veronika4001 komentáře u knih

Oko za oko, zub za zub. Ze začátku mi kniha připomínala odkaz v autorství thrillerů od Lisy Jackson. Při čtení této knihy jsem proto postupně rozkličovala děj a charakteristiku postav podle série thrillerů Lisy Jackson předně Alvarez & Pescoli. Jenže byl zde velký rozdíl. V knize Tma dochází ke gradaci vítězství, kdy vrahovo jednání převezme oběť, s čímž se v sériích od Lisy Jackson nesetkáváme, protože vrahovo počínání končí vždy u vraha. Tady jde o následnou mstu. Kniha, tak jak se staví několikapatrový dům, jde důmyslně od základů výš a výš a tady se jedná o dům s několika patry. Kniha jde o stupeň výš, než pouze dosáhnout na vraha. Když si myslíte, že rozuzlením děje a najitím vraha vše končí, nastává další děj, kdy roli vraha převezme oběť a vystupňuje tak vrahovo počínání způsobem, aby vrah sklidil to, co zasel. Úklady vraha, pečlivá skládačka manipulací, intrik a vrahova pečlivost při každém posunu vpřed i zpět jsou zrcadlem a šablonou odvety oběti a okolí. Skvěle napsaná kniha, která popisuje, jak daleko může zajít lidská psychika s nedůvěrou, chtíčem, pomstou a důmyslností. Mnohaaspektové literární dílo, které v jeho pasážích vezme čtenáři dech a neustále ho strhává k dalšímu čtení. Dílo, které jede "na teď a nadoraz".

6 02.04.2021

Podle mého názoru je to zatím nejlepší Kingův horor, jaký jsem kdy četla.

6 14.03.2021

Konečně čistý horor bez příkras thrillerů a detektivek. Ne každý tento žánr umí psát, protože ne každý specificky hororově myslí. Dnes se běžně v řeči hororů má na mysli thriller a tyto žánry se zaměňují, protože je spoutává něco společného, a to napětí a poutavost. Kniha Rituál poskytuje standard hororu, pracuje s hororovými prvky, je tam hodně fantazie, napětí, v ději cítím scénografii jako promyšlené a plánovité jednání ze strany autora, ale i hlavních hrdinů s výjimkou Lukeových přátel. Nutno dodat, že jsem se ani na chvíli nenudila, vždy vystrkávala růžky moje pravidelná očekávání běhu událostí a v závěru jsem byla vyčerpaná, nikoliv z důvodu počtu stran v knize, ale obsahu děje, který neztrácel na dramatičnosti a příchodu nových chvil a situací, s nimiž nadcházelo peklo v podobě démonické lesní příšery. Kniha měla velký spád, četla se skvěle a já jsem nasycena a konečně spokojena.

6 28.02.2021

Nikdy jsem nebyla na četbu memoárů, nicméně při výběru knihy jsem byla vedena nepopularitou tématu a tudíž pro mě námětem veskrze zajímavým. T. G. M., Edvard Beneš a M. R. Štefánik jsou známá témata, ale co my víme o manželce T. G. M. Charlottě Garrigue Masarykové? Nic. Moc se o ní nepíše, pokud ano, tak jen jako o manželce velikána politických dějin. A to je málo. Ona byla tou velikánkou, ona byla ta, kdo nesl břímě a pevně ve svých rukou třímal otěže. Masaryk byl bouřlivák a nestálý, tichou vodou, jež břehy mele byla Charlotta. Vždy pevná a hlavně v úvahách stabilní s nadhledem, nesoucí zátěž celé rodiny, Masarykových kolegů a přátel a lidí, kteří s nimi byli obeznámeni. Vždy stála na hranicích možného a vždy pevně za svým mužem. To ona, byť skrytě a anonymně se zasloužila o Československo. On na povrchu, ona uvnitř. Masaryk jí v životních inspiracích naslouchal. Zpočátku se mi zdálo, že se "zahodila", protože její potenciál byl vyšší (více než Masarykův), ale pak jsem si uvědomila, že její potenciál byl realizován, byť přes někoho jiného. Československo vzniklo na jejím potenciálu. Byl cíl vybudovat Československo nakonec Masarykovým cílem, nebo cílem jejím? Její myšlenky došly k realizaci a toho se chopil její manžel. U něho a pro něj vždy měla prostor a vždy jej intelektuálně naplňovala, možná až zosobňovala. Masaryk nebyl figurkou, to rozhodně ne (!), jen chci říci, že byl nenápadně kvalitativně ovlivňován v míře, v jaké se vždy manželé ovlivňují, možná až neuvědomněle veden. On byl tou pověstnou hlavou, ona tím krkem. Kniha velice krásně napsaná, oddávající se popisu charakteru Charlotty podle různých životních předělů a vzpomínek. Jednoznačně doporučuji, protože takhle lze alespoň málo poznat z pramenů a snad i Masarykovy živné půdy. ... "Ktož sú boží bojovníci." ...

