Venny345 komentáře u knih
Zpočátku poměrně zajímavá kniha, která mě chytla, ovšem mé nadšení nevydrželo moc dlouho. Ač byla kniha krátká, tak jsem se horko těžko "dohrabala" konce. A ten nebyl žádné velké překvapení. Je to zkrátka taková ta "vycpávková kniha", kterou si přečíst chcete, ale například ve mně nic nezanechala...
Po dlouhé době jsem sáhla po staré dobré Agathě. Musím však poznamenat, že mé prvotní nadšení z četby vystřídalo zklamání, děj se vlekl a i když je kniha krátká, tak mi trvalo její přečtení dlouho a často jsem se přistihla, že nedávám pozor. Nevadí, určitě s autorkou nekončím, naopak, věřím, že mi má ještě mnoho co nabídnout.
Nostalgie. Tak bych jedním slovem charakterizovala Otu Pavla a jeho vyprávění. Jak jsem potkal ryby mě okouzlilo již podruhé. Smrt krásných srnců má taktéž mé srdce. Pohodová a úsměvná četba, doporučuji.
Nelze se nevyhnout srovnání dvou detektivních sérií. Erika nebo Kate? I u mě nastalo toto hamletovské dilema. Miska vah se však přiklonila ve prospěch Eriky, neboť při čtení tohoto úvodního dílu série jsem měla pocit, že se stále něco opakuje. Nemělo to však vliv na perfektní dokonalou zápletku, které má Bryndza prostě v krvi. Uvídíme, jestli si mě získá díl druhý. :)
Ladislav Zibura u mě stoupl až do nebeských výšin! Tato kniha je, troufám si říct, jeho nejlepším kouskem. Bavila jsem se od začátku až do konce a měla pocit, že cestuji s autorem. Jeho humor mě vždy dostane do kolen, v poklidu si čtu a náhle propuknu v hlasitý smích a lidé v okolí se na mě dívají, zdali nejsem schizofrenik, avšak já vím své. :) A co se mi líbilo nejvíce? Zakončení knihy a samotná poslední věta. (tady však nemohu soudit moc objektivně :))
Doporučuji, když na vás útočí smutek, když máte dlouhou chvíli, nebo když chcete sáhnout po kvalitní české literatuře.
Smutné téma Osvětimi a druhé světové války... to však ještě nezaručuje úspěch u čtenáře. V dnešní době knihy s touto tematikou přibývají jako houby po dešti a ne všechny bohužel dosahují vysokých kvalit. Tato byla jednou z těch lehce podprůměrných, když srovnám s mnoha knihami, které jsem již na tuto tematiku přečetla. Příběh byl takový zvláštní...
Nechci však hanobit autorku, ta má jistě potenciál a věřím, že její další díla by mohla být velmi kvalitní!
Může mě tato autorka ještě překvapit? Ano! Jako vždy šlo o velmi závažné, kontroverzní a diskutabilní téma. Bavil mě střídavý pohled více osob a obzvláště pak pohled Jacobův. Já už opravdu nevím, jak bych více mohla autorce vyjádřit svůj hluboký obdiv...snad jen, at' už je duben a s ním i nová kniha!
Já jsem se tedy psychicky připravila na thriller nejvyššího kalibru, který mi nedá spát. Ten jsem svým způsobem dostala. Kniha tahala za nitky mojí zvědavosti, která mě nutila číst dál, až jsem se dostala do poměrně nečekaného konce, který mi do knihy vůbec neseděl.
Takže půl na půl.
Knih s tematikou druhé světové války jsem již přečetla mnoho. Tahle novela však v něčem (a já nedokážu říct v čem) vyčnívá. Konec mě naprosto odrovnal a vykompenzoval tak pomalu plynoucí děj celé novely. Stojí za přečtení. Slza (a ne jedna) vám určitě ukápne.
Než jsem se naladila na autorčin styl psaní, chvíli to trvalo. Pak ale děj pěkně plynul bez zbytečných průtahů a popisů, konec jsem nečekala a celkově mi kniha nějaké poselství dala. Mohu doporučit na dlouhé zimní večery.
Byla to má první od Hrabala. Očekávala jsem ledacos, ale tohle ne. Celou dobu jsem přemýšlela, jaký má dílo smysl. Nelíbily se mi sexuální scény a vulgarismy. Nezaujal mě autorův styl, kdy se prolínaly dvě dějové linie. Linie současná mi připadala prvoplánová. Možná teď vypadám, že nedokážu ocenit toto dílo, tomu tak ale není. Chápu, že nějakou hodnotu má, ale pro mě ne.
Lze George Orwella považovat za genia? Samozřejmě! Přečtení tohoto díla mě utvrdilo v tom, co jsem již delší dobu tušila. Po dočtení poslední stránky mi doslova spadla brada. Jak je možné, že měl už tehdy pravdu? Jak je možné, že ten totalitní systém popsal tak výstižně, a přesto tajemně? Jak jen mohl vědět?
Tyrolské elegie - satirický skvost!
Král Lávra - další satirický mastepiece!
Křest svatého Vladimíra - určitě má myšlenku, nicméně mě moc nezaujal.
Freddie je prostě a jednoduše legenda, komplikovaná osobnost a bohém v jednom. Já ho nesmírně obdivuji a nepřála bych si nic víc, než být na koncertě Queen...
Každá kniha, která o Freddiem vyšla mě zajímá, nyní se dostala na řadu tato od Jima Huttona. Tolik zajímavých detailů, mé srdce jen plesalo. Zklamal mě pouze konec, kdy mi připadalo, že Jim na sebe zbytečně moc upoutal pozornost a upozadil Freddieho.
Uf, tak jsem se dobrala zdárného konce... Stephenie mám moc ráda, Twilight ságu jsem přečetla jedním dechem, ale Specialistka mi nějak ne a ne přilnout k srdci. Kniha mi připadala zdlouhavá a komplikovaná, takže když mi myšlenky odběhly trochu někam jinam, ztrácela jsem se v ději a musela jsem vzpomínat, co se vlastně událo... Hodnotím tak půl na půl, takže je to čistě na každém, na kterou stranu se přikloní. Já knihu beru neutrálně.
Mnohem lepší než první díl! Nezvyklé vraždy a ještě nezvyklejší vrah, to se Marsonsové povedlo.
Nevím proč, ale Martinova poslední sezóna mě odrovnala. Ač jsem zarytou fanynkou jeho největšího rivala Johannese Bø, kniha mi i tak velmi imponovala a velmi mě bavily pasáže, kdy Martin popisoval své psychické rozpoložení a "boj" s Johannesem.
Ano, asi jste si správně všimli, že mé hodnocení je velmi subjektivní a emočně zabarveno, takže pokud je biatlon sport, který v zimě krauluje vašim televizím, směle do čtení. Pokud však s biatlonem úplně ztotožněni nejste, asi by vás kniha nudila.
Tak jsem si našla novou sérii...ovšem první díl mě bohužel neohromil. Nicméně si mě získala Kim, zajímá mě její osud, to jak se bude dál vyvíjet a vyšetřovat. Takže i přestože dej první knihy nebyl úplně podle mých představ kvalitního thrilleru či detektivky, v sérii i nadále vytrvám.
Tak tohle jsem opravdu nečekala! Byla jsem zvědavá, s čím autor vyrukuje v posledním dílu série, aby ji krásně a grandiózně ukončil...
Bryndza mě ani jedním dílem nezklamal, celou sérii jsem četla v originále a rozhodně i to mohu doporučit.
Takže pokud ještě váháte, zdali číst či nečíst, tak správně je první volba. :)