vlkcz komentáře u knih

Přesto, že se o Nadaci mluví jako o románu, jde vlastně o sérii vnitřně logicky provázaných novel. A s vědomím toho, že je Asimov začal psát v padesátých letech, člověku nezbývá, než se poklonit jeho géniu. Některé motivy se dají vysledovat i v "Dunách" Franka Herberta i jeho následovníků, na několika místech, zejména pozdějších dílů, si člověk se slzou v oku vzpomene na českého průkopníka sci-fi, J. M. Trosku.

6 28.06.2016

Jak na povídky moc nejsem, tak tahle sbírka je prostě klasika klasik a nemá konkurenci. Snad jen poslední mírně zaostává. Ale i tak je pro mnohé další autory nedostižná.

9 28.06.2016

Tady je hodnocení těžké. Možná se mi to časem rozleží, ale aktuální pocit po dočtení je, že se jedná o trochu nadhodnocený titul.
I když, jak se to vezme. Obsahově to nemá chybu. Co mi dost vadilo, je nevyvážené tempo. Často se autor dlouze rozpovídá o nějaké příhodě (v poznámkách se ukáže, že některé si vymyslel), aby pak v několika větách vychrlil nějaký závěr, aniž by bylo jasné, jak se k němu dopracoval. Ale je možné, že jsem jen pomalejší v chápání. Druhý nedostatek je jen subjektivní. Občas autor působí dojmem Brouka Pytlíka, když upozorňuje (i opakovaně) na to, že před popisovanou krizí varoval a nic na tom nemění, že má pravdu.
Do značné míry souzním s hodnocením uživatele Janek.

3 28.06.2016

Velice čtivé, i když předvídatelné. Z mého pohledu trochu škodí úplný závěr, kde je jasně zaděláno na pokračování.
Škoda odbyté korektorské práce, na několika místech jsou hrubé gramatické chyby, úplně špičkově nevypadá ani překlad, zejména odborné termíny vzbuzují podezření.

2 20.06.2016

Historie matematického myšlení dokumentovaná příběhy známých i méně známých matematiků, kteří se na jejím vývoji výrazně podepsali. V naprosté většině si člověk vystačí se znalostmi, které má ze ZŠ. Z mého pohledu má kniha dvě vady. Na můj vkus je v knize trochu moc chronologických překlepů. Předpokládám, že jsou výsledkem působení tiskařského šotka, ale takovéhle řádění svědčí o tom, že korektor si práci moc nepřidělával.
Druhá moje výtka směřuje na autora a jeho hodnocení myslitelů ve směrech, které nekonvenují jeho vidění světa a o kterých mnoho neví a pouze opakuje zažité fráze. Jeden příklad za všechny. Descarta hodnotí kladně také za to, že se vysmíval alchymii, astrologii a dalším pověrám, u Newtona, který alchymii věnoval přes 20 let svého vědeckého života (už jako respektovaný vědec) a napsal o ní víc než o matematice a fyzice dohromady, se jedná o předchůdce chemie.

3 16.06.2016

Nevyhnu se srovnání s Bridou, podle mého tyhle dvě knihy spolu souvisí (i autorovým odkazem v Bridě). Popis cesty síly (mužské) je víc orientován na vnější události a jejich propojení a dopad do vnitřního světa, u Bridy a její ženské cesty je to spíš obráceně. Zajímavá i tím, že poskytuje i praktická cvičení.

2 07.06.2016

Já jsem byl touto knihou velice zklamán. Když jsme ji začal číst poprvé, tak jsem se dostal do půlky a odložil ji. Napodruhé, s asi dvouletým odstupem, jsem vydržel až do konce, ale příliš odlišný dojem jsem si neodnesl.
Příliš mnoho postav. Dějová linka Luciena Crocé a jeho rodičů je z pohledu hlavního příběhu naprosto zbytečná. Na druhou stranu je možná zajímavější než zbytek knihy. Jiné postavy jsou klišovité a bez vývoje (patologická hráčka, policista trpící pocitem viny, že kvůli němu zamřela jeho rodina atd.).
Nepřehledné dialogy. Občas člověk neví, kdo komu při rozhovoru odpovídá, komu přisoudit kterou repliku.
Nesrovnalosti v ději. Např. Luc nastupuje do letadla poté, co oslavil s matkou 31. narozeniny (o den dřív), při výstupu z letadla se dozvídáme, že promarnil 33 let života.
Naprosto otřesný překlad, zejména tam, kde se jedná o drogový slang, a tam, kde se autor odkazuje na americké, britské či čínské reálie.

1 03.06.2016

Trochu Vonnegutovská vize budoucnosti, místy (zejména v závěru) mi to připadalo jako Heinleinův Cizinec v cizí zemi, ovšem na rozdíl od zmíněných autorů bez humoru a příliš patetické.

