TerezaMondeková

Příspěvky

Zlomené dušeZlomené dušeSimone St. James

Kniha se mi strašně líbila. Autorka dokázala úžasně popsat minulost a zároveň přítomnost, aniž by prozradila, jaký bude konec. Opravdu jsem do poslední chvíle byla napjatá, jak to bylo tehdy, kdo to byl, co se stalo. A zároveň, jak to bylo se sestrou Fiony. Vždycky jsem se ráda dívala na odložené případy, takže i proto mě kniha zaujala. Dost se mi líbilo i to, že celý příběh odkrývala novinářka. A o policii... nechci být sprostá...
V knize nechybělo překvapení, napětí, nebezpečí, nadpřirozeno. Jak bolestivá může být ztráta blízkého člověka a to, jak důležité může být hluboké a pravé přátelství, které může vzniknout i na tom nejhorším místě. Během knihy jsem byla i smutná, když jsem četla příběh Soni. Co přežila, zakusila, jak dopadla, že byla úplně sama... to mě opravdu vzalo a měla jsem slzy na krajíčku. Co mě trochu mrzelo, tak byla ta "romantická" linka, protože ta mi přišla docela slabá, ale i tak musím dát knize plný počet!

13. listopadu


Fantom z BlackwooduFantom z BlackwooduDarcy Coates

Tentokrát mi kniha přišla už jako horor. Četla jsem ji v noci a tentokrát jsem se opravdu bála, když jsem uslyšela nějaký zvuk, tak jsem málem vyletěla z postele... Kniha byla opravdu čtivá. Kapitola končila v tom nejlepším a já se hned musela pustit do další. Líbilo se mi, že v knize byla i milostná zápletka. Kniha mě pak vždycky mnohem víc baví. Strašidelnou atmosféru autorka popsala dokonale. Nechyběl ani překvapivý zvrat na konci knihy. Vlastně bych byla ráda, kdyby byla kniha delší.
Co se mi opravdu moc líbilo byly obrázky, které tentokrát v knize byly. Strašně se mi líbily, byly vydařené... občas možná trochu děsivé, ale k příběhu se skvěle hodily. Snad to nebude poslední kniha, kde se takové obrázky objevily.
Mara mi občas lezla na nervy. Jak byla neustále přesvědčená a tvrdohlavá, že jenom ona měla pravdu a pak tvrdě dopadla. Neil... je pravda, že občas to bylo trochu moc s tím "koťátko, miláčku, zlatíčko, světlo mého života". Hlavně, když to bylo všechno v jedné větě, ale dá se to překousnout. Upřímně... trochu jsem hlavní hrdince záviděla takového mužského. Najít takového v dnešní době se dá považovat za zázrak.

09. listopadu


Prokletí rodu UsherůProkletí rodu UsherůRobert R. McCammon

Na knihu jsem narazila úplnou náhodou, když jsem bloudila po internetu po nějakých knihách... Hned mě kniha zaujala obálkou, názvem, popisem, takže jsem si ji koupila. Rozhodně nelituji. Začátek knihy mi připadal trochu slabý, nepřipadal mi tak poutavý, chytlavý. Pak se ale kniha začala rozjíždět a já se začetla a nemohla se odtrhnout. Myslím si, že autor dokázal skvěle propojit minulost a přítomnost. Pomalé odkrývání minulosti, co se děje v tom lese, co je doopravdy v tom domě, jak to spolu souvisí... pomalu vrůstající napětí. Překvapení rozhodně v knize nechybělo. Líbilo se mi vyprávění z pohledů více postav. Některé kapitoly končily v tom nejlepším a pak následovalo vyprávění z pohledu jiné postavy. To jsem pak dychtivě otáčela stránky.
Musím říct, že mi tahle kniha připadala jako horor, i když jsem se při ní nebála. To by chtělo silnější kalibr, abych se já bála, ale občas jsem při čtení měla husinu. Občas mi sice přišlo, že autor popisuje do úplných detailů něco, co je úplně zbytečné a moc mě to nebavilo. Taky se mi občas pletly postavy. Ale rozhodla jsem se, že za to strhávat hvězdičku nebudu. Když pomyslím na příběh, tak mám chuť si ho přečíst znovu. Opravdu se mi líbil.
Jak tahle kniha ukazuje, tak být nejbohatším člověkem automaticky neznamená štěstí. Spíše naopak. Některé bohaté rodiny mají tajemství, o kterých se nám ani nesní. Zánik domu Usherů jsem nečetla, ale myslím, že to zkusím.

24. října


Vermontské psychoVermontské psychoJennifer McMahon

Musím říct, že tahle kniha se mi líbí víc než Zimní lidé. Líbí se mi, že autorka dala i do téhle knihy minulost a přítomnost. Pomalé okrývání toho, co se dělo dřív, co se děje teď. Hodně mě příběh zaujal, to prostředí, pomalé odkrývání tajemství, co se doopravdy stalo Sylvii, jak to tehdy bylo, kde je ten tajný pokoj, co v něm je... To napětí, co bude dál, co dalšího vyplave na povrch, ta strašidelná atmosféra. Občas jsem během knihy měla i husinu, strašně jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. Ale nakonec se žádné překvapení nekonalo.
Během knihy jsem si vytvořila vlastní teorii o tom, co se doopravdy stalo. V minulosti i v přítomnosti a nakonec se ukázalo, že jsem měla pravdu, takže konec... ten se mi vůbec nelíbil. Vlastně... musím říct, že to celé vysvětlení mi přišlo docela jednoduché a dětinské. Nápad na příběh tak zajímavý, ale konec byl zklamáním. Nepřišlo mi, že by autorka příběh do detailu promyslela. Na konci knihy mi zůstalo pár otázek, na které jsem nedostala odpověď.
Občas jsem se i u knihy nudila. Přišlo mi, že autorka v knize popisuje něco, co je úplně zbytečné... nebo naopak moc zdlouhavé. Upřímně... ani žádná postava mi moc nepřirostla k srdci. A překlad byl strašný!

