Tisíce metrů ode dna

Moc pěkný a smutný příběh zároveň. Příběh o dvou naprosto odlišných osobách, které se potkali ve správný čas a vzájemně si pomůžou, i když o tom ještě neví.

Tahle kniha mě zaujala už podle obalu, ale obsah mě absolutně dojal. Hořko sladko srdcebolné vyprávění, u kterého jsem se často smála a brečela současně, se rozhodně po přečtení stalo jednou z mých oblíbených knih, ke kterým se chci vracet. Bravurně vystavěný příběh i emoční pochody hlavních postav na podkladu unikátního smyslu pro humor.

Tragikomický příběh - dokud někoho neztratíte, nepochopíte, že doba smutku může být až tak dlouhá. Když vás někdo opouští, a vy víte, že není cesty zpět, je to vyčerpávající, zdlouhavé a náročné. Tak jak toto téma autorka pojala mi vůbec nesedlo. Snaha zasadit do těchto dvou lidských příběhů humor na mě působilo zcela neobratně.
Doporučuji: https://www.databazeknih.cz/knihy/vsechno-modre-z-nebe-489087 a uvidíte ten rozdíl.

Ačkoli se v popisu píše, že jde o cestu za sebepoznáním, podle mě to platí spíš pro jednu z postav. Já bych knihu nazval spíše cestou ke smíření — s minulostí, se sebou samým, s tím, co nejde změnit. A přestože někdo z hrdinů měl část téhle cesty dávno za sebou, společně ji nakonec musí projít znovu.
Čtení bylo neuvěřitelně příjemné a pohodové. Hlavní postavy si rychle oblíbíte a už od prvních kapitol tak nějak tušíte, jak to celé dopadne. Překvapivě to ale vůbec nevadí. I když je kniha místy předvídatelná, na dvou stech stranách dostanete dva krásně napsané lidské příběhy, dvě duše hledající svůj „domov“ — a možná i samy sebe.
Je to kniha, která pohladí, která připomene, že dno není vždy konec, ale spíš odrazový můstek.

OBA NĚKOHO ZTRATILI.
ON UMÍRÁ!
ONA MUSÍ ŽÍT!

Nezvyklé setkání mladé dívky Pauly a staříka Helmuta :-).
Poznali se na hřbitově.
Společně vykopali mrtvolu.
Společně sbírali popel :-).
A pak se vydali na cestu.
Helmut má fenku se kterou se Paula postupně sbližuje.
Potkávají také slepici, naháče a policii :-).

KRÁSNÝ A VELICE DOJEMNÝ PŘÍBĚH.
O životě, o smíření, o nové cestě, o přátelství, vzpomínkách...
Doporučuji :-).

Příjemná kniha o netradičním setkání dvou rozdílných osob a o tom, jak si na jedné podivné cestě vzájemně pomohli.

Příjemná citovka s dokonalými dialogy v první polovině a mírnou ekomasáží v polovině druhé. Od krkolomného setkání podivné dvojice, přes vtipnou road movie, až k vážným, lehce filozofickým koncům, vydržela kniha po celou dobu na hodnotách: čtivé, zábavné, k zamyšlení.
80 % (zatím 364 hodnotících s průměrem 85 %).

Někdy se věci stanou, aniž bychom k tomu nějak přispěli – jako by si žily vlastním životem. A tak se stalo, že jsem si tuto knihu pořídila jen pár dní před smrtí mé milované babičky. Ukázalo se, že je přesně tím, co jsem po její smrti potřebovala. Příběh o vyrovnávání se se ztrátou blízkých hlavních hrdinů mě chvílemi rozplakal, jindy rozesmál. Každopádně mi pomohl najít určitý vnitřní klid a smíření se smrtí blízkého člověka.

Moc hezká a skvělá kniha. To jsem vůbec nečekala . Je za víc než 5 hvězdiček.

Bizarní okolnosti ty DVA svedly dohromady, a poslaly společně na cestu. Oba, obdařeni poněkud výstředním smyslem pro černý humor, se vydali vzdorovat bolavým okolnostem. Na první pohled se zdá, že tahle cesta je tak trochu únikovou „hrou“ – před čím potřebují uniknout přitom oba moc dobře vědí – jenže není, na téhle cestě totiž jde spíš o návrat – k sobě samé (na té JEJÍ cestě) – ke kořenům, ze kterých vzešel (na té JEHO cestě).
S humorem se vždycky dá všechno líp zvládnout, i s tím černočerným, a tak jsem se spolu s oběma odrazila ode dna (té hluboké trhliny v jejich duši) a stoupala jak bublina skrze propast bolesti vzhůru k hladině. A cestou obdivovala, s jakou lehkostí a lidskostí autorka takové těžké téma zpracovala.
Nevěřila bych, že právě tahle cesta může být prázdninovým čtením, ale byla, spolu s autoritativní psicí a pochroumanou slepicí mi oba hrdinové vyprávěli příběh o nepředvídatelnosti, která život dělá vzrušující, ale taky o nepředvídatelných koncích, které ovšem nemusí být v zásadě jen smutné, spíš smiřující …
A tak jsem spolu s nimi pozorovala dechberoucí alpskou scenérii – klidnou hladinu horského jezera, co přináší klid do duše, i divokou horskou řeku, co věští nebezpečí a držela jim palce při tom jejich prazvláštním dobrodružství, sedala s nimi do staré obytné dodávky a den po dni se blížila k nepředvídatelnému (nevyhnutelnému) konci …