6 21.02.2021

Kniha Řeka má výborné téma a čte se tak jako řeka - klidně, volně, přirozeně a přitom splavně tím, že čtenář si odnáší mnoho informací o způsobech plavby kánoí a hlavně o způsobech přežití v kritických životních podmínkách na vodě, na jejích březích a v lesích. Hlavní hrdinové utíkali nejprve před požárem, pak před manželem zachráněné ženy a před lovci. Z vodáckého koníčku a plavby několika řekami za dobrodružstvím se stal boj o život a úkol přežít. Autor má vytříbený spisovatelský styl a ačkoliv jsou pasáže knihy někde obecné a příliš nezabíhající do detailů, jeho neochvějným vypravěčským stylem nakonec zjišťuji, že on věci detailně popisuje, ovšem beze slov, procítěně. Tím jak upoutá příběhem a i tím obecnějším popisem přírody se čtenář do toho detailního dostane sám svojí představivostí. Úplně jsem ty potáplice slyšela, soby a medvědici s medvíďaty viděla, i ten požár a dokonce jsem z něj kouř, kousky dřeva a létající popílek cítila. Každou ránu a zlomeninu jsem slyšela a cítila, každé křupnutí. Oduševněle napsaná kniha, jako bych na vodě, na plážích a v lesích s nimi byla.

6 14.02.2021

Všechny thrillery od Lisy Jackson jsou vynikající. Přečetla jsem všechny knihy ze sérií New Orleans a Alvares & Pescoli a pár samostatných thrillerů a musím říci, že i když zvláště ty sériové knihy jsou stavěny na podobném ději, vlastně téměř stejném, je až podivuhodné jak mě zaujaly. Přímo mě dostaly a já hltala stránku za stránkou. Její knihy mají spád, švih a takové to kouzlo, které vám rozproudí krev v žilách. Lisa Jackson také píše romantické knihy, ale ty jsem ještě nečetla.

6 23.10.2020

Kniha Právo nálezce byla od S. Kinga moje první detektivka. Vzpomínám si, že mě to až vyděsilo a byla jsem stále v přesvědčení, že jsem se musela zmýlit, a že kniha je horor. Nějak jsem nedokázala vstřebat, že King také píše detektivky. Tak krásně zaškatulkovaného jsem ho měla - tvůrce hororu a dost! A teď tohle. Po této knize jsem si nebyla jista, zda nepíše i romantické knihy. Každopádně Právo nálezce je výborná detektivka (snad na pokraji detektivky a thrilleru) a rozhodně stojí za přečtení. Nalákala mě a já se až do přečtení konce knihy neodtrhla. Skvělé.

