ujira komentáře u knih
F. Carter napsal dvě pozoruhodné knihy, obě s hlubokým příběhem, obě s odkazem, co v nás běloších je lidského?
Velmi mě překvapila autorka, která žila v době, kdy se narodila moje babička. Jak se hrdinka otevřeně svěřuje čtenáři s pocity matky a jak se vyrovnává s tím, co jí v životě potkává, zejména s tím jak dopadly její děti. A potvrzuje, že matka zůstává matkou i když její dítě provede cokoli a i když dítě ztrácí. Nemůže se zbavit lásky k těm, kterým dala život. Emotivně silné, stylově jednodušší, ale podtrhuje to důvěryhodnost výpovědi.
Hezký román v duchu anglických romantiček. Zajímavý příběh, odkrývající tajemství dvojčat.
Ačkoli je to román staršího data, nic mu to neubírá na čtivosti a není out. Děj je zajímavý, mnohovrstevný, akční a s detektivní zápletkou, navíc postavy jsou psychologicky bohaté a je jich poměrně dost a přesto se člověk v dějové lince ani v postavách nepřestane orietnovat. Autor patří k těm lepším na americkém literárním poli.
Vyplácí se číst knihu, která byla sfilmována, po zhlédnutí filmu. A ještě víc se vyplácí některé knihy poslouchat a ne číst. Kdybych měla tuhle knihu přečíst, neudělala bych to, nyní jsem ráda, že jsem si jí poslechla a došla většího potěšení a dokonce i poučení z knihy.
Pokud člověk ví o budhismu skoro nic, je to velmi milé a příjemné seznámení s tímto filosofickým směrem. Díky tomu, že jsem se k první knize dostala až po přečtení následujících knih o Dalajlámové kočce, jsem ji přečetla též, ale hodnotím ji jako nejslabší a nejméně zajímavou.
Opravdu vtipné čtení a postřehy a pohled zevnitř na prostředí, které známe jen z bulváru. Díky tomu, že jsem knihu navíc slyšela načtenou samotnou blogerkou, získala na zajímavosti. Dobrá oddechovka na léto.
Díky JESCE nalézám v Budhismu jistou zajímavost a budhistická moudrost se mi líbí. Shledávám, že pokud by autor podobným způsobem poskytl náhled na jiné filosofie a náboženství, možná by probudil zájem hledat hlubší smysl lidské existence i v dnešní západní kulturní společnosti, která má na zřeteli jen pomíjivé ukájení potřeb.
Obdivuji autorovu schopnost propojit život zvířete a filosofické myšlenky. Je to velmi nenásilné a edukativní. Kdybych měla doporučit pedagogům, jak děti seznámit s filosofií pozitivního jednání, doporučila bych jim číst tuhle knihu nebo jiné autorovy.
Koneckonců nejen dětem.
Perfektní, načteno ve slovenštině, zajímavé, napínavé, přirozené. Fakt skvelý autor.
Budu se muset přimět přečíst si něco dalšího od Haileyho, mám ho v knihovničce už léta, ale stále patřil k autorům, které odkládám. Kniha na mě zprvu působila jako esej novináře k problematice obchodu s léky, ale posléze jsem našla i čtivější pasáže a zvykla jsem si na styl, takže jsem nemohla knihu nakonec odložit. Zajímá mě jestli autorův styl bude i v dalších knihách podobný.
Připomíná mi to zlaté časy anglických detektivek. Sice paní Ware nebude druhou A. Christie, ale jazyk má vytříbený. Chvílemi sice trochu nudí, ale když to člověk poslouchá, dá se to vydržet do konce.
A znovu---zlo plodí zlo a vymanit se z života poznamenaného cejchem násilnosti, je vůbec možné? Viktorie se zbavuje svých vnitřních postav,, a vyrovnává se s minulostí, ale jak se vyrovná s vědomím, že je matkou podobně postižené dcery? Temné a trochu bezvýchodné, nejen pro policii.
Mrazivé prostředí, mrazivé téma, mrazivě propracovaný děj,jedna z lepších mrazivých detektivek.
Bohužel Chase nepatří ke klasikům detektivního žánru a je to znát na knize,není to nadčasový příběh s detektivní zápletkou, i když se snaží o víc , spytuje konání hlavní hrdinky a její touhu po bezstarostném životě a bohatství a nabízí i možnost volby vymanit se z její dráhy, výsledek je jakoby už bez života a působí strnule.
Tak zase jedna kniha, která dojme. A je s podivem, že je to kniha o obyčejné staré ženě, o jejím vztahu k lidem, kteří ji zanechají samotnou, která umí žít se samotou a která nepřestává mít ráda život. I prostý život v ústraní, v souladu s přírodou je krásný a zajímavý, paní Matylda je ,,hrdinka,,.
Díky téhle knize jsem se stala pravidelnou čtenářkou Robbinsnových knih. Nejspíš láska na první počtení. Snové a přízemní, roztodivné a jasné, hravé a smutné, barevné, přívětivé, plné emocí, plné života, jednoduché a bohaté zároveň, americké a světové, dobré a zlé. Robbins je kouzelník se slovy.
Jak už to tak bývá, plodný autor napíše lepší i horší knihy a Pravidla moštárny řadím mezi ta lepší autorova díla/autor sám je mým oblíbencem/. Vždycky se divím, kam chodí spisovatelé/někteří/pro náměty a pokud se spisovateli podaří vytvořit vždy nové, zajímavé prostředí a ještě k tomu čtivý děj a neméně zajímavé postavy, pak jej považuji za opravdu nadaného autora a měl by psát až do smrti.
Opravdu povedená knížka pro děti, listovaly si v ní s chutí mé děti, nyní vnuk a tak jsem ráda, že do ní koukám znovu. Lepší než obsah jsou ale ilustrace, podněcují k rozhovoru a kladení otázek.