verka5083
komentáře u knih

Na knihu Zdraví z Boží lékárny jsem narazila úplnou náhodou – byla uložená ve skříni u mojí babičky, mezi dalšími starými knihami, na které už dávno sedal prach. Byla to náhoda, která mi ale udělala obrovskou radost. Už po několika prvních stránkách mě tato knížka doslova vtáhla. Nejen že mě upoutala svým obsahem, ale i tím, jak přitažlivou a srozumitelnou formou autorka Marie Treben popisuje léčivé účinky bylin, které máme často doslova pod nohama.
Autorka ve své knize sdílí své vlastní zkušenosti s využitím léčivých rostlin a zároveň přináší konkrétní výsledky jejich použití. Nejde jen o suché výčty a recepty, ale o poutavé vyprávění, které člověka motivuje k tomu, aby se na přírodu začal dívat jinýma očima. Sama jsem měla po přečtení několika kapitol nutkání projít se po zahradě a zkoumat, co kolem mě vlastně roste – a najednou jsem si všímala i těch "obyčejných" kytek, které jsem dříve považovala za plevel. Například kokoška pastuší tobolka – rostlina, kterou bych ještě před pár týdny přešla bez povšimnutí – se ukázala jako významná léčivka.
Kniha je velmi přehledná a dobře strukturovaná. Každá bylinka je doprovázena popisem jejích účinků, způsobem použití i radami, jak ji sbírat a uchovávat. Marie Treben psala srdcem, což je z každé stránky cítit – není to odborný text plný cizích slov, ale přirozené a laskavé vyprávění ženy, která se bylinkám opravdu věnovala a chtěla se o své znalosti podělit.
Co na knize oceňuji nejvíc, je její praktičnost. Není to jen inspirativní čtení, ale doslova průvodce, ke kterému se dá neustále vracet – podle sezóny, podle potíží, nebo jen tak ze zvědavosti. Určitě to není kniha, kterou jednou přečtete a odložíte. Právě naopak – já vím, že ji budu otevírat často.
Zdraví z Boží lékárny mohu jen doporučit každému, kdo má vztah k přírodě, zajímá se o alternativní způsoby léčby nebo jen chce lépe poznat svět bylin, který nás obklopuje.


Karel Čapek ve svém prvním utopickém románu Továrna na absolutno přináší originální myšlenku stroje, který dokáže z hmoty uvolňovat nejen energii, ale také absolutno – samotnou podstatu Boha. Tento nápad je bezpochyby zajímavý a především nadčasový. Čapek znovu dokázal předběhnout svou dobu a s velkým nadhledem kritizuje nacionalismus, klerikalismus a společenský systém, což patří k největším přednostem knihy.
Osobně jsem však měla pocit, že dílo obsahuje příliš mnoho zbytečných a nezajímavých pasáží, které mi celkový dojem trochu kazily. Přestože se mi líbilo, jak Čapek uvažuje o Bohu z agnostické perspektivy – tedy z pozice člověka, který si není jist existencí transcendentna, ale promýšlí jej skrze to, jak o něm přemýšlejí lidé – nemohu říct, že by mě román uchvátil zcela.
Ze zatím přečtených Čapkových děl je pro mě vrcholem stále Bílá nemoc, která mě dokázala zaujmout mnohem víc. I přesto si vážím autorovy schopnosti otevřít nadčasová témata, která rezonují dodnes, a kladu si otázku, o čem by asi Čapek psal, kdyby žil v dnešní době.


Tajemství pomocnice je skvělé pokračování bestselleru Pomocnice, které čtenáře okamžitě vtáhne do svého napínavého příběhu. Autorce se podařilo vytvořit atmosféru plnou záhad, která nutí čtenáře obracet stránku za stránkou a nedovolí mu knihu odložit.
Příběh nás zavádí do domácnosti rodiny Garrickových, kde hlavní hrdinka získává zaměstnání, aby unikla své komplikované minulosti. Zpočátku působí vše idylicky, ale brzy se začnou objevovat záhadné momenty – pláč z pokoje pro hosty a tajemné krvavé skvrny na noční košili paní Garrickové. Napětí kulminuje, když hrdinka konečně zaklepe na tajemné dveře a odhalí překvapivé tajemství.
Styl psaní je plynulý, dynamický a bez zbytečných odboček, což činí četbu velmi intenzivní. Autorka dokáže mistrovsky udržet napětí a čtenářovu pozornost. Přesto bych osobně ocenila trochu více prostoru pro rozpracování některých postav, jejichž hlouběji vykreslené charakteristiky by mohly příběhu dodat další rozměr.
Ve srovnání s prvním dílem se mi tento díl zdá o něco lepší – děj je promyšlenější, propracovanější a napínavější. Závěr slibuje zajímavé pokračování, takže se již nyní těším na třetí díl.
Celkově hodnotím Tajemství pomocnice jako vynikající knihu, kterou jednoznačně doporučuji všem fanouškům napínavých příběhů s tajemnou atmosférou.


