Veramark komentáře u knih

Neskutečně čtivě napsaný román s propracovanou psychologií postav. Knihu jsem přečetla neuvěřitelně rychle. Příběh mě naprosto uhranul, nedokázala jsem se od něj odlepit. Děj ve mě vyvolat ohromnou vlnu emocí; lítost, soucit, znechucení. Postava Hany mi přirostla k srdci. Při čtení jejího osudu jsem skoro ani nedýchala, od začátku až do konce jsem s ní prožívala hrůzy tehdejšího života. Potom, co jsem se dostala na poslední řádek knihy, jsem ji zavřela a chvíli na ní zírala, než jsem se rozbrečela. Je to vlastně naprosto hrozný příběh, hrozný příběh s mnoha myšlenkami, s připomínkou děsů druhé světové války, ale i rozpadlých mezilidských vztahů a zoufalství.

29 10.07.2020

Ano, uznávám, že je to geniální, myšlenka naprosto očividná. Ze začátku mě to hodně bavilo. Z rozhovorů Montaga s jeho manželkou nebo Clarissou, mě mrazilo. Stejně jako z pro mě nejsilnější scény, kdy jsou u Montagů na návštěvě manželčiny kamarádky. Hodně to připomíná dnešní svět přesycenosti zbytečnostmi, hloupostí. Toto dílo naprosto ukazuje, jak by svět skončil, kdybychom se nechali poddat moci technologií, ukazuje naprostou zvrácenost, do které bychom upadli, nevzdělanost a ztrátu mezilidských vztahů. Ano, společnost se do přesně něčeho takového řítí. A přesně takováhle díla bychom měli číst, abychom si uvědomili, že to není v pořádku. Přesto mě později děj trochu nudil, nevím proč, ale spíš už jsem se těšila, až to skončí, než abych si to dále užívala. Tím ale nechci shodit myšlenku nebo Bradburyho neuvěřitelně přesné pochopení světa.

17 09.11.2020

Na tuhle knihu jsou snad jen dva názory. Buď ji miluješ, nebo nesnášíš. Musím říct, že jsem spíš byla odrazována, a tak jsem od toho nic nečekala a čtení neustále odkládala. Ale musím říct, že už od počátku mě děj chytl, nebyla jsem sice nějak hodně nadšená, ale docela mě to bavilo. Avšak asi v druhé polovině knihy mě to pohltilo úplně. Zločin a trest je dopodrobna popsaná psychologie člověka. V některých chvílích vás mrazí, v některých kroutíte hlavou a v některých cítíte jen soucit. Kdo by cítil soucit s člověkem, který zabil, ať už to byl kdokoli? Dostojevskij mě k tomu donutil a to naprosto nenásilně a i přestože jsem s tím činem rozhodně nesouhlasila. Komisařovy pochody, které nahlas vyslovoval, byly jedna velká psychologická literární pastva ukazující Dostojevského genialitu, stejně jako mi celým dílem dokázal, že to uvnitř člověka zdaleka není tak jednoduché, aby se dalo ho odsoudit, že je skrz na skrz zlý. Upřímně vlastně nechápu, jak někomu může děj připadat nudný nebo nezajímavý, protože nikdy nestojí a ačkoli přečtěte několik stránek dialogu, stále se dovídáte něco nového a šokujícího, co vás vyzývá, abyste četli dál.

