VasnivaCtenarka
komentáře u knih
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
S Čajovnou v Tokiu se budete mít možnost se přenést do této zajímavé, okouzlující části Země a okusit nejen nějaké ty asijské dobroty, ale poznat také trošičku z místní mentality a kultury.
Za sebe mohu říci, že se mi Čajovna v Tokiu zatím líbila asi nejvíce ze všech dílů Romantických útěků. To prostředí mi přišlo kouzelné a také vřelost japonské rodiny mne tak nějak hřála příjemně u srdce. Hlavního hrdinu jsem někdy měla sto chutí zadupat do země, ale nakonec si mě i přesto získal. A Fiona byla taky fajn.
Na této audioknize se mi velmi líbil popis prostředí a právě japonské vřelosti. Jakmile Fionu přijali mezi sebe, udělali by pro ní všechno na světě – samozřejmě v japonském duchu.
Tempo mi přišlo trošku línější, ale jelikož jsem tento příběh poslouchala a na hlas Veroniky Lazorčákové jsem si už zvykla z předchozích dílů, tak musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Zkrátka mě to bavilo!
Horké vafle a ledové koupele
Karin Härjegard
Horké vafle a ledové koupele - nádherná obálka, která láká k přečtení. Úplně z ní sálá pohoda a příjemná atmosféra s příslibem moc hezkého příběhu. Velká očekávání však, bohužel, nebyla naplněná.
Ano, kniha ukazovala, jak jedna zhrzená žena nalézá zpět sebe samu a pro některé čtenáře může mít kniha hluboký přesah, ale na můj vkus se děj vlastně stále točil pořád dokola a i to nalézání jejího já mi přišlo ne příliš dobře zpracované. Kniha podle mě měla ohromný potenciál, který však nevyužila.
Prakticky se v knize nic moc nedělo a nebýt velmi milého horského prostředí, tak bych na knize neshledala nic zajímavého.
Je mi to líto, ale tuhle knihu hodnotím opravdu průměrně. Nenabízí příběh, ze kterého bych byla nadšená, ale ani příběh, který by byl nečitelný. Prostě průměr. Nenadchne, neurazí.
Šeptající mrtví
Darcy Coates
Milovníci Darcy Coates mne teď nebudou mít rádi, protože tohle se, dle mého názoru, opravdu nepovedlo. A přitom to má tak úžasný potenciál!
Darcy Coates je pro mnohé „mistryní“ hororů a jelikož jsem nečetla ani zdaleka všechny její knihy, neodvažuji se snad napřímo napsat, že do mistryně hororů má velmi, velmi daleko. Ovšem to, co jsem od ní zatím četla, mi hororové nepřišlo ani náznakem. Tedy až na poslech audioknihy Kořist, která byla opravdu velmi, velmi povedená.
Ovšem tento její duchařský příběh byl spíše …. humorný, trapný, neuvěřitelný a hlavně, hlavně mi to přišlo, jako by to psala nějaká šestnáctiletá slečna kdesi na koleni v rychlosti před školou, než ji zazvoní zvonek a ona bude muset spěchat na hodinu třeba biologie.
V každé recenzi by měly zaznít nějaké kladné stránky knihy. No, tak já jsem tentokrát opravdu nic kladného na knize nenašla. Možná má zajímavou obálku?
Promyšlenost děje mi přišla ještě možná celkem ucházející, ale PROČ to autorka nepropracovala do mnohem větší hloubky, aby se celý příběh odehrával jako z rychlíku? Proč si nedala více záležet? Proč to zpracování bylo natolik povrchní?! Proč?! Taková škoda! Takový nevyužitý potenciál!
Vztah k hrdinům jsem neměla žádný. Popis osob a prostředí byl velmi chudý.
Nebudu tuto negativní recenzi protahovat – zkrátka se mi to nelíbilo. Myslím, že kdyby autorka dala knize a příběhu více péče, mohlo z toho vzejít něco moc hezkého. Ale tohle se prostě nepovedlo.
Knihkupec v Kábulu
Åsne Seierstad
Všichni víme, že islámský svět je oproti tomu křesťanskému zcela jiný. Diametrálně odlišný. Víme, že mají Korán, že se modlí několikrát za den, že ženy tam mají zcela jiná práva a postavení než ženy v Evropě. Všichni tak nějak tušíme, že život tam je pro nás, Evropany (a Evropanky obzvlášť) snad až nepředstavitelný. O to více obdivuji autorku Åsne Seierstad, že opustila svou komfortní zónu, oblékla se do burky a žila po nějaký čas v jedné afghánské rodině, aby nám mohla předat své zkušenosti, které tam získala. Věřím, že i pro ni to mnohdy muselo být náročné a nejspíše i nebezpečné.