06. října


KořistKořistDarcy Coates

U téhle autorky jsem zvyklá na strašidelné domy, duchy, takže jsem vůbec netušila, co mě v téhle knize čeká. Nakonec jsem byla hodně překvapená. Jedna z nejlepších knih autorky. Sice je pravda, že mi kniha opět nepřipadala jako horor, vůbec jsem se nebála, ale kniha je rozhodně chytlavě napsaná. Začetla jsem se a nemohla jsem se odtrhnout. Kapitola vždycky končila v tom nejlepším a já se musela hned pustit do další. Líbilo se mi, že kniha je popisována z pohledů více postav, že se to střídalo. V knize nechybělo překvapení, nebezpečí, akce, napětí... nečekaný konec. Občas jsem během knihy byla v šoku. Ale v knize byly i smutné momenty. Todda a Anny mi bylo opravdu líto, ale dalo se čekat, že se něco takového stane. Na konci knihy i slza ukápla. Ale konec pro mě nebyl, až takovým překvapením. Asi v polovině mě napadla na vteřinu myšlenka, kdo je pravý "zvíře". Pak postupně, jak se blížil konec, tak mi to začalo vrtat hlavou víc a víc a nakonec mě instinkt opět nezklamal.
Na začátku mě hodně štval přístup policie. Chápu, že nemůžou jen tak vyhlásit pátraní pokaždé, když někdo přijde, ale zároveň to takhle ignorovat, házet všechny do jednoho pytle nebo říkat, že nemá cenu je hledat, protože už jsou nejspíš mrtví a že pravděpodobně nenajdou ani tělo... to mi přijde zase moc. Taky mě na začátku štvalo chování přátel k Toddovi. Kdyby se mi někdo blízký ztratil, tak byl se ho vydala sama hledat, ať už by to bylo kdekoli. Nedokázala bych jen tak sedět a čekat. Možná by to bylo hloupé, nezodpovědné, ale prostě bych se nedokázala držet stranou.
Kniha ukazuje, jak se nevinný výlet nebo procházka může pěkně zvrtnout. Stačí sejít z cesty, ztratit se a už se nevymotáte. Já sama mám strašně ráda procházky v přírodě, lesích. Je tam takový klid, ticho. Ale po přečtení téhle knihy na takové výlety sama chodit rozhodně nebudu.

03. října


Hlasy v bouřiHlasy v bouřiDarcy Coates

Poslední dobou jsem si knihy od téhle autorky strašně oblíbila, takže jsem se na její novou knihu těšila. Navíc mě hodně zaujala i svým popisem, působivou obálkou, takže jsem si ji musela koupit. A vůbec nelituji. Autorka skvěle vykreslila atmosféru strašidelného domu, který je plný tajemství. Ale i tak jsem se během knihy vůbec nebála, i když jsem ji četla v noci. Taky mi přišlo, že první polovina knihy je trošku slabší. Nepřišlo mi, že by se tam dělo něco extra, až na pár výjimek. Druhá polovina knihy mě bavila mnohem víc. Sice už bylo vyzrazeno, co se děje, ale i tak mi přišlo, že druhá polovina je zajímavější, napínavější, překvapivější. Taky se mi líbilo, že k sobě hlavní hrdinové měli blíž. Líbilo se mi, jak si kryli záda, jak se sbližovali... to jiskření mezi nimi dodalo příběhu takové kouzlo. Ale rozhodně jsem nezáviděla hlavní hrdince takové setkání s tchýní! Celkově se mi kniha líbila, takže do dalších dílů se rozhodně pustím. Jenom doufám, že to nebude trvat dlouho.

