Verrrunka komentáře u knih
Kniha byla poněkud pozitivnější než jsem očekávala. Vyšinutý hrdina místy budil soucit, místy jsem ho nenáviděla. Román šokuje, což je jeho hlavní účel, myslím. Autor se mi zdá posedlý detaily, proto je tato kniha místy nechutná. Ale zajímavý výlet do světa bláznů to rozhodně byl.
Jedním slovem: SENZACE! Ten Jo to se mnou prostě umí... už si říkám: "to jsem ti to brzy prokoukla, už vím, kdo je Sněhulák"... a pak: "Sakra, tak ne..." A za chvíli zase: " Jo tak tohle je Sněhulák, no jasnýýýýý!" A zase vedle.... Takhle to pokračovalo ještě asi 2x :-DJe naprosto skvělé, jak žádná věta není zbytečná, jak do sebe všechno dokonale zapadá. Tenhle člověk musí mít v hlavě jedno velký puzzle!
Celkově asi jedna z těch slabších, které jsem z této edice četla. Nejvíce mě upoutala povídka Bianci Bellové, byla taková syrová, upřímná a emocionálně nejsilnější. Šabachova povídka o zlaté svatbě byla taková příjemná, úsměvná a laskavá, klasický Šabach. Vieweghovo pojetí jednoho příběhu z pohledu muže i ženy byl zajímavý, nicméně ne nijak výjimečný. Alice Nellis ani Petra Soukupová mi neměly moc co nabídnout, jejich povídky byly tuctové. Za zmínku ještě stojí povídka Markéty Pilátové- Neboj, tati. Téma mi přišlo docela neobvyklé. Šindelkova povídka byla hodně poetická, ale pointa mi jaksi trochu utekla. Zbytek nebyl příliš zajímavý.
Četlo se to pěkně, nápady byly dobré, občas jsem se i zasmála, ale prostě to nebylo nic, co by mi změnilo život, nebo u čeho bych si řekla, to je super, tohle musím doporučit dál. Takové rutinní čtení, nebo jak to nazvat.
Při čtení téhle knihy jsem si připadala jako na horské dráze. Chvíli to bylo zábavné, vtipné, napínavé... a pak zase najednou nuda, zmatenost a divnost. Nechala jsem se nalákat na známé jméno a moc dobře to nedopadlo. Bylo to dost bizarní, ty jména... to byla úplná šílenost, ani na konci knihy jsem neměla jasno, kdo je kdo.
Kniha mě velmi příjemně překvapila. Narazila jsem na ni náhodou, neslyšela jsem na ni žádné velké ohlasy, a přesto je tak čtivá a tak napínavá. Je tam mnoho postav, chvilku dá práci, než se trochu zorientujete v arabských jménech, na která my nejsme tak zvyklí, ale poté už se čte jedna radost. Ze začátku to může vypadat, že některé příběhy jsou tam jen navíc, ale uvidíte, že všechno má svůj důvod. Bylo opravdu zajímavé číst o tak statečné ženě.
Zmatené, nezáživné... V první řadě mi nějak vadila ta německá jména, nebyla jsem schopná se orientovat v tolika postavách. Kniha mě navnadila svým začátkem a pak jen nuda, nuda, šeď. Ani pachatel mi teda nakonec nebyl moc jasný, hlavně kvůli tomu zmatku ve jménech... Škoda. Nechala jsem se zase jednou nachytat hezkou obálkou...
Tak já vám nevím... Bylo to vtipné, bylo to Pratchettovské... ale... po dlouhé době jsem se dostala zase k Zeměploše a tak hrozně mi chyběly mé známé a oblíbené postavy. Začátek knihy mě neuvěřitelně bavil, cech vrahů mi přirostl k srdci. Jenže pak ty pyramidy a hrozný chaos.... Nakonec to dopadlo dobře, hlavně díky Ty Mrchovi... ale stejně mi to přišlo trochu slabší než jiné díly.
Vcelku vtipný cestopis. Někdy ale bohužel až moc zbytečné informace. A nepřeložené francouzské výrazy by pro někoho mohly být docela překážkou.
Neřekla bych, že je to tak skvělé a dokonalé, jak se tu píše v některých komentářích, ale na druhou stranu bych ani neřekla, že je to takové peklo a hrůza. Asi záleží jak k tomu člověk přistupuje, pokud čekáte jen brak a oddech, tak nemůžete být tolik zklamaní.
