Verrrunka komentáře u knih

Tak tohle jako nebylo dobrý no...

Rozhovor? Tak to vůbec, jestli paní Lucie položila 10 otázek, tak to je hodně.
To se mě stihnou na víc věcí zeptat moje děti než ráno vůbec rozlepim oči a zapnu kávovar. A to si ke všemu myslím, že by ty otázky aspoň dávaly smysl ...
Takže to vlastně bylo jednolité vyprávění pana Štočka o pár kriminálních případech. Navíc úplně ne poutavou formou. A ty fotky na konci? To je asi jen pokus o nějakou senzaci.
Mám z toho trochu pocit - když je slavnej Mareš, tak já taky. Ale bohužel to rozhovoru s panem Marešem nesahá ani po předsádku :-)

5 13.07.2023

Je fascinující, jak by stačilo pár základních věcí, které kdybychom zvládli dodržovat, zajistíme si zdraví mozku i zbytku těla...

Jde pořád o stejné věci: dostatečný spánek, nestresovat se, kvalitní pestrá strava, společenské vztahy a pohyb.

V knize Bystrý mozek je popsáno, jak tyhle věci dokáží pozitivně ovlivnit činnost mozku, jak se tím dá předcházet demencí a Alzheimeru, nebo jak oddálit či zmírnit příznaky. V posledních kapitolách pak tipy jak se vypořádat s nemocí buď jako pacient nebo pečující osoba.

Fajn přínosná kniha plná zajímavostí (např. že kofein prokazatelně zlepšuje kognitivní funkce :-) ) a dobrých rad.

28.06.2023

Možná kontroverzní název, který spoustu z vás rozesmál, ale po přečtení několika drobných příběhu ze zkušeností Tomáše Morávka už se smát nebudete.

Protože když je třeba p*ča prodavačka v pekárně, tak vám to maximálně zkazí snídani. Ale když to je někdo, kdo pracuje s dětmi v ústavní péči, tak je to prostě kardinální průser.
Knížka nehraje na city, je psána tak jak to je, jednoduše, sprostě, bez servítek, myslím že skvěle odráží autorovu povahu a životní postoj.
S absolutním respektem smekám klobouk přede všemi, kdo se zvládnou s takovou láskou a nadhledem starat o cizí děti, které jsou rozložené na milión kousků. Mě by z toho puklo srdce.
Uvítala bych, kdyby Tomáš napsal něco dalšího, delšího a komplexnějšího, tak třeba se někdy dočkáme

2 28.06.2023

S touhle knížkou to bylo jak na houpačce, chvíli mě bavila moc, chvíli jsem si zas říkala, že to je ztráta času.
Jako pravda je, že kolem ní byl na sociálních sítích asi zbytečný hype, je to celkem průměrná kniha, ale bavil mě styl psaní a propracovanost hlavních postav.
A tím, že je poměrně krátká, tak se daly i ty horší pasáže celkem rychle projít. Takže asi na dovolenou to bude čtivo v pohodě.
Jo a boží obálka samozřejmě!

23.06.2023

Peter May je taková moje sázka na jistotu, takže tahle novinka mi v knihovně neunikla!

Jako nic se teda nevyrovná trilogii z ostrova Lewis, to už asi nikdy nepřijde, ale v každé jeho knížce člověk objeví úplně novou zemi, kulturu, tentokrát i historické souvislosti.

Příběh ze sedmdesátých let v Kambodži, tématem možná trochu víc pro chlapy, protože zbraně, válka, vojáci, Rudí Khmérové, dost mrtvol, ale tím zajisté nepohrdne ani lecjaká žena.
Svižné čtení, já jsem si teda pořád musela připomínat, že jsme v sedmdesátkách a že si jako hlavní hrdinové jen tak něco nenajdou na netu jako my, ale byly to fakt příjemně napínavé chvilky.

12.06.2023

Musím říct, že tématem se mi to hodně trefilo do noty, neboť já jsem takovej ornitolog amatér. :D
Nejvíc sympatické mi na knížkách Klevisové je, že si uvědomuje, že se její příběhy odehrávají v Čechách, nejde po žádné krvavé senzaci, umí perfektně vytěžit prostředí a českou krajinu.
Tentokrát mi to ale přišlo trochu míň napínavé, některé dějové linky mi přišly trochu zbytečné a prostě jen do počtu stránek. :)
Určitě ale jde opět o čtivou detektivku, včera jsem ji dočítala do čtvrt na 12 v noci.