6 20.10.2020

Dílo Stephena Kinga Pod kupolí bych srovnala s Kingovým dílem To, ovšem zde za absence prvků hororu. Nevím, proč je kniha Pod kupolí řazena mezi hororové žánry, když se o horor ani na chvíli nejedná. Jde spíše o sci-fi příběh s prvky špionáže, ale horor bych v tom nehledala jednoduše proto, že chybí psychologicky podprahové vybízení ke strachu, strach, mrazení v zádech, očekávání tajemna, stupňování vzrušení a jeho eskalace do tajemné hrozby něčeho, co spíše neexistuje, co je strašidelné, co má moc. Pro mě to bylo prozatím nejpropracovanější dílo, jaké jsem kdy u Kinga četla. Kniha To byla také velmi podrobná a rozsáhlá svým detailním postupem, ale Pod kupolí bylo skutečně až nad míru detailistické, takže čtenář se dostává hlouběji a hlouběji do zákoutí spisovatelova vyjadřování, myšlení a vůbec děje, neboť tady se opravdu jedná o příběh se všemi sepětími, stromy, větvemi, květy a plody, které si lze vůbec představit. Jsem ohromena, jaké miniaturistické pojetí dokáže King obsáhnout, do jakých až ambivalencí musí jít, aby je podrobně vysvětlil a došlo tak k parádnímu rozuzlení. Za mě jedna z výborných knih S. Kinga, které ovšem nelze podřadit pod jeho oblíbený hororový a detektivní žánr.

6 19.10.2020

Od počátku kniha poskytuje mrazivý příběh a tedy něco, s čím se u knižních hororů málokdy setkávám. Zcela kontinuální mrazivost, napětí, psychické drama vyúsťující v zápletku, nepřetržitý strach z pohybů, zvuků, stínů, nehmatatelného cosi, co je mezi třemi lidmi. Něco, co skrývá identitu, má ji vůbec? Těžko říci, na zemi později předvídavá silueta postavy chlapce tomu naznačuje, ale panická až fobická hrůza, všudepřítomný strach z něčeho, co z podzemí jako slupky ožívá, oznamuje něco jiného, něco, co je zapotřebí prozkoumat, něco, co záhadu vysvětlí a ozřejmí. Kniha je čtivá, má v některých pasážích strhující účinky, zařadila bych ji mezi psychologické horory, neboť to mrazivo, napětí a zákeřno vyplouvá na povrch z lidské psychiky prostřednictvím jejího obyčejného vnímaní a naší fantazie. Knize ubírám jednu hodnotící hvězdičku, a to proto, že se mi spíše zdá, že skvělý rozjezd na začátku je někdy uprostřed trochu utlumen. Myslím si, že v hororech není nikdy strachu dost natolik, aby ho bylo nutné brzdit. Naopak si myslím, že když se napětí, mrazení v zádech a další polytématické vlastnosti psychologického hororu vyskytují hned na začátku, mělo by se v tom pokračovat a postupně je gradovat. Začátek mi připadá hodně vygradovaný, což označuji za přínos, ale poté jde stupnice směrem dolů a když zbývá cca 100 stran do konce, eskaluje se děj zase nahoru. Pečlivě propracovaná psychika hlavních postav a její vnímání v kombinaci s vnějším světem s typicky severským zpracováním. Doporučuji a těším se na další (stejné, snad i děsivější) knižní horory.

6 25.08.2020

Fragment meteoritu, který byl objeven v Ománské poušti ke konci 19. století. Tento meteorit ve tvaru velblouda je součástí sbírek Britského muzea od jeho založení.
...Země nisnásů, písečných duchů...
Písek se dal do pohybu. Nejdřív to bylo jen lehké zatahání, jako kdyby se náhle zvýšila gravitace. Zrnka písku se začala chvět a padat dolů, ale brzy se spojila do celých proudů, které mířily ke středu písečného ďábla. Černí duchové ... nisnásové.
Příběh je psán na milimetr přesně, žádná část nezůstane bez odezvy, bez důsledků; vše je využito, aby závěr dokonale zapadl.
Užiju přirovnání - zmije paví.
"Na Safii mi záleží. Záleží mi na ní." ... "Opravdu. A já ji dostanu zpátky - ale ne takhle."
Painter uvažoval o zrádci, podezřívala jsem Karu.
Záchrana člověka a sebenajití jsou nadsazeny nad prvotní cíl a staví do pozadí to vědecké.
Propracované do posledního detailu. Myslet dopředu a být o krok vepředu není silnou stránkou jen Sigmy Force. Příběh obohacený o ilustrace tuší (především symbolů) je směsí hororových prvků, thrilleru, fantastiky, mystiky, dobrodružství, akčnosti.
Vytrvalost, agrese, síla myšlení a úsudku, rychlost reakcí, disciplína, zmíněná schopnost myslet dopředu a předvídat jednání druhé strany.
Dávám plný počet hvězd.

