Tišina
Susanne Skogstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489915/bmid_tisina-TNu-489915.png
4
34
15
Vypravěčkou oceňovaného severského románu Tišina je stárnoucí žena, kterou po manželově smrti ochromil hluboký žal. Ve vzpomínkách se probírá společnými roky, vybavuje si manželův optimismus a veselou povahu. Právě on vnášel do jejího života světlo, byl jí oporou a útěchou, když jí starost o děti přerůstala přes hlavu nebo když ji přepadl záchvat úzkosti. Muž odešel, zato jejich nyní už dospělé děti neustále přicházejí a nenechají ji o samotě se vzpomínkami a zármutkem. Susanne Skogstad líčí úsporným a současně lyrickým jazykem příběh jednoho lidského života a vykresluje rozpor mezi minulostí prodchnutou láskou a přítomností vyplněnou smutkem a ztrátou. Z pohledu stárnoucí ženy píše o osamělosti, hledání smyslu života a touze po sounáležitosti. Vypráví ale také o nerozlučném poutu dvou lidí, jež nedokáže rozdělit dokonce ani smrt.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, co jsem poslední dobou četla. Škoda, že nemůžu dát o hvězdičku více.
Zajímavý pohled do nitra ženy, které zemřel milovaný partner. Přečteno za odpoledne.
Vyprávění stárnoucí ženy o žalu po ztrátě manžela, vzpomínky a výčitky. Vlastně šlo o proud myšlenek, krátké věty, celé se to hodně opakovalo, vypravěčka mě dost štvala, ale zároveň jsem ji vlastně rozuměla. Takže bude hodně záležet v jakém rozpoložení vezmete knihu do ruky. Buď vás to bude neskutečně rozčilovat, protože to je hrozně sebelítostivý, nebo vás to pohltí, protože máte strach, že tahle prázdnota vás jednou taky zasáhne.
A já jsem teď asi spíš ten druhej případ no :)
Komorní vhled do hloubky smutku po ztrátě milované osoby ....
Ponor do tišiny v hluboké vodě, kam sluneční paprsek nedosáhne ....
.... když jsi na kůži pocítil teplo, nejsi připravený na příchod zimy ....
Tato kniha nebude pro všechny ... a mne by zajímalo, kde tak mladá autorka poznala sílu ponoření do mysli stárnoucí ženy ....
Myslím, že tuto knihu pochopí jen lidé s opravdu hlubokým cítěním. Mně se velmi líbila. Jednohubka jen na pár chvil, ale nechá hlubší otisk. :)
(SPOILER) Nestává se mi vůbec často, abych se nemohla dočkat konce knihy. Tady jsem příliš často zvažovala, že ji zavřu a odložím. Bylo to nekonečné, neustále se opakující sebelítostivé a sebedestruktivní přemítání staré ženy, která po smrti muže, na němž byla závislá, zavrhla svůj život. Odmítá v čemkoliv vidět smysl a nedokáže už v sobě vzbudit city k dětem ani vnoučatům. Dost jsem přemýšlela, co autorku vedlo k tomu, aby se nořila do pocitů právě takovéhle osoby, co chtěla sdělit - sdílet. Téma stárnutí, ztráta partnera, odcházení je zajímavé, v poslední době jsem četla několik beletristických podání (E. Strout - Olive Kitteridgeová je zpět, D. de Vigan - Vděk, H.K. Thoroddsen - Dvojité sklo), ale tohle bylo zdaleka nejslabší. Nejsem si jistá, zda ono nekonečné opakované noření se do pocitu opuštěnosti bylo výrazem duševní poruchy hrdinky nebo bezradnosti autorky. Autorka jako by se nemohla nebo nedokázala k hrdince dostat blíž, bylo to jaksi povrchní, neautentické, neživé. O polovinu kratší rozsah by knize prospěl, občas jsem měla pocit, že autorka text natahuje i když nemá co víc říct. Po dočtení knihy ve mě zůstal nepříjemný pocit a poznání, že skutečnými oběťmi v tomto příběhu byly hrdinčiny děti - což byl možná záměr. I tak se znovu vracím k otázce - proč?
