vodovodnice komentáře u knih

Je to malý sešítek, ale obsahuje krásné ilustrace a 14 nádherných koled i s notami.
Sešítek jsem spolu s dalšími knihami našla odložené u papíru, tak když jsem je tam objevila, zajásala jsem, protože mě to vrátilo do té hezké části dětství.

Knížky Harryho Pottera se ke mě vždycky dostaly "omylem ".
Pred hodně lety mi někdo půjčil první díl, pamatuji si, že to bylo skvělé čtení. A pak jsem četla myslím, ten poslední díl, který mi taky někdo půjčil na přečtení.
Filmy jsem samožřejmě viděla, ale "Potter mánie" mne minula.
A tenhle díl jsem našla náhodou v knihobudce - takže jsem ho tam nechat nemohla a knížku vyměnila.

Ze začátku, to pro mne byl "návrat k dětství" kdy na mne jako na dospělou, knížka působila jako hodně dětská (vím, že je to pro děti), ale když jsem se od toho odprostila, knížka mne velice rychle vtáhla a od Chroptící chýše jsem jí už odložit nemohla.
Překvapilo mne, jak v hodně velké míře i u tohodle film doslova kopíruje knihu, je to fajn, že film knihu "nemrví",ale těch odlišností od filmu, tu zase tolik není.
Byla jsem mile překvapená, že i tahle "dětská" knížka, dokáže čtenáře tak hodně přilepit ke knížce :-D .

Když jsem knížku našla v knihobudce, zajásala jsem a vymenila si jí.
Jenže přečíst takovouhle bichli při dvou malých dětech je na hodně dlouho :-) Normálně bych to měla přečtené za 3 týdny.
Ale je fajn, že je knížka čtivá a rychle vtáhne do děje i když má člověk delší pauzu, od čtení.
Asi tak od poloviny jsem byla pokaždé hrozně naštvaná, když jsem musela knihu odložit, jak to bylo napínavé.
Od pana Browna je to má první knížka a kolikrát jsem měla "problém rozlišit mezi realitou a uměleckou tvorbou" autora :-) Tak mě to hodněkrát zblbnulo.
A ten konec byl pro mne také mile překvapující.

Knížku jsem našla odloženou vedle tříděného odpadu a proto, že jsem měla knížku v hledáčku, tak jsem zajásala a knížku adoptovala.
I když jsem místy z knížky byla občas z příběhu zmatená, až na poslední dvě kapitoly byla knížka skvělá. Rozuzlení bylo zajímavé a napínavé.
Bohužel poslední dvě kapitoly mne hodně zklamaly. Kdyby nebylo těch dvou posledních kapitol, byla by to myslím, skvělá knížka.
Asi tohle není moje krevní skupina, ale i přesto tahle knížka stojí za přečtení.

Knížka má krátké kapitoly, je to skvělé třeba na čtení na wc.
Knížka má zajímavé poznatky i pro lidi v oboru. Ale asi tak od půlky knihy to už pro mne bylo celkem namáhavé, knížku přečíst, přišlo mi to pořád o tom samém, přemáhala jsem se, ale dočetla jsem do konce.
Myslím, že pro laiky, je knížka určitě přínosná, ale pro mne to bylo celkem monotónní.

Myslím, že tahle knížka se skvěle hodí na dovolenou. Je to taková oddechovka.
Čte se dobře, svižně.
Jen mne ta poslední kapitola dost zklamala, jak je slaďounká. Neříkám, že se to nemohlo stát ( ta poslední kapitola), jen, že mi to prijde přitažené za vlasy.
Jako oddechovka na dovču, ideální.

Knížka se čte příjemně, příběhy obnáší pro mne zajímavé postřehy z období stáří pacientů s demencí. Člověk by řekl: tak se jim s postupem času ztrácí paměť, no...
Ale při četbě této knížky jsem si uvědomila, že je to mnohem složitější, blízcí pacienta s demencí často trpí výčitkami svědomí, že už nezvládají péči o maminku, nechtějí se rozloučit s maminkou a pokoušejí se ji zachránit za každou cenu, ikdyž je to často ke škodě pacientky, poslední stadia často bývají traumatizující pro blízké, kteří nechápou, že člověk, kterého znali celý život už je duševně nenávratně pryč...
Je to hodně věcí, které si člověk nedovede představit, pokud se s nimi nesetká.
Je to rozhodně zajímavé čtení z oblasti, které se mnozí lidé brání, ale stáří čeká většinu z nás.

:-D Musím říct, že je asi lepší číst knížku až když člověk už nějaké dítě má, protože se pak člověk směje asi tak 90 '/, co zná z vlastní zkušenosti :-D .
Já se řehtala u každé třetí stránky, ale je pravda, že vás knížka moc neudrží, já to přečetla asi za 15 minut.
Ale kreslené vtipné mimi situace jsou veeeelmi trefné.
Určitě doporučuji.