5 01.05.2024

Výpravný román mě nevšedními zážitky z oblasti kmenové Nairobi velice oslovil. Možná tomu pomohlo malé textové písmo, které příběh zhutňuje a které mi pocitově naznačilo, že bych měla pečlivěji číst.

5 13.01.2024

Musela jsem se na strašíka maloústého podívat. Nemohla bych bez toho číst dál. Ladné, jemné až snové, v některých pasážích humorné vyprávění. Setkání v noci na hřbitově je pro dívku a zprvu nerudného starce originální a přitom to není moc tak impozantní až nucené k oslovení čtenáře, aby četl dál. Žádné parafráze, žádné vow!, přesto poměrně čtivé.
Při četbě jsem byla povznesenější, odlehčená a při několika jednotlivých pasážích jsem se od srdce docela zasmála.
Pozitivně hodnotím připomenutí polárních výprav Terror a Erebus.

5 05.01.2024

Na stránkách se "pohybují" lidé, všichni se svými vzpomínkami, se zřetelným jejich obsahem a obrysy nebo obsahem a obrysy mlhavými, ovšem stále směřujícími k jednomu a témuž místu.
Pro Christie je typické, že všechny příbuzné a zpříbuzněné, případně další finančně propojené osoby zařadí a myšlenkově směruje do jednoho místa určení, kde, nebo v jehož okolí dojde ke zločinu.
Pak už zbývá odkrývat minulost, vážit budoucnost a porovnávat je.
Propracované do krajností, vědoucí všech zásad. Christie netřeba doporučit, ta se doporučuje sama.

5 06.11.2023

Včera jsem se dodívala na Zrození ďábla a tam také novomanželé všechno natáčeli na kameru - snubní prstýnky, svatbu, líbánky, narozeniny, party, oznámení o těhotenství. Říkala jsem si, že spíše žijí život pro kameru ne za kamerou. S kamerou vstávali, bez kamery si nepřichystali snídani, s kamerou dotyčný jel do práce; vlastně kamer měli víc.
Botnický záliv, někde mezi Švédskem a Finskem. Tam zabodnout prst. Zaoceánský parník SS Arcadie.
Poutavé, napínavé, cítíte hlubiny oceánu. Příběh má nejprve tři věcné linky, které se časově postupně prolnou ve dvě. To mi dodává pocit příběhu jako souhrnu celku.
Široký, hluboký, otevřený a nebezpečný prostor oceánu mě vždy udivoval a přitahoval zároveň, protože poskytoval nekonečně mnoho možností imaginaci, totéž barevná a nebezpečná podmořská fauna a flóra.
Líbí se mi vypravěčský styl "všeho do času", který je neunáhlený a vysvětlující postoje a pohnutky všech v týmu. "Není ohně bez plamínku" a psané souvislosti jsou nutné.
Příběh dává pocit mentálního sledování filmu a fantazie utváří větší pocit napětí, soustředění a pozornosti. Ať je tam cokoliv, vždy je to spojeno s tmavými místy, scénickými představami uzavřenými úzkostí, dalšími psychickými zábranami, znalostí moci lidí a jejich vnímání.
Záhady naklonění lodi, úhlu jejího zakřivení, nesourodé stíny snesou logické odůvodnění. Při prohledávání každé skuliny jsem ani nedýchala, zrovna též ve skrytu vraku obestřeného neznámem, tajemstvím a děsem.
Nad příběhem se vznáší negativní pocity, strach, otázky, otevření zábran; příběh pomalu ledovými prsty tepe čtenářovu psychiku, tlačí ji, vychytává slabá místa, prohlubuje je a nechává se oddávat jejich nedostatky. Atmosféra se stává čím dál těžší a tísnivější jako rozpuklý kámen.
Tísnivý pocit dávkuje autorka pořád, ale je to pouze tíseň, lekavé scény, wow efekty a rychlá akce chybí. Proplouváte příběhem, jak vás unáší podmořský proud. Klidně. Z příběhu je cítit sžití s oceánem, autorka ví, co je tam možné najít, s čím se setkat, jak jej popisovat a touto zkušeností nechává vést svoji představu děje. Já bych jej popisovala barvitěji a tudíž mimo skutečnost, nereálně. Zdá se mi, že autorka ví, jak na oceán nahlížet. Proto je zde všudypřítomné zdání sem tam tajemných prvků, jakéhosi netušení, přesto zcela spořádaného života v oceánu. Knihu doporučuji, je lehce oddychová, ale vtáhne do děje.

