Hotel času

30.11.2025

K podzimu patří horory a já jsem samozřejmě nějaký zařadit musela! Jako audiokniha vyšla kniha Emilly Ross, české autorky - Hotel času. Po knize samotné jsem už koukala, takže jsem si říkala, že si jí tedy audioknihou alespoň splním! Audiokniha navíc má navíc příjemných osm hodin a to je pro mě taková jednohubka na pár pracovních dní.
.
Hotel času nás seznamuje s partou přátel, kde je každý jiný. Nika, která právě slaví své dvacáté páté narozeniny, si přeje vyjet si se svými přáteli do starého hotelu. Nika miluje horory a strašidelná místa, takže jí to přijde jako ideální nápad. Její přátelé tak nadšení nejsou, ale podpoří jí. Udělají si výlet. ale nikdo nečeká, že to skončí tak, jak to skončilo.
.
Co se týká jednotlivých postav, hodnotit je je hrozně těžké. Je jich osm, každý má pěkně postavený charakter, takže si je nepletete. Ale. Nebyl ani jeden, který by mě aspoň chvíli neštval. Extrémní situace dokáží člověka dostat do různých stavů a to se autorce povedlo zachytit. A v momentě, kdy už jsem si někoho začala pouštět víc k tělu, přišel moment, kdy mě zklamal. Takže mám ke všem postavám takový… neutrální vztah.
.
Protože jsem knihu poslouchala, šel příběh pěkně od ruky a já měla za pár dní poslechnuto. Audioknihu namluvila Jitka Moučková, od které jsem ještě nic neposlouchala, takže premiéra. Ale příjemná, protože audiokniha byla opravdu skvěle posluchatelná a i slabší místa přednes vylepšil.
.
Pro mě to byl fajn horor, který byl opravdu napínavý, ale ke konci už malinko přitažený za vlasy. I tak, pokud na knihu nebo audioknihu narazíte, dejte jí šanci, vůbec to není špatný příběh. A do období mlhy, deště a dušiček za dveřmi je to ideální. Jen si asi poslech nechte na odbu, kdy nebudete cestovat do nějakého hotelu, kde hrozí, že ho budete mít jen pro sebe!

Nebylo to tak špatné. Lehké napětí budiž, hrůza a strach nikoliv. Ale příběh byl poměrně poutavý, některé postavy sice lezou na nervy, ale co já vím - třeba to byl záměr. Konec byl prazvláštní, líbilo by se mi, kdyby se mu věnovalo více prostoru. Některé popisy scén byly trochu vleklé, nejsem typ čtenáře, kterého to udrží v napětí, naopak lehce ztrácím pozornost a zájem. Ale jsem náročná. Takové snadnější čtení na nedělní odpoledne.

Po dlouhé době konečně HOROR!!! A jako bonus od české autorky.

Hotel času byla poměrně zajímavá kniha. Partička kamarádů se rozhodne osalvit narozeniny v jednom prastarém a opuštěném místě uprostřed lesů, ale brzy se ukáže, že to nebyl úplně dobrý nápad. Tento příběh mě bavil, jestli se to vůbec dá říci o hororu :-) Myslím, že autorce se podařilo vytvořit opravdu temné místo, na které své hrdiny uzavřela. Hodně drsná byla ta úplně první událost, co se jim stala, ta s tím zrcadlem a to co pak následovalo, to mě opravdu přeběhl mráz po zádech. Je se postupně další události vrszvily, bylo to čímdál temnější a prakticky beznadějnější. ještě třicet stran jsem si nebyl jistý, jestli se podaří přátelům z hotelu uprchnout nebo v něm zůstanou navždy. Přiznám se však, že mě trošku mátlo to rychlé střídání pohledů postav, párkrát jsem měl maličký problém se zorientovat, kdo právě mluví a kdo to je. proto ta půl-hvězdička mínus. Ale třeba je to čistě jen můj problém, protože příběh je krásně temný a určitě ho vyzkoušejte.

Když se osmičlenná parta kamarádů rozhodne vydat do útrobí Polska, kde se jejich kamarádka rozhodla uspořádat narozeninovou oslavu v záhadném a opuštěném hotelu Wrona, rozhodně nečekají, že se celá oslava nečekaně zvrtne v pekelnou noční můru a boj o holí život.
Některé tajemství holt zůstanou navždy skryté...
A tento hotel ho má opravdu veliký.
Co číhá ve zdech tohoto hotelu? A co jsou zač prapodivné výjevy? A proč se najednou nejde dostat z hotelu ven?

