Černá labuť

Černá labuť https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94648/cerna-labut-94648.jpg 4 222 46

Následky vysoce nepravěpodobných událostí Bestseller amerického akademika a investičního poradce libanonského původu analyzuje fenomén „černých labutí“, tj. nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti, jakým byl např. teroristický útok z 11. září 2001, fenomenální úspěch společnosti Google či nedávná globální finanční a ekonomická krize. Autor – jeden z mála odborníků, kteří nástup krize předvídali – věří, že příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události je především setrvačnost našeho myšlení v podobě přílišné důvěry ve statistiky a prognostiky, přehnaného kategorizování, hledání „logiky“ vývoje či soustřeďování se na specifika tam, kde bychom měli přemýšlet spíše v obecných kontextech. Jeho kniha, vyzývající k tomu, abychom přehodnotili náš ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, patří dnes k nejdiskutovanějším pracím ve svém žánru, deníkem Times byla označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let a díky autorovu širokému rozhledu, smyslu pro humor a zdravé provokativnosti je i velkým čtenářským zážitkem.... celý text

Žánr:
Literatura naučná , Psychologie a pedagogika

Vydáno: , Paseka
Originální název:

The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable , 2007


více info...

Komentáře (46)


Rihatama
Rihatama
14.08.2023 4 z 5

"Logika černé labutě činí to, co nevíme, daleko důležitější než to, co víme."

Náhoda v metaforickém, poetickém převleku černé labutě. Jev neočekávaný a tedy podceňovaný, nebo zcela opomíjený. Černá labuť poukazuje na naše zkreslené a nedokonalé vnímání skutečnosti i chabou představivost. Černé labutě totiž nelze předpovědět, lze se jim však přizpůsobit. Vykazují tři základní rysy vedle nepředvídatelnosti je to výrazný dopad a zpětná vysvětlitelnost. Taleb vysoce popularizačním způsobem vysvětluje princip nenadálých jevů, vč. např. teroristických útoků (9/11), a jak s nimi pracovat. Pohybuje se však v mnohem širším spektru lidského uvažování a oblíbené praxe zjednodušování a zevšeobecňování událostí na úzus či dokonce přijímání mylných závěrů z důvodu nepochopení původních premis. A co třeba zrádnost narativu, kterým člověk vykládá jevy, jichž je svědkem? Taleb tak propaguje přijetí existence chaosu, s čímž se však člověk těžko sžívá. Snaží se proto ukotvit dějiny ve strukturách a falešných narativech. Přestože si to většinově uvědomujeme, tohle je vážně dobré a poučné i pro lidi poučené, neb lidská mysl ráda skrývá do zaprášených záhybů kůry mozkové jevy negativní či probouzí konotace duchu líbivé, které v každém dalším vyprávění, vzpomínce posunujeme stále dál směrem, který nám konvenuje (viz nejenom teze o muslimech a teroristech). Každý přece máme názor, ať už je více či méně informovaný.

Sebevědomí Talebovi rozhodně nechybí, jak vyplývá z celé řady jeho postojů, mj. ke Gaussově křivce, aneb velkému intelektuálnímu podvodu. Na teorii pravděpodobnosti má zkrátka patent právě Taleb :-). Za dobu od vydání knihy se kvůli dramatickým světovým krizím řada Talebových úvah pronikla do širšího společenského vědomí. Kdekdo již o černých labutích ví, aniž by četl knihu. Doporučuji nicméně vzít ji do ruky (já tak udělala už podruhé), protože je osvěžující, osvětlující i burcující. I s ohledem na povahu Talebovy libanonské nátury. Ryze americky nicméně na mě působí snaha Taleba své myšlenky opakovaně a do nejmenšího detailu na různých názorných příkladech z vlastního života a na různých místech své sociologicko-psychologicko-matematicko-fyzikální analýzy jevů osvětlovat. Zjevně počítá se spíše natvrdlým (americkým?) čtenářem a jeho popularizace tady nabývá poněkud přebujelé formy nevyhýbající se jím tak kritizované naratitivitě. Jinak ale neváhejte a zavítejte do Extrémova a v Průměrova :-).

Černým labutím se nelze vyhnout, ani je přesně předvídat, lze si však být vědom toho, že přijdou. Samotné naše vědomí jejich existence z nich činí méně nebezpečné labutě šedé., říká autor.