Ale nyní k audioknize Knihkupec z Kábulu. Jak jsem napsala výše, autorka se seznámila při svém pracovním pobytu v Afghánistánu s knihkupcem a po krátké době, když se začali přátelit, jej poprosila, zda by mohla o jeho rodině napsat pravdivou knihu. Knihkupec souhlasil a tak dostala Åsne příležitost bydlet s knihkupcem a jeho rodinou pod jednou střechou a být svědkem jejich společného soužití. Je to audiokniha, která nám ukáže, jak se v Afghánistánu běžně žije. Poukazuje na každodenní problémy v jedné rodině i na způsoby, jak je rodina řeší. Kniha nabízí naprosto geniální vhled do jejich mentality a kultury, který nám, křesťanům, bývá většinou neznámý. Zcela nezaujatě a bez jakéhokoliv hodnocení nám autorka předává to, čím tam byla svědkem. Tuto nestrannost velmi obdivuji.
Autorka brilantně popisovala nejen osoby samotné, se kterými se setkala, ale také prostředí, ve kterém žila. Při poslechu se tak ocitnete v rodině knihkupce vy a budou se právě vás dotýkat jejich životní starosti i radosti. Život tam není ani zdaleka tak snadný, jako je u nás a ještě více smutné je, když si uvědomíme, že dříve tam byly jejich „zvyky“ velmi uvolněné a velmi podobné těm našim. Ale o tom se blíže dozvíte při poslechu, kde autorka vysvětluje také politickou minulost Afghánistánu.
Při poslechu jsem velmi vnímala, že autorka je novinářkou se vším všudy. Její příběh byl zcela věcný, bez jakýchkoliv příkras. Zkrátka reportážní kniha, která nás zavede do cizího prostředí. Na jednu stranu to bylo o to více zajímavé, surové, na druhou stranu mi v poslechu něco chybělo. Ale to chybějící „něco“ mi nijak nenarušilo konečný dojem z poslechu, který je velmi, velmi dobrý.
Celým příběhem nás provází skvělá Barbora Goldmannová, kterou již znám z poslechu audioknihy Jeden z nás: Příběh o Norsku. Její hlas mám moc ráda. Audiokniha není příliš dlouhá – má pouhých 8 hodin a 55 minut a když se zaposloucháte, uteče to jako voda!
Zlověstné jaro
Agatha Christie
Povídky v knize byly poměrně krátké a já si je dopřávala každý večer před usnutím. Některé mne bavily samozřejmě více, jiné méně, u některých jsem vraha odhalila, u některých ne.
Způsob, jakým byly napsány naprosto jednoznačně odpovídá stylu Agathy Christie. Jsou to takové ty poklidné povídky, které hřejí po duši, kde vraždy nejsou příliš krvavé, ale za to krásně promyšlené. Motivy jsou lidské a hlavní hrdinové jsou neskutečně chytří, že nám nezbývá, než před nimi smeknout klobouk. Vůbec nechápu dedukce slečny Marplové. Já si můžu lámat hlavu sebevíc a její vysvětlení mě zkrátka nikdy nenapadne!
Osobně nejsem zrovna povídkový typ. Mám ráda, když je detektivka skutečně dobře propracovaná, promyšlená, když se s hrdiny sžiji. U těch povídek, které jsou kratší, nemám tak úplně čas a prostor si vytvořit k hrdinům vztah. Než se nadáte, je konec. To mi tak úplně na knize nesedlo. Bylo to jako z rychlíku. Děj se rychle rozvinul a ještě rychleji vysvětlil. Kolikrát mi to ani mozek nebyl schopen pobrat.
Ocenila bych, kdyby povídky byly trošku delší. Takhle jsem měla spíše dojem, že si autorka psala náměty na své další knihy a někdo jí je vydal jako povídky. Kdyby je autorka rozvinula, asi bych si čtení užila trošku více. Ale tohle je čistě subjektivní názor někoho, kdo povídkám neholduje. Přesto však knihu hodnotím dobře. Mám ráda tu dobu, ve které příběhy vznikly. Je to takové milé, nenásilné – i když se tam samozřejmě nelítostně vraždí, tráví a krade.
Jestli máte rádi Agathu Christie, určitě vás kniha nezklame. Každá povídka je originální a byla radost je číst, i když bych ocenila jejich detailnější zpracování. Tempo povídek bylo skutečně rychlé, ale jinak to prostě nešlo.
Chata v horách
Ruth Ware (p)
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
Chata v horách od autorky Ruth Ware nabízí příjemnou, velmi dobře propracovanou detektivku, která vás krásně vtáhne ať už si ji budete číst nebo jako já poslouchat.