U této knihy se rozhodně nebudete nudit.
Dokonce i já měla pak večer bobky jít večer na toaletu.. Což je pak už co říct.

Skvělá kniha, kde vládne hodně temná hororová atmosféra, která vás zaručeně nepustí a vtáhne do přímo do příběhu.

Jakožto milovník hororů jsem po téhle knížce musela šáhnout. Koukala jsem po ní už nějakou dobu a když vyšla audiokniha, tak jsem neváhala a šla do ní.

Máme zde partu osmi kamarádů, kteří jdou oslavovat narozeniny jejich kamarádky Niky, která má ráda tajemno. Bohužel to ještě netušili, co si na ně hotel v Polsku přichystal.

Příběh vás zanese do Polska s českými protagonisty, kteří jedou oslavovat narozeniny. Líbí se mi, že je to zasazeno do naší a sousední země. Takže česká jména vás neminou.

Audiokniha je hezky namluvená a ani není moc dlouhá. Za den je poslechnutá.

Co se týče knihy samotné a děje, jsem mile překvapená. Rychle to odsýpá. Atmosféra je strašidelná a napjatá. Hrdinové jsou dobře vykreslení a hlavně popsaný. Hlavně zvraty se nedali předvídat.

Nešlo se od knihy odtrhnout. Chtěla jsem vědět, co se bude dít dál. Bála jsem se, že bude krátká, ale nebyla. Stálo to za to a stačilo.

Celý děj je zajímavě zpracován. Má to svoji originalní stránku. Nemám tomu, co vytknout.

Potrženo sečteno: Hororová story o děsivém hotelu, který navštíví parta přátel. Má to atmošku a na spooky večer je tahle kniha dělaná.

Tak tohle byla taková jednohubka.Děj dokázal vtáhnout,atmosféra byla.Kniha drží krásně tempo,má nečekané zvraty ,stále se něco děje. Dávám plus za konec ,všechno bylo hezky vysvětleno .Jen postavy mi byly trochu nesympatickè.Ale jako celek nebyla kniha špatná .

Máme zde partu osmi kamarádů. Nika oslavenkyně, která miluje tajemná
a temná místa je pozve na výlet do Polska. Místo zvané Wrona,
nachází se zde tajemný, starý hotel.
Většina lidí z
party tvoří páry, ale přesto Nika věří, že se zde sblíží s
Jakubem po kterém už od gymplu pokukuje, ale nikdy nevzala odvahu a
osud do svých rukou. Roman je youtuber, ale vydělává si na tom,
že ponižuje ostatní. Lenku svoji přítelkyni bere spíš jako
doplněk. Bobr a Vanesa jsou pro ostatní dokonalý pár. Ostatní z
party jsou Markéta, studentka medicíny a Filip, který svůj byt
nikdy neopustí bez nagelovaných vlasů.
Kniha začíná
odjezdem party dvěma auty do Wrony, cestou oslavenkyně nezapomene
ani na pravidelné zastávky u benzínek. Všichni se těší na
skvělou párty, ale to co je potká by nikdo z nás zažít nechtěl.
Pokud by to byla noční můra tak by jsme se hodně rychle
probudili. Začíná to vtíravým pocitem, zvláštními přízraky
a končí smrtí. Dokáže se naše parta z hotelu času dostat v čas
a nebo je s odbitím půlnoci přízraky chytí.
Pří čtení
jsem měla mravenčení, husí kůži a musela jsem číst po
kouskách. Přesto jsem tento hororový příbeh přečetla během
pár dní a zanechal ve mně pocit, který možná zažívají naše
postavy. Přesto je úžasné jak toto vše autorka dokázala
poskládat dohromady a má můj obdiv.

Ze začátku mě to bavilo, i když to bylo psané tak nějak naivním jazykem.
Připomnělo mi to horory z osmdesátek.
Pominu spoustu gramatických chyb, to neřeším.
Ale že hlavní protagonisti v ohrožení života řešili, jak se obhájí, že jim zmizeli kamarádi, na to by snad nikdo nemyslel.
Konec se mi nelíbil, už to bylo přehnané.

Poslechnuto jako audiokniha, nebylo to špatné, ale asi bych si to tentokrát víc užila, kdybych si to sama přečetla, nebo to načetl nějaký muž s více sugestivním hlasem, protože interpretka bohužel nedokázala navodit to napětí, které bylo potřeba. Hororový potenciál tato kniha určitě má.