HelenBarbora
HelenBarbora
13.01.2023 4 z 5

Náročná kniha, ale stojí za přečtení :)


Milosz
Milosz
08.12.2022 3 z 5

Je to zajímavé, ale stejné myšlenky se tam opakují furt dokola (hlavně že autor na jednom místě popisuje, že většina nebeletristických knih se dá shrnout do několika stran při zachování obsahu) a na jednu čtivou pasáž připadají dvě, které se skoro nedají číst.

martin9666
martin9666
14.10.2022 5 z 5

Knihu jsem poslouchal v audioverzi - nejdříve anglicky a následně česky. Prvních pár kapitol jsem hltal. Vždy jsem ale zhruba ve třetině/polovině ztratil chuť a audioknihu odložil. Až napotřetí jsem se kousnul a konečně ji doposlouchal a rozhodně nelituji, stojí za to. Některé myšlenky jsou v knize zbytečně dlouze rozváděné, což způsobí unudění posluchače/čtenáře. V tu chvíli je potřeba dát pauzu a vrátit se až s další energií. Audioverze tomu bohužel také občas nepomáhá, protože není obtížné se v filozofických a statistických pojmech při poslechu ztratit. Kniha uvádí velké množství ideí, teorií a jejich autorů, díky čemuž plní i funkci příručky s doporučeními k další četbě, pokud čtenáře problematika více zajímá. Myšlenky v knize probouzí vaše vlastní rozmýšlení - mnohokrát jsem se při poslechu zastavil a zamyslel se nad implikacemi nově získané informace, nad vlivem zmíněné myšlenky na svět nebo můj život.

sarkafarka1900
sarkafarka1900
24.08.2022 5 z 5

Pro mě plno zajímavých myšlenek a postřehů k zamyšlení. Pokud najdu čas, ke knize se vrátím, přeci jen nemám fotografickou paměť a nedělal jsem si ani poznámky

Prince_of_book
Prince_of_book
08.06.2022 4 z 5

Velmi zajímavá kniha o problematice, kterou mě nikdy nenapadlo úplně řešit. Díky této knize jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací a teorií, nicméně se mi občas nedařilo se začíst a některé části pro mě byly dost složité.

Ke knize se určitě ještě někdy vrátím.

8,5/10

KajaProchy
KajaProchy
28.05.2022 3 z 5

Knina je na velmi zajímavé téma, je zde dobře vysvětleno, líbí se mi příklady ze života a vymyšlené příběhy. Zvlášť proto, že ekonomii nerozumím, takže mi příběhové příklady přišly srozumitelnějši.
Kniha mi ale přišla zbytečně dlooouha -na knihu pro mainstreamove čtenáře. Některé věci omýval více než bylo třeba.
Autor by se taky měl řídit tím, jak se říká "opakovaný vtip, není vtipem". Po-xté číst urážku Francouzů, absolvenů MBA apod. už je unavují, navíc to působí arogantně. O narážkách na ženy ve stylu starého "gentlemana" ani nemluvím.
Tím, že ekonomii nerozumím, na mě tento styl po půlce knihy začínal působit, že vlastně nevím, zda mu to věřit, když píše chvílemi tak arogantně ...
Epilog jsem ani nedočetla, ten už byl jen honěním ega.

O77
O77
03.01.2022 5 z 5

Pro akademiky nutnost, pro nás ostatní užitečné. Ať už se vám myšlenky N.N.Taleba líbí nebo ne, zasáhly výrazně akademickou půdu, bez ohledu na to, jestli jste matematik nebo historik. ;-) A budou se vracet s každou další "Černou labutí". Osobně se mi ovšem jeho pozdější Antifragilita líbí víc.