21. září


Zimní lidéZimní lidéJennifer McMahon

Poslední dobou čtu knihy s paranormálními jevy, duchy a přízraky, horory. Takže mě kniha svým popisem opravdu hodně zaujala. Kniha se mi líbila, ale nějak mě neohromila. Ze začátku mi dělalo problém se orientovat. To přeskakování v čase, pokaždé pohled jiné postavy, ale potom jsem se začala orientovat. Musím říct, že se mi líbilo, že v knize byla pospaná přítomnost i minulost. Pomalé odkrývání toho... co se dřív stalo a co se teď děje. Nějaká překvapení v knize byla, ale že bych se při příběhu bála, nebo měla husí kůži... to říct nemůžu. A to jsem ji četla v noci po tmě. Ale přesto jsem četla dál, protože jsem chtěla vlastně vědět, jak to skončí, jak to doopravdy bylo. Ale na konci jsem byla docela zklamaná. Konec mě neohromil, ani mě moc nepřekvapilo, kdo to má všechno na svědomí. A konec knihy mi přišel otevřený. Mám několik otázek, které zodpovězené nebyly.
Ale upřímně teď, když na ten příběh pomyslím, tak mi přijde trošku... překombinovaný. Katerine a její manžel, Candice a její ztracený bratr a jeho žena, jak je to doopravdy s Ruthi, ten deník a chybějící části, tajná mapa, jak oživit mrtvé, kdo to má všechno na svědomí, jak přežil, proč to udělal, co se doopravdy stalo Martinovi a Sáře... bylo toho prostě moc najednou. Kdyby autorka trochu ubrala a některé věci lépe promyslela, tak kniha mohla být lepší. Během knihy mi bylo ale opravdu líto Sáry a Martina kvůli jejich dceři. Vlastně se dá pochopit, proč to Sára udělala. Když jsme na dně, tak děláme věci, které by nás ani ve snu nenapadli.

14. září


Záhada domu MarwickůZáhada domu MarwickůDarcy Coates

Na tenhle díl jsem se strašně těšila. Svým popisem mě z celé série zaujal asi nejvíc, ale po přečtení knihy... ufff... nějak nemám slov. Tenhle díl mi přijde asi nejslabší z celé série. Neříkám, že ten nápad na knihu je špatný... to rozhodně ne. Strašidelný dům, duchové a navíc ta temná minulost toho domu. Co se tam stalo, proč se to všechno děje... rozhodně se mi ten nápad líbí, ale myslím si, že si s tím autorka mohla více pohrát. Mohla do knihy dát víc napětí, víc překvapení, nebezpečí, tajemství. Navíc ten konec... ani ten mě nějak neohromil. Kniha prostě mohla být lepší. Mě příběh zpestřilo asi hlavně to jiskření mezi Annou a Lukasem. A pak ta záležitost s Anniným expřítelem.
I začátek mi přišel pomalejší. Až potom mě kniha chytla, ale než jsem se nadála, tak jsem byla u části knihy, která mi připadala naprosto... neskutečná. V té části byly prostě věci a situace, které mi připadaly naprosto... pitomé (slušně řečeno). Když si na ně ještě teď vzpomenu, tak to nechápu. Opravdu ne! Nechápu, jak někoho může rozesmát pohled na to, jak lidské ostatky mizí mezi zvířecími v masovém hrobě. Jak to někomu může připadat jako krásný obrázek. Nechápu, jak někdo může souseda, který mu poradí, aby po sobě "uklidil" tělo a pak se stará, jestli se člověk řídil jeho radou nazvat ohleduplným... To autorka myslí vážně? Jako fakt? Prostě ne! Sice se pak vyjasnilo, proč se tohle všechno dělo, ale mě to stejně připadá... ne... nebudu sprostá... Uvidíme, jaké budou další knihy od téhle autorky.

06. září


Poslední z bohůPoslední z bohůRick Riordan

Poslední díl se mi líbil nejvíc. V posledním dílu rozhodně nebyla nouze o napětí, nebezpečí, o spoustu zvratů a překvapení. Ale taky tu bohužel byly smutné a dojemné momenty, u kterých jsem opravdu slzu neudržela. Ale bohužel... dalo se čekat, že v posledním dílu takové momenty budou, když se schylovalo k závěrečné válce, která rozhodne. Dost mě překvapilo, kdo byl od začátku špeh. V hlavě mi běželo spoustu jsem, ale tohle jsem nečekala. Ale co se mi na tomhle dílu opravdu hodně líbilo, že všichni bohové, polobohové, kentauři a další... se spojili a šli do toho společně. A na konci jsem byla v šoku. Nepřítel Luke se ukázal, ale i tak mi ho bylo líto. Ale co mě trochu rozčilovalo... byl opět Percy. Ty jeho city... opět jsem byla zmatená. Koho vlastně chce, nejdřív jedna, pak druhá, myslí na jednu, ale je s tou druhou... Mezi Percym a Annabeth bylo jiskření. Chtěla jsem s ním zatřást, aby se už konečně k něčemu rozhoupal a nakonec jsem se dočkala. Ale myslím, že autor mohl z toho jiskření mezi nimi více vytáhnout. Sice jsem se u tohohle dílu nezasmála jako u předchozích, ale i tak se mi díl opravdu líbil. Jenom je mi líto, že není zfilmovaná celá série. Možná, že půjdu i do dalších sérií od autora.

05. září


Bitva o labyrintBitva o labyrintRick Riordan

Další dobrý díl. Sice ani tady nechybělo nebezpečí, překvapení, zvraty a napětí, ale zároveň... nevím. Musím říct, že děj se mi líbil více v předchozím dílu, ale v tomhle dílu se mi zase líbil konec. Nechyběly ani smutné momenty, ale každá válka má své oběti. Tentokrát jsem byla i trochu zmatená z Percyho. Z jeho citů. Nejdřív jedna holka, pak druhá, třetí... všechny dohromady... nevím. Přišlo mi to trochu moc. Podle mě se hodí k jediné osobě, takže doufám, že s ní skončí. Taky pořád nějak doufám, že to i s Lukem dopadne dobře. Je tam pro něj taková zvláštní slabost... asi jsem to chytla od Annabeth. Byla jsem ráda, že se tady objevil i Tyson. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

