jednou za dlouhý čas na návštěvu a já mu vyprávěl životní osud prodavaček v pekárně, řidiče autobusu atd. Nicméně knihu doporučuji, film je taky dost dobrý, ponurý a pan Hrušínský tam byl naprosto úžasný!

mirektrubak
01. června

Rád bych měl nějakou kouzelnou pilulku, po jejímž spolknutí bych zapomněl na Herzův film a mohl číst Spalovače mrtvol s čistou hlavou - jako bych o příběhu a jeho postavách nikdy předtím neslyšel.
Jaké by to asi bylo? Jak bych si Karla představoval, kdybych neměl v hlavě obraz Rudolfa Hrušinského? A v jaké fázi čtení bych si uvědomil, že Karl není jen upovídaný podivín, ale bezpáteřní zrůda?

Číst Spalovače mrtvol je jako pohybovat se v nějaké zakleté krajině - pokaždé když jsem se dostal do nové situace, zjistil jsem, že je to vlastně variace na již přečtené - nemohl jsem si nevzpomenout na poslední díl původního seriálu Twin Peaks, kde agent Cooper vstupoval do dalších a dalších dveří - aby v každých nalezl stále stejnou (jen jinak naaranžovanou) místnost.

U Spalovač cítíme, že vše má svůj význam: slova psaná tučně, slova psaná kurzívou, příjmení lidí ... ale já musím upřímně přiznat, že jsem ty významy často nerozklíčoval. Ale i tak jsem si tuhle novelu vychutnal - tu všudypřítomnou znejisťující atmosféru, ten pozvolný (nenápadný, ale nezvratný) rozpad osobnosti člověka. Člověka, který nemá dost vlastní integrity a tak se do něj otiskují silnější osobnosti z jeho okolí. No a když pak narazí na osobu velmi silnou a velmi zlou, tak se dostane na šikmou plochu, ze které vede cesta rovnou do pekla.