verka5083
komentáře u knih

Velmi pěkná knížka plná skvělého humoru. Když jsem tuto knihu četla, vzpomínala jsem na své dětství. Rozhodně jsem ho neměla tak živé, ale také jsem nemohla sedět na zadku. Zároveň mi bylo trochu smutno, když člověk ví, že dnešní děti už takové dětství nemají, neboť dávají přednost technologií před dobrodružstvím. Myslím si,, že tuhle knihu by si mělo přečíst každé dítě, aby vědělo, jaké to je, žít jinak.


Tak tohle bylo skvělé! Tak výborně napsanou knihu jsem dlouho nečetla. Četla je velmi zajímavá, nutí Vas stále číst a hodně se dozvíte.


Kniha, která mě chytla za srdce a stala se mou srdcovkou. Žasnu nad velkou odvahou, snahou a pevnou vůlí mladých mužů, kteří čestně bojovali ve válce a nikdy se nevzdávali.
Kniha ukazuje, jak může být silné přátelství, když má jeden druhého. Jak toto přátelství dokáže být silné i v nejhorším momentě.
Tento silný příběh by si měl přečíst každý, aby každý pochopil, že by se člověk nikdy neměl vzdávat.


Tak jednoduchý text, který neomrzí. Tady jde vidět, jak v jednoduchosti se skrývá krása, a to platí hlavně o této knížce. Je velmi jednoduchá, originální a krásné se čte. Ale o trochu víc než text se mi líbily fotografie. Dášeňka na nich vypadá strašně roztomile. Najednou máte chuť si toho pejska pořídit. Knížka je vážně pěkná, určitě ji jednou budu číst dětem a i vnoučatům.


Hodně povedená kniha. Je velmi humorná a zároveň mi přijde trochu ze života. Hodně často jsem se u této knihy smála.


Tak tohle jsem vážně nečekala. Neskutečně silný příběh, který by si měl přečíst každý a měl by se stát povinnou četbou.


Super! Nemám slov, kniha splnila veškeré mé očekávání.
Knihu jsem si vzala s sebou na dovolenou a jelikož se jedná o žánr, který moc nevyhledávám a čtení docela bála, Tak musím říct, že mě knížka hodně mile překvapila. Sice už začátek byl pro mě předvídatelný a bylo mi docela jasné, jak příběh dopadne, ale konec knihy mi na chvíli zamotal hlavu a já se na chvíli bála špatného konce. Řekla bych, že konec se pro mě stál i nejzajímavější. Ale co se knihy týče jako vůbec, tak to byla opravdu krásná oddechová atmosféra plná romantiky a sympatických lidí.


Krásná kniha. Je zvláštní, že dřívější knihy mají třeba jen přes sto stran a ta kniha obsahuje vše podstatné. Je to vtipné od první stránky a nedá se od knihy odtrhnout. A žároveň některé knihy z dnešní doby mají třeba 500 stran, ale půlka knihy je jen omáčka.


Kniha Bílá nemoc od Karla Čapka, vydaná v roce 1937, představuje nadčasové dílo, které ostře kontrastuje ideály demokracie s nebezpečnou ctižádostí diktatury. Příběh se odehrává v zemi zasažené především smrtící epidemií bílé nemoci, která kosí starší generaci. Hlavní postavou je lékař Galén, jenž objevil účinný lék, ale jeho podmínkou pro vydání je slib vlády, který ukončí válečné konflikty. Tento idealistický postoj se střetává s realitou světa ovládaného mocí, ambicemi a lidskou slabostí.
Kniha je pro mě přímo geniální. ačkoli je relativně krátká, nenachází se v ní žádná hluchá místa – od začátku až do konce drží čtenáře nebo posluchače ve střehu. Poslouchala jsem ji jako audioknihu, kterou namluvili vynikající herci, jako Rudolf Hrušínský, František Němec a Jan Fišer. Jejich přednes byl skvostný, plný emocí a vcítění, což příběhu dodalo ještě větší hloubku. Audiokniha mě naprosto pohltila, její atmosféra byla nezapomenutelná.
Čapek ve své hře mistrně odhaluje lidskou pokryteckost a morální slabost. Ironie příběhu je tak ostrá, že by se člověk při čtení mohl téměř popálit. Mocní a bohatí, kteří jsou ochotni se před Galénem ponížit, jen aby zachránili vlastní život, stojí v kontrastu s bezmocným davem, jenž osciluje mezi strachem a lhostejností. Tento kontrast vytváří groteskní divadlo o malichernosti lidských ambicí a neschopnosti čelit širším morálním otázkám, pokud nejde o vlastní přežití.
Příběh je strhující nejen svou zápletkou, ale i nečekaným koncem, který ve mně zanechal hluboké otázky a přiměl mě přemýšlet o lidské povaze i morálních dilematech. Byla jsem přesvědčená, že kniha skončí optimisticky, ale Čapek opět překvapil svou odvahou ukázat realitu bez příkras. Finále mě doslova nechalo stát s otevřenou pusou, neschopnou uvěřit, co se stalo.
Bílá nemoc je dílem, které si zaslouží být čteno znovu a znovu. Je to fascinující, originální a myšlenkově hluboká kniha, která zůstává aktuální i dnes. Ukazuje, jak málo stačí, aby moc a ambice ovládly lidskou povahu, a klade otázky, na které si každý musí odpovědět sám. Tuto knihu doporučuji každému, kdo hledá literaturu s přesahem a je ochotný nechat se unést silou Čapkova vyprávění.