Camelot
Camelot
12.11.2021 4 z 5

Osobně jsem vděčný, že si lidstvo – tedy západní civilizace – prošlo érou osvícenectví a je mi líto, že o většinu výsad, které nám přineslo, se nyní dobrovolně připravujeme. Nehledě na to, že nám dalo do vínku i některé nectnosti.
Mezi nimi poměrně vyniká jedna, kterou můžeme nazvat víra v determinismus v tom smyslu, že většinu jevů včetně těch společenských (tedy i ekonomických) umíme předpovědět a vypočítat.
Poslední desetiletí však ukazují, že spoléhání na předpovědi všeho druhu přináší stále menší zisk. Důvodem je komplexita systémů a dva jevy s ní spojené. Prvním z nich je vlastní uvědomění si komplexity systémů, které zejména ve společenských vědách možná ještě ani plně nenastalo. A druhým je vlastnost složitých systémů, kterou lze označit jako nelinearita systémů. Je to onen pověstný efekt motýlích křídel.
A právě druhému jevu Taleb obšírně věnuje svoji knihu a velmi důkladně se snaží čtenáře přesvědčit, jak nebezpečné a někdy nezodpovědné je spoléhat se někdy jen na experty zaštiťující se pouze rovnicemi a pomíjející zkušenost, intuici a události s „nekonečně“ malou pravděpodobností. Zvláště patrné je to, pokud do hry vstupuje rovnicemi podepřený risk managament pomíjející události, o nichž je řeč.
Z „rovnic“ bohužel nikdo nemohl vydedukovat morové epidemie na konci středověku, explozi sopky Krakatoa v roce 1883, dobrodružství srbského mladíka Gavrilo Principa jednoho červnového nedělního dopoledne roku 1914, zkázu newyorských mrakodrapů v září 2001, řádění Katriny v New Orleans v roce 2005, vlnu tsunami vzniklou jako důsledek zemětřesení v březnu 2011 východně od Japonska nebo nedbale nasazenou masku nějakého laboranta mikrobiologické laboratoře ve vzdáleném Wuchanu v listopadu 2019.
Ano, to vše jsou události, které, bez ohledu na to kdy nastaly, ovlivnily a vlastně dodnes ovlivňují lidskou civilizace na celé Zemi.
Jsou to události, které Taleb nazývá „černými labutěmi“.
V knize popisuje jisté „zákonitosti“ černých labutí a zdůrazňuje, že je nelze předpovědět a tudíž se na ně nelze připravit, pomineme-li několik obecných, ale nepříliš účinných opatření.
Nicméně jisté ponaučení z knihy vyplývá a je formulováno do sady doporučení, jak bychom se měli chovat, pokud posuzujeme doporučení různých expertů, a jak bychom se měli chovat v praktickém životě. Upřímně řečeno, ta doporučení však nejsou příliš smysluplná pro jednotlivce, a pokud jsem použil plurál, měl jsem na mysli spíše společnost jako celek.
Ale přece jen se tím můžeme řídit i jako jednotlivci, a to tehdy, otevřeme-li si Talebovo „desatero“ a jeho pomyslným sítem budeme například prosívat předvolební programy kandidujících stran a jednotlivců.
Autorovi bych možná vytkl příliš velkou sebestřednost a občasný nával Cimrmanovy neschopnosti opustit myšlenku. Knize by slušelo, kdyby měla o pár desítek stran méně.

Zknihydohlavy
Zknihydohlavy
12.06.2021 5 z 5

Shrnuto a podtrženo, pokud kniha vůbec lze shrnout, a vyjádřeno poněkud vulgárněji, myslím, že poselství knihy by se dalo shrnout takto: Naše předpovědi ve světě Extremistánu stojí za ho**o, raději se proto zamysleme nad tím, co můžeme udělat pro to, abychom zlepšili naši pozici, až přijde další Černá labuť.

Na toto konto si dovolím na závěr uvést citát z knihy: „Často se nám říká, že my lidé máme sklony k optimismu a že nám to prý prospívá. […] Máme dostatek důkazů, které potvrzují, že my lidé jako druh máme skutečně mimořádně štěstí. […] To, že jsme se sem dostali náhodou, neznamená, že bychom měli i nadále podstupovat stejná rizika. […] Hráli jsme ruskou ruletu, teď s tím přestaňme a dejme se do pořádné práce.“

knih-o-mol
knih-o-mol
17.03.2021 4 z 5

Jako vystudovaný ekonom jsem se při čtení knihy dobře bavil, znal pozadí ekonomických teorií a dobře chápal námitky cílené na systém vzdělávání. Nicméně mne pobavil požadavek na to aby si ekonomové přiznali že jsou filosofové nižší úrovně, což hezky ladí s citátem Tomáše Sedláčka na přebalu českého vydání knihy, který se opravdu jako ekonom-filosof nižší úrovně představil ve své knize Ekonomie dobra a zla. Dále má autor pravdu ohledně shlukování citací v dílech: sám cituje Daniela Kahnemana, který naopak ve své knize Myšlení pomalé a rychlé cituje Taleba.

Raksa.A
Raksa.A
12.02.2021

Já jsem si z téhle knihy odnesla krásný termín - verbální inkontinence.

Regger
Regger
08.01.2021 5 z 5

Zajímavé a inspirativní.

karelpeter
karelpeter
09.12.2020 3 z 5

Je jen málo lidí, které autor v knize neurazil, nebo se o to aspoň nepokusil. Jeho nejoblíbenější disciplínou je úražení laureátu nobelovy ceny. Zbytečně dlouhé.