14 31.05.2023

Opět skvělá Soukupová!
Nedávno jsem slyšela v jednom podcastu, že se tomuhle typu literatury, kterou teď píše většina českých autorek, říká "populární realismus". A mně to přijde absolutně výstižné.
Na Soukupové mě nejvíc baví, jak dokáže vystihnout myšlení a mluvu různých generací, od dětí přes puberťáky až po důchodce. Je to tak reálné, až je neskutečné, že to píše jedna ženská. :)
Jediné mínus téhle knihy je podle mě to, že tam chyběl pohled Veroniky manžela, to by mě totiž docela zajímalo. A Veronika ta mě teda srala od začátku do konce, ale to nic nemění na tom, že je tahle knížka opět skvělá.

12 31.05.2023

Čtivá, hodně sugestivní a emočně náročná kniha to byla. Téma tohodle románu asi nikoho neminulo, takže všichni víme, že to je neveselé čtení. Alena Mornštajnová umí psát velmi svižně, v náznacích a leccos si musí čtenář domyslet a odkrýt sám.
Jen jsem asi měla mnohem vyšší očekávání, román není krátký, takže by se určitě dalo trochu lépe rozpracovat více postav, dost věcí zůstalo tak nějak zbytečně nedořešených, reakce okolí, celé řešení té kauzy... V určitých místech mi to přišlo prostě lehce odbyté. A to se prostě u autorky těhle rozměrů jen těžko odpouští. Nechci být moc konkrétní, abych vám nezkazila úsudek a čtení...

A co se týče aktuální kauzy s Toybox... Četla jsem i její článek, určité prvky jsou shodné, ale že by se dalo mluvit o nějakém plagiátorství, tak to za mě ani omylem. Škoda, že vyjádření AM jsou taková kusá a trochu zmatená, vrhá to na celou její knihu zbytečně nelichotivé světlo.

7 31.05.2023

Tak dlouho jsem byla přesvědčená, že já a povídky nebudeme nikdy kámoši, až mi osud nachystal dvě perfektní povídkové knihy za sebou. :)
Lidmilu Kábrtovou jsem kdysi zaregistrovala, ale až po velmi dlouhé době se ke mně dostala a je to teda další skvělá česká kniha!
Takže další česká autorka, kterou byste neměli jen tak minout.

4 31.05.2023

Díky téhle knížce jsem objevila zas kus historie, kterou jsem neznala, sovětská invaze v Litvě, odsun jejích obyvatel na Sibiř.

Těžké téma, v dnešní době obzvlášť. Jen mám pocit, že Ruta Sepetys píše prostě pro mladší čtenáře. Knížka je úžasně čtivá, ale celé je to takové zrychlené, některé postavy nemají tolik prostoru, kolik by si zasloužily, konec zbytečně useknutý. Vlastně vůbec nemám v knihách ráda epilogy, kde je pak na dvou stranách shrnutý osud hlavních postav v dalších letech.

Ale doporučit vám to určitě můžu, čekejte smutný příběh, který by si ale zasloužil víc prostoru...

9 02.05.2023

Tohle jsem nemohla v knihovně nechat ležet.
Příjemná a vtipná knížka ze života na zámku.
Dana si pamatuju ještě z mého mládí, když jsme obohacovali jičínské Pohádkové noviny o své novinářské pokusy. :) A teď ho poslouchám tak jednou týdně jako koalu Hezounka v jednom animáku na Netflixu. :D
Pokud si chcete přečíst něco lehkého, vtipného, oddechového, tak tohle je přesně to, po čem sáhnout.

1 02.05.2023

Robert Bryndza to umí. Umí psát čtivě, umí udržet linku napětí, vymyslet celkem originální zápletku.
Jenže...
Na mě to teď bylo nějaký moc instantní, nebo jak bych to nazvala. Poslední detektivka, kterou jsem četla, měla přes 900 stránek, bylo to neskutečně komplexní. A tak mi teď Noční lov připadal vlastně strašně plochý a jednoduchý, trochu mě naštvalo, že vrah je prozrazen už za půlkou a pak člověk jen čeká, až se k němu dostane hlavní vyšetřovatelka.
Což je mimochodem dost nesympatická a nezajímavá paní.
Takže jo, četlo se to skvěle, svým způsobem mě to bavilo a plní to svůj účel, ale bylo to hodně mainstreamové a pro mě vlastně zapomenutelné.

5 02.05.2023

Tak tohle by mohlo být jako oficiální prolomení toho, že nemám ráda povídky.
Protože tohle byly povídky a byly skvělý!
Jiří Hájíček umí skvěle vystihnout atmosféru vesnice, zpomalit čas a soustředit se na malé detaily. Žádná velká dramata, jen drobné příběhy ze života obyčejných lidí z jižních Čech.
Krásně a plynule se to čte, doporučuju pokud si chcete odpočinout, zpomalit a užít si atmosféru.