Tak tohle bylo něco! Měla jsem problém knihu přečíst, ne protože by mě nebavila, ale proto, jak byla drsná. Tohle by si měl přečíst každý.


Tohle bylo skvělé. Vzhledem k tomu, že znám film, který mám velmi ráda, tak jsem se bála, aby kniha nebyla horší. Na štěstí jsem se mýlila. Kniha byla skvělá. Vzdy, kdy jsem knihu četla, jsem si představovala scény z filmu a musím říct, že byla o trochu lepší v tom, že tam byly krásně popsané postavy a prostředí.


Tak tohle byla vážně síla. Matka zřejmě byla nějaká perfekcionista s psychickým problémem. Otec, který problém viděl, a mohl něco udělat, tak neudělal vůbec nic. Přesto bylo tolik možností.
Po celou dobu jsem Baru litovala a strašně jsem si přála, aby ji někdo vážně pomohl. Stále jsem čekala na konec a říkala jsem si, co se asi nestane. Ale tohle by mě vážně nenapadlo. Po každé, co mamka vynadala Bare, jsem si představovala, jak bych se já zachovala vlastnímu dítěti. Takto, ale určitě ne. Knihu by si měl přečíst každý. Myslím, že by vůbec nevadilo, kdyby se tato kniha stala povinnou četbou.


Krásná kniha, kterou jsem prvně četla jako povinnou četbu na ZŠ, a ke které jsem se musela vrátit a připomenout si ji.


Tuhle knihu jsem měla původně číst už v sedmé třídě na ZŠ. Ale jako každý žák jsem povinnou četbu neměla ráda. Po takové dobře mi to nedalo a řekla jsem si, že si knihu musím už přečíst. A jsem ráda, že jsem to udělala. Kniha je tak krásně napsaná a má tak úžasný dej, který Vás pohladí po duši, že mi až bylo líto, že jsem na konci knihy. Život tesaka jsem litovala s přála jsem si, aby byl aspoň na chvíli šťastný, což se mi nakonec splnilo. Knihu určitě doporučuji a věřím, že jsem si knihu ne přečetla naposledy.


Skvělý! Tohle byla jízda! Často mám u knih problém, že mají 500 stran a půlka je omáčka. Ale právě jsem se bála, že tato kniha bude to samé. Ale zmýlila jsem se. Od první stránky mě kniha chytla a hltala jsem každou stránku. Napadlo mě několik návrhů, kdo mohl být vrah, ale tohle by mě fakt nenapadlo.
Deník - čekala jsem, že to bude taková oddechová část knihy, ale to co se v něm psalo, mě hodně milé překvapilo. Kniha se četla rychle a svižně. Na této knize nemohu najít žádnou chybu.


O této knížce jsem se bohužel dozvěděla až nedávno. Vůbec jsem nevěděla, že to byla top kniha každého čtenáře v dětství. Musela jsem tuto chybu rychle napravit.
Když jsem začala číst Honzíkovu cestu, tak jsem si říkala, že třeba Honzík vystoupí jinde a k babičce nedojede. A tím začne jeho malé dobrodružství.
Jenže to tak vůbec nebylo. Kniha byla takovou příjemnou vzpomínkou na mé dětství na venkově. Jsem ráda, že jsem si tuto knížku přečetla.