17 13.05.2019

K této knize mám velice hluboký a osobní vztah, jelikož jsem si sv. Bernadetu zvolila jako svou biřmovací patronku (minulý rok). Její životopis jsem samozřejmě znala, ale přečtením této knížky jsem se dozvěděla spoustu věcí, které jsem nevěděla. Uvědomila jsem si, jak to pro ni muselo být těžké. Zjevovala se jí Panna Maria a nikdo jiný ji neviděl, spousta lidí jí to nevěřilo. Přesto si stála za svým a nic ji od víry neodradilo. Častokrát mi bylo mladinké Bernadetty líto, ale po celý příběh jsem ji obdivovala, její nevinnost, pokoru, kterou neztratila ani když se stala opěvovanou lidmi, skromnost nebo obětavost. Obětovala svůj život Bohu, přestože chtěla žít normální život, ale nezalhala a nikdy nezradila svou Dámu. Její život je v mnohém inspirující, do jisté míry kouzelný a dojemný. Kniha mě přesvědčila o tom, že se musím vypravit do Lurd a také do Nevers, kde je k vidění tělo sv. Bernadety, které nepodléhá rozkladu. Další pozoruhodnou věcí je, že knihu napsal Žid a sám říká, že vše, co napsal, je pravdivé. Utvrdilo mě to ve správné volbě biřmovací patronky, která mě okouzlila již před desátým rokem života. Říkala jsem, že až budu biřmovaná, vezmu si za patronku Bernadetu a o pět let později se tak opravdu stalo. Teď jsem docela odbočila od samotné knížky. Werfel příběh podal velmi krásným způsobem a četla jsem to jedním dechem. Akorát v některých částech jsem se ztrácela v postavách, ale to vlastně ani nevadilo. Za mě knížka, ke které se budu často vracet.

16 11.07.2018

Musím říct, že ačkoli jsem znala naprosto přesně děj, tak mě kniha překvapila. Je napsaná naprosto nenásilně a jemně, nesnaží se čtenáře vydrhnout a zničit (jak se některé knihy v dnešní době snaží), ale přivést ho k lítosti jen lehce a nejen to, samozřejmě řeší i mnohem hlubší problémy, které ale také neservíruje na podnosu. Líbí se mi různé skryté drobnosti a neskutečně mě to dojalo, ačkoli vím, že hlavní cíl knihy asi nebyl v tom. Nemůžu si ale pomoct, vždycky když jsem si na příběh vzpomněla, tak jsem se rozbrečela. Samotný příběh je neskutečně silný, až jsem si říkala, že nic tak strašného už číst nemůžu. Na druhou stranu se mi to opravdu líbilo, knihy, které vyvolávají tak silné emoce, jsou opravdu dobré. Je to doklad mistrnosti spisovatele.

15 14.04.2021

Bylo to úplně něco jiného, než jsem očekávala a překvapilo mě, že i přes začátek, který mě trochu nudil, mě kniha opravdu nadchla. Příběh byl propracovaný a zajímavý, Eco zakomponoval dobové prvky, a dokonale vylíčil mnišský život. Líbilo se mi vykreslení a charakteristika jednotlivých postav i se špatnými vlastnosti, které každý skrýval. Nebylo jasné, komu můžete věřit a komu ne, podezřívala jsem jednu osobu a pak zas jinou, až jsem se ztratila a dostala se do stádia, kdy už mi nebylo jasné nic, což mě ale bavilo. Filosofické myšlenky, které jsou v knize pronášeny, mě ze začátku spíš nudily, ale postupně se mi některé zalíbily a na konci mě oslovilo propojení s pointou. Zároveň dílo obsahuje řadu geniálních popisů, které mě vtáhly snad přímo vedle knižních postav, takže jsem děj mohla prožívat s nimi.

15 28.02.2020

Duna mě docela překvapila. Četla jsem ji na dost intenzivní doporučení, což je věc, kterou nesnáším, ale přestože jsem nic neočekávala, musím říct, že tato kniha si to zaslouží. Herbertův styl psaní mě od začátku zaujal a udivoval, takže mi děj rychle utíkal, ačkoli je Duna určitě těžší literaturou. Děj mě hned zatáhl do příběhu a postupné odkrývání Herbertova světa mě neskutečně bavilo. Všechno bylo dokonale promyšlené a zapadalo do sebe jako kousky skládačky. Myšlení jednotlivých postav a jejich vývoj, vykreslení života na téměř neobyvatelné planetě, intriky a lsti, projevy a řeči, odhadování kroků jiné osoby, usilování o koření, všechno v sobě skrývalo tichou genialitu. Možná někomu mohl přijít děj pomalejší a rozhodně tato kniha nebude pro každého, ale mě oslovila. Má v sobě kouzlo nejen velmi dobré sci-fi, ale odhaluje problémy i naší reálné společnosti.

