terimila komentáře u knih

Lepší než Dům na prodej, ale furt nic moc, autorka mi prostě nesedí. Děj nic extra zajímavého, postavy nevyvolávají žádné sympatie a hlavní inspektorka je mi vysloveně protivná. Dočíst se to dalo, ale že by mě to kdovíjak těšilo, to tedy ne.

4 07.05.2019

Na knížku jsem narazila skoro náhodou a měla jsem chuť zkusit něco nového... tak jsem do toho šla. Na můj vkus je to dost vztahové, ale ještě se to dalo. Postavy mi sice moc sympatické nebyly, jsou na moje poměry dost afektované a působí jako takové ty ideální a dokonalé sterilní osůbky, co si kvůli nedostatku starostí zbytečně řeší nějaké hovadinky... dokud jim to něco fakt nezkalí. A ono to přijde. Autorka umí skvěle napnout, čekání na odhalení, CO se vlastně stalo, bylo skoro nekonečný... a když jsem se do dozvěděla, vlastně mě to zklamalo, první myšlenka byla "to je jako všechno"? S tím všichni tolik nadělali? Vím, nejsem matka a asi bych pak uvažovala trošku jinak. Ale tady jsem fakt nabyla dojmu, že tam někdo někoho zavraždil a znásilnil, když jsou z toho všichni tak rozhození, ne že došlo "jen" k nehodě. Špatný to nebylo a četlo se to celkem příjemně, ale po dalších knihách od Moriartyové asi nezatoužím.

2 07.05.2019

Moje nejoblíbenější věc od Irvinga a jedna z nejoblíbenějších knih vůbec. Irving má dar vymyslet si ty nejdivnější lidi, nechat je dělat ty nejdivnější a třeba i odpudivý věci... a vylíčit je tak, že je i přesto musíte mít rádi. Owen Meany je vlastně na Irvingovy poměry ještě celkem normální, krom toho, je je to divně vypadající a divně se chovající malej skrček pocházející z divné rodiny. Ten kluk se s tím vším porve skvěle a zdálo by se, že nakonec může žít celkem fajn a hezkej život... ale ten kluk má jednu smůlu - že VÍ. Knížka ho očima nejlepšího kamaráda provází od dětství přes chvíli, kdy zjistí tu věc, z níž se už nikdy nevymotá... ať se ji snaží ignorovat, zařídit se podle ní, nebo ji oklamat. Hlavní hrdiny knížky nelze nemít rád, nelze jim nepřát dobré a nelze jim nedržet palce v té nelehké době, ve které žijou. A nelze nebýt vděčen za to, že některý věci prostě nevíme.
"POKUD TI NA NĚČEM ZÁLEŽÍ, MUSÍŠ SI TO CHRÁNIT; POKUD MÁŠ TO ŠTĚSTÍ, ŽE JSI NAŠEL ZPŮSOB ŽIVOTA, KTERÝ TI VYHOVUJE, MUSÍŠ NAJÍT ODVAHU HO ŽÍT."

20 07.05.2019

Jedna z mála "jiných" kingovek. Nenajdete v ní monstra v děsivé podobě příšer, ale jen monstra schovaná do lidských těl. Je to knížka plná paradoxů - odporných zločinů a viníků, kterých vám nakonec snad i je líto... odsouzení a pomoci... atmosféry čekání na trpký konec a každodenního života i s malými a úsměvnými momenty. Dlouho to vypadá celkem normálně... a pak se začnou dít věci a Velkej kluk John C. se nakonec stane jakýmsi novodobým Kristem z kriminálu. A nakonec zbývá otázka, jestli jeho dary a dary, jimiž byl i on obdařen, jsou vlastně dary nebo prokletí.
Je to pohádka, ale pohádka detektivní, fantastická, krutá a přitom milosrdná.
A snad jediná kniha, u níž mě nenaštvala filmová adaptace. Prostě... Míle se povedla na všech frontách.

26 07.05.2019

Pohlcující knížka. Sympatická hlavní postava, která v rámci výzkumu začne pátrat po věcech a faktech, které ji formovaly, v nichž vyrůstala a co ji dalekosáhle poznamenaly a ovlivnily. Moudré, silné a mnohdy nakonec i zlomené ženy; slabí a k alkoholu a násilí utíkající chlapi, z nichž Dořin duševně chorý bratr je vlastně ještě nejsympatičtější... a do toho víra, víra v Boha, kouzla, určitá naděje... která je ovšem často krutě uťatá. Ať už krutýma činama jedinců, nebo odporně neosobní mašinérií totalitního režimu a vůbec změn, které na ten skorozapomenutý kraj kolem Žítkové taky přišly.
Hrdinka rozmotává nejen spletenec tvrdejch osudů své rodiny a zejména tety Surmény za minulýho režimu, ale dostane se až do dob války a snad i ještě dál... Knížka je fascinující a člověk přemýšlí, kde končí skutečné příběhy a kde začíná autorčina fantazie. Výsledek je skvělý. Závěr čtenáři nedá odpovědi, jen cosi mlhavě naznačuje. A zůstane jen mlha tajemství, otázek, stínů a smutku, které už asi nikdo nikdy neprojasní.

