Verrrunka komentáře u knih
Asi nikdo nečeká, že to bude nějaká sofistikovaná literatura, u každého dílu se opakuju, je to prostě jednoduchý, příjemný čtení, který mi v současným stavu mojí mozkový kapacity absolutně vyhovuje. :)
Kdybych si přečetla, o čem knížka je, asi bych po ní teď nesáhla, ale jelikož jsem četla oba předchozí díly, brala jsem ji v knihovně už automaticky.
Dost dlouho jsem se nemohla začíst, směsice hororu, lehce fantasy, deprese, zvláštní stavy všech postav, bylo toho trochu moc, těžký nehezký čtení, ale nakonec jsem se do toho docela ponořila a včera večer dotáhla asi 70 posledních stránek.
Jazykově je to naprosto skvělý, jen obsahově to není úplně lehký a vůbec nevím, komu bych to mohla doporučit. Bylo to ale vlastně dobrý.
Zas jedna jakoby romantika, poměrně ztřeštěná, ale jako čtení do porodnice jsem to považovala za dobrou volbu.
A až do konce jsem si vlastně nebyla jistá, jestli je to dobrý, nebo není. Ale kdybych na to koukala jako na film, tak bych se asi docela slušně zasmála, takže proč ne.
Milé, vtipné, sice jednoduché a konec samozřejmě totálně předvídatelný, ale to se asi u romantických komedií dá očekávat.
Takže jako oddechovka docela slušný čtení.
Soukupová opět skvělá, zas jen takové obyčejné téma dovedené k dokonalosti perfektními dialogy, pro mě znovu skvěle zachycené myšlení a chování dětí, takové ty klasické rodinné problémky.
Tesat do kamene, zavést jako povinnou literaturu na školách a dávat z toho testy všem politikům před usednutím na teplý místečko.
Fakt, je až v podivem, před čím vším nevědomky zavíráme oči, jak jsem jako národ xenofobní, jak si necháme denně lhát a nepřijde nám to vůbec divný.
Těžký čtení, mořila jsem se s tím od října, ale rozhodně to stálo za to.
Témata jako populismus, volby, chudoba, vzdělávání, migrace slyšíme z médií denně, ale tohle komplexní pojetí od Daniela Prokopa by si měl přečíst každý.
No hele, čekala jsem asi něco trochu jiného.
Sice se to četlo moc hezky, ale celé to je tak nadupané motivačními řečmi, že jsem si skoro přišla jak v pubertě, když jsem četla Coelha.
Některé příběhy byly moc hezké, dojemné, citáty o knihách taky super, ale hlavní "hrdinka" mě tak neuvěřitelně vytáčela, že jsem chvílemi myslela, že to odložím...
Tak pokud chcete něco uklidňujícího bez velké akce, nechat si poradit, co máte dělat se životem, tady to je.
Každopádně nápad na knihkupectví, kde se potkávají různí lidé s různými životnímu příběhy je super.
Dlouho, předlouho jsem Klevisové odolávala.
Před pár lety jsem totiž četla první díl této série - Kroky vraha, a přišlo mi to docela hloupý.
Ale tohle, tohle byla jiná liga. Perfektně vykreslené prostředí Beskyd, námět pytlačení, zamotané vztahy, ale dobré rozuzlení příběhu. Pár dějových linek bych uvítala ještě dokončených, ale fakt mě to velice mile překvapilo.
U té první knihy jsem měla pocit, že je to tak divně šroubované na české reálie, ale příběh z Beskyd mi fakt sednul.
Leden a hned takové překvapení. Nečekala jsem, že mě tahle knížka tak dostane.
Skvěle vymyšlený a napsaný příběh, vtipný, dojemný, cynický a plný emocí. Doufám, že se brzy dočkáme nějaké další knížky od této autorky.
Jako číst o cukrárně plný makronek, eklérek, dortíčků a sušenek při těhotenský cukrovce nepovažuju za jeden ze svých nejlepších nápadů.
Nicméně, opět se budu opakovat, když se člověk pustí do tohodle žánru, nemůže čekat nějaký super hluboký myšlenky. Takže oddech, super čtivé, hezky popsané prostředí Paříže, obě hlavní postavy mi byly sympatické a ty vedlejší zrovna tak.
Moje první letošní přečtená kniha a laťku nasadila teda hodně vysoko.
Petra Soukupová píše obyčejně o obyčejných věcech, ale zároveň to člověku nedá spát, protože je to tak blízké. Podle mě perfektně vystihla myšlení desetiletého kluka, Viktora mi bylo líto, Hanku jsem od začátku nesnášela. Na začátku jsem měla trochu problém s absencí přímé řeči, ale rychle jsem si zvykla, je to možná díky tomu ještě víc čtivé.