Zpočátku jsem se trošku ztrácela v postavách, ale po čase si to sedlo a pak už jsem si poslech jen a jen užívala.
Interpretky Tereza Císařová a Zuzana Ščerbová podaly skvělý výkon, ale musím se přiznat, že občas se mi jejich hlasy zdály tak podobné, že jsem ani rozdíl nepoznala. Přesto se obě poslouchaly velmi, velmi dobře. V audioknize jsme mohly slyšet ještě hlas Jakuba Koudely, ale ten se v příběhu vyskytnul jen krátce. Přesto však nezapomenutelně.
Autorka svůj příběh velmi dobře promyslela. To mne opravdu velmi potěšilo. Všechno do sebe tak krásně zapadalo! I vraha jsem si tipla dobře. Ten mi přišel trošku do oka bijící, ale ostatní, kteří se mnou knihu četli/poslouchali si tipovali někoho jiného. Hádání vraha bylo zábavné!
Tento detektivní thriller měl zkrátka skvělou atmosféru! A byl opravdu velmi dobře ukončen – tím mám na mysli, že po dočtení nevisely žádné otázky. Autorka si dala opravdu tu práci, aby vše dotáhla.
Celý poslech trval 11 hodin a 38 minut. Nakladatelství OneHotBook zkrátka umí!
Chatu v horách vám za sebe mohu jednoznačně doporučit!
Šach a mat
Ali Hazelwood
Ali Hazelwood nás obdařila velmi milou teenage romantikou, která vás zahřeje na srdci a pohladí po duši. Čte se to jedna báseň! A že nerozumíte šachům? A ani vás to prostředí neláká?! To vůbec nevadí! I když šachy hrají v příběhu hlavní roli, nemusíte je vůbec znát! Ali nám totiž svět šachů představila velmi příjemně a vplujete do něj raz dva.
Jak to dopadne asi všichni tušíme, ale přesto tento příběh mohu doporučit. Co na knize hodnotím velmi pozitivně – vedle krásného obalu a barevné ořízky (to se fakt moc povedlo), je čtivost. Byla jsem velmi překvapená, jak si mne autorka svým stylem po pár stránkách omotala kolem prstu.
Kapitoly byly příjemně dlouhé a hezky na sebe navazovaly.
Osobnosti hlavních postav (i těch vedlejších) autorka popsala velmi dobře. K hlavní hrdince jsem si vytvořila vztah celkem snadno. Rozuměla jsem jejímu prožívání, ale přesto bych ocenila, kdyby dialogy, které hlavní hrdinka vedla se svými sestrami, byly trošku „laskavější“. Obecně bych ocenila, kdyby snad všechny dialogy byly trošku milejší. Každá postava měla svůj charakter a žádná se mi nezdála tak nějak od přírody vlídná. Nolan se mi snad jako jediný jevil celkem normálně, i když i ten si řešil pár bubáků ze své minulosti. Hodně se mi líbil popis šachového světa. Byl to pro mne zcela nový svět, do kterého jsem mohla alespoň takto nakouknout a poznat, jak to v něm chodí.
Knize prakticky nemám moc co vytknout. Trošku bych snad zmírnila ony „ostré“ dialogy, ale zase chápu, že ty dialogy byly produktem osobností postav. A pokud by se změnily dialogy, musely by se změnit i osobnosti.
Přestože je kniha romantickým příběhem, vězte, že nebyla přeslazená příliš. Romantiky se tak zlehka dotýkala (ale tak příjemně) a erotiky se nedotkla snad vůbec. Takže pokud máte rádi romantické příběhy, ze kterých však nebudete mít cukrovku – pak neváhejte.
Knihu však i přesto mohu vřele doporučit. Bylo to opravdu velmi příjemné čtení, které jsem si užila plnými doušky.
Škola pro německé nevěsty
Aimie K. Runyan
Kniha má kouzelnou obálku, která mne hned nalákala.
Kapitoly v knize jsou poměrně krátké a každá kapitola je z pohledu jiné dívky. Vše se hezky střídá a dějově jejich osudy do sebe krásně zapadají.
Kniha nabízí nevšední válečný příběh se špetkou romantiky a také fanatismu tehdejší doby, nad kterým mnohdy zůstává rozum stát. Knih z doby 2. světové války již bylo napsáno mnoho, ale tento se dotýká problematiky zase z trošku jiného úhlu, což může být „osvěžující“. Přesto však musím napsat, že se mi nezdá, že by příběh něčím vybočoval oproti jiným knihám s touto tématikou.