5 23.08.2023

Od začátku je to poutavé a v mžiku vás to vtáhne do děje. Detailním popisem sahajícím až za okraj psychiky si lze čtenáře získat. Poznenáhlu se s objektem strachu setkává každý. Ze všech pozic a rolí postav je to napínavé a člověk nemůže odolat číst dál a dál. Crota a jeho historie, zrod, vývoj a znovuobjevení se. Zemětřesení je vstupní brána. Spalo to.
Příběh naplňuje strachem, pocitově se mi líbí psaná intonace, přesná stoupající kadence zla, zužujícího se do pramínků napětí, úzkosti, které jsou vyvolávány očekáváním dalšího. Sleduji užití prvků fantasy, nejprve doprovázené psychickým popřením reality a nevírou ve vnější skutečnost. Do příběhu zakomponovaná pověst o Crotovi, podložená různými zdroji, je ideálním pohřebištěm předsudků jeho existence.
Rozmanité a obrazné popisy jeskyní a tunelů mi dávaly pocit mentálního sledování filmu Poklad Inků. Libuji si, jak autor přiřadil Crotu k indiánskému životu. Ta indiánská kultura a do ní zapřažené zvyky, rituály, procesy, nástroje a indiánský odkaz. Vše má své místo. Je to líbivé a současně poutavé. Příběh je vystavěn na hororu, ale v neposlední řadě na tomto pro mě cizorodém šamanském bohatství.
Užitý styl zvolený žánr podtrhuje a já si četbu užívala. Dávám pět hvězd, více jich dát nelze.
Na Facebooku se knihkupectví Luxor čtenářů dotazovalo, jakou knihu by v tomto roce označili zatím za nejlepší. Váhala jsem, určitou knihu jsem na mysli měla, ale její četba mě teprve čeká. Příběh o Crotovi mě mile překvapil a přestože budu ještě číst neurčité množství knih včetně té, kterou jsem měla na mysli, za nejlepší v tomto roce bych zatím označila knihu Crota. Nebezpečně krásně napsaná/přeložená kniha v mém oblíbeném žánru. Co chtít víc? Snad jen to, aby takových knih bylo hodně. To přeji nejen čtenářům, ale také autorům, překladatelům a vydavatelům, knihkupectvím a knihovnám.

5 13.08.2023

Začíná to sexem, místo neuvádím, ačkoliv se domnívám, že je v příběhu nejdůležitější, protože tam se bude odehrávat veškeré dění. Hlavou se mi komíhají myšlenky na film, protože i to čtené máte před sebou a zrovna nedávno jsem jeden béčkový horor viděla. Začíná to stejně - nic netušícími lidmi v normálním zaběhaném dni. Nic, co by se nečekalo, nic, co by nebylo naplánováno.
Někdo je ale při sexu šmíruje.
Film v knižním vydání. Nejprve historická nebo starší linka, pak následuje současnost odehrávající se ve stejné věcné rovině.
Začátek je skvělým rozjezdem do temnoty příběhu a samotnou knihu považuji za doplněk béčkových hororů, které mám tak hrozně ráda, protože oplývají nejdivnějšími kreacemi a naše představivost jim jen přidává a uchopuje je z její perspektivy. Přitom začátek knihy poskytuje představivosti hodně prostoru.
Je to kultovní horor, který se dočkal filmového zpracování, jen nevím, zda pod stejnojmenným názvem.
Rok 1984 a komiksy. Pamatuji si ten věk, kdy spolužáci listovali papírovými komiksy a několikrát ty samé četli. Ani dnes nejsou komiksy vyjmuty ze žánrové literatury.
Náhrobky propadají do země. Vznikají propadliny a hřbitov je jich plný. Hlína se asi po týdnu usadí... Možná to není propadlina, vypadá to vyhloubeně, ne propadle. Možná jsou tam podzemní jeskyně. Vyrobíme mapu a budeme do ní jeskyně postupně zakreslovat.
Kdo si jako dítě nehrál na hřbitově nebo blízko něj?
Při čtení je mi trochu nevolno, když si představím, jak ghúl požírá lidi. Mlaskavě. Visí kůže a kusy látky. Jsou vidět útroby.
Dohoda s netvorem. Zabíjel, aby bylo zabito - snězeno. Pow wow jsou symboly, které měly udržet démona v zajetí.
Cítíte zápach. Slyšíte bzukot much. Vidíte pohybující se zčernalou kůži, maso, vnitřnosti pod kroutícími se červy. Ghúl žije. A má rád tmu.
Kniha je vysoce čtivá a přestože jsou kapitoly delší, četba ubíhá rychle. Pro zastánce četby hororové literatury plně doporučuji!