04. září


Prokletí TitánůProkletí TitánůRick Riordan

Zatím nejlepší díl. Asi je to tím, že filmová verze není, což je na jednu stranu škoda, protože by to mohl být opravdu pěkný film, ale na druhou stranu... jsem ráda, protože jsem tentokrát vůbec nevěděla, co mě v dalším dílu čeká. Tentokrát pro mě byla kniha plná napětí, překvapení, nebezpečí, akce a moc se mi líbilo, že tam byla i láska. Bylo to takové příjemné zpestření příběhu. Ale i slza ukápla... kvůli Zoe a Biance a nakonec kvůli Nicovi. Příběh se mi líbil asi i proto, že jsme si mohli přečíst, jak se Thalie vrací. Líbilo se mi, že mezi Percym a Thalií bylo přátelství, ale i taková menší nevraživost. A ani v tomhle díle nechyběly vtipné momenty a hlášky. Taky i přes to všechno, co Luke provedl... pořád pro něj takovou zvláštní slabost. Jsem zvědavá, jak to s ním dopade. A na konci nechyběl pěkný zvrat a šok. Těším se na další díl.

02. září


Moře nestvůrMoře nestvůrRick Riordan

I druhý díl filmového zpracování jsem viděla a líbil se mi. Nakonec kniha nebyla špatná. Je pravda, že i knižní děj se stejně jako v jedničce lišil. Ale podle mě to tentokrát bylo trošičku horší než film. Neříkám, že mě kniha nebavila... bavila, i když jsem stejně jako u jedničky věděla, jaký bude konec, co se stane, ale stejně jsem si knihu ráda přečetla, ale radši příště se radši podívám na film. Během knihy jsem se i dost zasmála. Taky když jsem byla v knize pokaždé řeč o Groverovi jako o nevěstě... vybavil se mi obraz z filmu, jak vypadal... Ježíši. Dost mě zajímá i jak to bude mezi Thalií a Percym.
Během čtení knihy jsem cítila i vztek kvůli tomu, jak se všichni chovali k Tysonovi, jak se mu všichni smáli, ponižovali ho. Mě se ve filmu postava Tysona moc líbila, ale přišlo mi... jako by v knize byla jeho postava... hloupější, jako by z něho spisovatel udělal úplného blbečka.

01. září


Zloděj bleskuZloděj bleskuRick Riordan

Viděla jsem filmovou verzi tohohle filmu... asi tisíckrát a moc se mi líbil, tak jsem si řekla, že zkusím i knižní verzi, jestli mě to chytne. Překvapivě... chytlo. Taky mě zajímalo, jestli se bude kniha lišit od filmu, dějem, koncem... možná nějakými postavami. Je pravda, že děj v knize byl trochu jiný než film, ale nemůžu říct, jestli lepší. Obojí se mi líbilo a bavilo. A i když jsem z filmu věděla, co bude následovat, tak mě kniha bavila, i když tam chybělo to napětí a očekávání, co bude dál. Kniha mě bavila hodně i tím, že se tam hodně často zmiňovali příběhu bohů, kdo co udělal a proč... vždycky mě bavily takové příběhy. I když se mi jména bohů občas pletly.
Ale jsou i určité věci, které se mi v knize nelíbili. Nevím proč, ale docela mi vadilo, že hlavní hrdinové jsou v knize tak mladí. Imponoval by mi více starší věk. Taky mi přišlo, jako by v téhle knize byly smíchány oba dva díly filmového zpracování, takže jsem zvědavá, co na mě čeká ve druhém dílu.

31. srpna


SkvrnaSkvrnaGillian Flynn

Uffff... nějak nemám slov... Četla jsem si komentáře a byla docela zvědavá, proč někteří narážejí na začátek knihy. Když sem začala číst... pochopila jsem. Takový začátek bych teda nečekala. Byl to docela šok. Kniha mi připadala zajímavější asi od poloviny knihy. Ale stejně mi nepřišlo, že by kniha byla o strašidelném domě, horor nebo něco s duchy a přízraky. Na jednu stranu jsem byla ráda, že kniha byla tak krátká, ale na druhou stranu... potom ke konci nebyla kniha úplně špatná. Ani nápad nebyl špatný, ale autorka to mohla více rozepsat, přidat více překvapení, napětí... ale bohužel. Nevím, jestli půjdu do dalších knih od autorky.