Skvělá kniha. Jan Werich nikdy nezklame. Poslouchá jsem od něho různé audioknihy a četla citáty. Mohu říct, že takový člověk se jen tak na světě nenajde.


My děti ze stanice ZOO“ je kniha, která vás strhne svou syrovostí a autenticitu. Autorka Christiane F. v ní vypráví svůj skutečný příběh s neuvěřitelnou otevřeností a přesností. Příběh se týká problematiky drog a jejich devastujících dopadů, ale současně také ukazuje boj o přežití a lidskou zranitelnost.
Co na knize oceňuji nejvíce, je její schopnost přiblížit čtenáři tvrdosti reality, kterou si mnozí neumí ani představit. Christiane nabízí pohled na svět, který je často skrytý před očima
Myslím si, že tato kniha má nejen silný literární, ale i vzdělávací potenciál. Její poselství je velmi důležité, že by si ji měl přečíst každý, kdo chce pochopit, jak může spadnout do problémů a jak složitý člověk je z nich uniknout. Doporučila bych ji jako povinnou četbu na středních školách – její varovný tón a silný příběh mají moc oslovit mladé lidi způsobem, který je skutečně zapamatov
„My děti ze stanice ZOO“ je silné čtení, které zanechá hluboký dojem a nutí čtenáře uvažovat o životě a hodnotách. Jednoznačně doporučuji.


Kniha Vánoční koleda od Charlese Dickense je nadčasovým příběhem, který kombinuje kouzlo Vánoc s hlubokým morálním poselstvím. Hlavní postava, obchodník Ebenezer Skruž, je ztělesněním lakoty a odcizení. Peníze jsou jeho jediným zájmem, a to i během Vánoc, svátků klidu, míru a laskavosti. Přesto se jeho osud mění poté, co jej na Štědrý den navštíví duch jeho zemřelého společníka Jakuba Marleyho, který mu přinese varování a příslib tří dalších duchů.
Každý z duchů – minulých, současných a budoucích Vánoc – přináší Skružovi důležitou lekci. Díky jejich návštěvám nahlédne do své vlastní minulosti, která mu připomene ztracené štěstí a laskavost, i do přítomnosti, kde si uvědomí, jaký dopad má jeho jednání na ostatní. Největší otřes ale přichází s duchem budoucnosti, který mu ukáže děsivý obraz jeho osudu, pokud nezmění své chování.
Příběh je nejen poutavý a nápaditý, ale i nesmírně dojemný. Dickensovi se podařilo mistrně zachytit atmosféru Vánoc a současně předat silné poselství o důležitosti laskavosti, štědrosti a opravdových mezilidských vztahů. Nejnapínavější a nejděsivější částí je bezpochyby konec, kdy duch budoucnosti odhalí Skružovu možnou tragickou budoucnost. Tato scéna zanechá čtenáře v hlubokém zamyšlení.
Celkově jde o výjimečné dílo, které si zaslouží místo mezi klasikami. Lituji, že jsem se k této knize nedostala dříve, protože její poselství je stále aktuální. Pokud hledáte příběh, který vás vtáhne, dojme a zároveň inspiruje, Vánoční koleda je tou pravou volbou. Mohu ji jen doporučit!


(SPOILER) Knížka Listopád se mi po Haně zatím líbí nejvíc. Má velmi silný a poutavý příběh, který se stal víc čtivý až ve druhé půlce , kdy mě to nutilo hltat stránku po stránce a neprestat číst.
Ovšem na druhé straně mi přišlo trochu moc , když autorka vložila do knihy zmíňku o koncentáku. Najednou jsem měla pocit, že se autorka dotýká druhé světové války a nebyla jsem si jistá , jakou dobou se kniha bude dál vyvíjet. A hlavně jsem si říkala, zda to bylo vážně potřeba ?
Asi někdy po stránce 200 jsem začala tušit, jak asi děj dopadne a ztrácela jsem chuť číst. Ale hodně jsem se zmýlila. Konec dopadl úplně jinak, než jsem si myslela, a nakonec jsem byla velmi prekvapená, jak to celé dopadlo. Kniha ve mně zanechala silný a velmi smutný zážitek, který mi ukázal svět i z jiného úhlu pohledu.