2 02.05.2023

Vyprávění stárnoucí ženy o žalu po ztrátě manžela, vzpomínky a výčitky. Vlastně šlo o proud myšlenek, krátké věty, celé se to hodně opakovalo, vypravěčka mě dost štvala, ale zároveň jsem ji vlastně rozuměla. Takže bude hodně záležet v jakém rozpoložení vezmete knihu do ruky. Buď vás to bude neskutečně rozčilovat, protože to je hrozně sebelítostivý, nebo vás to pohltí, protože máte strach, že tahle prázdnota vás jednou taky zasáhne.
A já jsem teď asi spíš ten druhej případ no :)

2 02.05.2023

Ooo, tak tohle bylo něco!
Já jsem velký fanda všech kriminálek, detektivek a spol a od tý doby, co to má pod palcem tady pan Mareš, tak jsem nadmíru spokojená.
A tenhle rozhovor!! Martin Moravec se umí skvěle ptát, držet linku, nenechá pana Mareše utéct daleko. Je to nabitý vtipnýma historkama, faktickýma informacema a zážitkama z devadesátek i současnosti.
Velký dobrý prostě :)
Teď musím někde splašit další rozhovory Martina Moravce a přečíst si nějakou dobrou detektivku, abych zkontrolovala, jak se autoři drží vyšetřovatelských postupů :)

17 28.03.2023

Absolutně nedokážu říct, jak tenhle příběh zařadit, protože to bylo smutný, lehce nadpřirozený, kouzelný, o přírodě a zvířatech na Aljašce, o dvou nešťastných lidech, kteří nemůžou mít dítě, ale věří na zázraky, a zároveň to bylo tak realistický....

Příběh plyne hodně pomalu, je hodně popisný, dialogy jsou někdy až moc jednoduché, ale celé to má prostě svoje nepopsatelný kouzlo.

3 20.03.2023

Trochu mi uniklo, že tahle knížka není klasická detektivka, jaké Klevisová píše.
No ale i tak to bylo fajn, čtivé jako vždy, trochu náročnější na orientaci ve jménech a vztazích, ale autorka opět zvolila zajímavé prostředí a pomalé rozklíčování minulosti si pořád drželo napínavou linku.
Znovu bych ji už asi číst nemusela, to fakt raději sáhnu po její detektivce, ale bavilo mě to.

15 14.03.2023

Skvělá kniha! Příběh řeckých uprchlíků, kteří se dostanou do Československa, pohled na komunismus z trochu jiné strany.

Neměla jsem vůbec tucha, že tu byla tak početná řecká komunita a už vůbec jsem neměla ponětí o občanské válce v Řecku.
Takže tohle bylo skvělé rozšíření obzorů, navíc čtivě psané.

Stylem psaní bych přirovnala k současným českým autorkám jako je Soukupová nebo Mornštajnová, popis života obyčejných lidí na pozadí historických událostí.
Brzy vychází další kniha od téhle autory, takže ta mi už rozhodně neunikne.

10 06.03.2023

Hele jako docela se těším, až si zas přečtu něco, kde nepotkám ty nejmodřejší oči na světě hned na druhý straně. Na druhou stranu, když na mě leží dítě s horečkou, utírám soply a další dvě děti se neustále rvou a hlasitě projevují, tohle prostě nevyžaduje moc soustředění a já se podívám po světě, aniž bych si musela mejt vlasy a holit nohy.
Ze série mě nejvíc bavila Kavárna v Kodani, Hotýlek na Islandu a pak asi tahle.

Pro moji mozkovou kapacitu je tohle prostě dostačující a znovu opakuju, že v přehršlli romantické literatury mi tohle nepřijde vůbec tak stupidní, jak některé knihy tohodle žánru umí být.

Jo, chci jet do Skotska, to je snad jasný. :-)

10 03.03.2023

Tohle jsem četla dlouho, předlouho, přestože to bylo dooost dobrý.
Ale za mě je hrozně nešťastně zvolený formát a grafika knihy, bichle, malé písmo, velké stránky...
Jinak první třetina mě bavila, v té druhé jsem se začínala trochu nudit, ale od chvíle, kdy byl Barack zvolený prezidentem, jsem knížku fakt hltala. Skvělé vykreslené pozadí Bílého domu, jak to chodí, vypíchnuté důležité milníky za dobu obou volebních období.
Navíc Michelle je neskutečně skromná, kniha je napsána s neuvěřitelnou pokorou ke všemu, co se jim přihodilo.
Četla jsem v recenzích, že je to lepší než všechny motivační knihy dohromady. A je to tak! S pílí, pokorou, moudrostí a empatií se dá vládnout světu.

3 03.03.2023