1 03.06.2016

Pro mě nejlepší Colleen, i když nejsem nijak velký znalec jejího díla. Rozhodně svižnější než Ptáci v trní, parádně ujeté a vcelku vtipné vyprávění o obyvatelích jednoho domu v pochybné čtvrti, kam se nastěhuje mladá zdravotní sestra.

2 03.06.2016

I když jde o knihu velmi kvalitní, na Irvinga je o trochu slabší. Zejména kvůli jisté ztrátě "drajvu" ve střední části.

1 28.05.2016

Moudrost západního taoisty.

Medvídek Pú mě nikdy moc nezaujal, ale tahle koláž z Tao Te Ťingu a dalších taoistických textů, citátů z Milneho knihy, Thoreaua a vlastních autorových vsuvek je naprosto perfektní. Možná toho medvídka vezmu na milost a zkusím ho ještě jednou.

1 25.05.2016

Ke knize jsem se dostal prostřednictvím filmů (Hook, Hledání Země Nezemě) až v dospělosti, takže nevím, jak bych ji přijal v dětství. Myslím, že by mě asi moc nenadchla. Dneska už je to trochu jiné. Teď už nevidím jako hlavního hrdinu víceméně protivného Petra, ale Wendy. Příběh krásně ukazuje, jak moc mužský svět (a přes veškerý vývoj od doby vzniku, je ten náš svět pořád primárně mužský) potřebuje zjemňující (a chápavý) ženský vliv.

2 25.05.2016

Na americkou pohádku dost dobré. A vlastně nejen americkou.

1 25.05.2016

Těžko říct, jestli ta hrabalovská stylizace je úmyslně konstruovaná nebo je to autorova přirozenost. Já osobně bych tipoval to druhé. A pro mě lepší než Hrabal, i když ne všemi povídkami jsem byl nadšen.

2 24.05.2016

Bezkonkurenčně nejlepší Holmes.

2 24.05.2016

Dobře napsáno, ale někde kolem dvousté stránky mi přišlo, že vše už bylo řečeno a již sdělené myšlenky se opakují jenom proto, aby se pokryla celá modlitba sv. Františka, na které je kniha postavena.

1 23.05.2016

Plešatá zpěvačka je dokonalá, Židle možná v divadelní podobě, knižně trochu zdlouhavé a nudné, pravda, s překvapivým koncem.

2 22.05.2016

"Když jsem otevřela oči, jako bych to neudělala, protože byla taková tma. Kde je bratr Guido?
Je mrtvý?!
Zatřásla jsem s mnichem a klepala s ním tak dlouho, až se mu hlava na krku rozkmitala. Ale černé kartáčky jeho řas se konečně zachvěly a jeho modré oči se otevřely."
Jedna z mnoha "perel" této nápodoby Da Vinciho kódu (v ději se také mihne). Děj příběhu, ve kterém se prostitutka a mnich snaží odhalit spiknutí, které je zašifrováno v Botticelliho obraze La Primavera, je docela napínavý a poutavý, zejména pokud znáte města, která dvojice při svém putování po renesančních městských státech Itálie navštíví. Bohužel je v knize i spousta nelogičností (pro mě zejména ta ústřední, proč by vůbec malíř zašifrovával do obrazu zprávu o spiknutí), jako ta v úvodu komentáře a anachronismů (mniši mluví o květinách moderní botanickou nomenklaturou, zmiňují růži, která se ale v Evropě objevila až o sto let později apod.).
Z mého pohledu raději nebrat. 

2 20.05.2016

Velice dobrá kniha, která má jen jeden nedostatek. Je z období, které bylo v Anglii velmi turbulentní a, alespoň pro mě, poněkud nepřehledné. Spousta postav, velmi propletené rodinné vztahy jednotlivých hrdinů, to všechno místy vyvolává v mysli čtenáře zmatek.
Kniha je vyprávěna optikou málo známé matky pozdějšího krále Jindřicha VIII. Sledujeme její dětství a dospívání v období válek mezi Yorky a Lancastery, i její krušné soužití se zakladatelem tudorovské dynastie Jindřichem VII. Tudorem. Hlavním motivem knihy jsou střety Alžbětiny dobroty s krutostí tehdejšího světa. Zajímavou postavou, i když spíše vedlejší, je král Richard III., který je ale vykreslován výrazně jinak, než v dramatu tudorovského apologety Shakespeara.
Dojemná kniha, která ale i poučí.

1 20.05.2016

Určitě nejde o špatnou knihu. Jenže osobně mi trochu vadí poněkud dryáčnický styl autora. V některých okamžicích má člověk pocit, že sleduje Michaelu Jílkovou v Kotli. Argumenty pak slouží ne k vysvětlení vlastního názoru a důkazu, že autorův koncept je lepší, ale k ponížení oponentů. A to i v případě, že sám autor na závěr své myšlenkové exhibice připustí, že jeho koncept je pouze stejně dobrý, jako ty konkurenční.
Ve druhé části, ve které nastiňuje koncept rozšířeného fenotypu už je argumentace mnohem klidnější.

2 17.05.2016