Spalovač mrtvol

4 28. září

Líbilo se mi opakování motivů, které jsou spojeny s určitou skutečností a čtenář už ví, co Roman :D řekne. Úžasný příklad nevědomé manipulace. Hrozivost toho, že vlastně být nacistou je poměrně jednoduché a dávající smysl. Oceňuji Fuksův přínos i skrze jeho studium psychologie, které se v tomto díle skvěle projevilo. Těším se na shlédnutí filmu.

2 09. září

Film je dost věrný své předloze,ale i tak příběh pana Kopfrkingla stojí za přečtení.80%.

Jedna z nejhorších a nejnudnějších knih, které jsem četla.Téma mi nesedlo a přijde mi divné. Styl psaní je strašně zdlouhavý a děj vůbec neutíká. Knihu jsem ani nedočetla...

27. srpna

Další kniha z povinné četby, musím se přiznat, že i přes útlost tohoto svazku mi trvalo sakra dlouho ho dočíst. Je to docela jednotvárné a i podivné čtení. Zároveň se tu mnoho motivů opakuje stále dokola. Přesto si myslím, že toto dílko půjde u maturity okecat daleko lépe než třeba Stařec a moře, protože Spalovač mrtvol má stále alespoň nějaký děj.

2 22. srpna

Do příběhu jsem se nemohla dostat, četla jsem, aniž bych si uvědomovala souvislosti.

2 19. srpna

Skvělá kniha! netřeba psát víc, každý ať si přečte a udělá si obrázek sám.

8 11. srpna

Možný SPOILER
Takové krematorium, pane Strauss; je vlastně velmi bohumilá věc.

Dílo je špičkově napsané, osobitým stylem, který nahání čtenáři mráz po zádech a hrůzu v nitru. Už od začátku je vidět, že na celé rodinné idylce a něžném oslovení nebude něco v pořádku.

Nikdo z nás neví, co nás čeká nebo co nás mine, jediná jistota, kterou v životě máme, je smrt.

Kniha se čte rychle a snadno, pokud pominu svíravý pocit děsu „co se asi stane“, který mě doprovázel během celého čtení.

Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a bylo to.

Nedokážu pořádně říct, zdali se mi dílo líbilo, protože podle mě to bylo naprosto odporné! Což asi splňuje účel čtení, člověk by si určitě neměl najít sympatii s hlavním hrdinou, který je zfanatizován a zahubí celou rodinu pro dobro Říše a budoucí lepší řád. V tomhle ohledu kniha splnila vše.

„Smrt sbližuje,“ řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, „v lidském popelu není rozdíl. Jestli je to popel německého bannführera nebo čtvrtečního židovského chlapce, to je jedno. Chudák chlapec,“ řekl si, „jak by byl jinak v životě trpěl, čeho jsem to dobré dítě ušetřil. Už teď by ho nevzali do německých škol a do Hájot, natož až přijde nový, šťastný řád. Škoda jen, že jsem ho ještě nemohl vyfotografovat.“