Kniha Ducháčkovic rodina – aneb Strašidla mezi námi mě opravdu nadchla a považuji ji za nesmírně originální a zábavné čtení. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a skvělý dojem umocnilo i podání Václava Vydry, který se pro roli vypravěče perfektně hodí. Jeho interpretace dodala příběhu jedinečný nádech a pomohla oživit charaktery postav.
Samotný příběh sleduje rodinu milých strašidel – tatínka Mlživoje, maminku Blanku a jejich tři neposedné potomky Simona, Olivii a Bubiho. Ti se sice lidí trochu straní, ale když je třeba, rádi přiloží ruku k dílu a pomohou. Děti jsou plné energie a neustále vymýšlejí nové lumpárny, což přináší spoustu humorných situací. Zvláště mě bavily příběhy o tom, jak Simon procházel "duší pubertou" a jak se sourozenci snažili zachránit strašidelný zámek, který spíš než k děsu sloužil k pobavení.
Knihu jsem poslouchala při domácích činnostech a vždy mi dokázala zpříjemnit odpoledne. Líbily se mi v ní nejen vtipné dialogy a humorné situace, ale také zajímavé názvy a pojmy, které celý příběh obohacovaly. Často jsem se při poslechu opravdu od srdce zasmála. Kniha mě tolik bavila, že bych si ji dokázala představit jako animovaný seriál pro děti – určitě by měla úspěch!
Celkově nemám knize co vytknout. Byla zábavná, originální, odpočinková a díky skvělému vyprávění si ji užijí nejen děti, ale i dospělí. Pokud hledáte něco lehkého, vtipného a zároveň milého, rozhodně doporučuji Ducháčkovic rodinu – zaručeně vás pobaví!


František Nepil patří mezi autory, kteří umějí oslovit čtenáře svým jemným humorem, laskavým pohledem na svět a láskou k domovu. Kniha Lipová alej je sbírkou jeho fejetonů, původně odvysílaných v rámci rozhlasového cyklu Moje země. Autor zde sdílí své myšlenky o vztahu k rodnému kraji, přírodě, tradicím i české historii. Knihu navíc doprovázejí půvabné ilustrace Jiřího Kalouska, které ještě více podtrhují atmosféru textu.
Kniha je pěkně napsaná a stejně tak i zpracovaná. Nepilův styl je příjemnĝ plynulý, lehký a čtenář si ji může užít během jednoho odpoledne. Pokud máte nálad na oddychovou, ale přesto obsahově hodnotnou knihu, Lipová alej je skvělou volbou. Autor zde nejen vzpomíná na různé momenty spojené s českým prostředím, ale zároveň přidává i svůj osobitý pohled. Tento prvek dělá knihu velmi autentičkou a blízkou čtenáři.
Přesto jsem měla pocit, že by kniha mohla nabídnout ještě něco navíc. Možná hlubší zamyšlení nebo větší propojení jednotlivých fejetonů. Jako oddechovka však funguje skvěle a rozhodně stojí za přečtení, zvláště pokud si chcete na chvíli odpočínout a nechat se unášet Nepilovým milým a poetickým stylem.
Celkově Lipová alej přináší příjemný literární zážitek, který potěší každého, kdo má rád český venkov, tradice a laskavý humor. Doporučuji ji všem, kteří si chtějí dopřát poklidnou a přemýšlivou chvilku s knihou.