26. srpna


Dům na kopciDům na kopciShirley Jackson

Až chvíli po čtení knihy jsem si uvědomila, že je to knižní zpracování filmu Zámek hrůzy, ale upřímně... kniha nesahá filmu ani po kotníky. Ten příběh v knize... setry, které bojovaly o dům... nevím. Doktor se o tom příběhu jenom zmínil, i když vlastně nikdo neví, jestli se to doopravdy stalo takhle. Kdyby se v knize aspoň postupně odkrývala pravda. Jak to bylo, proč se to stalo, ale ne. Ten příběh, legenda, který je ve filmu je mnohem lepší. Navíc u filmu se mi docela líbily postavy, děj, bála jsem se u něj. Ale tady? Bože... děs a hrůza.
Ani styl psaní mi nevyhovoval. Navíc ty dlouhé stránky, kde si někdo stěžuje, že se mu za zády smějí, stěžuje si, proč se nebaví o něm... Asi v polovině knihy mě z toho začala silně bolet hlava. Kniha mi vůbec nepřišla jako horor. A neviděla jsem v tom ani duchy a přízraky. Vlastně jsem se dost často u knihy musela smát, nemohla jsem si pomoct. Dost často mi kniha připomínala tu parodii Scary Movie. Ani když se tam už konečně něco dělo, tak to semnou nic nedělalo. A konec knihy mi přišel úplně pitomý! Skoro celou knihu jsem se nudila... vlastně asi celou. Žádné napětí, žádné překvapení, žádné nebezpečí. Z knihy jsem hodně zklamaná. Do dočtení jsem se musela nutit. Hlavně asi proto, že jedna moje část chtěla vědět, jak to dopadne a doufala, že se to zlepší, ale ta druhá část nerada nechává rozečtené knihy. Mrzí mě to, ale knize musím udělit hodnocení, které jsem ještě nikdy žádné knize nedala... odpad.
Abych byla upřímná, tak žádná z hlavních postav kromě doktora mi nebyla sympatická. Přišli mi sobečtí, falešní, odměřený. V jednu chvíli se chovali přátelsky a v další se chovali útočně, odměřeně a za zády se druhému smály. V duchu jsem si říkala... Co to sakra je? Znovu knihu číst nebudu. Už nikdy víc!

24. srpnaodpad!


Tajemství sídla Craven ManorTajemství sídla Craven ManorDarcy Coates

Upřímně jsem si tenhle díl nechala na později, protože mě popis zas tolik nezaujal, ale nakonec jsem z knihy byla překvapená. Začátek mi sice nepřipadal tak poutavý jako u ostatních dílů, trošku pomaleji se to rozjíždělo, ale pak se mi pod rukama stránky jenom otáčely. Překvapení, napětí, nebezpečí, zajímavý příběh... Taky jsem měla během knihy trochu dilema. Do jisté chvíle jsem nevěděla, kdo vlastně mluví pravdu, kdo za vším opravdu stojí. Tentokrát jsem opravdu nevěděla komu mám věřit. Epilog byl hezky napsaný a bylo to pěkné zakončení. Díl se mi rozhodně líbil, nemůžu říct že ne. Ale v porovnání s ostatními mi přišel slabší, bohužel. U mě je pořád na prvním místě Přízraky domu Carrowů. Ale těším se a další díly od autorky.

22. srpna


Duchové rodiny FolcroftůDuchové rodiny FolcroftůDarcy Coates

Další skvělý díl. Opět... kniha psaná neuvěřitelně poutavě. Odtrhnout se prostě nešlo! O napětí, co bude dál nebylo nouze. O překvapení a šok z toho, co se všechno stalo a stane taky ne. Nechyběly ani takové menší záhady. Celou knihu mi hlavou běželo spoust otázek. Jen mě mrzelo, že je kniha tak krátká, kdyby autorka prodloužila konec, tak by potom nepůsobil tak useknutě a nepůsobil by dojmem, že to autorka chtěla rychle ukončit. Na mě to tak působilo.
A co se mi v knize opravdu líbilo, jak spolu sourozenci drželi. Starali se jeden o druhého, nedali na sebe dopustit... to jsem opravdu ocenila. Teď se těším na další díl.

21. srpna


Přízraky domu CarrowůPřízraky domu CarrowůDarcy Coates

Páni! Jsem ohromená! Dost mě zaujal nápad na příběh. Já sama si ráda čtu o strašidelných domech, hradech a rozhodně chci v životě nějaký navštívit, takže jsem si knihu musela přečíst.
Autorka prostě píše tak neuvěřitelně poutavě. Začetla jsem se a než jsem se nadála... bylo 6 hodin ráno. Prostě se nešlo odtrhnout! Autorka popsala prostředí strašidelného domu, přízraků, záhadných vražd, duchů... tak uvěřitelně, až mě to ohromilo. I ta strašidelná atmosféra celého domu je v příběhu vykreslena dokonale. Během knihy jsem měla i dojem, že se autorka sama o paranormální jevy, duchy a přízraky sama zajímá. Díky všem informacím příběh působil příběh ještě věrohodněji. V knize nechybělo ani překvapení, napětí, co bude dál... autorka mě během knihy i šokovala. A jako bonus jsem brala to jiskření mezi Remy a Markem. A epilog se mi moc líbil. Já nemůžu vůbec nic vytknout! Rozhodně se pustím do dalších knih.

20. srpna


Duch domu AshburnůDuch domu AshburnůDarcy Coates

Vždycky jsem měla ráda duchařské příběhy, články o duchách, nadpřirozenu. Kniha mě zaujala hezkou obálkou a dost poutavým popisem, tak jsem si řekla, že to zkusím.
Z knihy jsem nadšená! Sice jsem se při knize nebála, ale rozhodně nechybí napětí a taková strašidelnost. A mimo to... autorka píše opravdu velmi poutavě. Kapitola vždycky skončila v tom nejlepším a já jsem se hned musela pustiti do další, ale než jsem se nadála, tak byl konec knihy. O překvapení v knize taky není nouze. Autorka má talent čtenáře šokovat. Taky se mi líbilo, že tam byla i taková... kriminální zápletka s rodinou, která tam předtím bydlela. Pořád jsem o tom musela přemýšlet a v hlavě jsem měla pořád víc a víc otázek. A navíc... kocoura hlavní hrdinky jsem si hned oblíbila! Ale upřímně... hlavní hrdinka mi připadala poměrně klidná ohledně situace, že se jí do nohy zakousla mrtvá příbuzná! A ten popis mrtvé příbuzné v lese... u toho jsem se opravdu musela smát. I když v knize bylo pár nelogických věcí, tak se mi kniha líbila.

