Černá labuť

od:

Černá labuť

Bestseller amerického akademika a investičního poradce libanonského původu analyzuje fenomén „černých labutí“, tj. nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti, jakým byl např. teroristický útok z 11. září 2001, fenomenální úspěch společnosti Google či nedávná globální finanční a ekonomická krize. Autor – jeden z mála odborníků, kteří nástup krize předvídali – věří, že příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události je především setrvačnost našeho myšlení v podobě přílišné důvěry ve statistiky a prognostiky, přehnaného kategorizování, hledání „logiky“ vývoje či soustřeďování se na specifika tam, kde bychom měli přemýšlet spíše v obecných kontextech. Jeho kniha, vyzývající k tomu, abychom přehodnotili náš ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, patří dnes k nejdiskutovanějším pracím ve svém žánru, deníkem Times byla označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let a díky autorovu širokému rozhledu, smyslu pro humor a zdravé provokativnosti je i velkým čtenářským zážitkem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/94_/94648/cerna-labut-94648.jpg 4110
Originální název:

The Black Swan (2009)

Žánr:
Literatura naučná, Psychologie a pedagogika
Vydáno:, Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Přidat komentář
jita229
27.10.2017

kniha se mi velice líbila :) vřele doporučuji

MOu598
15.08.2017

Téma mne hodně zaujalo, je ale složité, i knížka je složitá.
Vrátila jsem jí do knihovny nedočtenou a rovnou jsem si výtisk koupila - tak se k ní mohu kdykoliv vrátit.
Jen abychom přežili "následky vysoce nepravděpodobných událostí". Těžko se budeme vypořádávat i s těmi vysoce pravděpodobnými.

rossx
03.08.2016

O autorově vzdělanosti a erudici nelze pochybovat. Zajímavé myšlenky plné sebestřednosti. S jeho kritikou ekonomie lze souhlasit, ale toho papíru. Šetřme naše lesy i paměťová média.

Káča2015
14.07.2016

Pro mě hodně zajímavé, četla jsem asi před půl rokem a myšlenky z knihy se mi stále vrací.

vlkcz
28.06.2016

Tady je hodnocení těžké. Možná se mi to časem rozleží, ale aktuální pocit po dočtení je, že se jedná o trochu nadhodnocený titul.
I když, jak se to vezme. Obsahově to nemá chybu. Co mi dost vadilo, je nevyvážené tempo. Často se autor dlouze rozpovídá o nějaké příhodě (v poznámkách se ukáže, že některé si vymyslel), aby pak v několika větách vychrlil nějaký závěr, aniž by bylo jasné, jak se k němu dopracoval. Ale je možné, že jsem jen pomalejší v chápání. Druhý nedostatek je jen subjektivní. Občas autor působí dojmem Brouka Pytlíka, když upozorňuje (i opakovaně) na to, že před popisovanou krizí varoval a nic na tom nemění, že má pravdu.
Do značné míry souzním s hodnocením uživatele Janek.

Janek
15.06.2016

Obsahově by to pro mě vlastně bylo docela zajímavé a podnětné - jen kdyby ta knížka nebyla tak strašně ukecaná a chaotická, jen kdyby si autor nebyl tak moc jistý svou (a jenom svou!) pravdou. Asi je to do značné míry "jen" úmyslná provokace, ale mně ta forma zkrátka nesedla. Snad proto, že jsou mi skepse i cynismus tak moc vzdáleny.

PMR
02.05.2016

Pro mě docela zajímavá kniha, která se ale nesmí brát úplně vážně.
Jinak by pravděpodobně vedla k těžko udržitelné skepsi a takřka se všemi argumenty by se muselo polemizovat.

Na druhou stranu by se Černá labuť neměla moc podceňovat.
Důležitý je pouze důraz na to, aby lidé příliš nedůvěřovali pohádkám, které si vymysleli.

VladimirTetur
15.12.2015

Taleb má zajímavý a inteligentní smysl pro humor. Problém je, že vtip buduje třeba dvě kapitoly, ke kterým je nutno samozřejmě projít obsáhlý poznámkový aparát a občas dogooglovávat vlastní nedostatky. Někdy je výklad dost rozvláčný až nudný, ale myšlenka, kterou Taleb popisuje je hodně složitá a případná absence polopatismu by text znepřístupnila méně odhodlaným čtenářům. Na Talebův styl psaní je třeba si zvyknout. Není to žádný esoterický prázdný popík. Talebův intelektuální záběr je obrovský a čtenář musí k vědomé četbě a alespoň částečnému chápání všech myšlenek vyvinout velké úsilí. Inu bez práce nejsou koláče.

