VasnivaCtenarka
komentáře u knih
Dívka pod hladinou
Andrew Mayne
V této sérii nám Andrew přiblíží svět potápění. Velká část knihy se odehrává pod hladinou, takže o napětí a u někoho možná i klaustrofobních pocitů nebude nouze. Osobně bych řekla, že i tato knižní série se nese ve stejném duchu jako série Naturalista – mám na mysli co se odborných detailů týče. Ale já mám tohle ráda, protože mi to přijde jako příjemné oživení.
Tempo tohoto příběhu bylo velmi příjemné. Občas jsem cítila i jemné napětí, když jsem doufala, že unikne vrahům… nebo aby vyplavala na hladinu dříve, než ztratí vědomí. Odhalit tak velký drogový kartel, do kterého jsou postaveni i opravdu velmi vysocí pohlaváři – to není jen tak! Je tolik lidí, kterých se to týká a kteří ji jdou po krku…. opatrnosti není nikdy dosti! A Sloan by se tím měla opravdu řídit!
Při poslechu této audioknihy, kterou vydal Témbr, nám dělala společnost Barbora Kodetová. Její hlas má moc hezké zabarvení, ale musím přiznat, že jakmile svůj hlas propůjčila mužské postavě, tak mi to občas trhlo ušima. Ale i tak oceňuji její vypravěčský um.
Budete-li mít tedy někdy chuť si poslechnout zajímavý a snad i nevšední podvodní thriller, Dívka pod hladinou může být tou správnou volbou.
Bez naděje
Colleen Hoover
Autorka Colleen Hoover se velmi často ve svých příbězích dotýká opravdu citlivých témat a v tomto příběhu tomu není jinak. Závěr této (audio)knihy byl velmi emotivní, jak už jsme u Colleen zvyklí. Začátek mi však oproti tomu přišel poněkud táhlý a stále se dokola opakující. V jedné chvíli jsem se při poslechu dokonce sama sebe ptala, co se to s tou Colleen stalo?! Ale vydržela jsem a od cca druhé poloviny asi (nevím přesně, protože jsem poslouchala a poslouchala a poslouchala) se to začalo rozjíždět a vygradovalo to tak, že byl až zázrak, jak se se všemi události hrdinové popasovali, protože stát se to všechno mé maličkosti, skončím na psychiatrii.
A co musím ocenit úplně maximálně u této audioknihy, je hlas Veroniky Khek Kubařové!
Velké sny
Sarah Lark (p)
Sarah Larkové se povedlo nádherně přiblížit nám období 1. světové války i po ní. Lidé tehdy bojovali o přežití den co den, trpěli nejistotou z budoucnosti, z následujících dní. Trpěli hlady a nebýt černého trhu, nejspíše by neměli ani na chleba. Autorka nám předložila krásně promyšlený a uvěřitelný příběh, který sice není skutečný, ale je zasazen do skutečných událostí a inspirován skutečnými lidmi.
Tempo knihy bylo tak akorát. Žádná hluchá místa, ale žádná extrémní rychlost, která by byla rušivá. Ne ne ne – tempo bylo příjemné a každá situace v příběhu byla tak akorát dlouhá, aby nás kniha nenudila a aby nebyla zbytečně natažená.
Podíváme-li se na hlavní postavy, tak ty nám autorka vylíčila velmi dobře. Nellie byla dívka odvážná, svéhlavá, zaměřená na řešení problémů, zatímco Phipps byl takový mírný chlapeček, kterému opravdu velmi dlouho trvalo, než se svému otci vzepřel. Z nějakého důvodu jsem si však k žádné z postav nevytvořila příliš blízký vztah. Nemohu říci, že by byli nesympatičtí – to neee… ale přesto jsem si k nim ten vztah nevytvořila. V příběhu se vedle Nellie a Phippse objevuje také Maria – autistická dívka a byla jsem překvapená, jak autorka pěkně vykreslila její život. Myslím s ohledem na onen autismus.