15 16.08.2019

Sice jsem čekala něco úplně jiného, ale ve výsledku mě kniha vůbec nezklamala, naopak. Od začátku do konce jsem se od ní nemohla odtrhnout, Styronův styl psaní mi sedl a neskutečně jsem si ho užívala. Samotný příběh byl poutavý, napínavý a prolínání vyprávění minulosti s současností na sebe dokonale navazuje. Děj je velice podrobně popisován, ale všechno spolu souvisí. Líbila se mi Styronova upřímnost ve všech oblastech, včetně sexuality, které v knize nebylo zrovna pomálu. Zároveň vykreslení Sophiiny či Stingovy psychologie mě fascinovalo a i překvapovalo. V pasážích o Osvětimi a holocaustu mi běhal mráz po zádech, Nathanova osobnost mi naháněla hrůzu, ale i okouzlovala. Kniha má strašně moc zákoutí a myšlenek, skrytých i očividných. Má své vlastní kouzlo, které nás vtahuje do děje a nechce pustit a je opravdu silná. Prožijete Stingovo snažení o to, stát se spisovatelem, jeho lásku k Sophii a sexuální zoufalství, prožijete Sophiin pobyt v Osvětimi, její psychické i fyzické dno, její neutuchající lásku k Nathanovi a její volby, které během života učinila. Myslím, že kvůli tomu a mnoho dalšímu, stojí za to si knihu přečíst.

15 07.08.2019

Musím říct, že mi kniha přinesla opravdu hodně. Začátek je neskutečně silný, nepamatuji si, kdy bych naposledy četla knihu a reálně mi běhal mráz po zádech (a to hodněkrát) a přitom se snažila zadržet slzy. Možná, že právě tento začátek trochu ovlinil nazírání na celou knihu, protože později už jsem tak silné emoce necítila. Autorka se věnuje hodně zajímavému tématu, o spoustě událostech jsem neměla ani tušení a vykresluje je velmi čtivým způsobem. Vytkla bych ale charakteristiku pozdějších postav. Přijde mi, že starší generace je mnohem propracovanější, jejich smýšlení nebo psychika. Pozdější generace už je tlakový slabší odvar, ale stále se vracíme i k starším postavám, které se dále vyvíjí. Celkově mi kniha dala opravdu hodně. Při četbě jsem si uvědomila, jak se vlastně máme v této době dobře.

13 09.07.2020

Řekla bych, že tento vlastně první díl série je takovým náběhem na to, co přijde. Přesto se ale četl skvěle a spíš mě navnadil, abych se do tohoto světa naprosto ponořila. Vůbec vůči Zaklínači neumím být kritická. Už povídky mě neskutečně bavily, a přestože v této konkrétní knize není tolik akce, nebavila mě o nic méně, přečetla jsem ji jedním dechem.

12 30.06.2020

Tahle kniha pro mě byla láska na první přečtení, lépe řečeno na přečtení prvních pár stránek. Trochu mi připomíná Alenku v říši divů, což nesmírně oceňuji. Mám ráda tyhle knížky, které se mohou číst dětem a zároveň v sobě skrývají mnoho myšlenek. Malý princ má v sobě spoustu poselství, která jsou stále aktuální, ačkoli by člověk řekl, že se to za ta léta mohlo změnit. Nemůžu si pomoct, ale celý příběh mi přišel hrozně roztomilý a líbí se mi dialogy mezi postavami, které jsou lehké, ale zároveň neskutečně hluboké. Každá postava na své planetce představující lidskou marnivost mě nutila k zamyšlení, stejně jako jak to dopadlo s princem a autorem na konci, což mě opravdu dojalo k slzám. Tahle knížka bude moje srdcová záležitost a určitě se k ní budu vracet a to jsem od ní popravdě nic nečekala a dostala jsem se k ní kvůli povinné četbě.