18. srpna


Vraždy hollywoodských hvězdVraždy hollywoodských hvězdVáclav Pavel Borovička

Když jsem si přečetla popis téhle knihy, tak jsem byla hodně zvědavá a těšila jsem se na ni. Ale když jsem začala číst, tak jsem byla docela zklamaná. Podle popisu jsem čekala něco úplně jiného. Občas jsem se u knihy nudila, občas mi přišlo, že je něco zbytečně zdlouhavé, že tam autor popisu něco... něco co je úplně zbytečné. Taky si myslím, že autor mohl vybrat zajímavější případy, než tyhle, ale to je věc názoru. Když jsem četla, tak mě opravdu rozesmálo tvrzení, že jestli chceš v Hollywoodu prorazit, tak musíš přijít a mít otevřenou náruč i klín dokořán... A podle toho, co jsem se v knize dočetla, tak to je pravda.
Nejvíce mě zaujal příběh Satanovy milenky. To jsem byla opravdu zděšená. Nedokážu pochopit, jak může někdo, kdo nemá ani průměrnou inteligenci tak manipulovat s lidmi a úplně je zblbnou. Jak může někdo takový přesvědčit ostatní, že je to Ježíš Kristus, ale i Satan. Jak někdo takový může zmanipulovat lidi, tak, že ho poslouchají na slovo. Že kvůli němu zabíjejí a nemají žádné výčitky svědomí! Nevím, co je horší... Jestli člověk, který dokáže takhle s ostatními manipulovat a úplně je zblbnou nebo lidi, kteří těm jeho kecům věří a nechají se zblbnout! Nejvíc mě děsí, že takového psychopata na první pohled nepoznáte.
Ale jedno tvrzení v knize mě nakrklo hned na začátku. Tvrzení, že Hollywood je jediné místo na světe, které je plné krásných žen! Rozhodně si musíme připomenout, že podle výzkumu jsou Češky jedny z nejkrásnějších žen na světe a naši krásu jezdí obdivovat i cizinci. Takže ať si Hollywood tolik nefandí!

12. srpna


IdolIdolKristen Callihan

Na knihu jsem se strašně těšila, protože mě popis knihy neuvěřitelně zaujal a obálka knihy je dokonalá. Do knihy jsem se začetla hned na začátku. Rocková hvězda, která se povaluje na vašem trávníku? U toho jsem se mohla počůrat smíchy... Ona se nezdráhá použít hadici, on se nezdráhá celý svléknout do naha. Když jsem četla, tak jsem se hodně zasmála, ale musím říct, že jsem po přečtení knihy byla i trochu zklamaná. Příběh mě bavil mnohem víc, když byli hlavní hrdinové sami, jako sousedi. Když se potom dala kapela dohromady, tak už mě příběh moc nebavil. Taky mi přišlo, že v knize nebyla nějaká extra velká zápletka nebo napětí. Taky mi dost vadilo, jak Libby uráželi. Jako oddychovka to bylo dobré, ale nic víc.
Knihy, kde je hudební prostředí miluju. Asi je to kvůli tomu životu, který vedou. Nemyslím drogy, sex a alkohol, ale to cestování, vystupování před publikem, který miluje, co děláte. Inspirujete je vaší tvorbou. Ale na druhou stranu... nevím, jestli by takový život dokázal žít každý. Být neustále na očích veřejnosti, žádné soukromí, nikdy nevíte, jestli s vámi někdo není jenom kvůli slávě, penězům a ten hrozný tlak. Sláva není kouzlo a určitě to není tak pohádkový a jednoduchý život, jak to vypadá.

18. července


Probuzené cityProbuzené cityKaty Evans

Kniha se mi líbila, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale nic výjimečného to nebylo. U Katy Evans jsem zvyklá na lepší knihy. Na knihy, které mají skvělé a originální nápady. Prostě si myslím, že tahle autorka má navíc, než na psaní harlekýnek. Občas jsem se zasmála, mezi hlavními hrdiny to jiskřilo, ale konec u takových knih je vždycky předvídatelný. Ale na odreagování to bylo skvělé. A epilog se mi opravdu líbil.
Alex se mi docela líbila. Ale přišla mi trošku moc upjatá. Všechny kárala, poučovala a sama myslela pořád jenom na práci. Nedokázala se pořádně uvolnit a bavit se.
Kit se mi hned líbil. Podle popisu vypadal jako bůh, uměl se uvolnit a bavit se, ale taky dokázal bojovat o to, co chce. Taky se mi líbila jeho romantická stránka.