Nic negativního jsem na knize neshledala. Snad jen mě mrzela ta absence vzahu mezi mnou a hrdiny. Ale to se domnívám, že není autorčina chyba, že to jen mé momentální psychické rozpoležení znemožnilo ten vztah plně vybudovat a prožít s nimi příběh naplno.
V každém případě se budu moc těšit na další díl této knižní série, protože mě zajímají osudy všech hrdinů. Jsem zvědavá, jak se jim bude dařit. A myslím, že je čekají ještě perné chvilky. Snad je všichni ustojí bez velkých šrámů.
Knihu mohu tedy jednoznačně doporučit.
Šedý muž
Mark Greaney
AUDIOKNIHA:
Ooooo... tak tohle byla zase jízda! Skvělé to bylo! Mělo to spád, pořád se něco dělo a interpretace pana Stránského byla bezchybná. Jako vždy!
Ukradené životy
Patricia Gibney
AUDIOKNIHA:
Oooo... tak to se také povedlo, stejně jako první díl - Andělé smrti.
Před přečtením (poslechem) doporučuji přečíst (poslechnout) první díl.
Autorka má opravdu talent vymyslet skvělé zápletky - temné.
Ke knize jsem napsala recenzi, kterou si můžete přečíst na www.vasnivactenarka.cz , ale přesto zde musím napsat, že pevně doufám, že další díly už nebudou mít takový dopad na děti od Lottie. Už je fakt čas na to, aby se Lottie a celá její famílie postavila na nohy! :D
Ale jinak opravdu moc povedené! Doporučuji
V bouři
Kathryn Taylor
V bouři je plynulým pokračováním Stop minulosti. Oba díly na sebe velmi úzce navazují, proto nedoporučuji číst jeden díl bez druhého a opačně.
Při čtení jsem byla velmi potěšena, že se autorce Kathryn Taylor povedlo příběhu udržet stejně vysokou úroveň, kterou měl první díl. Tempo pokračovalo stejně svižně.
Druhý díl začíná ve stejném momentu, ve kterém ten první díl končí.
Stopy minulosti
Kathryn Taylor
Stopy minulosti - příjemné čtení, ve kterém vás autorka velmi barvitě přenese do slunného Irska. Za mne velmi povedený příběh, s příjemným tempem, s velmi dobře promyšlenou zápletkou. UPOZORNĚNÍ: MĚJTE NACHYSTANÝ DRUHÝ DÍL TÉTO SÉRIE! BEZ DRUHÉHO DÍLU PO RUCE KNIHU NEČTĚTE. Ale vážně....
Více v recenzi na www.vasnivactenarka.cz
Jarní oběť
Anders de la Motte
Jarní oběť - závěrečný díl knižní série Roční období, mi přišel z celé série nejslabší. To tempo bylo tak táhlé, líné a pomalé, že jsem měla co dělat. Přesto však musím napsat, že Anders píše čtivě a barvitě.
Andělé smrti
Patricia Gibney
Andělé smrti, které jsem si poslechla jako audioknihu, slibují opravdu výjimečně kvalitní posluchačský zážitek. Musím uznat, že tento první díl knižní série Inspektorka Lottie Parkerová je mimořádně povedený. Ať už co se týče samotného příběhu a jeho propracování a promyšleností, tak i co do vyprávění Lukáše Hlavici, který této audioknize propůjčil svůj hlas.
Vlak do Paříže
Lorraine Brown
Velmi se mi líbí, jak autorka Lorraine Brown popisuje Paříž. Je znát, že všechna ta místa, která v knize zmínila, nejspíše opravdu navštívila. Krásně popsala v celé knize jeden jediný den v Paříži.
Vlak do Paříže je celkem jednoduchá kniha, ale moc hezky promyšlená a naplánovaná tak, že je naprosto uvěřitelná. Zpočátku jsem měla k oběma hrdinům trošku negativní postoj – oba byli na sebe celkem nepříjemní a kousaví, ale čím déle spolu trávili čas a čím více se poznávali, tím více jsem je poznávala i já a na konci jsem je už oba měla ráda.
A to jejich loučení?! Bylo mi z toho smutno… tak smutno!