Možná jsem tupej, ale bezprostředně po přečtení Černé labutě jsem na dalšího Taleba neměl vůbec chuť. Nicméně poznatky z knihy mně dlouho vrtaly hlavou a nakonec jsem tomu libanonskému lišákovi přišel na chuť. Pokračování (Zrádná Nahodilost) už mi šlo do hlavy mnohem lépe.

Černá Labuť je vstupenka do realističtějšího vnímání reality. To, na co Taleb poukazuje, je špičkové téma a jde o výbornou knihu.

Doporučuju!

LordSnape
03.10.2015

Na Talebovu Černou labuť jsem se dlouho těšil a připravoval. Říkal jsem si, že již mám docela načteno a tak by nemusel být problém porozumět. No a jak se říká, jednalo se o další z řady "Bestsellerů New York Times". Už tak nějak chápu, proč i Sedláček tuhle knihu považuje za takový kult, páč on sám také nenapsal nic převratného se svojí Ekonomií dobra a zla, ale tu jsem aspoň dočetl až do konce...

Problémem Černé labutě je nicméně v tom, že Taleb používá svůj termín téměř na vše, co je nahodilé a velmi málo statisticky pravděpodobné, ale prostě normální, když se občas objeví. Jedná se snad o novou vědu? Ani ne, dokud se nezačal uplatňovat Talebův výrok o černé labuti. Výborně, vtiskl význam jednomu slovu. Tleskám! Támhle někdo ukradl letadlo a naboural s ním mrakodrap = černá labuť. V celé EU propadly akcie a nastala hospodářská krize = černá labuť. Hurikán Katrina se neočekávaně stočil a zpustošil New Orleans = černá labuť. Neznámý Fin v Helsinkách shrábl celý jackpot loterie Euromiliony = černá labuť. Ale pane Talebe, takové věci se prostě jednou za čas zákonitě stávají. A vždy za tím něco anebo někdo je. Prosté? Podle autora nikoliv. Jdeme tedy dál.

Kniha je plná nesmyslné demagogie. Jako třeba potírání vědecké práce a plivání na vše, s čímž nesouhlasím. A ze všeho nejhorší je asi autorova štvavá kampaň proti jakémukoliv duchovnu, záhadám, tajemnu a jiným sférám mimo naše vnímání, které nemůžeme změřit ani spočítat. V tomto by si zřejmě rozuměl s Leošem Kyšou, nynějším předsedou Klubu skeptiků Sisyfos. Já se však o tento způsob myšlení nechci okrást. Rád si říkám, že něco prostě vysvětlit nejde. To už je v jistém ohledu umírněnější i Manfred Spitzer ve své Digitální demenci... Ten aspoň nevypráví historky ze života v Libanonu, jenž jsou ve vědecké práci zajímavé asi jako rozpláclé mouchy na čelním skle autorova Porsche.

Po 150 stranách jsem si říkal, že to zkusím dočíst, že se něco zajímavého musím dozvědět a že ten strojený styl, který není ani trochu zajímavý utichne a já se něco konečně dozvím. Ale ani na dalších stranách není nic, čím by mě autor donutil u knihy zůstat. Ve zkratce nám vlastně říká, že nebe je modré a při velmi nízké pravděpodobnosti se zbarví občas i do ruda a že na kostce nejde hodit 20x za sebou 6. Těch pár zajímavých postřehů, které občas prolítly kolem mé mysli si jistě tu jednu hvězdičku zaslouží, ale prakticky je celá kniha jen valnou ztrátou času a informace z ní pamětí jen proletnou jako nadzvuková stíhačka. To studie o lidském myšlení a chování, a následná kniha od soukmenovce Daniela Kahnemana, která u nás vyšla u Melvila (Myšlení rychlé a pomalé) je o mnoho zajímavější a čtivější. Tak nějak by to mělo vypadat, když chcete lidem něco vysvětlit a sdělit.

DriftBooks
18.09.2015

Manželka mi neustále říká, že jsem pesimista. Já jí odporuji tím, že jsem realista. Teď jsem pochopil, že jsem vlastně empirik. Empirik neustále pochybující a nepodléhající platónskému mámení. Nezasažený zavedenými modely. Nebo tak nějak… Asi…

Prostě a jednoduše řečeno - víme, že nic nevíme. Nevíme, co víme… A nechceme si přiznat, že dějinné události si tak nějak jedou po svém, přestože si budujeme kult člověka rozumného coby hybatele dějin. Vesmír funguje na „černé labutě“. Vhodíš nepředvídatelnou událost a vypadne nepředvídatelný výsledek. Jenomže lid si žádá pořádek a disciplínu. A ti, kteří se tváří, že všemu rozumí a proto mají právo svůj lid vést vstříc zářné budoucnosti – vědci, politici, ekonomové a další podobní – rádi a sebejistě poskytnou naději, pořádek a jasně danou představu. A že se tu a tam (tedy asi jen v 99%) něco podělá? A že je to jinak? A jak to, kurňa, ti chudáci měli vědět? Za to oni nemůžou – to ten, onen, to, ono, Bůh, Marťani, spécie, subspécie, rody, nadrody… a tak dále. Ale hned vzápětí jsou připraveni říci vám, jak to skutečně bude… Teda pokud se to zase neposere…