Kniha Zrudní mrtví pokračuje v příběhu Keiry, která by si přála jediné – mít normální život. Bohužel, s její schopností vidět duchy a prací hrobnice, která zahrnuje bydlení přímo na městském hřbitově, to není zrovna snadné. Když jí však záhadný Dane Crispin pošle pozvánku na večeři do svého chátrajícího sídla, Keira ví, že odmítnout nemůže. Dane je posledním potomkem slavné rodiny Crispinů, žije jako poustevník a jejich jediné setkání skončilo tím, že se ji pokusil zabít.
Co mě na knize bavilo, byla opět atmosféra. Darcy Coates skvěle umí budovat napětí a její popisy strašidelných míst jsou působivé. Sídlo Crispinových s krvavou minulostí je skvělé kulisy pro hororově laděný příběh. Keira jako hlavní postava zůstává sympatická a její schopnosti přinášejí zajímavé momenty.
Na druhou stranu musím říct, že jsem od knihy čekala o něco víc. I když jsem se dozvěděla další detaily o postavách a světě, druhý díl mi přišel celkově zajímavější a nápaditější. Tady mi chyběl nějaký ten wow efekt, který by mě opravdu vtáhl a nechal v úžasu.


"Velmi osobní kniha o zdraví“ nabízí čtenářům srozumitelný a praktický návod, jak v dnešní uspěchané době pečovat o své tělo i mysl. Autorka, uznávaná expertka v oblasti zdravého životního stylu, sdílí ověřené tipy a doporučení, která mohou pomoci k lepšímu zdraví a celkové pohodě.
Na knize oceňuji především její přístupnost a srozumitelný styl – je psaná lehce, čtivě a nenásilně motivuje ke zdravějším návykům. Hodí se zejména pro ty, kteří se v tématu zdravého životního stylu teprve začínají orientovat nebo hledají jednoduché kroky ke zlepšení. Autorka upozorňuje na běžné chyby, kterých se dopouštíme, a nabízí řešení, jak jim předcházet – ať už jde o výživu, pohyb, nebo stres.
Co mě ale na knize zaujalo nejvíc, jsou skvělé recepty. Najdete tu inspiraci na zdravá jídla, která jsou nejen výživná, ale i chutná. To je podle mě jedna z největších předností knihy, protože nabízí konkrétní tipy, které se dají hned vyzkoušet v praxi.
Proč tři hvězdičky? Částečně proto, že některé informace jsou poměrně základní a pro čtenáře, kteří se zdravým životním stylem už zabývají, nemusí být nijak objevné. Čekala jsem možná hlubší pohled na některá témata, ale kniha se drží spíše obecnějších rad.
Celkově ji ale hodnotím jako dobrou volbu pro ty, kteří se chtějí o zdravém životním stylu dozvědět více, hledají inspiraci a jednoduché recepty. Pokud už se v této oblasti orientujete, možná pro vás nebude až tak přínosná, ale rozhodně se jedná o kvalitně zpracovanou knihu od autorky, která ví, o čem mluví.


Kniha Princezna zakletá v čase: Povídky a svět je naprosto úžasným doplněním filmového příběhu a zároveň jedinečným rozšířením kouzelného světa Oberonu. Nabízí nejen čtrnáct napínavých povídek o známých i dosud nepoznaných postavách, ale také úryvky z literatury oberonských učenců, cestovatelů či alchymistů. Díky tomu svět princezny Elleny, prince Jana, Archivalda, Amélie a čarodějnice Murien získává mnohem hlubší rozměr.
Kniha se zaměřuje na jednotlivé postavy, jejich minulost a motivace, což dodává filmu nový kontext a umožňuje lépe pochopit jejich osudy. Autorům se podařilo propojit fantazijní a pohádkovou atmosféru s promyšlenými detaily, které čtenáře vtáhnou a nepustí. Každý příběh přináší nové pohledy na postavy i události, a závěrečná část knihy dokonce shrnuje děj filmu, což vytváří ucelený obraz celého příběhu.
Jazyk knihy je poutavý, popisy jsou bohaté a atmosféra Oberonu doslova dýchá z každé stránky. Pokud jste milovníky filmu Princezna zakletá v čase, tahle kniha vám umožní ponořit se ještě hlouběji do jeho kouzelných tajemství. Výborně zpracované rozšíření příběhu, které si zaslouží plných pět hvězdiček!