Na pane Hecla jsem narazila u svého oblíbeného tvůrce videí: flyRosta a po jejich rozhovoru jsem se moc těšila na knížku, kterou jsem dostala k vánocům.
Knížku jsem přečetla jedním dechem a nutno říct, že pan Hecl mohl knížku klidně napsat sám :-D protože je skvělý vypravěč.
Vše co v knížce zaznělo je zajímavé i pro naprosté laiky i pro zasvěcené.
Po dlouhé době je to zase jedna knížka, která je naprosto skvělá a pokždé vás vtáhne.

Z kategorie knih ohledně 2 světové války, které jsem četla, mne překvapila tato kniha, že se věnuje době v ghetu, v Buchenwaldu okrajově, v útržcích.
Spíše je to vyprávění chlapce Romka o době po osvobození a ve vzpomínkách se občas zatoulá do doby minulé.
Nicméně i přes to, že o době během války toho v knize bylo méně, bylo vyprávění Romka velmi poutavé.

Bohužel i já (tak jako další lidé zde zmiňují) jsem se na knížku těšila, ale trochu mne knížka zklamala.
Vězeňské téma mne dost zajímá a tak už mám i něco načteno, ale bohužel mi přišlo že paní autorka vypráví hodně okrajově (jakoby po povrchu), moc jsem se toho nedozvěděla. Když jsem třeba četla knihu: Doživotí (L.X.Veselý), tak jsem se dověděla mnohem více, i přes to, že pan Veselý má naprosto příšerný styl vedení rozhovorů.
Není to žádná hitparáda.

Knížku jsem četla na mateřské, vždycky když jsem někam jela mhd. Příběhy jsou krátké, takže ideální na krátké cesty, když člověk nemá čas číst.
Příběhy jsou velmi zajímavé, potavě napsané.
Dovolím si srovnání: Adam Drda, je skvělý průvodce příběhy, ať už po rozhlasových vlnách nebo v knižní podobě.
Když jsem párkrát chtěla slyšet zajímavého dosta třeba od Xavera Veselého, to bylo... hrozné, stejné to bylo i u knižních rozhovorů pana Xavera.
Proto si tak cením profesionalitu, citlivost a chytrost pana Drdy, protože takových lidí není mnoho.
Knížka je perfektní.

Po shlédnutí filmu, který mne zaujal, jsem si sehnala knížku.
Asi jsem měla velká očekávání, protože jsem v průběhu čtení byla mnohokrát naprosto zmatená o čem se to mluví.
Knížka byla obsahově bohatší než filmové zpracování pochopitelně.
A i když už pár duchovních knih, knih o seberozvoji, smylu života a spol, jsem četla, tak to není pro mne věc neznámá.
Mnohá moudra z knihy znám, ale často jsem si připadala zmatená a, že čtu místy pasáže od Jolandy.
Chápu, každý má svůj osobní mystický (či duchovní) prožitek jiný a jsou to věci nepřenositelné, pro každého jedinečné a slovy se nedají vyjádřit.
Jen to po nějaké náročnější pasáži bylo těžké na pochopení o čem, že to bylo a musela jsem knihu na chvíli odložit, abych aspoň částečně porozuměla.

Knížka je psaná jako rozhovor, ale člověka to snadno vtáhne, protože pan Josef Mareš je skvělý vypravěč.
I když mám ( asi jako mnoho dalších) nakoukané rozhovory, přečtené případy a dokumenty k případům a podařilo se mi sehnat i knihu s rozhovory vrahů ( někteří byli vyšetřování právě oddělením pana Mareše), tak i tak jsem v knize našla hromadu informací a příběhů, které byly pro mne nové a zajímavé. Dost případů o kterých pan Mareš vypráví jsem znala z dokumentů ČT a i tak to bylo zajímavé, když to vyprávěl zase pan Mareš.
Do teď je pro mne zvláštní pocit, když jsem se třeba před časem dozvěděla ( protože
když jsem ty cisterny potkávala bylo mi deset) podrobnosti o "kauze" s lehkými topnými oleji z devadesátých let... když jsem každý víkend jela z chalupy pár metrů od tisíců cisteren... Bylo to myslím v Čerčanech, těch cisteren tam bylo ohromné množství, vždycky jsem na ně zírala, ohromovalo mne to množství.

Knížka je skvělá a moc zajímavá.

