Jako bych žila dva životy
Milan Ohnisko , Daniela Drtinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454396/mid_jako-bych-zila-dva-zivoty-D3u-454396.jpg
4
77
27
Otevřený rozhovor básníka Milana Ohniska s výjimečnou moderátorkou Danielou Drtinovou a také jedenadvaceti "nejbližšími a blízkými". Kolegové z DVTV a České televize Danielu hodnotí jako bytost urputnou, průvodce jejím biřmováním mluví o lidskosti a pokoře, kamarádky vyzdvihují její smysl pro "nejapný humor", Libuše Šafránková odhrnula oponu osudového propojení jejich duchovní cesty a dcera Natalie líčí, kdo doma pere a kdo nepeče… Součástí knihy je velké množství dosud nepublikovaných fotografií.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý přístup, kdy půl knihy je rozhovor s D.Drtinovou a půl knihy hovoří její různě nejbližší. Rozhodně zajímavé čtení.
Kniha pro mě byla exkurzem do života DD, ale taky zdrojem duchovní inspirace. Moc mě bavilo číst o jejím hledání duchovní cesty, některé pasáže týkající se práce byly až dokumentaristické. Autor se snaží svými dotazy líčení zpřehlednit a sjednotit. Nicméně od doby, co jsem četla knižní rozhovory A. Palána, mám už asi větší nároky na formu...
Do druhé části knihy (rozhovory s dalšími osobami nějak spjatými s DD) se mi úplně nechtělo. Něktreří zpovídaní byli spíš skoupí na slovo, jiní až nesympaticky rozvleklí. Zvláštní pro mě bylo srovnat rozhovory s rodiči a pak také pohled rodičů a přátel... No a od Prof. Jiřího Horáčka si určitě budu muset přečíst něco víc, to nejlepší si skutečně pan Ohnisko nechal na konec...
Moc pěkná a zajímavá knihu. Danielu Drtinovou mám ráda, znám ji ale až z DVTV a viděla jsem ji možná v jednom rozhovoru s ní, takže mě spoustu věcí o ní překvapilo a zaujalo. Čekala jsem sice možná trochu něco jiného, ale rychle jsem si zvykla na styl, kterým je kniha vedená a pak už se četla jedna radost. Rozhovory s blízkými lidmi byly moc fajn a fotky super doplnění. Díky za takovou možnost...
Za mě naprosto top kniha! Nemám slov a jsem ráda, že kniha o tak inspirující osobě vyšla knižně.
Tahle velkoformátová kráska se ke mě konečně po roce dostala. Danielu mám ráda a obdivuju jí za její práci, kterou dělá skvěle. Ikdyž je tahle kniha primárně o ní, nebyla by tak skvělá, kdyby rozhovor nevedl Milan Ohnisko. Otázky kladené tak, že si díky nim ucelíte Danielinu životní cestu od malička do současnosti a nahlédnete do soukromí, které sice decentně odhalila, ale přesto neřekla vše. Díky tomuto skvěle vedenému rozhovoru jsem si dokázala mnohem lépe představit její práci v průběhu let - ať už jako televizní reportérky, nebo spolumajitelky DVTV. V mnoha aspektech je mi Daniela bližší, než bych čekala - i díky náklonnosti k mistru Jungovi, hledání nevědomí, nebo cestě k Libušce Šafránkové, která byla její kmotrou. Kniha samotná obsahuje i 21 krátkých rozhovorů s lidmi, kteří jsou a byli v jejím okolí důležití a moc mě potěšila zmínka a rozhovor s DL na konci. (zasvěcení věcí). Celkově je kniha skvěle zpracovaná a i když se může zdát, že je svou velikostí až moc okázalá, zaslouží si to.