Když jsem knížku rozečetla poprvé, po pár stranách jsem ji odložila s tím, že takovou depku rozhodně číst nebudu. Asi po čtrnácti dnech jsem se k ní vrátila, protože zvědavost mi nedovolila vrátit knihu nepřečtenou. Myslím si, že se zařadí mezi ty, jež jedna část čtenářů naprosto odsoudí a druhá naopak vychválí. Já se ztotožňuji s komentářem kolegyně meluzeny, jen narozdíl od ní oceňuji, jak zdařile depresivní myšlenky a chování autorka vystihla. Poslední dobou mi chodí pod ruku knihy s podobným tématem - osamělá žena na sklonku života - a tato se mi jeví nejsugestivnější. Dokonce bych řekla, že si snad autorka sama musela někdy depresí a úzkostmi projít a že má opravdu literární nadání, vzhledem k tomu, jak snadno a rychle se jí povedlo ten ,,pocit" na mě hodit.
Co se týká děje knihy, je anotace tentokrát opravdu výstižná. K tomu není co dodat, pokud člověk nechce vysloveně prozradit konec, i když ten lze od začátku snadno vytušit.
Svým jazykem a zpracováním krásná kniha se silným příběhem a koncem, ale obávám se, že za rok nebudu vědět, že jsem ji četla. Ovšem pro člověka, který si prochází něčím podobným, je určitě nezapomenutelná a možná i utišující. Protože, i když to tak vypadá, v tom nejste sami.
Dovedu si představit, že popisovaný příběh může být v určitém období života skutečně srdcervoucí. Jinak je to velice zvláštní téma a jsem rád, že jsem si knihu přečetl.
Vždycky mě dojímá láska mezi starými lidmi, která trvá roky, ale jen o tom tato kniha není. Je výtečná a doporučuju ji všem!
„Cítím, jak se mi myšlenky točí v kruhu.
Cítím, jak se zadrhly.
Přehrávám si tutéž skladbu pořád dokola.
A deska se zasekla.
A já nemám jinou, za kterou bych ji vyměnila.
Zbyla mi jen tahle.“
---
Těchhle pár řádek téměř dokonale vystihuje tuhle knížku. Až na pár výjimek je to nekonečný proud myšlenek staré, nedávno ovdovělé ženy. Zjevně majitelky nějaké psychické poruchy („tišiny“), kterou v náznacích zmiňuje. Žila jen skrze manžela, visela na něm a divila se, že od ní neutekl, že to s ní vydržel. Její tři dospělé děti ji teď chodí navštěvovat, snaží se ji „vrátit do života“, ale ona nechce - je jako přeskakující deska.
O utrpení se dá psát různě. Styl, který zvolila autorka, je jako dusivá deka, jako parní válec, před kterým nemůžete uhnout, protože jste zalití v asfaltu, a pro mě bylo utrpení to číst. Proud holých vět, čirá deprese bez autocenzury, jako u psychiatra. (Truchlení po zesnulém je samozřejmě přirozené a v pořádku, ale tohle je to lepivé, obsesivní - rozhodně to není láskyplný smutek, který navozuje obálka v teplých barvách).
Uznávám, že to může být dobrá sonda do pocitů nemocné duše, a uznávám, že tu byly i hluboké myšlenky, nicméně mně se ulevilo, že už jsem to dočetla. Tohle pro mě nebyla literatura, ale mučírna. Uf!
Vlastně optimistická kniha. Protože pokud existuje tak silný vztah, který ani smrt nerozdělí...
Poeticky zachycený smutný, ale reálný příběh života ženy, kdy na sklonku života bojuje o dožití dle svých představ...Kniha ve mne vyvolala silné emoce, obdivuji mladou autorku i překladatelku, jak opravdově dovedly zachytily myšlenky a pocity staré ženy...
TišinaKniha Tišina je v
| Přečtených | 38x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 7x |
Bezútěšné čtení. Nebylo to úplně ideální čtení do mé aktuální rodinné situace, ale co už...