12 14.09.2019

Vůbec jsem nevěděla co čekat, ale kniha se četla překvapivě velmi dobře. Moc se mi líbila charakteristika Karla Kopfrkingla, jeho promluvy a hlavně oslovení jeho ženy nebo dcery (čarokrásná, nebeská), to bylo kouzelné. Zaujal mě i styl psaní, kdy promlouvá hlavně pan Kopfrkingl a ostatní jsou jakoby v pozadí, takže to působí trochu osamocenou atmosférou. Jako by nikdo jiný moc neměl co říct. Stejně jako podivný stále vracející se motiv bláznivé slečny. Všechno dohromady to i přes zdánlivě jednoduchý příběh vykresluje depresivní nádech od začátku až do konce, kdy se začne stupňovat. V podstatě mě mrzelo, že kniha končila tak brzy a konec nebyl více rozvedený, ale i tak to ve mě vyvolalo pocity, které mělo, takže účel a myšlenku kniha naprosto splnila.

9 20.11.2020

Tak to bylo opravdu skvělé. Dlouho jsem měla v plánu začít číst knihy o zaklínači, slyšela jsem na to mnoho chvály, a přesně proto jsem se toho trochu bála, protože často mě vychvalované knihy tolik nenadchnou. Ale u zaklínače tomu tak nebylo. Bavilo mě to od začátku až do konce, úplně jsem se zamilovala do provázanosti se slovanskou mytologií a pohádek, které známe trochu jinak. Jednotlivé povídky pospojované jinou povídkou vlastně působily jako celek, takže jsem si ani nepřišla, že bych četla povídkovou knihu ale celistvý příběh. Takže se zařadím k ostatním, kdo tuhle sérii opěvují a pustím se do dalších dílů.

9 03.04.2020

Další díl Zaklínače byl opět boží. Přijde mi, že každý díl je lepší a lepší. Už Krev elfů si zasloužila pět hvězdiček, takže tento díl bych ohodnotila třeba osmi hvězdičkami z pěti. Moc se mi líbil způsob vyprávění a nechronologická posloupnost. Bylo to něco odlišného a skvěle to zpestřilo čtení. Jako u každého dílu nemám naprosto co vytknout.

8 25.07.2020

Druhá část povídek mě nezklamala. Dosahovala stejných kvalit jako první díl. Přečetla jsem to jedním dechem, asi ani neumím být objektivní, protože jsem si tuto sérii zamilovala a neskutečně se těším, až se pustím do ní samotné. Docela dlouho jsem přemýšlela, co k téhle knize napsat, protože jí nemám co vytknout. Myslím, že Zaklínač se mi naprosto trefil do vkusu, že je to taková symbióza. Opravdu doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst fantasy, která vskutku za něco stojí, protože tohle by mohlo splnit vaše očekávání. A to i povídky, přestože nejste na povídky jako já, ale líbí se mi, že na sebe docela navazují, nebo mají souvislosti, takže mi ani moc nepřijde, že by to byly povídky.

8 13.05.2020

První část knihy je opravdu vydařená. Příběh zasazený do 19. století, kde se mísí zbytky pohanství s křesťanstvím, je podán způsobem, který mi až připomínal romantické popisy. Postava pana barona je tajemná, mezi ním a Kateřinou od začátku jiskří. Nevěděla jsem, co od hlavní postavy čekat, což mě přímo vtahovalo do děje a nutilo číst dál. Zároveň byl příběh propleten určitými nepochopitelnými prvky, které mu jen dodávaly na ponuré atmosféře. První části knihy bych nevytkla nic, má spád, je zajímavá, prostředí české krajiny nemá chybu. Druhá část už mě ale tolik nenadchla. Často mi přišlo, že příběh nemá moc děj, hastrman se choval na svou tajemnou postavu zvláštně a celkově byl takový milosrdný a příliš lidský. Urbanovy popisy mi do moderní doby vůbec nesedly, navíc postrádaly na uměleckosti předchozího děje. Zakončení románu by se mi asi líbilo, ale nějak mi nesedlo do té doby. Myslím, že kniha má své poselství, i druhá část, možná jen Urban nasadil laťku předchozím příběhem příliš vysoko. Jelikož jsem z první části opravdu nadšená, strhávám za druhou pouze jednu hvězdu a mrzí mě, že mi zkazila celkový dojem, protože mám pocit, že hodnotím mírně.