Temná atmosféra, zvláštní hotel a pocit, že něco nehraje – to mě bavilo. Styl je svižnej a čte se to rychle. Místy jsem čekala trochu víc, ale jako oddechový čtení s hororovým nádechem to splnilo účel. Fajn creepy jednohubka.

Tento horůrek od české autorky je úplně z jiného soudku než její prvotina.
Za mne teda spokojenost.
Není to samozřejmě jako King, ale na českou autorku dost dobrý .
@Je napsaný pozvolna se rozbíhajícím tempem a čtenář se postupně s hlavními postavami dostává do velmi podivného hotelu na okraji Polska.
Mohl by se opravdu takový příběh stát???
Kolem nás jr spousty tajemných míst a záhad a taky ještě víc podivných individuí…
Stačí se opravdu velmi dobře dívat….

Nika byla odhodlána oslavit své narozeniny na zvláštním místě se svými přáteli a tak po sáhodlouhém přemlouvání vyrazí na velké dobrodružství.
Neví nikdo, co je to za místo …
Nikdo neví , co je tam vlastně čeká….
Jen pár informaci si našli na netu o bývalých majitelích tohoto podivného hotelu…

A tak i přes podivná varování někdejšího obyvatele městečka vstupují za bránu podivných zahrad zvláštního hotelu…
Nikdo z nich až dosud neměl páru o tom, jak ve velkém nebezpečí jsou a co za hrůzy tento hotel ukrývá….
Jeho hlad je neukojitelný a pařáty natahuje víc a víc….

Tajemství hrůz, jež bylo pohřbeno na spoustu času znovu vyplouvá na povrch.
A partě mladých kamarádů začíná večírek, na jaký už nikdo z nich nezapomene…..

A ten konec, teda… LOV ZAČÍNÁ…

Moc děkuji za knihu paní autorce a nakladatelství.
Těším se na další autorčinu knížku.

Hororový román Hotel času, nabízí sugestivní příběh, který i přes určité stylistické nedostatky dokáže čtenáře silně vtáhnout do svého tísnivého a tajemného světa. Autorka sází na atmosféru a napětí, které udržují čtenářovu pozornost až do poslední stránky.

Postavy působí sympaticky a uvěřitelně, i když se některé jejich motivace drží spíše v povrchové rovině. Přesto jsou dostatečně výrazné na to, aby si k nim čtenář vytvořil vztah. Co se týče stylu, psaní Emilly Ross působí místy nevyzrálým dojmem — jazyk je jednoduchý, popisy úsporné a dialogy občas postrádají přirozený tok. Přes tuto autorskou nevybroušenost je však děj natolik poutavý a dobře vystavěný, že nedostatky ve stylu výrazněji neubírají na celkovém čtenářském zážitku.

Ross dokáže s minimem prostředků vytvářet silné napětí a budovat atmosféru nejistoty, která je pro hororový žánr klíčová. Hotel času je možná literárně neuhlazený, ale emocionálně účinný.

Kniha potěší čtenáře, kteří dokážou ocenit silný příběh a tajemnou atmosféru, aniž by očekávali stylistickou dokonalost. Doporučuji ji všem milovníkům hororu, kteří hledají něco syrového, ale upřímného – a kteří si potrpí na tísnivá prostředí, kde nic není tak, jak se zdá.

Knížku jsem vyhrála v soutěži na profilu autorky. Jsem opravdu ráda, že jsem ji mohla touto cestou poznat.

(SPOILER) 10 procent

Mně se kniha nelíbila. To říkám narovinu, tak jak to je. Většinou i u knih, které se mi nelíbí, najdu za mě něco pozitivního, ale tady to musím škrábat jak špínu z pod nehtu, abych vůbec měla co pochválit. Tudíž začnu s klady. Ocenuji autorčin výběr žánru, tedy horor. U nás se jedná o stále velmi přehlížený a opomíjený směr. Kniha je nějakým zázrakem přeci jen čtivá, a člověka občas i zajímá co se bude dít dál, některé scény nesou záblesk zajímavosti ... třeba ta vykrádající Osvícení s oživenými přízraky na baru. Takových scén je tam, ale cirka tam 2 nebo tři.