Tempo v knize bylo přirozené a příjemně rychlé. Pořád se něco dělo, pořád někde byli a pořád se spolu bavili. Hluchá místa jsem tam nezaznamenala, což bylo také velmi příjemné. Děj tedy utíkal a než jste se nadáli, měli jste přečtenou půlku knihy.
Tahle kniha je opravdu takové příjemné letní počtení k vodě, k moři a na dovolenou. Je to nenáročné a odpočinkové čtení, které se vám určitě bude líbit. Je to milé a laskavé. Samozřejmě i předvídatelné, ale to vůbec nevadí. I tak si knihu užijete.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Milovníci Shari Lapeny mne budou asi nenávidět, ale za mne to byla typická Lapenovská průměrnost.
Pohrávání si se čtenářem nemůžu Shari upřít. Nepříliš šťastná rodina by mohla být opravdu skvělým kandidátem na úžasnou knihu, kdyby si Shari uměla více pohrát s propracovaností příběhu a s popisem. U každé její knihy mám dojem, že je vše příliš stručné, příliš jednoduché. Shari umí vymyslet krásnou zápletku ála Agatha Christie, ale v každé její knize, a u Nepříliš šťastné rodiny to nebylo jinak, mi chybí barvitější popis událostí, osob, charakterů atp.
Italské léto
Jennifer Probst
(SPOILER) Italské léto je velmi, velmi oddechová a odpočinková kniha. Jennifer Probst nám dává jasně najevo, že Itálii skutečně dobře zná, že ji sama navštívila. Já osobně Itálii miluji také, takže mi tohle cestopisné pojetí vyhovovalo.
Tempo knihy mi přišlo poměrně líné. Rozjezd byl velmi, velmi pozvolný a vlastně i ve druhé polovině knihy mi chybělo něco, co by děj oživilo, co by všechny tři ženy semklo… Jejich vzájemná nesouhra nás provázela téměř celým příběhem, až teprve ke konci knihy si začaly ženy urovnávat své priority. Na jednu stranu mne to snad až trošku nudilo, ale na druhou stranu ten postupný, pozvolný a snad až plíživý vývoj vztahů byl i uvěřitelný, protože všichni víme, že tohle uvědomění v reálném životě přichází stejně tak plíživě (pokud se nám nestane něco náhlého, nepříjemného, co nás snad až paralyzuje ve svém počátku a způsobí následně náhlé změny). Do teď nevím přesně, jaký mám k tomu zaujmout názor.
Na knize se mi však líbí to, že každá kapitola je nám podávána z pohledu jedné ze tří žen. Díky tomu tak máme možnost proniknout do přemýšlení všech tří žen. Poznat tak jejich uvažování, jejich logiku, jejich starosti a to, proč jsou jejich vzájemné vztahy tak napjaté. Je mezi nimi tolik nevyřčeného! A každou z nich to hlodá, vnitřně ničí a narušuje vztahy nejen k ostatním, ale i k sobě samotné.
Pokud vám nebude vadit línější tempo knihy bez nějakých velkých zvratů, pak by se vám kniha mohla líbit. Na konci jsem měla trošičku oči zalité slzami, to ano… ale to přišlo opravdu až k samotnému konci příběhu, jinak mi příběh přišel tak nějak pořád na stejné vlně. Možná 2/3 knihy se prakticky nic moc nedělo, kromě toho, že navštěvovaly různá místa a seznamovaly se s lidmi. Jsou to právě tito lidé, kteří začínají pozvolna měnit jejich vztahy a životní priority.
Z knihy si odnáším smíšené pocity. Na jednu stranu se mi ten přerod hrdinek líbí, na druhou stranu to mohlo probíhat rychleji a tempo knihy by mohlo být svižnější. Přesto má kniha výborné hodnocení, takže určitě doporučuji si udělat na knihu vlastní názor.
Francouzská lekce
Natasha Boyd
Tasha Boyd vystudovala psychologii, ale vedle toho všeho je populární autorka historických románů a moderních romancí. Francouzská lekce je však první kniha, která obohatila český knižní svět. A musím uznat, že touto knihou nasadila autorka laťku celkem vysoko.