Nejsem vášnivý fanoušek D.D., spíše střízlivý sympatizant a myslím, že s určitou střízlivostí, nadhledem a rezervovaností je potřeba číst i tuto knihu. D.D. nelze upřít různé talenty, silnou vůli, zásadovost, snahu o upřímnost a otevřenost. Na druhou stranu je člověkem z "mediálního světa", má s ním dlouholeté a výrazné zkušenosti, lze usuzovat, že ve způsobu jak sebe nebo cokoli prezentovat "umí chodit". Je myslím dobré, si to uvědomit proto, že rozhovor s ní poměrně vlídně, "po srsti", bezbolestně, vede M.O., přítel, sympatizant, někdo s často podobnými či stejnými názory. To má výhodu, protože se tázaný cítí bezpečně a je v takové atmosféře schopen a ochoten svěřit se s věcmi a názory, které by svému odpůrci neřekl. Na druhou stranu šikovně vedenou konfrotací (která je "řemeselem" D.D.) se lze o druhém také dozvědět něco navíc, možná někdy i věci ještě podstatnější - to je pak ale samozřejmě "jiná disciplína".
Zajímavé jsou proto připojené rozhovory s blízkými, které jsou některé (hlavně ty, které nejsou od profesních kolegů) jistou korekcí ústředního rozhovoru. D.D. byla "do vínku" dána spousta talentů a užitečných schopností, sama se hodnotí jako, že jí "šlo všechno samo", což ale úplně nesouhlasí např. s hodinami učení dle jejích rodičů, kteří také třeba zmiňují i její ambice a touhu "být středem pozornosti". V každém případě je podstatné, jak s vlohami naloží člověk sám, jestli je vůbec hledá a v tom je D.D. myslím hlavně inspirativní.
Pokud je D.D. aktuálně vnímána hlavně jako erbovní tvář DVTV, jejíž cílová skupina je ve věku 18-35let, pak je dobře, že taková kniha vznikla. Je poctivě vedenou výpovědí a proto inspirativní. Dobré je ale přemýšlet i o věcech, které v knize nezazněly, protože je myslím také dobrým příkladem, jak se snažit upřímně a vkusně otevřít a zároveň si udržet potřebnou a zdravou míru soukromí.
Když začalo vysílat DVTV, tak přiznávám, že jsem rozhovory, kde byla Daniela, záměrně vynechávala, bylo to na mě hrozně invazivní. Postupem času jsem tomu přišla na chuť, viděla pár rozhovorů, kde byla Daniela jako host, a zjistila jsem, že první dojem není vždycky ten správný.
Skvělý rozhovor o věcech, které byste rozhodně nečekali. Teda aspoň já jsem to nečekala, protože v mých očích byla Daniela vždycky ryze racionální osobnost a vůbec by mě nenapadlo, jak bohatý duchovní život vede. Takže doporučuji všemi deseti.
Když se Milan Ohnisko na závěr rozhovoru v rychlé palbě otázek vyžadujících stručné odpovědi Daniely Drtinové ptá, jak by jedním slovem charakterizovala samu sebe, odpovídá: "Ambivalentní". A takový pocit mi z knížky vlastně zůstal, i když asi v jiném významu, než zamýšlela její protagonistka.
Už název knihy navozuje dojem, že Danielu představí ve dvou rovinách, z anotace lze usuzovat, že pracovní a soukromé. To se také děje, i když ne úplně uspořádaně. Úvodní pasáže se týkají vzpomínek na dětství a mládí a zejména hledání vlastní cesty, následně se centrum pozornosti přesouvá k novinářské praxi, která je uchopitelnější. Daniela Drtinová nicméně napříč rozhovorem zmiňuje své vnitřní nastavení, které pokládá za zvláštní, věnuje se postojům vystavěným na pocitech, intuici, snech, zkoumání vědomí a nevědomí.
M. Ohnisko uvozuje jednu z otázek větou: "Ty sama jsi celoživotně člověk duchovního hledání a nalézání, ať už to znamená cokoli." A v tom je právě ta potíž. Informace o duchovní cestě D. Drtinové, které by mohly a měly být inspirativní, dostává čtenář v útržcích, náznacích a v kontrastu s avizovanou hloubkou tématu velmi povrchně. Definici toho, co si pod často skloňovanými pojmy představit, nacházíme paradoxně až v závěrečném interview s Jiřím Horáčkem, které přes jeho nespornou erudici (a také znalosti tazatele) připomíná spíše přednášku na akademické půdě. A vzhledem k tomu, že mu předchází dvacítka jiných rozhovorů, jež se vyzněním spíše opakují, než doplňují, přiznám se, že jsem už na vstřebání všech myšlenek neměla potřebnou sílu.