5 05.07.2023

Dílo mě delší dobu lákalo, ačkoli jsem jeho četbu neustále odkládala. Příběh je napsán kultivovaným jazykem zakotveným v roce 1847 a uveden je Aramem Usherem a Edgarem Allanem Poem. Začíná to nocí za vydatného deště a skrze něj brodícím kočárem. Klapavé zvuky koňských kopyt na dlaždicích se rozléhají. Narážíme na levnou spodinu - zloděje, násilníky, opilce, nevěstky.
Prolíná se historie se současností, ale Usherovi ovládají obě časové linie. I druhou linii opanovává déšť. Opět temnota. Namísto kočáru auto.
Archaické, trochu rozvláčnělé, vyprávějící, ale každé slovo jakoby odráželo mysl autora a bylo přesně propočítáno. Je to prodchnuté něčím, co neumím popsat. Četba vás přitahuje, je to okultní. Příběh se většinou odehrává v současnosti.
Tajemná a zvláštní rodina Usherů trpí záchvaty a vzácnými nemocemi, později jeden z nich vidinami. Rodina má řadu aristokratických osobností, jejichž zvláštnosti a temné stránky se dědí.
Když se řekne, že kniha je krásně napsána, má se tím na mysli nejen myšlenka zosobněná v příběhu, ale i jeho překlad. Je elegantní. Je to kniha o dvou příbězích, kde někdo něco tají, skrývá, ať již obyčejná žena z domácnosti nebo patriarcha z rodu Usherů.
Palác Usherů jako kdyby bobtnal - rozšiřoval se a rostl do výšky, jako kdyby všechny, kdo jsou v jeho dosahu, pohlcoval. Zatímco jsou zde ty povídačky, že v Paláci a na hoře Briartop straší, ten spisovatel hororů, nebo spíše věčný pisálek - mladý Usher - musí na něco přijít; od jisté doby je v knihovně a bádá hloub a hloub; chce psát rodinnou historii. Shání podklady, kde se dá, ale... život v knihovně a u nemocného otce mu je předkládá sám. Ten příběh je už napsán, musí jen podklady shromáždit dohromady.
Podklady byly do Knihovny převezeny z Paláce.
Co se to děje? Kam ho to má dovést?
Je to tak vypravěčské, že se na horor jaksi pozapomnělo, alespoň do strany 135, kde sice autor kouzlí s hororovými prvky, ale vše spíše připomíná ságu rodu Usherů s jeho spletitými vztahy, přitom horor je odsunut do pozadí.
Jedna linie Usherů upadá do stejné nemoci, vždy jde o otce, nebo otce otce atd. Jsou to zrůdy.
Kdyby byl rod Usherů skutečný, mohlo by se jednat o autobiografii.
Velká představivost, soustředění a telekineze provází druhý příběh.
Dýňák, Žrava, zlo v Paláci.
Prodíráte se příběhem jako když luštíte křížovku - abyste získali tajenku, musíte ji vyplnit do posledního písmene. Líbí se mi, že jednotlivé ukázky a zvláště vsuvky z minulosti jsou vedeny v přímé řeči jako akce, když se natáčí film.
Zajímal mě ale ten Palác. Škoda, že je ho tam tak málo. Toho Paláce chtělo tak na půl knihy, aby se mohlo bez dalšího jednat o horor.