Kniha je vcelku zábavná, ač tu a tam trochu sebestředná (ve smyslu já to vím, že vy nic nevíte a já i když nevím, tak jsem si tím alespoň jistý…), ale myslím, že je vlastně pravdivá. Nebo lépe řečeno – odpovídající mému naturelu. Takže pokud vás zajímá svět tak trochu entropický, pochybujete-li o sobě a o všem kolem sebe a nebojíte-li se bořit zavedené modely myšlení – vzhůru do čtení…

Paulika
26.05.2015

Tak jsem konecne po tydnu precetl tuto knihu. Me nazory jsou velice rozporuplne. Na jedne strane v knize clovek nalezne plno zajimavych myslenek a na druhe strane je tato kniha neco, co snad kazdy rozumne uvazujici clovek uz vi a svym selskym rozumem chape.
Na knize me dosti iritoval narcisistni pristup autora. Pokud by sebechvala mela smrdet, jak se rika, tak kniha by pachla jako olomoucke syrecky. V kazdem pripade souhlasim s jinymi komentari, ze kniha mohla mit tretinovou velikost. Autor se dosti opakuje a mluvi stale o tom stejnem; zkratka to furt okecava. Po precetni dodatku v druhem vydani knihy se mi zdalo jako by autor trpel komplexem neuznaneho a nedoceneneho pro Nobelovu cenu. Dale si tu autor buduje svoji vlastni terminologii, kterou se snazi vsudemozne propagovat. Ale jinak myslenky zajimave a pekne, ale chtelo by to dat do skromnejisho havu ;-)

enigma
02.10.2014

Původně jsem se odhodlával (odvažoval) s některými autorovými myšlenkami polemizovat, avšak jednalo se veskrze o drobnosti nemající na celkový myšlenkový koncept vliv. Přesto si dovolím napadnout jednu z tezí. Strana 176. Z čeho vychází Talebův předpoklad NEPŘÍMÉ úměrnosti mezi předpokládaným obdržením dopisu a jeho skutečným doručením? Je snad založen na nějakém exaktním matematickém vzorci? Vzhledem k tomu, že autor v tomto případě uvádí konkrétní číselné výstupy nemohu se ubránit myšlence, že je tento vzorec (ze své podstaty) postaven na základech právě tolik napadané indukce.

Ačkoliv to možná není podstatné, mírně mě obtěžoval pocit, že na mě z knihy dýchá arogance, sebestřednost a falešná skromnost. Neustálé, replikující se ataky na konkrétní osoby, události a činy ve mě vzbuzují překvapivé závěry stran autorovi zakomplexovanosti. Překvapivé zejména vzhledem k Talebovu nespornému intelektu. Troufalé, že?

bzucino
18.09.2014

Lidé se dělí na čtyři skupiny. Na ty, kteří
* ví že ví,
* ví že neví,
* neví že ví,
* neví že neví.
První (a čtvrté) skupině bych doporučil jiné čtení. Knížka není servilní a v mnoha případech jde proti zavedené všeobecné znalosti. Bude se jim zdát prázdná, nebudou s ní souhlasit a budou jí považovat za ztrátu času.

Taleb ukazuje na některé kognitivní klamy, které člověk prožívá. Jedním z nich je i problém zevšeobecňování - vědomosti zevšeobecňujeme především ty, které jsme zažili + ty, kterým věříme. Z toho je zřejmé, že se bude lišit , co je pravda a co za pravdu pouze považujeme. Vemte si např. vážně míněné tvrzení: "20 let tady v jaderné elektrárně mačkám knoflíky a nikdy se nic nestalo. Tak proč by se mělo, když zmáčknu tyhle 3?" Zevšeobecnění (indukce) stojí na myšlence, že za danou vědomostí je pouze jeden mechanismus. Jestliže se ale mechanismus změní, nebo se dostaneme mimo oblast jeho působení, pak indukce selhává. A to je právě to, na co furt a znovu dokola poukazuje Taleb. Černá labuť je neoprávněné zobecnění naší zkušenosti, případně sebeklam, že svět je stále stejný, že se nemění. Taleb indukcí ukazuje, že i indukce se může mýlit.