Kniha o Amélii, dívce, která je už 122 let uvězněná ve svém věku, zní jako fascinující příběh s nádechem tajemna. Černé šaty, chladné ruce a noční toulky podtrhují její odlišnost od ostatních. Když se však v jejím životě objeví Markéta, konečně nachází někoho, s kým může sdílet své dny (nebo spíše noci). Přátelství mezi Amélií a Markétou je plné emocí, tajemství a nečekaných zvratů, které postupně vedou k zásadní změně v jejich životech.
Kniha má zajímavý námět a příjemně temnou atmosféru, ale přesto mě úplně nepohltila. Některé části mi přišly příliš rozvláčné a místy děj trochu ztrácel tempo. Možná by pomohlo větší zhuštění některých pasáží, aby si příběh udržel lepší dynamiku. Postavy jsou sympatické, ale jejich vztah by mohl být vykreslen ještě o něco hlubším způsobem.
Dávám 3 z 5 hvězdiček – není to špatná kniha, ale čekala jsem trochu víc. Možná mi na celkovém dojmu přidá druhý díl, tak uvidím, jestli nakonec změním názor.


Pokud hledáte napínavou knihu plnou tajemství, zvratů a atmosféry, která vám přeběhne po zádech mráz, Mrazivá smrt je přesně to pravé. Příběh sleduje Christu, která se snaží poskládat svůj život po těžkém traumatu a zdá se, že je na nejlepší cestě k uzdravení. S přítelem Kiernanem se vydává na výlet do hor, kde doufá v romantickou žádost o ruku. Idylka se však mění v boj o přežití ve chvíli, kdy jejich autobus zastaví na opuštěné cestě, a oni musí hledat úkryt v opuštěné lovecké chatě.
Kniha má skvěle vystavěnou atmosféru – napětí se stupňuje s každou stránkou a čtenář se ocitá v mrazivém sevření nejistoty a strachu. Autorka si umně pohrává s psychologií postav, jejich dynamikou a tím, jak postupně vyplouvají na povrch jejich tajemství. Ačkoliv bystřejší čtenáři možná odhalí vraha dříve, než dojde k finálnímu rozuzlení, rozhodně to neubírá na čtivosti.
Co se mi obzvlášť líbilo, byl styl psaní – byl plynulý, vtahující a autorka dokázala skvěle vystihnout napětí v každé scéně. Přestože se nevyžívám v krvavých detailech, zde mi nijak nevadily. Samotný závěr byl dobře objasněný a logický, i když bych osobně uvítala ještě jednu nebo dvě kapitoly navíc, které by děj více uzavřely.
Celkově Mrazivá smrt nabízí strhující čtení, které vás nenechá knihu odložit, dokud se nedoberete pravdy.


Dobrodružná fantasy plná odkazů na řeckou mytologii, magie a epických bitev – přesně tak bych popsala tuto knihu. Příběh o Atlantidě, princezně Nemesis a jejích spojencích, kteří musí porazit zlého čaroděje Argesona, mě zaujal hned od začátku. Autor rozhodně nešetří akcí, protože na sto stránkách se toho odehraje opravdu hodně. Kniha nemá hluchá místa a jede v rychlém tempu, což může být pro čtenáře, kteří nemají rádi zdlouhavé pasáže, velké plus.
Na druhou stranu právě tohle tempo má i své nevýhody. V příběhu vystupuje hodně postav, ale nejsou dostatečně vykreslené. Člověk se mezi nimi snadno ztrácí a nemá možnost si k nim vytvořit silnější vztah. To je trochu škoda, protože některé charaktery by si zasloužily víc prostoru. Možná by pomohlo, kdyby kniha byla o něco delší a postavy dostaly větší hloubku.
Co se mi líbilo, byl mytologický nádech. Při čtení jsem si vzpomněla na Staré řecké báje a pověsti, protože i tady se objevují hrdinové jako Achilleus, Patroklos nebo Ajax. Celé to působí jako směs fantasy a mytologie, což je kombinace, která mi sedla.
Celkově jsem si čtení užila – děj byl napínavý, akční a plný zajímavých momentů. Pokud hledáte rychlé fantasy čtení inspirované řeckou mytologií, kniha vás určitě zaujme. Jen je třeba počítat s tím, že na hlubší charakterizaci postav tu není moc prostoru.