Teď k samotnému ději. Dost by mě zajímalo, co dělali všichni ti lidé, co knihu uvedli jako svou novou inspiraci k zlepšení manželství, doteď v posteli... Protože pokud vynechám sem tam nějaký ten bičík a pásku, tak to až tak překvapivé nebylo. I když, pokud se zaměřím jen na samotnou kvantitu a kvalitu, tak jsem asi taky dost překvapená. Celou dobu jsem si říkala- a kde je do p*dele ta moje vnitřní bohyně, co by jí ke štěstí stačilo 3x zmáčknout bradavku... :-D No Ana je opravdu velmi šťastná žena... :-D Bohužel tenhle klasický model- on polobůh/ ona myška, co chuděrka ani neví, že by si nohy mohla oholit, když se chystá na věc, funguje jen na určitou skupinu lidí, kterou radši nebudu nijak definovat, abych neupadla ve veřejné zatracení.
A protože jsem pitomá a koupila jsem si v angličtině rovnou třetí díl místo prvního, přečtu tedy i ten druhý, a třeba to vygraduje a obohatí to i můj sexuální život. :-D
Trochu škoda, že tomu konci nebylo věnováno víc stránek, takhle mi chvíli trvalo, než jsem si to dala všechno dohromady. Celou dobu jsem měla v hlavě dost podezřelých, ale tahle verze mě opravdu nenapadla :-)
Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Ale pak to teda mělo opravdu rychlý spád. Hodně postav, hodně podezřelých, hodně zamotané... Po dlouhé době kniha, která mě donutila opravdu přemýšlet na dějem dnem i nocí. Jen škoda, že to nakonec bylo až moc zamotané a vyhrocené. Navíc mi přišla dost zbytečná ta vztahová linie...
Bohužel slabší než díl první. Jak mi v prvním díle přišla potřeštěná Agatha zábavná, tady už to zašlo za únosnou mez. Trochu překombinované. A jak pořád Agatha naháněla chlapy, to už bylo taky trochu přes čáru.
Občas jsem si připadala jako na vlnách, chvíli mě to hrozně bavilo, pak zase nudilo, pak zase hrozně bavilo.... Zaujalo mě především, že je příběh vystavěn na reálných faktech, to mu dodává takový šmrnc, bez toho by to asi byl průměr. Zajímavý pohled na čarodějnictví..
Čekala jsem asi trochu svižnější téma a ještě větší angažovanost Agathy při vyšetřování. Byla to taková jednohubka k odpolední kávě, nic náročného. Jde o anglickou detektivku, takže tomu odpovídá i takový ten těžko popsatelný anglický styl, jestli víte, co tím myslím. Bylo to prostě málo osobní. Ale mám doma už půjčený další díl, takže ho smlsnu také.
Milé, ale... Zaujala mě obálka, jako milovnici kávy mě zaujal i název a zaujal mě ten nápad s espressologií. Bohužel provedení a styl celé knihy byl dost špatný. Čekala jsem něco trochu dospělejšího, ale bohužel se mi dostalo jen pubertálních výjevů záškolačky a happyendu. Mnohem víc bych ocenila, kdyby se celý příběh věnoval více kavárně a kávě, než tomu, že "on je fakt boží!!"
Právě jsem dočetla... Velmi zvláštní kniha, která podle mě nemá obdoby. Velmi zajímavě vystavěný příběh, napínavý a mysteriózní. Pravda, jak mnozí tvrdí, konec byl dosti uspěchaný a otevřený, ale pevně věřím, že je to jen předzvěst dalšího pokračování toho neobvyklého příběhu. :-)
Škoda, že jsem si na tuhle knihu neudělala čas v létě, možná bych si ji dokázala užít víc. Takhle to byla prostě jen taková vzpomínka na léto, příjemně strávený čas. Občas mě trochu štvalo, že už to vypadalo, že se dozvím něco důležitého, a autorka pak zase odskočila někam jinam, a rozuzlení přišlo až na konci. Ale aspoň jsem mohla být trochu napnutá :-)
Největší problém bylo asi postupně slábnoucí tempo, některé kapitoly jsem ani nechápala. Řekla bych, že u detektivky je důležitá gradace, ale tady je bohužel kapitola od kapitoly slabší. Jde o zajímavý námět, finské nářečí a věci okolo něj jsou určitě neobyčejným a neohraným tématem, bohužel zpracování mi nesedlo. Navíc ten konec mě dost zklamal, představovala jsem si to buď více rozvedené, nebo úplně jiné :-)
Nemůžu si pomoct, mě prostě tenhle typ poezie baví. Jednoduché pro děti, ale přesto inteligentní jazykový humor :-) Žáček mi přijde sice lepší, ale jsem ráda za tento objev :-)