10. července


Důvodné pochybnostiDůvodné pochybnostiW. G. (pseudonym)

Musím říct, že o sex, touhu a jiskření v knize není nouze. Taky jsem ocenila nápad, že se příběh celou dobu odehrává z pohledů obou hlavních hrdinů. Dobrý byl i ten nápad, kde autorka popisovala minulost. Postupně jsme tak přicházeli na kloub, co se hlavnímu hrdinovi stalo. Dost se mi líbilo i právnické prostředí. Vždycky se mi tohle povolání zamlouvalo, ale asi bych v hlavě neudržela všechny ty paragrafy. Občas nějaké to překvapení, taky jsem neudržela slzy. I epilog se mi líbil.
Kniha se mi opravdu líbila, ale nemohla jsem jí dát plný počet hvězdiček. Bylo tam pár věci, které nebyli moc originální. Ten nápad s tou seznamkou, ty hovory... připomnělo mi to knihu Absint. A pak to klišé šéf a stážista. Taky mě docela iritovalo chování hlavních hrdinů... obou.
Hlavní hrdinka... určitě to byla hodná holka, ale já prostě nemám ráda lidi, kteří dolejzají za člověkem, který se k němu chová jako ke kusu hadru. Přišlo mi, že hlavní hrdinka nemá žádnou sebeúctu. Chápu, že k němu něco cítila, ale stejně... lezlo mi to na nervy.
Hlavní hrdina... byl to neuvěřitelný kretén, arogantní, krutý, povýšený, namyšlený. K hlavní hrdince se choval jako ke kudu hadru. A přišlo mi, že skoro celou knihu řešil jenom sex. Přišlo mi, že je na něm závislý! Až potom, když jeho minulost vyplula na povrch, tak jsem jeho chování chápala.

09. července


Chci tě zpátky!Chci tě zpátky!Katy Evans

I druhý díl se mi docela líbil. Nic velkého, nic výjimečného, konec je předem jasný. Občas jsem se zasmála, kniha je skvělá na odreagování. Ale líbí se mi, že jsme se v tomhle díle opět setkali s předešlými hrdiny a viděli, jak daleko se ve svém životě posunuli.
Hlavní hrdinka... nebyla špatná. Určitě to byla hodná holka, která přišla na pomoc, když bylo třeba.
Hlavní hrdina..., to byl úplný opak svého bratra. Žádná zábava, ale jenom práce a práce. Ale upřímně... za šéfa bych ho nechtěla. Až později se ukazovalo, jaký doopravdy je.

05. července


Království hříchuKrálovství hříchuMeghan March

Já tuhle sérii prostě miluju! Celou sérii jsem měla do 3 dnů přečtenou! Stačilo přečíst si... vlastně jednu knihu od téhle autorky a zařadila se mezi mé oblíbené. Její styl psaní je neuvěřitelně poutavý, prostě knihu nemůžete odložit. Jsem ráda, že už mám celou sérii přečtenou, ale na druhou stranu mě to mrzí, protože příběh Lachlana a Keiry je u konce. Strašně jsem si tenhle knižní pár oblíbila, i celý ten nápad na tenhle příběh. Tahle série rozhodně nesmí chybět v mé domácí knihovně a myslím si, že se k ní určitě v budoucnu vrátím... a rozhodně ne jednou.
Líbilo se mi, že v tomhle díle už se před sebou nesnažili skrývat, co k druhému cítí. Už se brali jako rovnocenní partneři. Tým. Myslím, že se k sobě perfektně hodili. Nevím, který díl se mi z celé sérii líbí nejvíc. Myslím si, že všechny díly jsou skvělé. Dobře navazující, úžasně vymyšlené, napsané. V každé knize je sex, nebezpečí, akce, překvapení a pořádné vzrůšo. Opravdu jsem přemýšlela nad tím, kdo by za vším mohl stát, ale i když máte svůj typ, tak stejně... autorka to opět vymyslela naprosto geniálně! Že to bude tenhle člověk to jsem nečekala. Musím říct, že autorka i dost věrohodně popsala celý ten svět mafiánu, drog a smrti.
Ale musím říct, že i když jsou tři knihy o tomhle páru... tak mi nepřijde, že by jsme o nich něco věděli. Ano, víme co oba dělají, čím se živý, jestli mají rodiny, ale to, že vlastně ani nevíme, kolik je hlavnímu hrdinovi... mi přijde docela blbé. Taky mě trochu mrzelo, když si po odchodu z nemocnice připravil "překvapení" pro hlavní hrdinku ve formě tohohle typu, tak že to tam celé nebylo popsané. To mě mrzelo.
Asi to bude znít divně, ale tak trošku hlavní hrdince závidím, že se jí tohle stalo... Kdo by nechtěl takového chlapa! Chlapa, který by chtěl jenom vás o ostatní ženy by ani nezavadil pohledem... Chlapa, který by vás rozmazloval a ukazoval vám, že pro něj jste ta jediná, kterou chce... Potkat v dnešní době takového chlapa? Nemožné! Takže jsem ráda, že o nich tak skvělá autorka píše a může se s námi o takové chlapy podělit.
P.S. Myslím, že jsem se stala závislou na knihách od téhle autorky!