Tempo knihy bylo velmi příjemné. Nebylo ani pomalé, ani uspěchané. Snad jen ke konci jsem měla dojem, že to bylo trošku moc rychlé a snad i „useknuté“. Po dočtení jsem měla pár otázek a klidně mohla autorka následující osudy hlavních postav více rozebrat. Například linka o Samuelovi (manžel Tilde) mohla být propracovaná o kus lépe.
Vztah k hrdinkám byl veskrze kladný. Tildu i Hannu jsem si zamilovala ihned. Přišly mi velmi lidské, laskavé a milé. Ke Klaře jsem si musela cestičku chvíli hledat, ale nakonec jsem si zamilovala i ji. K vedlejším postavám jsem si také vytvořila vztah – mnohdy velmi, velmi negativní. Tetě a strýčkovi od Hanny jsem nevěřila ani nos mezi očima, jejímu snoubenci bych nejraději vrazila kudlu do zad, Samuel – ten se taky nezachoval zrovna moc hezky a otec od Hanny – ten tomu všemu nasadil korunu. Zkrátka to byla pokřivená doba a charaktery lidí byly mnohdy také pokřivené.
Dlouho jsem přemýšlela, jak mám knihu hodnotit. Nebylo to vůbec špatné, ale …. ten zrychlený konec mne trošku zklamal. Domnívám se, že ten si zasloužil trošku více péče. Ale pokud máte rádi příběhy z 2. světové války, pak neváhejte a knihu si přečtěte. Myslím, že budete spokojení.
Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
33 hodin a 50 minut – tak dlouho bude trvat vaše návštěva Francie a Skotska spolu s Claire a Jamesem. Zamilovali jste si první díl Cizinky? Pak Vážka v jantaru je skvělým pokračováním, který vám mohu jednoznačně doporučit.
Příběh opět nabízí skvělý požitek. Autorka Diana Gabaldon potvrdila, že její spisovatelský um bude těžko překonatelný a nabídla nám nádherný a barvitý příběh, který se poslouchá jedna báseň. Skvěle propracované detaily dodávají příběhu na uvěřitelnosti a věřte, že jim budete držet palce po celou dobu poslechu.
Korunu tomu nasadí hlas Jitky Ježkové, která je zkrátka naprosto nepřekonatelná! Během 33 hodin by člověk čekal, že při poslechu narazí na nějaké to „hluché místo“, ale ne – tady žádné hluché místo nebylo! Ani jedno jediné. Je to opravdu obsáhlý poslech, kde se mísí fantazie, lidská síla, odhodlání, houževnatost, láska a historie. Z toho zkrátka nemohlo vzejít nic jiného, než kouzelné a velkolepé dílo, které si získá všechny.
Brzy již vyjde v audiopodobě také Mořeplavec – další díl série Cizinka. Už si na něj brousím uši
Audioknize nemůžu vytknout vůbec nic. Vůbec nic! Je to zkrátka geniální, zábavné, milé a napínavé. A pokud milujete historii, tak i poučné.
Pán hory
Anders de la Motte
Nebylo to vůbec špatné, ačkoliv musím přiznat, že série Roční období od autora se mi líbila asi o chlup více. Ale i tak to bylo příjemné čtení :)
Světlo nad oceánem
Mary Ellen Taylor
S politováním musím napsat, že mě tato kniha přišla průměrná. Nebyla špatná, to vůbec ne, ale pomalé tempo mne nutilo často přeskakovat řádky.
Dvě dějové linie nebyly špatné. Četla jsem ji před týdnem a věřte nebo ne, už si ani nepamatuji přesně, o čem to bylo. A to se mi u opravdu dobrých knih, které mi sednou, nestává. Proto hodnotím průměrně.
Cizinka
Diana Gabaldon
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
Protože je Cizinka poměrně hrubá kniha, rozhodla jsem se příběh poslouchat. Zpočátku jsem měla problém se do příběhu zaposlouchat. Přišlo mi to velmi, velmi zdlouhavé, ale časem jsem si ty detaily, na kterých si autorka Diana Gabaldon zakládala, zkrátka zamilovala, což bylo i pro mě velkým překvapením. Právě díky těmto detailům jsme mohli být vtaženi do děje, díky kterému jsme se mohli ponořit do příběhu a historických událostí, které u nás nejsou příliš známé. Po pár kapitolách jsem si příběh opravdu zamilovala a je mi více než jasné, že další díly nenechají na sebe dlouho čekat.
Co obdivuji na celém příběhu nejvíce, kromě samotného nápadu, je promyšlenost. Věřím, že vymyslet tento příběh muselo dát opravdu ohromnou práci a tím si autorka zasluhuje můj hluboký obdiv.