26 07.05.2019

Příjemná oddychovka a knížka, k níž se ráda vracím. Inteligentní a příjemnej humor, laskavá starosvětská atmosféra a postavy... prostě milá knížka, jak má být.

13 07.05.2019

Hailey je mistr a tomu, o čem píše, rozumí - a umí psát tak, že se to čte samo (i když zápletky třeba nejsou tak orginální, aby člověku uktvěly v paměti na dlouho). DETEKTIV je ale to nejlepší, co jsem od Haileyho četla - a to i s přihlédnutím k tomu, že jsem letecký fanatik a tudíž by Letiště mělo mít velkou výhodu. Ale na Detektiva, chtě nechtě, nemá. Obecně mě dost baví příběhy pátrání po starších případech, kdy kriminalisté neanalyzují vzorky, nečekají na DNA a nehoní pachatele, než spáchá další vraždu... ale dávají si dohromady známé střípky a snaží se je složit jinak, než jejich předchůdci. A Ainslie to poskládal dobře. Odhalení už vlastně nic moc nezměnilo, kostky zločinů a trestů už byly rozhozené a spočítané... ale v hlavě čtenáře ještě nějakou dobu něco hlodá. Kdo je oběť, kdo je viník... a co s tím.

7 07.05.2019

Pocházím z podobné dědiny, jaká je vylíčena v knize, a když mluvím, jak mi zobák narost, mluvím jako postavy v téhle knížce. Dědina pro mě byla neuvěřitelně realistickou sondou do "dospělejch věcí", které jsem v dětství vlastně neviděla, nechápala, nevnímala a brala za samozřejmý. Za věci, který mě štvaly, ale nikdy jsem jim nerozuměla... a ač to zní praštěně, tak tahle knížka mi najednou ukázala, jak jim možná lze rozumět. Že ty jaksi neosobní vztahy rodičů k dětem, tvrdost, dril, za kterejma se jen těžko hledá láska, mají vlastně taky svý příčiny a kořeny, o kterejch vám ale coby děcku z dědiny nikdo nic nepoví. Autorka pověděla a já jí za to neskonale děkuju. Za mě tohle není beletrie, ale beletrizovaná psychologie a dokonalá sonda do života obyčejnejch lidí z dědiny. A dědina vás semele. U týhle knížky jsem viděla, pochopila a zůstal vděk a štěstí, že jsem včas odešla.

24 07.05.2019

Tak tohle mě dostalo do kolen. Pro mě, která jsem vždycky milovala věci typu H. P. Lovecrafta, Stephena Kinga, Twin Peaks, Lost a kdysi i Akta X a dodnes mě fascinují ponuré příběhy typu Djatlovovy výpravy na Ural, to byl naprosto dokonalej, vyváženej a opíjející koktejl tajuplnýho příběhu o normálních lidech tváří v tvář něčemu, co těžce přesahuje naše chápání, ale přitom to nelze označit za zlo. Je to jen... jiný. Natolik jiný, že dvě a dvě se najednou nerovnají čtyři. Ale vám to hrozně dlouho ani nepřijde divný...

V příběhu splývá skutečnost, mystifikace a autorova fantazie. Neskutečně dobře vykreslená atmosféra, místa, perfektně vylíčený a uvěřitelný postavy (který mě samozřejmě děsně s*aly svou otravností až nesnesitelností, ale právě to je dělá tak uvěřitelnejma). Po báječně rozjetým a šlapajícím úvodu a zápletce s výpravou jsem se trošku bála, jak autor zvládne finále, protože ten příběh svádí k velkému ulítnutí do fantazie až fantasmagorie... ale Karika to zvládl fantasticky. Nelíčí velké hrůzné podívané, neohání se spiknutími a ufouny, jen popisuje náznaky a důsledky něčeho děsně divného. Je naprostým balzámem číst o čemsi nepochopitelném a proto děsivém, co ale do našeho světa prostě možná patří, není to nic zlého a krutého samo o sobě... ale umí to zabít nebo vám ukrást rozum, podobně, jako vás umí zabít propast, která taky není zlá a děsivá, ale stane se pro vás tou nejpříšernější věcí na světě, pokud do ní spadnete.