Jestliže chcete odpočinkové čtení, najděte si jinou knížku. Taleb se neustále opakuje (tak jak to doporučuje každý kouč tvůrčiho psani ;-) ) a budete se nudit. Jestli ale chcete pochopit něco více ze světa, který nás obklopuje, najdete tu dostatek kacířských myšlenek, které se za pár generací objeví i v učebnicích ekonomie.

martin3683
20.03.2014

Spojení Černá labuť se už ve středověku používalo na označení nepravděpodobného či spíše zhola nemožného jevu/situace. Přírodovědci tvrdili, že existence černé labuti je nemožná, navíc ji nikdo nikde na světě neviděl. To vše do doby než byla objevena Austrálie a ejhle tam žijící černé labuti. Či jiný příklad, který autor nazývá Krocanův problém. Milý krocan žije ve své ohrádce, kde mu ještě milejší lidé nosí každý den potravu. Po tisíci dnech mu dávají jíst a pít a milý krocan je přesvědčen, že takto to bude až do smrti, však nemá jediného důvodu, proč by mělo být někdy něco jinak. Pak přijde 1001. den a skončí na pekáči.
Autor používá mnoha příkladů jako teroristický utok 11. září, celosvětový nástup internetu, propady akciových trhů apod. Takovýchto situací, Černých labutí, jsou dějiny světa plné a většina lidí nevidí a ani vidět nechce za obzor svých každodenních zkušeností, stejně jako zmíněný krocan a to drsnější dopad pak tyto události mají. A stačí mít jen o něco více otevřené oči a mysl a Černou labuť by zahlédli dříve než se stane. Neskutečně inspirativní kniha, kterou si budu muset přečíst za pár let ještě jednou, protože jsem určitě pochytil jen malý zlomek myšlenek v ní obsažených

Peti
18.01.2013

velice zajímavé téma a místy velmi trefné úsudky - např. lidé co chodí cvičit jezdí všude auty a výtahy.. spoustu zajímavých věcí jsem se dozvěděla i ujasnila, i když se dle mého názoru nejedná o lehké čtení knihu bych doporučila všem alespoň trošku hloubavým čtenářům

Sandra 91
08.12.2012

Báječná kniha, jsem moc ráda, že ji mám!

Neo1tex
02.12.2012

Nuda k uzoufání. Kdyby 98% té knihy škrtl, zůstalo by jen to, co stojí za čtení. Zbytek jsou bláboly o ničem.

lukasresl
09.10.2012

Kniha je plná zbytečného balastu a kázání rad do života. Nicholas Taleb by jí měl zkrátit do eseje, pak by to stálo za přečtení.

G.I.Jane
30.09.2012

Už je to nějaký měsíc, kdy jsem knihu přečetla a vzpomínám si, jak jsem se nemohla od ní odtrhnout, jak jsem se opakovaně vracela k jednotlivým tématům, kapitolám, jak jsem byla okouzlena tím, že jsou na světě lidé, kteří používají hlavně svůj mozek, své poznatky, své zkušenosti, kteří dokážou jít proti proudu, proti všem zaběhaným kolejím, hledají vlastní cesty. Kniha je syrová v tom, jak poukazuje na naši omezenost, hranice, které doposud nikdo nepřeskočil, jak jsme unášeni proudem času a nevíme, netušíme kam nás zanese, jak je náš život nicotný, jak se necháme snadno oklamat, obelstít, jak si naše zážitky, vzpomínky a dění kolem nás zjednodušujeme, abychom si aspoň trochu udělali řád a zvládli ten kolotoč kolem sebe. Líbí se mi jak popisuje jednoduché psychologické testy, které odkrývají naše myšlenkové pochody, jak se přitom člověk může sám na sebe podívat a přikyvovat, že tak skutečně jedná a myslí aniž by si to běžně uvědomoval. Líbí se mi, jak snižuje váhu dnešních analýz a závěrů ekonomů a dalších podobných profesí, protože člověk sám pozoruje, že je to často jen tápání ve tmě, přešlapování na místě, proudy slov, které nepřináší nic podstatného a nelze z toho nic vyvodit. Líbí se mi jak degraduje čtení všech časopisů, novin a dalšího nepodstatného čtiva, kde člověk nenajde nic co by ho obohatilo. Líbí se mi, jak cítí tu krátkou dobu, kterou máme, která nám neumožní vše poznat, pochopit /nepřečtená knihovna Umberta Ecca/.Přitom kniha na mě nepůsobí nijak pesimisticky, ba naopak. Odnesla jsem si z ní mnohá poučení, která mi usnadnila žití, dívat se opět s větším nadhledem a otevírat se životu, který třeba může donést i ty pozitivní labutě. A když ne, není třeba se hroutit. Život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas hořekováním nad našim osudem.:-)

dalimoni
01.04.2012

Místy docela čtivé, místy naopak dost "těžké" filozofické čtivo. Kniha chce klid a čas, nedá se to přečíst za pár večerů a člověk na ní musí mít i náladu, takže nelze obecně říct, doporučuji k přečtení. Určitě to není pro každého, ale zájemce o tuto problematiku může kniha potěšit.