Formát přátelského interview umožňuje D. Drtinové hodně únikových cest. Dotazující se ani nic jiného nepředstírá, ponechává jí poměrně volný prostor – a je to často ona sama, kdo své odpovědi dobrovolně dotahuje.
U člověka, který celý profesní život zasvětí kritické analýze dat a detailní rešeršní práci, mě určitá rozvolněnost zpracování zarazila, a stejně tak popravdě i vzpomínky na "divokou" minulost – jakkoli to zřejmě bylo účelem. Nerozuměla jsem ani několikrát zmíněnému neřešení aktuálních rodinných vztahů (oproti těm zátěžovým historickým), nedostatku komunikace, který bych právě v případě profesionální reportérky nečekala.
Jenže pověstný klíč k nezodpovězeným otázkám se skrýval pod rohožkou, konkrétně pro mě v rozhovorech s nejužší Danielinou rodinou. Cením si její odvahy, že je ponechala (alespoň) v téhle podobě, protože s jejími dosavadními popisy tak úplně nekorespondují. A dovolím si nesouhlasit s těmi, kteří tvrdili, že Danielina cesta k úspěchu byla tak nějak samozřejmá, snadná. Podle mě je za ní spousta dřiny a osobního odhodlání. A překonávání vlastních limitů...
Knize uděluji 70 procent a přeji Daniele Drtinové hodně štěstí. Ale upřímně jsem skoro stejně ztrhaná, jako bych tou imaginární cestou šla s ní.
Daniela Drtinová na mě vždycky působila trochu rozporuplně. Říká se, že ji buď lidi mají rádi, nebo ji nesnáší - no a já jsem něco mezi. Tak jsem si řekla, že bych ji mohla trochu poznat. I proto, že jinak jako žena mi připadala vždycky strašně inspirativní. Bohužel jsem teda asi na jiné vlně než ona, pasáže rozhovoru popisující její vnitřní život a hledání pravdy a tak mě trochu míjely, i když se mě vlastně zároveň dotýkaly, protože jsem si nějakou "křesťanskou" fází v životě taky už stihla projít (haha, vždyť je ti dvacet, celý život máš před sebou, tak co to tu plácáš). Každopádně jako profesionálka je pro mě Daniela stále velmi inspirativní, jak si šla za svým, jak pečlivá je. Plus se mi líbily ty závěrečné rozhovory, zaujalo mě, jak rozdílně je vnímaná různými lidmi. Akorát mi přijde trochu hloupé říkat, že jsou to její nejbližší, když to v některých případech je třeba spolužák z gymplu nebo ředitel televize.
Doporučuji, ale opravdu pozor na lehkou přemíru spirituality. Mohlo by vás to u té pragmatické reportérky trochu šokovat.
Dostal jsem tip od jednoho kamaráda z médií. Paní Drtinová jinak, než jí známe z ČT a DVTV. Rozhovor se dobře čte.
Daniela Drtinová patří mezi nejvýraznější české novinářské tváře, a tak bylo zajímavé ji díky této knize poznat blíže. Moc mě bavily i ty rozhovory s jejími kolegy, přáteli a rodinou. Skvělý nápad vyzpovídat je. Dodalo to knížce švih!
Moc dobře napsaná knížka. Krásné provedení. Chcete-li si přečíst o naší dnes asi nejlepší moderátorce, vřele doporučuji!
Doporučuji vsem, aby si tuto knihu přečetli. Je to poměrně odvážná zpověď jedné z nejznámějších českých novinářek. Cením si toho, ze v knize otevřela témata, kterych by se ostatni báli. Vsichni víme, ze se nebojí ve studiu čelit ostrilenym a arogantní politikům, ale diky teto knize se dozvíte, ze se nebojí odvážně nahlédnout i do svého vlastního nitra.