No a tím klady končí. Mně kniha prostě nesedla celkově. Uchopením příběhu, postavami, samotným psaním autorky.
Příběh připomíná cvičení žáků základní nebo střední školy, kteří mají do hodin literatury napsat něco s hororovým námětem, a nenapadne je nic lepšího než si pustit pár hororů jako je Osvícení nebo Nezvratný osud, ty rozmixovat v mixéru otupené fantazie, pak tam přihodit pár rádoby tajných a dětsky nebezpečných přísad jako je třeba čilipaprička nebo gumimedvídci a pak to všechno s pompou naservírovat ostatním, kteří se z toho tak akorát víte co. Takový mám dojem z té knížky já. Je to mix všeho možného, což je důsledek toho, že to pak ztrácí vlastní identitu. Samozřejmě je přirozené, že v hororovém žánru se některé motivy pořád opakují nebo variují, s tím já problém nemám, spíš s tím jak s nimi pak další spisovatelé nakládají. Příběh je kostrbatý jak křivolaká cesta, a to se ještě nebavíme o dialozích. Neoriginalita je ten nejmenší problém, na příběhu mi vadí jak lacině a nepromyšleně je zpracovaný. Nefungují tu emoce mezi postavami. Chvílemi jsou jejich reakce neúměrné smrti jejich blízkých, jindy tam neustále melou o lásce jak kdyby byly nějaké přepjaté postavy v mexických telenovelách. Jejich chování a dialogy nejsou vůbec úměrné jejich věku, když už nepůsobí, že jsou o dost mladší, tak vypadají spíš jako jakési neukotvené figurky v čase ani prostoru, které mluví jako někdo kdo nikdy neexistoval.
Na samotných postavách mi absolutně nezáleželo, na nikom z nich. Paradoxně mi jako nejzajímavější přišel Roman, který se sice choval jako totální sobec a zmetek, ale jeho chování aspon dávalo smysl a nějakým způsobem se vyvíjelo. Zbytek postav jsou jen lehce načrtnuté archetypy, které vyvolají kapku zájmu jen ve chvíli, kdy diskutují přeživší o tom, co si počnou až nebo jestli budou na svobodě, a jak se s tím co se jim přihodilo budou vyrovnávat. To mi přišlo jako docela potencionálně zajímavé téma. Jinak ovšem stupidita jejich chování nezná meze, ačkoli tu máme milovnici hororů a minimálně lidi dostatečně staré na nějaké logické uvažování a reagování na situace, tak se samozřejmě musí všichni rozdělovat, pustí jednoho samotného na záchod, holku co se chtěla před chvílí zabít nechají samotnou u rozbitého zrcadla, dva do krve rozhádané bývalé milence nechají jít spolu osamotě.

Způsob zabíjení byl na úrovni krvavých slasherů, ale tady to působilo zbytečně mimo a nepatřičně a hlavně zbytečně. Ještě než měl člověk čas se rozkoukat z jednoho úmrtí, tak šup, bylo tam další atd. Nemělo to správné dramatické a emoční načasování. Historická linka, na kterou jsem se těšila nejvíc byla odbytá pár větami a naprosto neatmosferická, způsob jak se k ní postavy dopracovaly vůbec nesouvisel s nějakým objevováním, nebo zkoumáním, ale prostě jen tak, že jim ty informace byly naservírované vyloženě pod nos. Myslím si, že popsat tajemnou rodinnou minulost, není tak těžké, aby to muselo ve výsledku působit opět tak lacině a nezajímavě.

No a konečný a asi největší problém je ve stylu psaní, které není dostatečné dle mě ani na prvotinu. Dům není popsán vyloženě špatně, ale celkově ani zdaleka nedosahuje jeho popis kvalit byt jen průměrných hororů. Největším problémem je ale autorčina tendence, nebo až nutkání, pořád opakovat jasné a samozřejmé. Přirovnala bych to k tomu, když v televizi dávají váš oblíbený film, ale je to ta verze pro nevidoucí, kde vám někdo neustále opakuje co postavy dělají, i když to vidíte. Dám příklad: Je tam scéna kdy jde Bobr na záchod a je popsána nějak takhle. Bobrovi se už opravdu chtělo. Cítil nutkavou potřebu se vymočit. Bobr potřeboval totiž na záchod. Potřeboval si dojít na záchod, aby si mohl ulevit. Už ta první věta by stačila k tomu, abychom si udělali představu, co a kam postava jde dělat, ale místo toho nám to autorka musí říct tak čtyřikrát. A přesně tímto způsobem je napsaná celá kniha....než aby nám autorka vztahy mezi postavami prokreslila a ukázala pomocí scén, tak nás o nich pořád jen slovně informuje. Například o tom, že R je youtuber a jaký vztah k němu mají ostatní - zase věta typu Jakub neměl R rád, vadilo mu jaká točí videa, podíval se na něj ošklivě, protože považoval videa za špatná. Proč autorka místo toho nenapíšu něco ve stylu, Jakub se ušklíbl pokaždé když slyšel mluvit o kanálu R...to nám přece jasně nastíní jaký asi může mít vztah. Nicméně autorčina volba některých slov mi přijde doted zarážející, například naprosté omílání slova oslavenkyně místo Nika, mi přišlo opravdu zvláštní.

