Verrrunka
komentáře u knih
Listopád
Alena Mornštajnová
Tady Alenka, to je vždycky sázka na jistotu. Zas neuvěřitelně čtivá kniha, ale pro mě asi její nejslabší.
Už při vydání mě trochu odrazovalo, že se to celé odehrává v alternativní historii, tyhle fikce mě moc netáhnou. Ale nakonec to jako odstrašující příklad toho, co se mohlo stát, funguje i na mě.
Jen jsem poměrně brzy prokoukla, kam bude příběh směřovat, popisů života za komunismu tam bylo až až, ale příběhově mi to prostě nestačilo, asi jsem od ní zvyklá na vyhrocenější dráma. A nebo jsem teď v nějaký divný hormonálně cynický fázi.
Normální lidi
Sally Rooney
Textově je to skvělé, tok slov, který nese spoustu důležitého. Styl vyprávění se mi fakt líbil. Ale jinak ten příběh, nevím no. Četla jsem na to dost chvály, že to prej je o mileniálech, skoro úplně must-read... Tak jsem si říkala, o nás pro nás, že jo ale pak jsem si našla definici mileniála a zjistila jsem, že já už jsem vlastně staromileniál, rozumějte dobře situovaná, usazená s vysokým příjmem :D, takže pro příběh o lidech, co spolu neumí mluvit, a neumí řešit svoje problémy, prostě už nejsem cílovka. Bohužel.
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Ach jo, člověku by se snad i chtělo napsat, že těch 700 stránek bylo málo!
Já si nemůžu pomoct, ale takhle dvojice mě neskutečně baví... Zápletka jako vždy promyšlená do posledního detailu, malé tušení jsem sice měla, že v tom bude ten "někdo" zapletený, ale jinak jsem do posledních stran netušila vůbec nic. Navíc dobře zakomponovaná linka osobního života hlavních detektivů. Nemůžu se prostě přestat rozplývat a chci urychleně přeložený další díl!
Svolení
Vanessa Springora
No, hodně nepříjemný čtení a je dobře, že se začíná téma sexuálních predátorů konečně víc otvírat. Ale kniha samotná mě až tak neuchvátila, sice chápu jisté odosobnění, možná je to potřeba k zachování zdravého rozumu, ale kdybych k tomu měla přistupovat jako ke každé jiné knize, tak za mě to bylo málo.
Jinak mi teda hlava nebere, jak je možný, že v té době bylo tohle veřejný tajemství naprosto v pořádku, že se nenašel nikdo, komu by to přišlo prohnilý a zasáhnul.
Jeden z nás
Shari Lapena
Já nevím, že já se nechám pokaždé nalákat. Je to čtivé, ale to je tak všechno. Překombinované, jen aby to bylo trochu míň průhledné, pořád stejný koncept předměstí, kde kdo nespal se sousedem, jako by nebyl, a každý má samozřejmě svoje temný tajemství. Takže mrhání časem, snad už se poučím.
Jen aby, řekla moje žena
Michael Třeštík
Koncentrát humoru, ironie a inteligence. Hodně vtipné!
Katedrála moře
Ildefonso Falcones
Tahle bichle mi dala docela zabrat, strávila jsem s ní téměř 4 měsíce. Bylo to totiž poměrně velké vystoupení z mé komfortní zóny, historické romány prakticky vůbec nečtu. A do toho španělské reálie, spousta jmen, takže orientace nebyla úplně jednoduchá. Jde vlastně o takovou španělskou středověkou telenovelu, ale bavilo mě to dost. Hodně věcí je založených na skutečnostech, takže jsem si zase rozšířila obzory. Rozhodně zajímavé čtení.
Karanténa
Peter May
Po dlouhé době šlápnutí vedle. Furt píšu, že Peter May je můj oblíbený autor, a to se nezměnilo, ale tohle asi fakt mělo zůstat v šuplíku.
V úvodu píše, že se to vydalo vlastně jen díky tomu, že pandemie opravdu přišla, knížku totiž napsal už v roce 2015.
Takže jasně, teď po tom lidi sáhnou, protoře jsou zvědaví, jako já, ale obávám se, že tohle autorovi jen uškodí.
Konec je totálně vyhrocený, celé to tak nějak plyne, ale nic moc zásadního se podle mě neděje. Škoda, velký škoda...
Jako bych žila dva životy
Milan Ohnisko
Když začalo vysílat DVTV, tak přiznávám, že jsem rozhovory, kde byla Daniela, záměrně vynechávala, bylo to na mě hrozně invazivní. Postupem času jsem tomu přišla na chuť, viděla pár rozhovorů, kde byla Daniela jako host, a zjistila jsem, že první dojem není vždycky ten správný.
Skvělý rozhovor o věcech, které byste rozhodně nečekali. Teda aspoň já jsem to nečekala, protože v mých očích byla Daniela vždycky ryze racionální osobnost a vůbec by mě nenapadlo, jak bohatý duchovní život vede. Takže doporučuji všemi deseti.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Obyčejná a vlastně hodně smutná kniha, kde čas jen tak plyne, ale pomalu se vytrácí láska, jestli někdy byla. Obyčejné problémy, ale o to je to možná znepokojivější, že nás to možná může potkat všechny, když si nebudeme tu obyčejnost hýčkat a nebudeme si vážit jeden druhého.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Jako takhle, po prvních stránkách jsem to fakt chtěla zahodit a úplně jsem chápala ten obrovskej hejt kolem týhle knihy. Ale řekla jsem si, že když všechno vždycky dočítám, že to přece jen tak nevzdám.
A po 50 stránkých mě začalo fakt zajímat, co z toho bude.