Tempo mi přišlo chvílemi zdlouhavé, ale nevadilo mi to. Po chvilce mi došlo, že bez detailního popisu a tím pádem zdlouhavějšího popisu, by příběh nebyl tak dokonalý. A když vezmeme v potaz fakt, že audioknihu nám předčítala úžasná Jitka Ježková, tak je více než jasné, že to byl zkrátka nezapomenutelný a perfektní poslech. A poslech patřil skutečně k těm delším – celková doba poslechu 24:39 h. Co musím ještě dodat, že tato kniha vyšla díky společnosti One Hot Book.
Kniha Cizinka ve mne zanechala skutečně silný dojem a touhu poslechnout si další díly.
Zlatá horečka
Tomáš Forró
Tato kniha je skutečně cenným zdrojem informací. Tomáš Forró prokázal hluboké a komplexní znalosti nejen venezuelské politické situace, ale i místní mentality. Na celou současnou venezuelskou situaci se dívá očima reportážního novináře a dopřává nám tak nahlédnout a pochopit souvislosti, které uvrhly tuto dříve krásnou zemí na samotné dno. Odkrývá všechny souvislosti, které postupně tuto zemi zničily. Musím smeknout předtím, jak se autor této knihy snaží vysvětlit vše tak, aby si čtenář udělal obrázek o všem, co se v zemi děje. A věřte mi, že to není snadný úkol, protože ta provázanost v událostech je skutečně velmi zapeklitá.
Občas se kniha četla hůře a při čtení můžete mít dojem, že se ztrácíte v čase. Avšak i přesto tuto knihu hodnotím velmi dobře, právě pro to, že nám tak krásně předkládá všechna fakta. Nebudeme si nic nalhávat, není to lehké čtení a mnohdy se nestačíte podivovat nad tím, co se všechno může dít a jak nelidsky se mohou lidé chovat.
Jak jsem napsala, kapitoly mi přišly trošku zmatené, protože jsem se ztrácela v čase, ale přesto jsem si z knihy odnesla mnoho.
Máte-li rádi knihy faktu, pak si tuhle knihu nenechte ujít. Ale i kdybyste neměli rádi literaturu faktu, ale zajímá vás to, jak je možné a snadné zlikvidovat některou zemi, tak neváhejte.
Tomáš Forró odvedl opravdu dobrou práci a já mu děkuji za to, že nám umožnil opět si rozšířit obzory.
Vinice ve Francii
Julie Caplin
Přestože Vinice ve Francii představuje pěkný příběh, musím říct, že některé její díly se mi líbily asi více. Vinice mi přišla spíše průměrná, když porovnám všechny doposud slyšené díly.
Ale i tak, budete-li mít chuť na nenáročnou romanťárnu ze zajímavého cizího prostředí, tak směle do této audioknihy. Koneckonců tyhle příběhy se zkrátka poslouchají pro odpočinek a relaxaci.
Dostihová vražda
Frances Evesham
Frances Evesham, v Česku ještě zatím stále ne příliš známá autorka, nás – milovníky klasických detektivek, opět nesmírně potěšila, když jí zde vyšla její druhá kniha s názvem Dostihová vražda.
První díl, Venkovská vražda, jsem přečetla jedním dechem. Zamilovala jsem si tu malebnou britskou vesničku i s jejími podivnými obyvateli, kteří mají tak rádi drby! Jakmile tedy vyšel druhý díl, musela jsem si ho samozřejmě přečíst! Návrat do Lower Hembrow je vždycky tak kouzelný!
Pokud máte rádi svižné tempo a velké dějové spády, pak to nebude kniha pro vás. To je je zkrátka naprosto typická detektivka ála Agatha Christie – jen se děj odehrává v současnosti a hlavní postava Adam nemá, i přes to, že vyřeší každou vraždu, tak dokonalé šedé buňky mozkové jako Poirot.
I přesto vás spíše línější tempo zahřeje na duši. Vesničku i její obyvatelé si zamilujete – jsou prostě všichni sví.
Pokud čekáte nějaký extrémně zamotaný příběh, musím vás zklamat. Dostihová vražda nabízí příjemnou zápletku, ve které se budete postupně dozvídat informace a tak si můžete sami zahrát na detektiva a odhadnout vraha. Já jsem si tipla dobře. Jsem si jistá, že při troše štěstí si dobře tipnete i vy. Je ale pravdou, že svého podezřelého jsem měla až spíše ke konci příběhu. Do té doby jsem nasávala fakta a tvořila si vlastní hypotézy.
Dostihová vražda tedy, podle mého názoru, možná o chlup předčila první díl – Venkovskou vraždu.
Před nedávnem vyšel také třetí díl této série a už si na něj brousím zuby.