Helmut a Paula, na první pohled dva naprosto odlišní lidé se setkají za bizarních okolností v noci na hřbitově. To co následuje je nejen cesta do karavanem, ale především cesta jejich osudy, která vede ke sblížení.
Pro mě hodně emotivní kniha, kterou jsem četla pomalu, zanechávala ve mě stopy smutku, ale i smích a silné emoce.

Smrt blízké osoby spojí mladou dívku Paulu a starého mrzutého muže jménem Helmut. Jejich neobvyklý roadtrip spolu s fenkou a slepicí překvapivě pomáhá vyrovnat se se zármutkem a vinou po ztrátě milovaných.

Skvělá kniha! Když si člověk řekne, že kniha je o ztrátě ze smrti 10l bratra, ztrátě manželky, syna a sestry, smrti.... snad by si ji ani nejraději nepřečetl... ale ona je vyloženě jazykově, myšlenkově, vtipná s citem, lidsky napsaná. Zpracovává těžké téma, a zpracuje ho bravurně, až terapeuticky. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Koupila jsem ji sestře, a když mi ji pak půjčila, koupila jsem si ji i já do své knihovny. Protože to je ta kniha, kterou v knihovně chci mít. Ráda si ji přečtu znovu a ráda ji budu půjčovat ostatním. Ps: morbidně musím napsat, že až do této knihy jsem vždy chtěla být pohřbena do hrobu. Kniha mi ale ukázala i jinou, a nebojím se napsat - hezkou, cestu.

Pokud jste někdy přišli o milovaného člověka a truchlili jste příliš dlouho, což některé lidi otravuje, tak Paule rozumíte.

Zármutek je proces, který má v našich životech místo a musíme si ho "odžít". Ale Paula v něm setrvává již dva roky a je na tom čím dál, tím hůř, protože se ze smrti Tima obviňuje. Její zármutek už je patologický a rozvinula se u ní deprese. Třiaosmdesátiletý Helmut se zase nemůže smířit s odchodem své přítelkyně, protože zemřela náhle a on nestačil splnit slib, který jí dal.

Jejich setkání na hřbitově je bizarní, dalo by se říci až komické. Chtě nechtě se, navzdory prostředí, musíte usmívat. A humorných, někdy až absurdních, situací je v knize více. Skvěle vyvažují stránky plné smutku. Svou "ozdravující roli" hrají v příběhu i zvířata - Helmutův pes a "stopařka" slepice.

Hrdinové této knihy jsou zcela odlišní od Émila a Joanne z románu Mélissy Da Costa Všechno modré z nebe, přesto mají, včetně konce, mnohé společné: setkání dvou cizích lidí a jejich následné putování za smířením. Doporučuji obě.

Zaujala mě obálka knihy, zaujal mě název, zaujal mě popisek knihy a i první kapitoly. Ale bohužel mě velké očekávání opět zklamalo. Po naprosto famózním setkání se hlavních dvou postav, kniha postupně ztrácí energii. Je to na mě hodně melancholické a to nemám rád. Proto kniha pro mě ztrácela na kvalitě a z původně úžasného čtenářského zážitků se to pro mě stávalo pouze povinností to dočíst.

Laskavá jemná knížka. Přehodit to do filmu - úplně vidím Ilju Racka jako Helmuta a jako Paulu Veroniku Khek Kubařovou :-) Krásně podané, že staré i mladé generace si můžou vzájemně pomoci, že jejich rady, respekt, ale i mlčení umí vyléčit bolavou duši. Mnohokrát jsem se při čtení usmála, mnohokrát mi ukápla slza a stejné je to i v životě. Určitě stojí za přečtení :-)

Bavilo mě to.

Smutek, ztráta blízké osoby, paralýza žalem, vyrovnání se situací, hledání smyslu, hledání sama sebe, strach z minulosti, strach z budoucnosti, naděje z budoucnosti. Připadá vám to jako banální osa příběhu, možná ano, ale za mne je to dobrý, moderní a lehce bláznivý příběh, který může ve správnou chvíli mnoha lidem pomci. Hodnotím to jako kvalitní YA a nebo starý dobrý bildungsroman. Spokojenost a pochvala.