No a ten zmatený konec, který mi už vůbec nedával smysl, mě jenom ještě víc naštval, nepochopila jsem žádnou souvislost, která tam asi měla být...a celé mi to přišlo takové nedotažené, a hloupé. Tak to je můj názor. Na závěr jako poslední hřebíček do rakve bych jen dodala, že přirovnání této autorky k Darcy Coates neboli poněkud troufalé označení česká Darcy Coates je i přes můj rozporuplný vztah k Darcy, poněkud unáhlené a já sama bych v tom žádnou podobnost nebo relevanci teda určitě neviděla. Určitě jsou tu jiné české autorky, které by si tento titul královny novodobého hororu zasloužili mnohem víc.

Osmičlenná parta a každý z nich si své pětadvacáté narozeniny chtěl oslavit podle vlastních představ..
Nika, miluje horory a strašidelné místa, uspořádá výlet do jedné z nejděsivějších destinací zapomenuté polské vesnice Wronia Góra, mezi městy Dolnik a Pisary, jejich cíl přímo sám opuštěný hotel Wrona a pozve tam i všech svých sedm nejlepších kamarádů..
Pár nocí ve starém hotelu se jeví jako originální oslava, dokud se ovšem nezačnou dít podivné věci..
Pokoj který jako by ho právě někdo uklidil pro nové hosty, šouravé kroky, hlasy, temné stíny, čas který hraje podle svých vlastních pravidel..
To co mělo být hluboko pohřbeno, vyplouvá napovrch a minulost se stává přítomnost..
„Niko! Říkala jsi, že je to bezpečný, že se není čeho bát! A přitom tady všichni chcípneme!“ vzlykal Roman a skláněl se nad zakrvácenou mrtvolou svého kamaráda.
I když se čas zastaví, před půlnocí neutečeš..

Čas pohltil vás, čas nájde každého z nás.
Tak toto bola úžasná kniha! Plná napätia od prvej strany.
Hotel času je to šialená jazda.
Mala to byť oslava narodenín no nie taká typická. Žiadne darčeky, torta, ani párty s balónikmi. Táto mala byť iná. Plná zábavy, strachu, temnoty a záhad.
No niekedy sa veci nedejú tak, ako chceme…
Keď sa začnú miznúť hranice medzi časom a priestorom,
oslava sa stáva nočnou morou, z ktorej niet úniku.
Autorka ma vtiahla do deja hneď na prvej strane.
Ten hotel je živý! Hrá sa s vami. Niekedy som mala pocit, že čas v tejto knihe úplne stráca logiku a práve to bolo desivé.
S týmto miestom niečo nie je v poriadku. Ale čo?
Aké tajomstvá ukrýva?
Podarí sa skupine priateľov opustiť hotel? Alebo sú už dávno len súčasťou jeho príbehu?
Ak hľadáš príbeh, ktorý ti zamotá hlavu
Hotel času je presne to, čo potrebuješ.
Niečo, čo zostane… aj keď dočítaš.

Musela jsem odložit tři knihy, abych si vzpomněla, že mám tenhle skvost. Opět se omlouvám autorce za moje emoce, které v průběhu čtení dostávala Em už mě zná a ví. Tohle bylo geniální. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Tady každá postava opravdu žila. Před očima jsem měla plátno a poslední kapitoly jsem ani nedýchala. Jakože co tohle bylo? Rozsekala jsi mě na malé kousky a já se ještě teď skládám dohromady. Křičela jsem tu: uteč, dělej, ty idiote! Ach, tolik emocí... Miluju to! Tohle je opravdu kniha, ke které se ráda vrátím.

Nika pozve svých 7 přátel na narozeninovou oslavu do starého, opuštěného hotelu Wrona v Polsku. Po počátečním nadšení se začnou dít divné věci...

Za mě super hororová kniha (a to od začínající autorky) .... pohrávání s časem... temné bytosti ...lidé se po jejich vlivem mění... pokus o útěk z budovy ... a nakonec prozření, že zřejmě to není možné.... bylo to fakt úžasné... knihu jsem si užila...