Na to, že se jedná o romantiku, má tato kniha poměrně dost stran – 472. Ale nemusíte se obávat – děj není nijak natažený, hluchá místa kniha taky nemá.
Nevím, jestli za to může psychologické vzdělání autorky, ale vykreslení postav, jejich povah a jejich myšlenkových pochodů, bylo tak uvěřitelné, že si vás prostě získají. Všichni. Jak Josie, tak Xavier a jeho malá Dauphine. Sympatická je i celá posádka na jachtě.
Autorce to prostě píše skvěle, její umění popsat nejen charaktery, ale i prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je opravdu úžasný. Jakmile se během prvních stránek do příběhu začtete, nebudete chtít knihu odložit. Nikdy! Já osobně jsem tuhle knihu měla přečtenou za dva dny. A jakmile na mne přítel promluvil, vraždila jsem ho svým pohledem za to troufalé vyrušení ze světa Josie a Xaviera!
Děj byl samozřejmě krapet předvídatelný, ale to vůbec ničemu nevadilo. A jak to mezi nimi krásně jiskřilo! Ach…..
Málokdy se mi stává, že je mi opravdu líto, že se příběh chýlí ke konci. Ale tohle mne opravdu mrzelo, že jsem si tohoto příběhu mohla užívat pouhé dva dny… dva celé krásné dny.
Kniha vás pobaví, zahřeje, některé možná i vzruší…ale myslím, že každá romantická duše si čtení tohoto knižního skvostu užije. Knihu mohu na tisíc procent doporučit.
Za mne musím napsat, že to byla zatím na nejkrásnější romantická knížka letošního léta!
Nevěsta z kláštera
Manuela Schörghofer
Od Nevěsty z kláštera jsem neměla velká očekávání. Věřila jsem, že to bude oddechová romantika s tajemnou příměsí středověkých kulis a detektivní zápletkou. Této víře kniha beze zbytku dostála.
Pokud máte rádi detektivky o Oldřichovi z Chlumu z pera Vlastimila Vondrušky, tak vás Schörghoferová potěší.
Cítím, že v Nevěstě z kláštera se snoubí Vlastimil Vondruška s Rosamund Pilcherovou. Autorka se, oproti Vondruškovi, soustředí i na vnitřní vývoj postav a posuny ve vztazích.
Příběh je rozdělen do tří částí a odehrává se od května 1226 do května 1232. V názvu některých kapitol se proto nachází časové upřesnění (červen 1228, září – listopad 1230), když vyprávění poskočí o nějaký ten čas kupředu. V zájmu srozumitelnosti je to dobrý nápad.
Plusem pro mě bylo na začátku knihy vysvětlení pojmů z klášterního jazyka.
Příběh Nevěsty je čistě oddechový.
Bublinky štěstí
Helen Fripp
Helen Frippová při psaní knihy Bublinky štěstí využívala řadu odborných zdrojů, aby se její příběh co nejvíce přiblížil skutečnosti. Nutno ale dodat, že kniha je pouze inspirovaná její životní cestou, není to biografická literatura.
Musím přiznat, že kniha mne velmi mile překvapila. Teprve nyní, při psaní této recenze, si začínám uvědomovat ten úžasný příběh jedné ženy a domnívám se, že by z této knihy mohl být krásný film. Nicole si zaslouží náš obdiv a jsem nesmírně ráda, že si dal někdo tu práci a poukázal na její příběh.
Přestože jsem od knihy neměla žádné velké očekávání, musím přiznat, že mne její příběh oslovil a velmi mile překvapil. Nesmírně oceňuji připravenost autorky a její rešerše, díky kterým dokázala politickou situaci té doby krásně zakomponovat do samotného příběhu, čímž se stal příběh uvěřitelným a “barevnějším”. Možná bych ocenila, ale to je jen už taková má marnivost, kdyby v knize byly ilustrace, které by podtrhly tu francouzskou atmosféru. Stačilo by jen pár…pro zajímavost, pro podporu představivosti.