Kattie
Kattie
19.07.2020 3 z 5

Myšlenka zajímavá. Bylo to pro mě opakování toho samého stále dokola. Příliš to nafoukl a snažil se udělat z toho celou vědu. Já zrovna nejsem člověk, který by nezvažoval všechny možné alternativy a předpokládal vyrovnaný vývoj, nesnažil by se být vždy připraven. Tedy jsem si připadala, jak když mě přesvědčuje o věcech, o kterých mě přesvědčovat nemusí.

Také mi přišlo trochu pokrytecké, že hovořil o až přílišném zjednodušování a škatulkování, s čímž souhlasím, že to není dobře, ale sám dost často zjednodušoval, když hovořil o jemu nesympatické skupině lidí.

Adigiotto
Adigiotto
04.07.2020 3 z 5

Autor sa rád počúva.

Raszkulce
Raszkulce
26.04.2020 3 z 5

Než jsem se prokousala touto knihou, tak uplynulo dosti dnů. Nicméně jako absolvent ekonomické fakulty musím říct, že hlavní myšlenka knihy je velmi povznášející. Mám za sebou obhajobu výpočtů pomocí směrodatné odchylky, ekonomické modely ve kterých přepokládáme pořád jen normální chování ... a tím si ospravedlňujeme to, že někdy prostě pouhá statistika a zjednodušené ekonomické modely nereflektují realitu. Takže myšlenka jako taková je dost zajímavá a chápu, že hodně vědcům a akademikům je proti srsti, protože tím narušuje jejich běžnou činnost a vnímání světa. Nicméně kdyby byla kniha tak o polovinu kratší a kdyby její autor nebyl tak chvástající se a egoistický .. celé by se to četlo lépe a i ta kniha by pro mě byla jiným zážitkem. Troufnu si říct, že tu knihu snad nikdo nerevidoval protože Taleb díky velikosti svého ega tuto možnost zamítnul. Dávám tři hvězdičky.

martin6849
martin6849
25.03.2020

Musím tenhle komentář psát tak, jak tu knihu čtu, protože pak bych zase zapomněl, co všechno jsem chtěl :-). Takže to budu postupně doplňovat (a zase ubírat a měnit) a hodnocení přidám až úplně nakonec.

Hlavní myšlenka knihy by se asi dala shrnout do této věty: "Lidé (a speciálně experti) jsou arogantní a nekompetentní idioti, kteří si ve své aroganci a nekompetentnosti navíc libují." S tím se celkem dá souhlasit, jen je škoda, že na toto tvrzení autor potřeboval tolik stran :-). Nejvíce asi platí bod 1 - obecné principy obecně fungují a není na nich vůbec nic špatného, pokud se používají tam, kde fungují. Ale bohužel spousta lidí jim nerozumí a používají je i tam, kde nefungují a to je celý zakopaný pes.

Celkově mi kniha příjde strašně utahaná a rozvláčná, čte se to špatně, teď jsem ve třetí části a už mě to opravdu nebaví. Dobré myšlenky jsou utopené ve spoustě opakování a samochvály.

1. Taleb říká, jak nefungují různé metody předpovídání, jak špatně interpretujeme minulost, atd. Nicméně já mám pocit, že to není ani tak chyba těch metod. Spoustě lidí unikají základy logiky a fakt, že většina nerozumí tomu, že z implikace obrácená implikace prostě nevyplývá, není chyba logiky, ale těch lidí. Takže to, že někdo řekne "jestliže A pak B" a druhý si odvodí, že to znamená "jestliže B pak A", je smutné.

Taky na indukci není nic špatného. Je to úžasný nástroj, jak z konkrétního odvodit obecné. Pokud se použije správně. Typický příklad (kromě krocana z knihy) špatného použití je důkaz, že se do autobusu vleze nekonečný počet lidí. Nejdříve dokážeme, že do autobusu se vleze jeden člověk - vleze. Pak předpokládáme, že se vleze n lidí a dokážeme, že to platí i pro n+1. No, když chce nastoupit n+1. člověk, tak řidič prostě řekne "postupte si dále do vozu", všichni se posunou a n plus první člověk nastoupí. A tím je důkaz u konce. A stejně jako u krocana, i u autobusu si spousta lidí neuvědomí zásadní zradu, že n z předpokladu je obecné a onen krok od n k n+1 je velmi důležitý a musí být udělaný logicky platným způsobem! Ale opět, tohle není chyba metody.

A do třetice - není nic špatného na normálním rozdělení pravděpodobnosti. Gaussova křivka spolehlivě funguje - tam kde fungovat má. Pokud ji někdo používá špatně, jeho chyba.