Některé knihy v sobě nesou něco víc než jen příběh – nesou vzpomínky, pocity a kousek dětství. Úsměv, prosím... přichází zlo je pro mě přesně takovou knihou. Poprvé jsem ji četla na základní škole, kdy jsem se u ní večer bála a zároveň ji nemohla odložit. Teď, o několik let později, jsem se k ní vrátila a musím říct, že i když už mě nevyděsila tak jako tehdy, pořád mě bavila.
Napínavý příběh čtyř kamarádů, kteří objeví starý fotoaparát, je plný tajemna a děsivých momentů. Fotografie, které ukazují něco úplně jiného, než by měly, přinášejí znepokojivé otázky a postupně i strach. Děj je svižný, čtivý a plný napětí – přesně takový, jaký si pamatuji.
Co mě na této knize (a celé sérii) stále baví, je její atmosféra. Autor skvěle buduje napětí a dokáže i jednoduchý nápad proměnit ve skutečně mrazivý zážitek. Samozřejmě, dnes už některé momenty nepůsobí tak děsivě jako v dětství, ale pořád mají své kouzlo. A ten nostalgický pocit, když se k nim člověk vrací, je k nezaplacení.
Tuhle sérii mám pořád ráda a vím, že se k ní budu vracet. Plánuji si znovu přečíst i další díly a jsem zvědavá, jak na mě budou působit teď. Pokud máte rádi hororové příběhy pro mladší čtenáře nebo si chcete zavzpomínat na děsivé čtení z dětství, Úsměv, prosím... přichází zlo je skvělá volba. Jen pozor – možná si pak budete dvakrát rozmýšlet, co fotíte.


Kniha Martiny Viktorie Kopecké je citlivou a poetickou sondou do života farářky, která se nebojí otevírat hluboká témata a reflektovat svou víru i každodenní život. Autorka píše s nesmírnou jemností a lidskostí, umí krásně formulovat myšlenky a její způsob vyprávění je plynulý, místy až meditativní. Čtenář má možnost nahlédnout do jejího vnitřního světa, vnímat její úvahy o celibátu, smrti, duchovní službě a smyslu života.
Přestože kniha působí velmi upřímně, místy mi chyběla větší hloubka. Některé myšlenky se pohybovaly spíše na obecné rovině a měla jsem dojem, že autorka zůstává na povrchu tam, kde bych si přála větší otevřenost. Možná to byl záměr – nabídnout čtenáři spíš jemné zamyšlení než niternou zpověď – ale v některých pasážích mi to trochu bránilo v hlubším prožitku.
Jako studentka archeologie jsem se ne vždy shodla s autorčiným přístupem k tématu faktů a mýtů. Je jasné, že to je otázka úhlu pohledu a osobního přesvědčení, ale právě zde jsem cítila jistý nesoulad. Přesto oceňuji, že kniha podněcuje k zamyšlení a dává prostor k různým interpretacím.
Celkově je to kniha, která má co říct a která si najde své čtenáře. Pokud hledáte jemné, citlivé úvahy o víře, životě a duchovní cestě, může být pro vás inspirativním čtením. Jen nečekejte příliš syrovou otevřenost – spíše pohlazení po duši a prostor pro vlastní reflexi.


Zápisník alkoholičky od Michaely Duffkové je otevřenou a syrovou zpovědí ženy, která se rozhodla bojovat se svou závislostí na alkoholu. Kniha vychází z jejího blogu oceněného Magnesií Literou a přináší autentický pohled na to, jak snadno se může člověk propadnout do závislosti, i když se navenek zdá, že má vše pod kontrolou. Michaela popisuje nejen svou cestu k uzdravení, ale i to, jaké bylo přiznat si problém a jak se s tím vyrovnávala její rodina. Zápisky jsou velmi upřímné, emotivní a čtenáře vtáhnou do jejího vnitřního světa, což je jeden z největších přínosů této knihy.
Přestože se mi kniha líbila a považuji ji za důležité svědectví o závislosti, měla jsem pocit, že se místy táhla. Nejvíce mě zaujala druhá část, kde dostávají prostor i pohledy členů rodiny, zejména matky a manžela. Tyto pasáže dodávají příběhu nový rozměr a pomáhají lépe pochopit dopad závislosti na nejbližší okolí. Viděla jsem i filmovou adaptaci a myslím si, že kniha je skvělým doplněním filmu, protože umožňuje lépe porozumět myšlenkám a emocím autorky, což film nedokáže zprostředkovat tak hluboce. Oceňuji její otevřenost a odvahu sdílet svou zkušenost bez příkras, což dělá knihu nesmírně autentickou a silnou.