Mile mne překvapila také promyšlenost děje. Autorka nás ve svém příběhu zavedla nejen na vinice oblasti Champagne, ale podívali jsme se také na skok do Paříže, vydali jsme se s vínem k carskému dvoru atp. Příběh nám skutečně přiblížil dobu, kdy světu bylo ouvej.
Tempo knihy bylo přiměřeně rychlé. Žádná hluchá místa, která by vás nudila, se v knize neobjevují. Vše hezky plyne, vše na sebe krásně navazuje a v ději se neztrácíte. Neztrácíte se ani v postavách a při čtení jsem nezaznamenala nic, co by nějakým způsobem narušilo požitek ze čtení. Rozhodně ke čtení doporučuji otevřít si lahvinku šampaňského… a vnímat jeho šumění…
Knize prakticky nemám co vytknout. Po dočtení jsem si říkala, že je to příběh, který neurazí a ani nenadchne. Musela jsem to nechat takříkajíc “sednout”, a teprve nyní, s mírným odstupem, jsem schopna tento příběh plnohodnotně docenit.
Helen Frippová odvedla krásnou práci a pokud máte rádi zajímavé příběhy inspirované skutečností, rozhodně vám tuhle knihu doporučuji k přečtení. Myslím, že tato kniha krásně osvěží v letních dnech.
Volající
Jonathan Dylan Barker
Musím přiznat, že tempo knihy bylo výborné. Už od první stránky vás autor svým stylem vtáhl do příběhu a nepustil. Dále musím přiznat, že mě o chlup více bavila první půlka knihy, kdy nás ještě autor nechal tápat nad tím, co je Bernie zač. V polovině příběhu vše autor objasnil a začala teprve ta pořádná “honička” za Berniem.
Kapitoly byly celkem krátké, takže člověk měl pocit, že to hezky “odsejpá”. A co miluji u Barkera je to, jak ty kapitoly zakončí. Vždy tak, že máte potřebu číst dál… Vždycky je zakončí způsobem, který vám na vteřinku vyrazí dech a zůstane prázdnota – prostor pro myšlenku, šok… a to je to, co vás donutí okamžitě začít číst další kapitolu, abyste si své myšlenky potvrdili nebo vyvrátili.
J. D. Barker je mistrem v popisu prostředí a událostí. Všechno umí popsat tak dokonale, že se vám při čtení odehrává v mysli a před očima film. Tohle mám na jeho knihách moc ráda. Nejenže vás vtáhne do děje hned od prvního odstavce, on si k tomu všemu pohrává s vaší představivostí.
Popis charakterů osob se Barkerovi taky vydařil. Jordan je…. prostě Jordan. Drsná žena, kariéristka, která udělá pro svůj úspěch snad cokoliv. Je to žena, která je citlivá, avšak aby uspěla, musí jít někdy city stranou. A Bernie? Nešťastník, který má potřebu pomsty. Oběma budete dokonale rozumět. I když je Bernie vyšinutý a bezcitný, tak víte, že ve skutečnosti je jen extrémně zraněný…a pomstychtivý. A své pomstě chce dostát za každou cenu.
J. D. Barker je zkrátka výborný autor a i když tahle kniha nedosahuje stejné úrovně jakou mají knihy ze série Sam Porter, rozhodně vám tuto knihu mohu doporučit. Budete velmi mile překvapeni.
Dopis slečny Sophie
Suzanne Allain
Dopis slečny Sophie je útlá knížka, kterou máte přečtenou za jedno odpoledne. Celý příběh autorka Suzanne Allain zvládla vměstnat do 197 stran a 18 kapitol.
Pokud milujete historické romány, které se točí kolem tanečků, zásnub a přetvářky, pak budete z knihy nadšeni. Žádné velké zvraty však v knize nečekejte. Největším zvratem s nadsázkou je to, když si mladá dáma nestihne správně poupravit šaty před usednutím na houpačku.
Příběh jako takový mi přišel zvláštní. Pořád se tam něco řešilo, i když se vlastně téměř nic nedělo – prostě život smetánky. Já bych ocenila více dobové “akce”. Nějaký opravdu velký skandál, který vás chytne za rozum i za srdce.