Nechápu, jak jsem mohla tak dlouho tuhle autorku míjet, mám co dohánět.
Četlo se to moc přijemně, ale asi už nejsem ta správna věková skupina, tohle bude pro mladší ročníky. Mně by stačilo tak 250 stránek a byla bych spokojená a odpočinutá, s tímhle jsem se chvíli trápila, ale bylo to fajn čtení.
Po téhle knížce jsem sáhla zcela náhodou, říkala jsem si, že by to mohla být další zajímavá česká próza a rozhodně jsem se nemýlila.
Příběh Lady, která se potýká s anorexií je napsaný velmi sugestivní formou, až si člověk vlastně dokáže představit, že je vcelku snadné do něčeho takového spadnout.
První půlka skvostná, druhá už lehce pokulhává, rozhodně by knížce prospělo zkrácení, každopádně ale stojí za pozornost.
Konečně krimi thriller, který jsem hned neprokoukla. I když teda v půlce jsem si říkala, aha, takže je to jasný, co bude hlavním motivem všech vražd, prosím pěkně o celých 10 stran dřív než hlavní vyšetřovatelé, tak nakonec jsem byla velmi mile překvapená, jak to nebylo vůbec prvoplánové, ani úplně extrémně přitažené za vlasy.
Skvěle gradované napětí, kvalitní psychopat, sice zas detektiv, který něco skrývá, ale bez toho by se asi severská literatura neobešla.
Velmi zajímavé vyprávění, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, kterým Tomáš píše, ale bylo to vlastně skvěle autentické. Ani jsem si vlastně nedokázala představit, co vše na těchto misích musí řešit a jak složité lidské osudy potkává.
Jako netřeba si honit svoje intelektuální ego, chceš romantiku, dostaneš romantiku. Narozdíl od jiných různých autorek, které jsem četla, mi přijde, že Julie Caplin píše úplně normálně, příjemně, nesahá do zbytečných extrémů v zápletkách. Člověk prostě dostane, co chce na pár stránkách, čte se to dobře, svižně a vždy je to zasazeno do prostředí, které je skvěle vykresleno a dokáže mě přenést na místo.
Musím říct, že už dlouho mi žádná kniha nerozhodila spaní jako tahle. Na začátku velice sugestivně popsaná situace, ze které mrazí. Člověku dojde, jak snadné je přijít o všechna práva, která jsme získali.
Ale bohužel pokračovaní příběhu mě až zas tak nezaujalo, nepřišlo mi to moc uvěřitelné, konec byl poměrně uspěchaný a vyhrocený.
Ale jako podnět k zamyšlení kniha funguje skvěle.
Obálka knihy je podle mě teda dost tristní, ale už je to kniha starší, takže OK. Ale kdybych nezaznamenala několik kladných ohlasů, sama bych po ní nesáhla.
Nicméně je to ale podle mě kniha, kterou by si měla přečíst každá matka. Ať už nastavající, současná nebo mnohonásobná. Protože to rozhodně pomůže odbourat obavy z porodu, může to vysvětlit traumata a pochyby z porodů minulých nebo prostě jen pomůže porozumět ženskému tělu. Jednu Ivanu Konigsmarkovou do každé porodnice prosím!
Hodně zajímavý námět, který donutí člověka zamyslet se nad hodnotou vlastního života. Ale přišlo mi, že příběh se jen motal v kruzích, hlavní hrdina jen udivený nad výší své částky a závěr dost uspěchaný a vlastně pro mě bez nějaké velké pointy. Velká škoda, protože jako námět knihy mi to přišlo skvostné!
Do návratu na ostrov Lewis jsem vkládala obrovské naděje. Ale zas přišlo zklamání, začínám mít pocit, že ty dobré knihy od Petra Maye už jsem přečetla. Dost natahované, některé příhody z minulosti ani pořádně nezapadly do celého kontextu, už tak od poloviny knihy jsem tušila, kdo vlastně bude vrat a závěr totálně vyhrocený a překombinovaný. Přitom tak pěkný nápad.
Tak jsem zase sáhla po nějaké té romantice. A nebylo to vůbec špatné, sice předvídatelné a bez větší zápletky, ale když od toho člověk nic nečeká... Aspoň to není stupidní jako knihy jiný autorek.
Japonsko je opravdu zajímavá země, popisy místních zvyků a prostředí byly skvělé, ale oproti prvnímu dílu pro mě děj lehce pokulhával.