Takže pokud jste milovníci klasických detektivek, rozhodně si nenechte tuhle ujít! A začněte hezky prvním dílem, ať si Adama zamilujete stejně jako jsem si ho zamilovala já!
Transgenerační přenos: Trauma a odolnost
Marek Preiss
Tato kniha se dívá na transgenerační přenos poměrně detailně a do hloubky. Je to kniha, která se nečte sama a vyžaduje jistou dávku soustředění a zamyšlení se nad problematikou. Styl, kterým je kniha napsaná, je skutečně odborný a tak bych knihu doporučovala spíše pro odborníky a studenty, než pro běžnou laickou veřejnost. Kniha totiž obsahuje spoustu skutečně odborných termínů.
V knize najdete odborné vysvětlení traumatu i transgeneračního přenosu a od těchto dvou termínů se bude dál vše odvíjet. Podíváme se na různé modely přenosu, dále na to, jak k přenosu dochází a jaké jsou mechanismy přenosu. Kniha nás také seznámí například s tím, jak se přenos propisuje do naší genetické výbavy, což mne osobně velmi překvapilo, ačkoliv o trangeneračním přenosu již nějaké povědomí mám a již jsem jej studovala dříve.
Kniha se dotýká způsobů, jakým můžeme, coby odborníci, transgenerační přenos měřit – a to jak kvantitativní, tak i kvalitativní metodou.
Psychologové i psychiatři se dnes snaží nazírat na své klienty v celé své komplexnosti a čím dál častěji do jejich úvah přichází také právě transgenerační přenos. Ten totiž mnohdy může pomoci lidem pochopit to, co se s nimi děje a snad jim i pomoci se s některými situacemi snáze vyrovnat. Každý odborník by měl mít o této problematice povědomí a tato kniha, kterou můžeme snad i považovat za učebnici, jim k nastudování tohoto tématu může být velmi, velmi nápomocná.
Přestože se mi kniha pro svou edukační úroveň velmi líbila, ocenila bych, kdyby autoři do ní vnesli nějaké konkrétní kazuistiky a příklady. Jsem si jistá, že by to text krásně doplnilo a čtenáři by tak mohli získat o chlup lepší představu.
Velmi kladně hodnotím přehlednost knihy. Kapitoly jsou krásně rozčleněné a ať už budete knihu číst od začátku nebo do konce, nebo do ní budete nahlížet pouze pro získání cílených informací, rozhodně vám toto rozčlenění přijde vhod. Takovou přehlednost miluji – umožňuje snadnou a rychlou orientaci.
Knihu hodnotím velmi dobře, ačkoliv čtení bylo náročnější a vyžadovalo častější přestávky. Přesto jsem od ni dostala to, co jsem potřebovala – tedy doplnění informací k transgenračnímu přenosu.
Buď jako řeka
Shelley Read
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
Příběh nabízí pozoruhodný lidský osud, který je stejně pochopitelný, jako i vlastně nepochopitelný. Je to vhled do mentality dnes již zatopeného města, do života místních obyvatel.
O tomto příběhu se říká, že byl inspirován skutečnou událostí. Už tento fakt mne k poslechu velmi navnadil, protože miluji příběhy, které napsal sám život. Příběhy psané životem jsou obvykle ty nejsilnější.
Tento poslech tedy nabízí velice zajímavý příběh, který pro nás napsala Shelley Read, žena, která vystudovala tvůrčí psaní na vysoké škole. I to může v člověku zanechat dojem, že s tímto poslechem nemůžete šlápnout vedle.
Osobně však musím napsat, že příběh pro mne byl mírným zklamáním. Autorka někdy zabředávala do přílišných detailů, její popis byl tak silně subjektivně zabarven a snad i příliš rozvláčný, že jsem se občas přistihla, že mi mé myšlenky unikají někam jinam a poslech jsem zkrátka tu a tam zcela vypouštěla. Jako by můj mozek filtroval přísun všech nedůležitých informací a čekal na nějaký zvrat. Když jej zaznamenal, zase zbystřil a poslouchal s nadějným očekáváním, než nám autorka předala opět velké množství nedůležitých detailů.
Je možné, že kdybych knihu četla, nejspíše bych tuto poetičnost ocenila, ale při poslechu mi tento styl nevyhovoval. Měla jsem občas dojem, že je poslech příliš zdlouhavý a že je tempo zkrátka velmi pomalé.