Nejprve jsem slyšela rozhlasovou adaptaci (taky skvělá práce) a když se mi u ní tajil dech až do konce, okamžitě jsem padala do knihkupectví pro knížku. A to se fakt nestává často. Už se těším i na další Karikovy věci.

26 07.05.2019

Jedna z nejlepších severských detektivních sérií. Po zarážející jedničce a gradující dvojce jsem zoufale čekala, co z toho vyleze. Trojku jsem zhltala jedním dechem, místy jsem nechápala a místy snad i chápala všecky ty hrůzy a krutosti, kterých se člověk dokáže dopustit - ať už ze zvrhlosti nebo z poznamenání bolestí a utrpením. Závěr pak na poměry překvapí a je nečekaně optimistický - ale v tomhle případě mi to fakt nemůže vadit, i když jindy jsem spíš skeptik. V tomhle případě to čtenář postavě jen zoufale přeje. Celkově je to děsivý čtení, ale pohlcující a strhující. Knížka, co se čte jedním dechem. Půjčení nestačilo, prolezu antikvariáty a celá série půjde do mé domácí knihovničky. Vřele doporučuju.

5 05.04.2019

Jedna z nejlepších severských detektivních sérií. První díl perfektně rozehrál napětí... a já jsem se vrhla do dvojky se strachem, co přinese, a s nadějí pro několik málo těch sympatických. Nu... to, co se z toho začalo klubat, jsem vážně nečekala. Příběh se rozvinul geniálně a já jen zírala na všecky ty temné šílenosti, které nejenže někdo dokázal páchat, ale občas je i někdo dokázal přežít... Knížka, co se čte jedním dechem. Půjčení nestačilo, prolezu antikvariáty a půjde do mé domácí knihovničky. Vřele doporučuju.

5 05.04.2019

Jedna z nejlepších severských detektivních sérií. Uf. První díl mě naprosto vycukal, ale na další jsem si musela dost dlouho počkat. Takže jsem pak rovnou sjela znovu jedničku a znovu jsem se babrala v úzkosti, zmatku, hrůze, bolesti nejedné postavy... a jen čekala, co z toho všeho bude.

2 05.04.2019

První knížka, u které jsem regulérně brečela (a ne jednou). Celá sága Temné věže je perfektně vygradovaná (a to jsem Pistolníka kdysi dočetla jen se sebezapřením a pak po dalších dílech nesáhla skoro deset let...) a sedmej finální díl představuje důstojný vyvrcholení. V podstatě nic tam není zbytečné, všecko má své místo a svůj smysl... a tak to mám ráda. Znovu osamělého pistolníka v tomto díle nelze nemít rád a nelze mu nepřát konečně klid. No a pak ten konec... Zůstala jsem s čelistí spadenou. Říkám díky, Sai Kingu.

7 05.04.2019

Ke Stopám hrůzy jsem se vrátila po třicítce jako k naprosté oddechovce stažené v mobilu. Beru to jako brak na oddych a relax, takže i následující hodnocení je relativní - 5 hvězd pro brak nerovná se 5 hvězd pro normální knihu. :)
Tenhle díl mě ale dostal do kolen, jako zatím žádný další ze série SH. Čte se jedním dechem, příběh je parádně vygradovaný, hlavní postava je celkem sympatická a chová se celkem logicky... prostě JO, tohle se povedlo. Tohle by jako lehkej horror obstálo i mimo Stopy hrůzy, myslím. :) Těšilo mě.

3 05.04.2019

Jasně, je to pohádka, ale i pohádka by měla mít určitou vnitřní logiku a věci v ní by měly dávat smysl (například: proč se svět Fantazie rozpadá jen proto, že císařovna nemá jméno?) Postavy se objevujou a mizí, mají epizodní roličku a dál už význam nemají. Je tam toho moc a nedrží to pohromadě. Takový "eintopf", co se sice dá sníst, není vám po něm špatně, ale rozhodně si nepochutnáte.
Nemůžu si pomoct, ale i když to beru jako fantasy a pohádku, je to slabé. Ve srovnání s Letopisy Narnie, které jsou také pro děti, je to nesmyslný odvar.