Pro některé čtenáře může být tento příběh snad až nudným, ale na druhou stranu ta doba taková prostě byla. A autorka, známá nejen pro své spisovatelské dovednosti, ale také pro svou tvorbu scénářů, nám tuto dobu celkem pravdivě přiblížila.
Osobně bych ocenila hlubší ponoření do prožívání jednotlivých hrdinů. Něco, a nedokážu přesně definovat co, mi v knize scházelo. Nevím, jestli je to právě ona “akce”, nebo větší hloubka zápletky.
Domnívám se, že na tuto knihu si musí udělat každý názor sám. Pro někoho tato kniha bude příjemným pohlazením po duši, a pro jiné, náročnější čtenáře, může být tato kniha tzv. slabším kouskem.
Přesto mohu knihu doporučit všem romantickým duším.
Sestry z vinice
JoAnn Ross
Co mne velice mile na této knize překvapilo byl styl, jakým knihu JoAnn napsala. Bylo v něm cítit cosi vřelého, laskavého. Zkrátka vás to hned od začátku hladilo po duši a vy jste jen tak četli a četli a nechávali se překvapovat tím, co vám příběh přinese.
Pravdou je, že jsem od knihy čekala ledacos… ale rozhodně ne částečný nádech 2. světové války, když babička vzpomínala na své mládí. Neříkám, že to bylo špatně, bavilo mne číst o tom, jak odvážná babička byla, nicméně v kontextu tohoto příběhu mi to přišlo trošku … jako by autorka nevěděla kam s příběhem, tak se upnula ke vzpomínkám babičky, které vnučky tolik zajímaly. Jako by dějová linka sester šla částečně do pozadí a najednou se tady vyjevilo něco nového a většího. Bylo to zajímavé, avšak krapet přebíjející osudy sester. Domnívám se, že tohle “oživení” přesáhlo v konečném důsledku samotný příběh sester. Ale i přesto musím napsat, že se mi to líbilo a vlastně mi to vůbec nevadilo.
Pozitivně musím ohodnotit také promyšlenost děje a to jak osudů sester, tak i babičky a jejího mládí. Díky tomu všemu a krásnému popisu okolí i charakterů osob se na chvíli ztratíte z reality a přesunete se do Oregonu, na úžasnou vinici, která je ovlivněna Francií do každičkého detailu. Dokonce občas zapomenete, že se nacházíte v USA.
Tato kniha je opravdu laskavá, milá a nenáročná. To však není vůbec na škodu, protože občas je fajn si přečíst něco, u čeho jednoduše vypnete a necháte se tím pohltit.
Knihu tedy mohu vřele doporučit.
Jestli to řekneš...
Gregg Olsen
(SPOILER) Jestli to řekneš… z pera Gregga Olsena je kniha napsaná dle skutečné události a poukazuje na život tří dcer Michell Knotek, které byly systematicky a bezcitně týrané. Stejně tak byly skvědky toho, jak jejich matka utýrala k smrti další dvě osoby a zabila jejich bratrance.
Příběh poukazuje na děsivost choré mysli a snadnou zamanipulovatelsnost lidí, jež se staly obětí Shelly. Je to krutý, hrůzný a pravdivý příběh, při kterém budete nevěřícně kroutit hlavou nad zaslepeností okolí, na mlčenlivostí obětí a nad krutostí Shelly. Je to příběh, který se vám vryje pod kůži. Je to děsivě fascinující, když máte příležitost nahlédnout do rodiny s takto narušenou osobností.
Gregg Olsen při psaní své knihy čerpá z policejních záznamů a rovněž také z rozhovorů tří dcer Michell Knotekové a jejího manžela Davea, který se podílel na likvidaci těl a vraždě jejího synovce. Díky otevřeným rozhovorům a záznamům z výslechu tak dostáváme realistický záznam všeho, čím si musela Nikki, Sami a Tori projít v průběhu svého dětství a dospívání. Jejich dětství nebylo ani trošku příjemné. Bylo plné strachu, bolesti a ponížení, přestože jsou z těchto dětí dnes již dospělé ženy, které při slově “maminka” trnou hrůzou a vybavují se jim děsivé vzpomínky.