Co se týče promyšlenosti děje, tak ten se mi zamlouval již o poznání více. A to i přesto, že jsem některému chování hlavní hrdinky neporozuměla. Na jednu stranu příběh umožní člověku rozjímat a snaží se ho naučit přijímat situace a věci tak, jak do života přichází, ale přesto se to někde uvnitř mé duše pere, protože mladá dívka měla tolik možností, jak svou situaci uchopit. Vybrala si snad jednu z nejtěžších možností – za mě těžko pochopitelnou. Se svým rozhodnutím se ztotožnila na můj vkus příliš snadno. Vůbec nevím, co si mám o tom myslet. Ano, byla ve svízelné situaci, zoufalá, mladá, nezkušená, naivní. ale místo tohoto kroku mohla říct: „Prosím, můžete mi pomoci?“ A nejspíše by se vše odvíjelo jinak. Zkrátka to na mne působilo snad až lehce neuvěřitelně, když si vezmu, jaké úsilí věnovala pro záchranu broskvoní. A pak si z toho máme vzít ponaučení, že máme být jako řeka – nechat všechno volně plynout. Ano, s tím se částečně můžu ztotožnit, ale pouze v případě, kdy člověk nemůže sled události nijak ovlivnit. V případě hlavní hrdinky se domnívám, že sled mohla nějak ovlivnit. Opravdu mám z příběhu smíšené a rozporuplné pocity.
Pochválit však musím Kateřinu Černou, která svým hlasem vdechla mladičké Victorii život a díky ní jsem si mohla po dobu 9 hodin a 34 minut audioposlech užívat.
Přestože interpretaci příběhu hodnotím velmi dobře, tak celkově musím audioknihu hodnotit spíše průměrně.
Překonávání traumatu
Janina Fisher
Kniha Překonávání traumatu od uznávané odbornice na léčbu traumatu Janiny Fisher nám pomáhá nahlížet na trauma z biologického psychologického přístupu. V knize se tak budeme moci dozvědět, co se děje v našem mozku, pokud nás trauma zasáhne. Proč se nám stále dokola vrací stejné obrazy, kdykoliv si na trauma vzpomeneme. Proč jsme paralyzování, když se snažíme o něm mluvit. Proč jsme od toho nešťastného incidentu podráždění, proč se nemůžeme soustředit, proč nás nebaví to, co nás dříve naplňovalo, proč cítíme emoční přehlcení, proč se nemůžeme zbavit pocitu studu, úzkosti, chronických bolestí apod. Proč to už zkrátka nejsme my.
Janina Fisher svou knihu Překonávání traumatu napsala nejen pro odborníky, kteří tak mají možnost se na trauma podívat právě z jejího úhlu pohledu, ale také pro lidi, kteří byli nějakým traumatem zasaženi. Ve své knize tak krásně vysvětluje všechny biologické procesy, které se odehrávají v momentě, kdy probíhá situace, která v nás zanechá trauma a současně vysvětluje, jak tyto procesy ovlivňují následné chování a prožívání v době, kdy jsme situaci přežili, ale potýkáme se s traumatem.
Janina Fisher má letité zkušenosti s lidmi, kteří se snaží traumatické události nějak zpracovat a zvládnout. Díky těmto zkušenostem mohla napsat tuto knihu tak, aby se lidé zasažení traumatem lépe orientovali v sobě samotných. Aby lépe porozuměli tomu, co se s nimi děje, když je mnohdy naprosto nečekaně trauma začne ovládat natolik, že jsou paralyzování. Vysvětluje, jak mozek ovlivněný traumatem ovlivňuje jejich myšlení, emoce, hormonální systém, dýchací systém, kardiovaskulární systém apod. LIdé, kteří pochopí, že tyto stavy jsou vlastně přirozeným obranným mechanismem mozku si posléze mohou připadat méně ztracení.
V knize však je možné najít také pracovní listy, které traumatizovaným lidem pomáhají trauma překonávat. Autorka nám ve své publikaci také objasňuje, jak s těmito pracovními listy správně pracovat.
Pojetí celé knihy tedy dává praktický návod, jak pro laickou veřejnost, tak i pro odborníky. Sama autorka však ve své knize uvádí, že by bylo vhodnější, kdyby traumatizovaní lidé s pracovními listy pracovali raději pod odborným dohledem terapeuta, který absolvoval trauma-informovaný přístup. I já se k tomuto přikláním, takže i když je kniha vhodná také pro běžnou populaci, osobně bych se spíše přikláněla k tomu, aby po ni sáhl psycholog, který si chce rozšířit své dovednosti. Pro laiky bych spíše doporučila teoretickou část, která vysvětluje právě ony biologické mechanismy našeho těla.
Velmi ráda v každé odborné knize vidím kazuistiky, které nám umožní lépe pochopit danou problematiku. V knize Překonávání traumatu nám jich autorka předkládá hned několik, což mne velmi mile potěšilo. Člověk tak má příležitost alespoň na chviličku z teorií sklouznout alespoň takto do praxe k reálným lidským příběhům.