2. Taleb sám dělá to, co kritizuje. Vymýšlí si narativ, kterým vysvětluje svá tvrzení (i když ho skrývá za myšlenkový experiment) a přitom si neuvědomuje, že může existovat i jiné (stejně pravděpodobné) vysvětlení. Jako příklad bych uvedl jeho porovnávání ruské mafie zocelené v gulazích v New Yorku s radiací oslabenými krysami. Ano, jeho vysvětlení je možné. Ale stejně tak je možné, že mafiáni možná v gulagu byli oslabení fyzicky, ale psychicky se z nich stali mnohem tvrdší a bezohlednější lidé. Nebo to taky může být úplně jinak. A taky je jasné, že tvrdí byli jen někteří - ostatně ti slabí gulag asi ani nepřežili.

3. Nesouhlasím s tím, že se nedají odhadovat vynálezy do budoucna. Ano, je pravda, že pokud bych předpovídal, že bude vynalezeno kolo, tak ho tím vlastně vynaleznu. Ale i já můžu předpovídat, že bude konečně dotažená jaderná fúze (jistě, už padesát let se říká, že ji budeme mít do třiceti let), že časem někdo vynalezne pohon, pomocí kterého se bude v rozumné době dát doletět k jiné hvězdě, atd. a přitom o těch věcech vlastně nic nevím. Ostatně celá sci-fi literatura je prolezlá vynálezy a popisy různých společností z blízké i vzdálené budoucnosti a některé z nich se i staly realitou (viz třeba tablet Jeana-Luca Picarda). A další se realitou stanou. Jasně, je blbost předpovídat, co přesně bude za 30 let, protože to neví nikdo, v tom s autorem souhlasím.

4. Za co musím autora pochválit, je povídání o němých svědcích minulosti. Za to určitě palec nahoru, líbilo se mi to a navíc s tím souhlasím.

Jako u spousty jiných knih, i u této si musím rýpnout do překladu. Bohužel jsem udělal tu chybu, že jsem si knihu koupil česky. Ne, že by se to nedalo číst, už jsem měl v ruce i horší kousky, ale překlad je kostrbatý a neohrabaný. Čekal jsem, že budu muset přemýšlet nad myšlenkami a obsahem, ale bohužel jsem často musel přemýšlet i nad formou. Je blbé, když člověk musí pomaličku a několikrát číst některé věty jen proto, aby pochopil, co tím chtěl básník vlastně říct. Nakonec jsem někdy na začátku druhé části musel sáhnout po originálu. A zjistil jsem, že překladatel se s tím nemaže. Když má s nějakou větou problém, tak si ji prostě upraví po svém, co na tom, že to pak nedává smysl. Ale zase má plus, že umí používat správné časování sloves ve třetí osobě čísla množného.

Dva příklady za všechny:
"Projevuje se tu pravděpodobně klasický mentální mechanismus známý jako ukotvení. Vytvoříte-li číslo a poté se k němu, podobně jako objekt uprostřed vakua, 'ukotvíte', snížíte tím úzkost, kterou ve vás neurčitost vzbuzuje." Cože? Jak se objekt uprostřed vakua ukotví k číslu??? Vždyť ta věta nedává smysl. A originál?

"A classical mental mechanism, called anchoring, seems to be at work here. You lower your anxiety about uncertainty by producing a number, then you 'anchor' to it, like an object to hold on to in the middle of a vacuum." Tohle už dává smysl.

Příklad dvě. "V roce 1998 však nastala událost, se kterou v předchozím pětiletém plánu nepočítali - 'černá labuť' v podobě nesolventního Ruska, doprovázená navíc propadem jihoamerických trhů s dluhopisy." V originále pak: "But then an event occured that was not in the previous five-year plan: the Black Swan of Russian financial default of 1998 and the accompanying melt-down of the values of Latin American debt markets." Česky je to prostě neohrabané, vidím dost rozdíl v nesolventním Rusku v roce 1998 a v bankrotu Ruska v roce 1998.

Ne, že by se to nedalo pochopit, ale zbytečně to odvádí pozornost od myšlenek autora. Představte si "Not great, not terrible" meme, to by asi tak vysvětlovalo můj pocit z překladu.

Foxie89
Foxie89
23.03.2020 2 z 5

Tohle nebyla kniha pro mě. První část mi přišla sice zajímává, je tam fakt pár skvělých myšlenek, ale zbytek knihy mi přišel jen neustále opakování stejných věcí, odbočování od tématu a prostě ne.

jure_rak
jure_rak
03.03.2020 5 z 5

Perfektní kniha. Co by abslovent ekonomické fakulty a člověk pracující v korporátních strukturách, nemůžu, než se pod Talebovi názory a myšlenky podepsat. Přiznávám, že s úžasem čtu některé níže uvedené - až nenávistné - komentáře.