Máte-li rádi příběhy plné násilí, pak je toto ideální kniha pro vás. Při vědomí, že se to skutečně stalo, že to není smyšlený příběh, kterých je všude okolo spousty, nabývá kniha zcela jiných rozměrů. Kam se hrabou ty smyšlené horory, kdy se nás autor snaží šokovat svou krutostí! To, co provedla Shelly, je zkrátka nevymyslitelné. Chorá mysl je chorá mysl.
Velkým kladem této knihy pro mě bylo naprosto přímá a bez jakýchkoliv obalů vykreslená hrůzost toho, čím si musely dcery a oběti projít. Předem upozorňuji, že slabším povahám s vyvinutou představivostí nemusí kniha dělat dobře. Vše je prostě prezentováno tak, jak se to dělo.
V každé knize hodnotím promyšlenost děje. Tady asi není co hodnotit. Prostě sám život tuto promyšlenost vytvořil, autor ji jen čtivě přenesl na papír.
Tempo knihy bylo celkem příjemné, přesto jsem si párkrát v průběhu čtení říkala, že je to pořád dokola a dokola. V jeden moment jsem si dokonce říkala, že už by to chtělo ten příběh nějak posunout. Což se zakrátko naštěstí stalo. Abych byla upřímná, zde si nejsem jistá, jestli kvůli tomu neubrat knize jednu hvězdičku. Ale pokud je to záznam reality – pak to prostě nešlo urychlit. Prostě se to tak stalo – ať se to čtenáři líbí nebo ne.
Kniha byla rozdělená do 7 částí a 85 kapitol. Stejně tak kniha byla doplněná o prolog, epilog, doslov a poděkování. Jsem velmi ráda, že v knize také bylo dáno slovo forenzní psycholožce, která nám přiblížila to, s čím se oběti a děti sériových vrahů musí potýkat i poté, co jsou z tohoto kolotoče venku.
Přemýšlím, komu bych knihu doporučila. Možná všem, které zajímají reálné životy. Možná i těm, kteří se vyžívají v hororech a thrillerech. Pokud jste však ten typ lidí, který nesnese číst o ubližování na dětech, pak vám doporučuji se knize vyhnout. Pro někoho to může být skutečně silné kafe…
Královna šťastných katastrof
Dylan Newton
Je to takové milé letní čtení. Typická romantika, která neurazí, ale že by nadchla, to také nemohu říct. Ale je to odlehčení čtení, které vás bude bavit. Myslím, že příběh jako takový je vtipný, ale nečekejte žádné extrémně promyšlené zvraty. Příběh se odehrává, občas tam je nějaká ta komplikace, občas se usmějete a občas se vám rozbuší srdce, milé dámy. Ale pozor, příběh nabízí romantickou zápletku, nikoliv erotickou, takže pokud jste zvyklé na peprnější literaturu, tak zde vás musím upozornit, že zde najdete opravdu pouze a jen romantiku… s jednou peprnější scénou.
Hlavní hrdinové jsou celkem hezky vykreslení. Kate i Drakea budete milovat. Jsou to milí lidé, žádní morousové, se srdcem na pravém místě a celou dobu při čtení si budete říkat… “Tak kdy se už ti dva konečně políbí?” Budete si muset chvilku počkat, než se ti dva osmělí. Ale osmělí se, nebojte se
I samotné prostředí i situace uměla autorka moc hezky popsat. Zkrátka jste před očima viděli, jak se Kate šplhá po Drakeovi jako “pitomá koala po eukalyptusu”, jak se sama Kate vyjádřila.
Kniha má 23 kapitol a jeden Epilog, který krásně dokončí celý jejich příběh.
Kniha je to tedy nenáročná, spíše taková uvolněná, na pohodičku. Já jsem ji přečetla za dva dny a bylo to milé. Obecně bych ale řekla, že je to spíše pro méně náročné čtenáře, kteří hledají něco laskavého a nebudou od toho očekávat velké zvraty, velké vzrušení apt. Je to prostě jen další milý příběh, u kterého se tu a tam usmějete.