Vakalik
komentáře u knih
Šikmý kostel
Karin Lednická
Dlouho jsem Šikmý kostel přehlížela a to právě kvůli jeho přehypovanosti. Nerada čtu knihy, které člověk vidí všude kolem sebe. Kniha je to nádherná. Líbí se mi jazyk, líbí se mi děj. Karin Lednická rozhodně vyprávět umí. Je to hodně naturální příběh o lidském životě. Osud se s postavami nemazlil, přesto kráčí životem dál a bojují. Jak už padlo níže, obzvlášť v dnešní době je to hezká připomínka toho, jaký byl život ještě několik desítek let zpátky krutý.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Čekala jsem román jako Šikmý kostel. Velice mě překvapilo, že se autorka dala cestou popisu reálné skutečnosti a některé ze zdrojů i citovala. Moc hezké čtení, ze kterého mrazí v kostech. Není to tak dávno a autorka mě inspirovala se do oněch míst podívat.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
První kniha od Agathy Christie, co jsem četla. Pasovala mi totiž do Čtenářské výzvy a jelikož nemám detektivky ráda, asi bych se k autorce jinak ani nedostala. Ale bylo to napínavé. Ačkoliv je nám hned na začátku naservírováno mnoho postav, vůbec jsem se v nich neztrácela. Do poslední chvíle člověk neví, co a jak se vlastně stalo. Byla jsem vyústěním překvapená a nejspíš si přečtu od Agathy něco dalšího.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Nerada čtu knihy, které jsou hitem všude na internetu. Kde zpívají raci byla jedna z nich, které jsem se právě kvůli přehlcení na všech bookstagramech. Pak se mi ale dostala do ruky a já si řekla, že jsem ji přehlížela už dost dlouho.
Podle popisu na obálce jsem očekávala příběh podobný vlčímu dítěti. Byla jsem příjemně překvapená, že se děj odehrává v civilizaci víc, než obálka odkrývá.
Hlavní postava je mi od začátku sympatická. Obyčejná dívka, se kterou se život úplně nemazlil. V dětství je nucena se postavit na vlastní nohy, protože ji opustí celá rodina. Najde si přivýdělek, naučí se hospodařit. Díky dobrému příteli se začne vzdělávat. Prožívá první přátelství a lásky. Kniha se láme zhruba ve druhé třetině, kdy se příběh začne více zaobírat trestným činem.
První polovina knihy je pro mě hezkým, volně plujícím příběhem mladé slečny, těžkostí i radostí života. Je to čtivé, odpočinkové dílo. Druhá polovina je jak skok do jiného příběhu a děj se z většiny věnuje vyšetřování úmrtí místního mladého muže. Bavily mě obě části, druhá byla napínavější. Konec díla je pro mě obrovským překvapením. Jedna z knih, kde jsem až do konce výsledek nečekala.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Pokračování Šikmého kostela. O nic méně napínavé, o nic méně čtivé. Nádherný počin.
Vrány
Petra Dvořáková
Tahle kniha mě naprosto dostala. Asi jedna z nejlepších, kterou jsem v roce 2020 četla. Petra Dvořáková dokázala naprosto věrně vystihnout myšlenky a mluvu dvanáctiletého dítěte. Bára se střídá ve vyprávění s matkou, a tak vidíme stejné situace z různých pohledů. Nebudu psát spoilery, nicméně dílo je velice silné.
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Příběh vyprávěný pejskem - jeho cesta životem, co zažije, veselé i smutné historky. Hezké, jednoduché čtení pro děti i dospělé. Přečteno za jedno odpoledne.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Nemám ráda hodně zpopularizované knihy, vede to k tomu, že se jim vyhýbám. I na Žítkovské bohyně jsem se dostala až po letech a to mám jeden výtisk už asi 5 let doma. Kniha je zajímavá, odlišná. Autorka umí sugestivně popsat přírodu a prostředí i realisticky popsat tehdejší náladu mezi lidmi. Retrospektivní příběh Dory a bohyní. Postupné odhalování mnoha informací, které rozkrývají příběh.. Nevadily mi ani pasáže s dokumenty StB. Jediné mínus za mě, že jsem se nedokázala do žádné postavy vcítit. Za mě je škoda, že autorka vyprávění nepojala trochu jinak.