(SPOILER) Tato tématika mne hodně zajímá i z rodinných důvodů, tak si troufám říct, že jsem toho už četla celkem dost, hodně dokumentů viděla a v Osvětimi jsem byla dvakrát na exkurzi.
S knížkou mám bohužel dva problémy.
Předem píšu, že NESPOCHYŇUJI že se to nestalo nebo že je příběh fikce, jen po přečtení knihy je pro mne těžké tomu všemu uvěřit.
První je,že když si dám fakta dohromady a přemýšlím nad tím, je pro mne příběh Toly až skoro scifi...
Už jen to,že byla v ghettu jako miminko a byla schopná vyrůst, když dospělí lidé už v ghetu umírali hlady je pro mne těžko pochopitelné. Další věc je, že jsem o jiném dítěti neslyšela, že by přežilo gheto a koncentrační vyhlazování tábor (tím neříkám, že žádné další neexistuje, jen jsem na takový příběh ještě nenarazila).
Když si představím souvislosti, naprosto to nechápu a přijde mi to bohužel příliš neuvěřitelné.
Další věc která mne takhle zaráží, je jak prošla selekci jako pětileté dítě? Co jsem
četla, slyšela u selekce se "vyřazovali" nemocní, stáří a děti, tak nemůžu pochopit jak to,že si nikdo u selekce nevšiml pětileté holčičky? Nebo jak "přežila" plynovou komoru a koncentrační tábor samotný?
Další věc na mne příliš fantastická věc: kolika lidem se stalo z holokaustu,že by přežili koncentrační tábor tatínek, maminka i dítě? To už je pravděpodobnější vyhrát ve sportce.
Já ten příběh nezpochybňuji, jen při tom všem co jsem četla je to na mne příliš fantastické.
Druhý problém co s knížkou mám je,že když Tola vypráví příběh, tak do vyprávění vkládá historická fakta, své domněnky nebo jiné informace, které pro mne běh děje neustále narušují.
Takže je pak příběh hrozně roztrhaný, jako když pustíte film, dáte pauzu řekněte připomínku, pustíte film, pauza, připomínka, film, pauza, připomínka...
Kvůli tomuhle se mi kniha četla dost špatně a protože mne kniha opravdu zajímala a chtěla jsem ji přečíst, často jsem přeskakovala odstavce.
Druhá polovina knihy je život po válce a současnost, který byl bohužel "strohý " jako životopis.
Bohužel pro mne kniha nebyla dalším čtenářským požitkem a zdrojem dalších vědomostí jako hromada jiných tohoto tématu.
Bylo pro mne problém knihu číst a brát vážně, když má zdravá prateta nepřežila cestu do Rigi, jako miliony dalších, tak jak tam přežilo tak malé dítě?
Ale sama bych si přála aby takových příběhů bylo víc.

Moje nejmilovanější knížka z dětství.
A i teďka v dospělosti nedám na knížku dopustit.
Kniha má nádherné, snové i dramatické ilustrace, už jen ty ilustrace samy o sobě jsou úchvatné a i teď se vydržím na ně dívat hodiny ( kdybych nevystudovala rostliny, určitě bych se kvůli téhle knížce dala na zvířata nebo paleontologii nebo něco podobného).

Knížku jsem si precetla až po shlédnutí filmu s odstupem.
Ale jsem ráda, že jsem nejdříve viděla film, přišlo mi, že se lépe orientuji v postavách.
Knížka je velmi poutavá a pokaždé mne vytáhla do děje. Těším se na další díl.

Tohle je moje první "Bondovka" kterou jsem četla a překvapilo mě, že je to i čtivé.
Myslela jsem si, předpojatě, že akčňák v psané podobě bude stát za prd. Ale mile mne překvapilo, že mě to rychle vtáhlo a až na sladké scény a ted kostrbatý konec to bylo dobré. Příjemná oddechovka.

Knihu jsem našla na swapu v knihovně.
A mám s knihou trochu potíž. Obsah je velmi zajímavý, ale v prví třetině mi některé části dělali potíže je číst, nabírali na zvratech a pak nic z toho.
Také mi ze začátku dělalo problém se orientovat mezi přechody současnost a minulost a které osoby se to zrovna týkalo.
Druhá třetina knihy už byla dobrá (nebo jsem si zvykla) a asi byla pro mne nevyváženější.
Trochu mne mrzí, že linka s Tobiasem v podstatě umřela uprostřed děje.
A třetí třetina knihy mne dost zklamala jak najednou byla přeslazená, sluníčková a hrooozně natahovaná... Dalo by se to podstatně zkrátit.
Vcelku je kniha fajn, čte se dobře, ale pošlu knížku zase do světa swapem.

Knížka se mi četla dobře. Překvapil mne příběh, jak byly sledovány dva příběhy.
Škoda, že u Maxe nebyl příběh tolik podrobný jako u Mika.
Ale je to zajímavě pojatý příběh.