No ale bohužel z toho nebylo vůbec nic. Někdy zajímavé, jindy dost přestřelené, Vladěna je fakt strašlivě protivná a některý situace podle mě nepochopím ani v přechodu.
Takže spíš takový čtení, abych věděla o co jako všem jde, ale rozhodně bych nedoporučovala tomu věnovat větší pozornost. Bohužel.
Tichá smrt
Peter May
Peter May je můj hooodně oblíbený autor, takže když chci sáhnout po nějakém thrilleru, patří hned po Nesbovi mezi tutovky.
Tichá smrt je skvělá kniha! Napínavé vyprávění, hodně mi sednul hlavní hrdina John Mackenzie, jediný problém mám s tím, že jsem poměrně dost brzo prokoukla, kdo za tím zločinem stojí a co ho k tomu vedlo. Takže v tomhle směru žádná velká novinka, ale zas musím říct, že už mám poměrně dost thrillerů načteno a není jednoduché mě překvapit.
U Maye mě baví, že je každá kniha zasazena do jiných reálií, takže se jako bonus dozvím spoutu nových informací.
Takže jako oddechovou literaturu můžu jedině doporučit.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Možná lehce nadhonocuji, ale četlo se to tak dobře a muselo to dát autorce tolik práce! Krásný příběh, až poetické popisy přírody. Příběh o tom, že když se chce, všechno jde :-)
Na konci jsem musela obětovat hodinu spánku a prostě to dočíst, protože to byla pěkná smršť! Možná je to spíš čtení pro holky, ale asi ne nutně, protože to není žádná červený knihovna.
Zločin jak ho pamatuju
Josef Klíma
Já nestačím valit voči, co se v tomhle státě dělo a děje... Komu by se nechtělo tolik číst, tak Josef Klíma natočil na tohle téma i podcast České podsvětí, který mi přijde trochu obsáhlejší než kniha. V knize to na mě působí tak nějak útržkovitě, klidně by mohla být delší podrobnější, protože takhle to působí spíš jen jako takový přehled všech českých zločinců.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
No jsem po těch dětech nějaká rozněžnělá, takže už beru za vděk takovými slaďárnámi jako je tahle. Prostě mě tyhle romantiky poslední dobou nějak dojímají... A když se k tomu přidá kavárna, skořicový šneci a Kodaň? Tomu samozřejmě nemůžu odolat. Moc hezký čtení, pohodička, samozřejmě jasná zápletka i rozuzlení, ale to stejně všechny nakonec chceme, ne? :)
Volání netvora
Patrick Ness
Tak jsem si zas pěkně pobrečela no, že já si nedám pokoj.
I když jsem od začátku věděla, jak to skončí, tak mě to stejně na konci dostalo. Textově to odpovídá tomu, že je to young adult, takže vlastně nevím, co jsem čekala, ale trochu mě to iritovalo, ale musela jsem to stejně dočíst, protože mi bylo jasné, že to nakonec bude stát za to. Taková jednohubka na večer, ale dost silná.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Nemohla jsem odolat a hned jsem vzala do ruky další knihu od Jakuby Katalpy. A nebýt toho, že jsem nejdřív četla Zuzanin dech, tak bych byla totálně nadšená. Teď jsem trochu mín, protože to bylo lehce slabší, hlavně ten konec mi přišel lehce odbytý. Každopádně bylo ale zajímavé číst příběh z 2.sv. války zase z druhé strany, vidět to očima Němců v pohraničí. Styl psaní opět skvělý, v podstatě strohý, ale řekne víc než rozsáhlá souvětí.
Dívka, žena, jiné
Bernardine Evaristo
Asi neexistuje moc témat, který by aktuálně rezonovaly společností víc než feminismus, ženská práva a rasová nenávist. Takže jsem se přirozeně bála, že je tahle knížka zbytečně přechválená, protože je to zrovna v kurzu.
Ale bylo to tak skvělý! ♥️
Už jen ten text, který postrádá jakýkoliv pravidla, tečky, čárky chybí, to bylo samo o sobě umělecké dílo...
A pak ty příběhy, komplikované životní osudy 12 žen, kterých se týká minimálně jedno z výše zmíněných témat.
Vlastně jsem si ani nikdy nedokázala představit, kam až může sahat nenávist k lidem jiné pleti, co všechno si muži dovolí k ženám... Nebylo to vůbec jednoduchý čtení, občas jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo, ale rozhodně to stálo za to, protože mi to zase o trochu víc otevřelo oči...
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Někdy člověk ví, že mu to zlomí srdce a stějne to nedokáže odložit.
Je až neuvěřitelné, kolik síly v sobě dokáže žena mít. Knihy o holocaustu moc nečtu, nějak nemám potřebu a chuť si to do hlavy pouštět ještě víc, ale tuhle knihu jsem prostě nemohla minout.
Velmi úsporný styl psaní, který ale dokonale popíše všechno, co je potřeba. Společně se Zuzanou jsem cítila chuť cukru v ústěch, prožívala její bolesti, vnímala jsem, jak se pomalu do jejího života vkrádá zlo a chtělo se mi brečet...
Lituju, že jsem autorku neobjevila dřív, ale mám doma i její další dvě knihy a rozhodně s nimi nebudu dlouho čekat.
Království
Jo Nesbø
Nesbo je můj veliký oblíbenec a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. I když to bylo úplně něco jiného, než série s Harrym. Ale Nesbo tak skvěle píše! Plno detailů, ale žádné nejsou zbytečné, člověk má pocit, jak by byl taky v Norsku a šlo mu o krk. Další důkaz toho, jak snadno lze sympatizovat s negativní postavou. Aspoň u mě to tak bylo, protože Roy se mi dostal pěkně pod kůži.