4 05.04.2019

Nádherné, kouzelné, magické. Jedna z nejúžasnějších knih, co jsem kdy četla. Čte se skvěle, je to zasazeno do nesmírně propracovaného prostředí, to je nádherně vylíčené, děj má spád a napětí. A přitom je to nesmírně mnohovrstevnaté dílo. Dá se číst rychle jako detektivka, dá se číst zvolna a vychutnávat líčení středověkého života, dá se číst pomalu jako historické pojednání o církevních záležitostech a dá se studovat jako filozofické dílo. Jméno růže umí být skoro vším, co vás zrovna napadne.
Já jsem vždycky byla - povrchně - na ty detektivní a dramatické linky. Ta je tady skvělá a neotřelá. Nezvyklé, kruté vraždy mnichů v klášteře - zrovna na takovém místě, které by vraždu mělo vylučovat už z podstaty věci, vždyť kdo by zabil svého bratra a vystavil svou duši věčnému zavržení? Ale přesto se to děje.
Eco umí perfektně budovat napětí, které vždycky nezadržitelně spěje k dílčímu vrcholku, a ty vrcholky nezklamou. Luštění paralel jednotlivých vražd s biblickou knihou Zjevení, hledání Konce Afriky v knihovně, prolínání hrůz a představ mladého mnicha, který se nevyzná ve světě církevních intrik, konfliktů, krutosti a paradoxů, nevyzná se sám v sobě a ve své touze být dobrým mnichem a vnitřní touze být mladým mužem... A ten závěr byl dechberoucí. Tehdy ještě jsem u knížek neuměla plakat, ale moc mi k tomu nechybělo.
Vyprávění mladým Adsonem a zarámování nadhledem a vzpomínkami Adsona zestárlého tomu všemu dává magické nostalgické kouzlo a obrovský smutek. Jednou z nejživějších scén pro mě zůstal právě návrat starého Adsona do trosek kláštera.
K tomu se váže i dost těžko popsatelnej zážitek, kdy jsem sama našla místo, které pro mě ztělesňuje právě dějiště románu. Kdysi na cestách po Irsku jsem doputovala do starého velkého klášterního komplexu, pršelo a bylo sychravo... a já na jednom náhrobku našla kamennou růži. A Jméno růže ve mně náhle ožilo. Hrozně dlouho jsem tam seděla, hleděla do puklin a cárů papíru (které tam někdo nechal nacpané ve štěrbině... ach, ty náhody) a připadala si, jako bych to místo znala už desetiletí, jako bych byla mnohem starší než mých tehdejších dvacet a jako by ten irskej klášter byl konrétním jménem, formou, pro všecky ty růže, co kdy existovaly. Díky Jménu růže jsem zažila jeden ze dvou svých nejpodivnějších a skoro mystických zážitků.
Jedna z mých nej knih, která má v mé knihovně neotřesitelné místo.

23 19.10.2018

Spolu se Sněhulákem a Levhartem je Policie v mé špičce holeovek. Postavy jsou už tradičně perfektní, děj má spád, závěr překvapí. A ta jedna scéna (kdo četl, ví) se mi vryla tak hluboko, jako už dlouho nic, a tahle ztráta postavy mě zatraceně zamrzela. Brrr, brr, brrr. Tohle je za plnou palbu.

10 19.10.2018

Jasně, žádná ze Stop hrůzy není extratřída a nového Stephena Kinga tam nenajdete.... ale tohle je i na poměry Stop hrůzy bída. Celá série o Zemi duchů. Zmatený děj, který pořádně nemá logiku, nastavovaný, neustále nějaké nesmyslné nadpřirozené zásahy ala "deus ex machina", primitivní postavy jednají zkratkovitě a nesmyslně, padají z nebe a zase mizí. Přijde mi to na úrovni slohovky lepšího žáka ZŠ. Jedničku jsem dočetla z povinnosti (když už jsem začala...) a dál jsem četla s jakousi zvrhlou zvědavostí zjistit, jakou další ptákovinu tam autoři ještě naplácají. Všecko jsem to dočetla, trošku se to zlepšilo za polovinou série... ale celkově je to nejslabší z částí Stop hrůzy - a že se některým z nich chystám dát plnou palbu hvězd, sice mi z nich hrůzou mráz nikdy neběhal, ale některé jsem dohltala fakt s napětím. Tohle ten případ nebyl.

Tohle byl druhý a asi i poslední pokus o nalezení cesty k této autorce a jejím postavám. Ne, ne, ne. Zhltla jsem to za dva večery, ale jen proto, abych to už měla odbyté. Postavy nesympatické až protivné (včetně hlavní hrdinky, které to moc nepálí a řeší hlavně svůj poněkud trapný osobní život). Děj zmatený, špatně se sleduje, nemá moc logiky a chybí mi takové to utahování smyčky kolem vraha. Pár zvratů a na konci prásk...ale to dobré detektivce fakt nestačí :-/ Camille Lackberg, o které autorka tuším někde mluví jako o své učitelce, nesahá ani po kotníky, bohužel.

3 07.08.2018