Jiří Horák v této knize mistrně shromáždil a převyprávěl nejznámější pohádky o českém Honzovi, které mají stále co nabídnout nejen dětem, ale i dospělým. Každý příběh je poutavě vyprávěný, bez hluchých míst – vše do sebe krásně zapadá, a to od prvního slova až po závěrečnou pointu. Díky tomu se čtenář nikdy nenudí a pohádky působí přirozeně a uceleně.
Velkým plusem je i originalita řešení jednotlivých situací. Ačkoliv se může zdát, že jde o klasické pohádkové motivy, způsob, jakým Honza překonává překážky, působí svěže a nápaditě. Často se problém vyřeší jednoduše, ale přitom nečekaně, což dodává pohádkám hravost a napětí. Honza zde vystupuje jako odvážný a dobrosrdečný chlapec, jehož příběhy mají jasné morální poselství, ale nikdy nejsou moralizující.
Kniha je ideální pro čtenáře od šesti let, protože jazyk je srozumitelný a děj přehledný, ale zároveň nepostrádá pohádkovou poetiku. Celkově jde o krásné čtení, které dokáže vtáhnout do světa českých lidových pohádek a připomenout jejich nadčasovou hodnotu.


Kniha Bílá nemoc od Karla Čapka, vydaná v roce 1937, představuje nadčasové dílo, které ostře kontrastuje ideály demokracie s nebezpečnou ctižádostí diktatury. Příběh se odehrává v zemi zasažené především smrtící epidemií bílé nemoci, která kosí starší generaci. Hlavní postavou je lékař Galén, jenž objevil účinný lék, ale jeho podmínkou pro vydání je slib vlády, který ukončí válečné konflikty. Tento idealistický postoj se střetává s realitou světa ovládaného mocí, ambicemi a lidskou slabostí.
Kniha je pro mě přímo geniální. ačkoli je relativně krátká, nenachází se v ní žádná hluchá místa – od začátku až do konce drží čtenáře nebo posluchače ve střehu. Poslouchala jsem ji jako audioknihu, kterou namluvili vynikající herci, jako Rudolf Hrušínský, František Němec a Jan Fišer. Jejich přednes byl skvostný, plný emocí a vcítění, což příběhu dodalo ještě větší hloubku. Audiokniha mě naprosto pohltila, její atmosféra byla nezapomenutelná.
Čapek ve své hře mistrně odhaluje lidskou pokryteckost a morální slabost. Ironie příběhu je tak ostrá, že by se člověk při čtení mohl téměř popálit. Mocní a bohatí, kteří jsou ochotni se před Galénem ponížit, jen aby zachránili vlastní život, stojí v kontrastu s bezmocným davem, jenž osciluje mezi strachem a lhostejností. Tento kontrast vytváří groteskní divadlo o malichernosti lidských ambicí a neschopnosti čelit širším morálním otázkám, pokud nejde o vlastní přežití.
Příběh je strhující nejen svou zápletkou, ale i nečekaným koncem, který ve mně zanechal hluboké otázky a přiměl mě přemýšlet o lidské povaze i morálních dilematech. Byla jsem přesvědčená, že kniha skončí optimisticky, ale Čapek opět překvapil svou odvahou ukázat realitu bez příkras. Finále mě doslova nechalo stát s otevřenou pusou, neschopnou uvěřit, co se stalo.
Bílá nemoc je dílem, které si zaslouží být čteno znovu a znovu. Je to fascinující, originální a myšlenkově hluboká kniha, která zůstává aktuální i dnes. Ukazuje, jak málo stačí, aby moc a ambice ovládly lidskou povahu, a klade otázky, na které si každý musí odpovědět sám. Tuto knihu doporučuji každému, kdo hledá literaturu s přesahem a je ochotný nechat se unést silou Čapkova vyprávění.