Daniela Drtinová mě překvapila svou upřímností. To je asi to první, co bych ke knize napsala. Necítila jsem, že by se chtěla paní Drtinová nějak předvádět, nečím ohromovat. Je to výpověď o jejím životě, který sama nelakuje na růžovo. Překvapila mě i její upřímnost, kterou projevila v popisu své duchovní cesty. Prostě mi kniha otevřela oči a já od teď už paní Drtinovou vnímat nejen jako skvělou moderátorku, ale také jako inspirativní ženu.
Když koukám na rozhovory paní Drtinové, přijde mi hrozně přísná. O to víc mě zaujala tato kniha. Pojednává totiž o skutečné „Dýdý“, což divákům pomůže získat odstup a poznat netelevizní verzi Daniely. Zaujala mě nicméně také „duchovní“ stránka slavné moderátorky. Její fascinace těmito tématy občas samozřejmě prosakuje i z jejích rozhovorů, ale v knize se tomu věnuje dost prostoru a jde se do hloubky.
Celkově mám rád knihy o novinářích a od novinářů. Kromě této mě zaujala ještě Z Izrastiny s láskou od Jakuba Szánta a Sněžím! Deník bílé mafie od Radka Kedroně.
Doporučuji a dávám pět hvězdiček.
Po přečtení musím říct, že titul se mi zdá velmi výstižný, protože se dozvíte o "Dýdý" takové, jakou ji z televize určitě neznáte, dvě polohy ji naprosto vystihují. Překvapila mě jednak její humorná stránka, ale zejména ta duchovní. Že je křesťankou mi bylo známo, ale o její mystické stránce jsem nikdy neslyšela - opravdu neskutečná cesta, působí na mě vážně mysteriózně - setkání s Libuší Šafránkovou rovněž, babička ze Spáleniště a další situace.
Některé rozhovory druhé části na mě bohužel působily nějak málo učesané, což mě mrzelo. Popsala bych je jako hodně autentické, ale vlastně spíš někdy až příliš zkratkovité, stálo by za to rozpovídat se víc. Současně jsem tedy moc nepochopila určitou část rozhovoru s Jiřím Horáčkem - ve všech ostatních se Milan Ohnisko ptá v podstatě jen na Danielu, ale zde z nějakého mně nepochopitelného důvodu "uhne" na vedlejší cestu a ptá se obecně na existenci Boha, ale také osobní vztah a názory Jiřího Horáčka týkající se Boha - proč? Sám Ohnisko v jedné z otázek přiznává, že ho rozhovor "inspiruje k nepřipraveným otázkám" a jde to opravdu vidět a dost mi to pak i vadilo - měl napsat separátní knihu týkající se tohoto tématu, sem mi to vážně nesedělo.
Jinak ale mám opravdu o čem přemýšlet, "Den dělostřelectva" a její život mě opravdu moc zaujaly :)
Kniha Jako bych žila dva životy je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 101x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 42x |
| Chystám se číst | 79x |
| Chci si koupit | 12x |
První polovina knihy na pět hvězdiček, druhá polovina (rozhovory s nejbližšími) mi přišla taková trochu až strojená, na pár rozhovorů vlastně nezajímavá (s bývalým manželem, dcerou i rodičemi paní Drtinové byly hodně zajímavé rozhovory), občas standardizované otázky a na ně stejné odpovědi u všech (např. Jak si vybíráte rozhovory na DVTV, které si pustíte?). To je tak na dvě hvězdičky za snahu a přepis toho nejzajímavějšího z diktafonu. Takže průměr 3,5. Vzhledem k tomu, že mě druhá část opravdu hodně nudila, tak dávám 3.
P.S.- U první části bylo za mě nejzajímavější část týkající se studia na právech a jak ne/probíhala výuka po Sametové revoluci.
#prvniknihaprosinec