8 12.07.2019

Nebudu to zatajovat, tuhle knihu jsem si našla kvůli čtenářské výzvě. Shodou okolností jsem se trefila do knížky oblasti, která mě velice zajímá a to je psychiatrie. Veronika podezřele odpovídala mému popisu, což mi přišlo až komické. Vlastně důvod Veroničiny sebevraždy byl opravdu reálný. Žádné deprese nebo zkažený život, prostě byla unavená jednotvárností života. Není to problém většiny z nás? Kniha je plna podobných myšlenek a rozhodně stojí za přečtení. Prostředí psychiatrické léčebny tomu jen dodává atmosféru a příběh je podáván netradičním způsobem. Zároveň je proložen různými příběhy jiných pacientů, které ho značně oživují. Byla to má první kniha od Coelha a rozhodně není ani poslední.

8 13.07.2018

Musím říct, že začátek mě naprosto uhranul. Postava Helgy byla absolutně dokonale zvrácená a situace, které nastávaly zcela absurdní. Totální nelogika v kombinaci se zvrhlostí mě dost fascinovaly. Někde uprostřed knihy mě to bavit přestalo, mám pocit, že se děj nějak zastavil, ani mi nepřišlo, že to někam spěje. Když jsem se ale prokousala touhle částí, která nebyla zas tak dlouhá, opět se vrátilo mé nadšení. Sternenhochovo šílenství je vylíčeno naprosto bravurně, nevíte, jestli se opravdu jedná o bláznovství, nebo je to skutečnost. Filosofická myšlenka je naprosto zřejmá. A konec je silný, naprosto přesně zakončuje všechno, co jsme si s knížetem prošli. Je to zvrácené, je to absurdní, je to groteskní a je to geniální.

7 27.11.2020

Tak tohle byla jízda. Další díl Zaklínače opět nezklamal. Všechno se začalo zamotávat, ve hře je politika. Nevím, jestli někdo může tak strašně milovat nějakou knižní sérii jako já Zaklínače. To už snad ani nejde. Užívám si každé slovo. Občasná odlehčení úžasnými hláškami mě rozesmívala téměř nahlas. Narozdíl od prvního dílu má děj mnohem více akce, i když mi to u prvního dílu vůbec nevadilo. Stejně jako mi nevadilo, že se tento díl skoro vůbec nevěnoval příšerám. Naopak jsem ocenila politické rozepře, mají v sobě ukryto mnoho myšlenek, které by každá dobrá fantasy měla ukrývat.

7 16.07.2020

Upřímně nechápu, proč je Anne ze sester Brontëových tak přehlížena. Píše podobným stylem jako její dvě sestry a rozhodně není horší. Chtěla jsem si něco od Anne přečíst už dlouho a konečně jsem se k tomu dostala. Příběh je vyprávěn velmi zajímavým a poutavým stylem. Prolínají se zde dopisy a deník. Musím říct, že jsem si zprvu myslela, že je od začátku jasný průběh i konec příběhu, ale nakonec jsem zjistila, že jsem se zcela mýlila. Velmi dobře je zde vylíčeno podřadné postavení ženy, až mě z toho mrazilo. Nejvíc mě ale stejně asi pobouřilo chování sousedů na začátku, kdy je přímo ovládaly pomluvy a předsudky, přitom pravda byla úplně jiná. Myslím, že tyto problémy jsou v naší společnosti stále aktuální a Brontëová je skvěle demonstruje, stejně jako alkoholismus či mladistvou naivitu. Tuto knihu rozhodně doporučuji, skrývá v sobě velmi důležité poselství.

7 23.07.2018