5 12.06.2023

Co na to říct? Škoda, že jde o eknihu. Papírovou v pevné vazbě nebo v paperbacku bych si pořídila raději. Vždyť se jedná o horor! Proč zrovna jen ekniha?

Několikrát mnou otevíraný multižánrový životní román o lidskosti, obětavosti, štěstí, úsilí, lásce, nespravedlnosti a marnosti. Román, který uchopuje život jedné rodiny v 19. až 20. století za mexické revoluce následované válkou a za rozvíjející se nové techniky a technologie, která znamená zjednodušení života. Román má politické vsuvky k revoluci, která byla podnětem pro boj o moc ke svržení tehdejší vlády a prezidenta a ke španělské chřipce. To, co mě fascinovalo bylo přítmí a nezbytnost neustálého boje o život. Je to román v soukolí několika tragédií, které vystupují do popředí každého lidského života, který je jimi unášen. V tomto řádu se směšují vaše pocity v jeden celek. Knihu bych zařadila do kategorie sociálních románů, kde vyvěrá celek s nezbytností zapojit každého jedince. Ačkoliv je kniha situována na Simonopia, uchvátila mě atmosféra tehdejšího prostředí a sociálních poměrů.

5 15.05.2023

(SPOILER) Velice osvěžující, temperamentní. Již na začátku vznítí pocit chladu a počínajícího adrenalinu. Těším se na nějakou nekonvenčnost, anomálii, která příběh vypne a díky které se příběh stane méně zapomenutelným. Mám na mysli příběh, jehož podmořské detaily jsou vysázeny jako šperkovnice - lesklé, mohutné, neopakující se. Na mysl mi vytanul Steve Alten a jeho beletristicky zpracovaná podmořská biologie s Megalodonem, ze které se dá pro atmosféru příběhu nekonečně těžit. Barevné, neustálé, živoucí, někdy o to více nebezpečnější až dravé. Čím déle čtu, tím více se opouští moře s jeho faunou, flórou, prohlubněmi, proláklinami a celou geografií a tím více se děj uchyluje k vyšetřování. Příběh se uvrhuje do thrilleru.
Každý dílek má své místo a já jsem zvědavá, jak případ dodávky zapadá do případu uloupených osmi milionů dolarů. Tato skutečnost není v případu úplně vyjasněna.
Také jsem se dozvěděla, proč zpěváci chodívají pozdě na pódium. Není od věci to vědět. ;-)
Líbí se mi noční život v prostředí aligátorů, krokodýlů, kajmanek, hadů a hmyzu. Ty svítící oči v bahně a noční zvuky zvířat. Dospívám k závěru, že se jedná o dobrodružný thriller s prvky krimi.
Ostatky asi třiceti lidí! Neuvěřitelné.
Kniha má grády, nespokojí se s málem, ani co do počtu lidí, ani co do místa jejich nálezu. Procházka divočinou za něčím, co shledává pachatel zajímavým. Tohle bylo dobrodružné! Nezapadnout do mokřad, nenechat se ulovit aligátorem, štípnout hmyzem, zamotat nohu do křovin, kde jsou pavouci a hadi. A hlavně bacha na díry v zemi prokvetlé pavučinami. Na straně 238 se dozvídám jméno pachatele, ale proč nejsem spokojená? Tak vágně by to dopadlo? Myslím si totiž, že vrahem je někdo jiný. Pořád mi zaznívá jméno Benson Morera. Proč se mu hlavní hrdinka, přes její negativní pocity o zneužívání dítěte - dcery jeho aktuální manželky - více nevěnovala? Tohle je druhá nevyjasněnost, která v příběhu vyzněla jako lichá.
Kladně hodnotím tendenci autora vysvětlovat život aligátorů (norování, doupě, skrýš, druhy žraloků, krokodýlů, sledování potravy, teplota hnízda apod.). Líbí se mi drama, ke kterému se příběh ke konci schyluje.
Přes výše uvedené nevyjasněné skutečnosti dávám plný počet, protože, jak vidět, autor se zlepšuje.

5 16.04.2023