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
SIlné dílo. Kauza Černobyl mě hodně zajímá. Myslím, že mám načteno poměrně hodně. Ale číst výpovědi opravdových lidí, kteří výbuch zažili, jak je to ovlivnilo, je úplně něco jiného. Není to lehké čtení.
Medvědín
Fredrik Backman
Medvědín jsem poslouchala jako audioknihu a byl to velký zážitek. Pavel Soukup vyprávěl tak, že když líčil semifinálový zápas, musela jsem přestat leštit okno a sednout si a poslouchat. V mrazivém prostředí se najde spousta srdečných postav. Je to silný příběh, o vztazích, emocích, o tom, jak jedna chyba dokáže změnit člověku život navždy.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Bohužel mi neušel mediální humbuk kolem knihy a díky spoileru v novinových článcích mě kniha už neměla čím překvapit. Největší kouzlo knih Aleny Mornštajnové je právě v něčem šokujícím, co totálně zamíchá dosud přečteným dějem. Nerada bych, aby hodnocení utrpělo tím, že jsem díky znalosti zápletky předem vlastně už jen čekala, kdy ten moment přijde. I přesto ale Les v domě řadím mezi díla autorky, které mohla ještě trochu víc vyšperkovat.
Listopád
Alena Mornštajnová
Čtvrtá kniha od Aleny Mornštajnové, kterou jsem četla. Po zkušenostech s Hanou nebo Slepou mapou jsem čekala opět nějaký nečekaný zvrat. Četla jsem celou knihu pozorně, protože z předchozích děl mám zkušenost, že se vyplatí se soustředit na detaily, které ve finále celý dosavadní děj zboří a vystaví nový. To se zde však nestalo. Asi se mi líbi ten nápad zasadit příběh do doby, kdy komunismus neskončil. Ale příběh mi přišel plochý. Měla jsem velký problém se do příběhu vžít, ani jedna postava mi nebyla sympatická a nepřišla mi dobře vykreslená. Za mě osobně nejslabší kniha od této autorky.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
(SPOILER) Jelikož jsem četla eknihu a obal knihy jen přelétla, nevšimla jsem si, že jde o román podle skutečného příběhu. Celou dobu jsem tak žila v tom, že jde o nereálný, hodně přibarvený (a to do odstínů růžové) příběh, kde je realitou možná tak inspirována pozice tatéra. Když jsem na konci knihy zjistila, že dílo vzniklo opravdu podle vyprávění člověka, který to zažil, docela mě to šokovalo. Četla už jsem desítky knih na téma holocaustu. A tahle je snad nejpozitivnější z nich. Nejpozitivnější v tom smyslu, že se naprosto vzdaluje realitě v koncentračních táborech. 99% knih, které jsem o holocaustu četla bylo tak šokujících, že sem až občas musela knihu odložit. Proto se mi nelehko čte, když pak někdo líčí situaci tak, že se tam mohli volně procházet, držet za ruku, užívat si sluníčka a podobně. To, že se všichni, u kterých to zkusil nechali podplácet a všichni včetně vzdálených dozorčích věděli, když hlavní postavu potkali, že ON je tatér, je taky neuvěřitelné. Že se jemu i jeho družce podaří útěk a nikde je nechytne, nikdo po nich nestřílí? On naopak potká Rusy, kteří ho hned vezmou na své velitelství a svěří mu funkci a pomalu postel s nebesy? Nemohu říct, že se mi kniha nelíbila. Dočetla jsem ji, protože mě zajímalo, jak to s hlavním hrdinou dopadne. Jen je hodně těžko uvěřitelná. Nechci zpochybňovat paměť hlavní postavy, ale myslím, že po desítkách let měl už realitu hodně zastřenou. Pokud by to byla jedna z prvních, které bych o holocaustu četla, asi by moje recenze byla pozitivnější.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Až po přečtení Bílé vody jsem pochopila, kolik je za každým dílem K.T. práce. Gerta se mi nelíbila, Žítkovské bohyně byly fajn, ale teprve Bílá voda mě dostala do kolen. Obsahově i tím, kolik toho musela autorka nastudovat, aby takové dílo mohla sepsat. Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih vůbec.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Poslouchala jsem jako audioknihu a líbilo se mi to. I když detektivky zpravidla nečtu, protože nemám ráda typická klišé o detektivech, tento příběh se mi líbil.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Na Annu Bolavou jsem čekala v knihovně dlouho. Neustále byla vypůjčená. S nadšením jsem si ji donesla domů, a začetla se do něčeho snad víc lyrického než epického. Líbilo se mi to! Líbila se mi nálada, kterou dokázala Bolavá vykreslit. Najednou jsem byla uprostřed vonící louky, tu zase seděla na půdě a vnímala vůni ze sušených bylin. Nádherná kniha :)
Je to i můj život
Jodi Picoult
Anna byla přivedena na svět s cílem, aby zachránila svojí sestru. Až do 16 let věku své sestry Kate fungovala jako dárce biologického materiálu, který měl její sestře prodloužit životnost. Ve 13 letech se ale Anna vzbouřila a podala žalobu na vlastní rodiče. Návštěvou právníka kniha začíná. Kniha však není o tom, jestli by Anna měla sama rozhodovat o svém těle. Kniha je o tom, jak je náročné rozhodovat se mezi tím, co je správné, co je etické, co je morální a co udělat chceme. Každá z postav má v příběhu několik rolí. Kritická místa jsou ta, kde se zájmy postav protínají anebo si odporují. Jediná věc mi kazila dojem z celé knihy, a to je uměle zapojení milostné zápletky mezi dvěmi postavami. Myslím, že to bylo v knize zbytečné a trochu jí to degradovalo na pomezí červené literatury. Je to i můj život je to hodně emotivní čtení. Doporučuji přečíst až do konce.
Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec
Ke knize Gabriely Koukalové jsem se dostala až letos, ačkoliv jsem ji měla v hledáčku už od samotného vydání. Trochu jsem se jí bála, protože recenze nejsou moc pozitivní. Byla jsem ale mile překvapena. Kniha se mi četla hezky, Gabriela hezky a napínavě vypravuje třeba o závodech. Co se týče špíny na ostatní lidi, nic hrozného tam není. A že si s Veronikou nesedly je asi fakt, který potvrdí obě strany. Co se týče trenérů, Gabriela všude upozorňuje, že píše tak, jak to cítila a viděla ona. Jde o subjektivní zpověď. Přemýšlela jsem o recenzích a myslím, že si spousta lidí plete recenzi knihy s názorem na Gabrielu samotnou. Kniha se mi líbila moc. Co se týče Gabriely, mám na ní po přečtení autobiografie svůj názor. Jestli se třeba jen občas chovala tak, jak někdy popisuje různé situace, tak se nedivím, že nebyla oblíbená v kolektivu. Potvrdila jsem se také v dojmu na jejího muže. Stačilo si přečíst třeba to, že ho Gábina párkrát žádala, jestli svatbu neodloží, že to je na ni brzo. Ale Petr nechtěl ani slyšet A přijde mi, že tak trochu manipulátor ski vysvětlil gabi ně, že si vzít mají hned. Ale jak říkám, osobnost Gabriely není předmětem recenze. Za mě 5 hvězdiček za knihu.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Agathu Christie jsem četla podruhé. A má opravdu nadčasové, osobité vyprávění. Trochu jsem se ztrácela v nedůležitých postavách, ale Agatha asi zůstane jediným detektivním autorem, kterého budu číst.
Ostrov žen moře
Lisa See
Tak tahle kniha mě dostala. Díky ní a Pačinko dostávám chuť na korejskou a japonskou literaturu. Silný příběh, až skoro pohádkové vyústění hororového života. Hezké nahlédnutí do reálií obyčejných lidí, kteří neměli život vůbec jednoduchý. Zejména henjo ne. Nevěděla jsem, že vůbec nějaká taková profese existovala, jsem ráda za novou zkušenost s korejsko-japonskou kulturou.