Kniha „Umělecké dílo minulosti a jeho ochrana“ od Václava Wagnera přináší komplexní pohled na problematiku ochrany historických památek a jejich významu v moderní společnosti. Wagner se ve své práci zabývá celkově teoreticky i praktickými aspekty památkové péče, přičemž nabízí hluboké úvahy o autenticitě a působení památek.
Kladnou stránkou knihy je důraz na praktický přístup a zaměření na celek. Wagnerova snaha vidět památku jako živý organismus a zaměřit se na její celkové působení je inovativní a partner k širšímu chápání památkové péče. Tento přístup umožňuje lépe pochopit hodnotu uměleckého díla nejen jako historického artefaktu, ale jako součásti kulturní identity, která má schopnost působit na současnou společnost.
Na druhou stranu, kniha neuniká kritice. Praktický přístup, ačkoliv užitečný, může podle některých názorů zjednodušovat plné pochopení díla a jeho historického vývoje. Tendence k restauraci může navíc někdy opomíjet jedinečnost jednotlivých památek, což vést k potlačení jejich stáří a mohou autentické patiny. Důraz na současné využití památek může v krajním případě ohrozit jejich historickou hodnotu.
I když Wagnerovy názory na estetické působení památek mohou být za prezentistické, jeho důraz na propojení umělecké hodnoty s potřebami současnosti přináší cenný pohled na moderní přístupy k ochraně památek. Kniha také zaujme úvahami o užitné hodnotě památek, což je často opomíjený aspekt památkové péče.
„Umělecké minulost a jeho ochrana“ je důležitým příspěvkem do oblasti památkové péče, který klade na čtenáře nároky v podobě kritického zhodnocení současných i historických přístupů k ochraně památek. I přes některé kontroverze v přístupu kniha nabízí cenné myšlenky, které obohacují diskuzi o ochraně kulturního dědictví. Doporučuji ji všem, kteří se zajímají o teorii i praxi památkové péče.


My děti ze stanice ZOO“ je kniha, která vás strhne svou syrovostí a autenticitu. Autorka Christiane F. v ní vypráví svůj skutečný příběh s neuvěřitelnou otevřeností a přesností. Příběh se týká problematiky drog a jejich devastujících dopadů, ale současně také ukazuje boj o přežití a lidskou zranitelnost.
Co na knize oceňuji nejvíce, je její schopnost přiblížit čtenáři tvrdosti reality, kterou si mnozí neumí ani představit. Christiane nabízí pohled na svět, který je často skrytý před očima
Myslím si, že tato kniha má nejen silný literární, ale i vzdělávací potenciál. Její poselství je velmi důležité, že by si ji měl přečíst každý, kdo chce pochopit, jak může spadnout do problémů a jak složitý člověk je z nich uniknout. Doporučila bych ji jako povinnou četbu na středních školách – její varovný tón a silný příběh mají moc oslovit mladé lidi způsobem, který je skutečně zapamatov
„My děti ze stanice ZOO“ je silné čtení, které zanechá hluboký dojem a nutí čtenáře uvažovat o životě a hodnotách. Jednoznačně doporučuji.


Alois Riegl v knize „Moderní památková péče“ přináší revoluční teorie, které zásadně ovlivňují přístupy k ochraně památek. Jeho pojetí hodnot, zejména důraz na hodnotu stáří a respekt k přirozenému stárnutí, představuje klíčovou myšlenku, která inspirovala generaci památkářů. Riegl vidí památky jako svědky času, autentická podoba by měla být zachována konzervací, nikoliv restaurováním.
Přesto se v knize odráží, že Riegl byl především teoretikem. Jeho myšlenky, i když brilantní, působí občas až příliš abstraktně pro praktické využití. Tento nedostatek však skvěle vypočítává jeho žáka Maxe Dvořáka, který na Riegla navázal a jeho teorii dokázal uvést do praxe. Díky Dvořákovi vznikla například užitečná příručka „Katechismus v památkové péči“, která dává praktickým Rieglovým myšlenkám rámec.
Kniha je nadčasová a skvělá pro nadšence památkové péče.


Kniha "Nenasytni mrtví" mě naprosto uchvátila a považuji ji za zatím nejlepší díl této série. Autorka skvěle rozvíjí příběh Keiry, která odkrývá tajemství starého hřbitova, a přitom mistrně kombinuje napětí, tajemno a nečekané zvraty. Zápletka je originální a děj tak poutavý, že jsem knihu nemohla odložit.
Obzvlášť mě překvapil konec – myslela jsem si, že posledních dvacet stran už bude jen závěrečnou tečkou, ale opět mě autorka dokázala ohromit. Tento díl podle mě překonává i první knihu série, což není vždy pravidlem, a o to víc mě těší, že příběh drží tak vysokou úroveň. Už se nemůžu dočkat třetího dílu! Pro milovníky napínavých a originálních příběhů je tohle rozhodně povinná četba.