Knihu hodnotím jako velmi užitečný nástroj při snaze pomoci lidem s překonáváním traumatu. Přestože se jedná o velice náročné a složité téma, kniha byla překvapivě velmi čtivě napsaná, takže ji porozumí skutečně každý.
10 minut denně pro váš vztah
Barton Goldsmith
Autor Barton Goldsmith je velice známý a uznávaný psycholog a terapeut, který má opravdu mnoho zkušeností jak s páry, tak i s jednotlivci. Jeho rady už pomohly zachránit opravdu mnoho vztahů a jiné vztahy naopak prohloubily.
Kniha 10 minut denně pro váš vztah je tak skvělým prostředkem, jak na svém vztahu začít s partnerem pracovat. Je napsána věcně, ale přitom srdečně a pokorně. Čte se jedna báseň a čtení vás bude bezesporu bavit. Autor se dotýká všech vztahových oblastí, které by měly být v dlouhotrvajícím vztahu funkční. Co oceňuji nejvíce je to, že autor nezabředává do zbytečných detailů. V každé kapitole vysvětlí, proč si toto téma vybral, proč je nutné na něm ve vztahu pracovat a vzápětí vám přednese, jakým způsobem s touto problematikou pracovat. V ruce tedy budete držet knihu maličkou, útlou, ale s tak bohatým obsahem, že tomu ani sami věřit nebudete.
Knihu jsem si naprosto zamilovala, protože už teď vím, že se k ní budu 100 % v budoucnosti vracet. Ať už pro svou osobní potřebu nebo ve své budoucí psychologické praxi, když budu s klienty řešit, jak zlepšit jejich partnerské vztahy. Tipů v knize najdete opravdu nepřeberné množství a jsem si jistá, že každý vztah tam najde to, co bude vyhovovat právě jemu. A když si trošku ke každému tipu přidáte svou vlastní kreativitu, která podtrhává individuálnost právě vašeho vztahu, pak se může z péče o vztah stát opravdu zábava, na kterou se můžete těšit a které se nemusíte nijak obávat.
A kterých témat se autor dotýká? Tak třeba lásky samotné a jak ji prohloubit. Na přetřes přijde také intimita, která bývá často zaměňována se sexem. Pozastavuje se nad tím, proč je pro některé lidi tak těžké mít intimní vztah, jak intimitu ve vztahu prohloubit, jak intimita souvisí například se společným usínáním apod. Dotýká se také romantiky, sexu, ale i celkové životní rovnováhy, která je pro spokojený vztah také nezbytná. Samozřejmě zmíní také řešení problémů, komunikace apod. Tato kniha je tak obohacující, že je opravdu radost ji číst.
Knihu můžu doporučit naprosto všem. Opravdu všem. Každý si v ní najde to své a domnívám se, že může být skutečně velmi nápomocná při snaze o zkvalitnění vlastního i partnerského života.
Lidožraví lvi ze Tsava
John Henry Patterson
Lidožraví lvi ze Tsava, kniha Johna Henryho Pattersona, vypráví poutavý, pravdivý a dobrodružný příběh, na který nezapomenete. Je to příběh se skvělou atmosférou, kdy při čtení snad ani dýchat nebudete, což z knihy dělá nezapomenutelný zážitek.
Možná vám je příběh trošku povědomý, protože byl také zpracován filmovým průmyslem a hlavních rolí se zhostili Michael Douglas a Val Kilmer.
Tuhle knihu jsem si zamilovala. Ne jen pro svůj příběh, ale i pro to, jak krásně byla zpracovaná. Nakladatelství Stair Jumper v čele s překladatelem Petrem Mečířem si dali na knize opravdu záležet a tak vznikla kniha, ve které najdete nejen krásnou dobovou mapu, ale také mnoho a mnoho černobílých fotografií, které čtení nádherně obohatí. Takto pěkně zpracovanou knihu jsem neviděla už opravdu léta.
Ale abyste si nemysleli, že je kniha pouze o lidožravých lvech, musím také napsat, že v sobě ukrývá mnohem více dobrodružných zážitků, které J. H. Patterson v Africe zažil. V knize se tak budete moci dozvědět o tom, jak probíhala samotná stavba železnice, jak se žilo uprostřed divoké přírody, poznáte také místní domorodce apod.
Kniha je to opravdu vtahující a pokud jste i vy milovníci knih napsaných podle skutečných událostí, tak si jsem jistá, že z ní budete stejně nadšení jako já. Je to zkrátka kniha, která v mé knihovně získává místo vedle nejlepších knih, ke kterým se budu velmi ráda vracet.