02. července


Vzdorující královnaVzdorující královnaMeghan March

Bomba! Úžasné pokračování. Opět... nedokázala jsem se odtrhnout. Líbí se mi, že je druhý díl delší, obsáhlejší. Děje se tam toho víc. Není to jenom o sexu a vzdoru jako v předešlém díle, ale o jejich vzájemném sbližování. Pomalu začínají chápat, co k obě vlastně cítí.
Jsem ráda, že začátek knihy byl takový. Konečně se pomalu dozvídáme něco o hlavním hrdinovi. Taky jsem byla naprosto v šoku, když se hlavní hrdinka dozvěděla plán, který na ni Lachlan přichystal. Byla jsem v šoku, když se objevila pravda o nejlepší kamarádce hlavní hrdinky. Jsem vděčná za to, že i tenhle díl se vypráví z pohledů obou hlavních hrdinů. Vyprávěné z pohledů Lachlana je tentokrát častější, delší. Erotické scény byly i v tomhle díle skvěle vymyšlené, dobře popsané a hodně pikantní. A na konci knihy... autorka prost má talent čtenáře naprosto šokovat! Tohle jsem opravdu nečekala! Okamžitě musím na další díl.
Lachlan pomalu začíná chápat, jak se k ní má chovat, jak jí dát najevo, že je pro něj výjimečná, jiná. Začíná si uvědomovat, co k ní cítí, ale zároveň se to snaží popřít. Ale taky je zmatený, probouzí se v něm city, o kterých si myslel, že jich není schopen. On je přeci ten nemilosrdný, bezcitný, krutý, brutální Lachlan Mount... on by přeci nemohl být schopen takových citů jako je láska!

01. července


Nemilosrdný králNemilosrdný králMeghan March

Zatraceně! Pikantní, vzrušující, nebezpečné, poutavé... od knihy jsem se prostě nedokázala odtrhnout. Mám ráda knihy, kde je prostředí mafie, nebezpečí, vzrušení a akce. Z knihy jsem nadšená!
Erotické scény byly pikantní, výborně vymyšlené, skvěle popsané. A na konci knihy... byla jsem v naprostém šoku. Líbí se mi, že je kniha psaná z pohledu obou hlavních hrdinů, ale přišlo mi, že z pohledu hlavního hrdiny to bylo méně a trochu strohé. Byla bych radši, kdyby byly kapitoly delší, obsáhlejší. Jsem ráda, že jsem si sérii nechala na dobu, kdy už budou vydány všechny tři díly, protože tak nebudu muset čekat. Hned jdu na další díl.
Hlavní hrdinka byla skvělá. Líbilo se mi, že se jen tak nedala, nebyla jako nějaká poslušná ovečka. Vzdorovala, porušovala pravidla, nic si nenechala líbit.
Hlavní hrdina... to je chlap, kterého by chtěla každá žena. Alfa samec, bohatý, dominantní, majetnický, ale zároveň starostlivý a milující. Přišlo mi, že na své okolí se snaží vypadat nemilosrdně a bezcitně, ale když byl s hlavní hrdinkou, tak byl jemnější, starostlivý, ohleduplný. Bože... já chci taky takového chlapa! Ale upřímně... jméno hlavního hrdiny se mi nelíbí. Mě to přijde jako lachtan.

30. června


Ztracená oázaZtracená oázaE. Peters (pseudonym)

Kniha nebyla špatná. Líbilo se mi, že tenhle díl navazoval na ten předešlý, ale opět... občas zbytečné protahování některých popisů a nuda. Taky mě díl moc nebavil, protože se tam moc neobjevoval Ramses. Bez něho to postě není ono. A ta ztráta paměti... na jednu stranu zajímavý nápad, ale na druhou stranu... moc mě kniha nebavila, když si manželé byli tak vzdálení. Ale byla jsem ráda, že se v knize objevil starý přítel Sethos... nevím proč, ale mám pro něj jistou slabost.
Peabodyová... já u ní prostě necítím ten mateřský hluboký cit. Nechápu, jak může matka říct, že jediná vada, kterou její život má je dítě Ramses. Nebo že její syn nemá moc velkou inteligenci...

14. června


V hlubinách skalní říšeV hlubinách skalní říšeE. Peters (pseudonym)

Zatím nejlepší díl. Tentokrát se mi moc líbil děj knihy, ale i konec. Jenom jsem se občas trochu nudila, protože tam autorka popisovala něco až moc zdlouhavě, ale jinak jsem opravdu spokojená. Bylo tam spoustu překvapení, napětí, dobrodružství, ale i nebezpečí a boj o přežití. Zajímavý byl ten nápad s utajenou komunitou hluboko v poušti, jiné zvyky, boj o královskou korunu, místo plné intrikánů. Měla jsem svůj typ, kdo by mohl být ten "zlý", ale stejně jsem si nebyla úplně jistá... Ale na konci knihy jsem byla v šoku. Nechybělo ani tajemství, které se týkalo zmizení Forthových a toho, co se jim stalo. Ale není mi tak úplně jasné, co se stalo s Mentarit... najednou zmizela a pak už o ní řeč nebyla...
Ani v tomhle díle nechyběl úžasný Ramses. Ale hodně se mi líbilo, že se Emersonovi ujali Nefret a přijali ji do své rodiny.

14. června


DémonologovéDémonologovéGerald Brittle

V zajetí démonů patří mezi mé oblíbené horory. Myslím si, že manželé Ed a Lorraine Warrenových jsou ze všech lidí, kteří se zabývají paranormální jevy, duchy, démony... že jsou úplně ze všech nejlepší, takže když jsem se dozvěděla, že je o nich kniha, tak jsem ji prostě musela mít. Podle popisu jsem čekala, že v knize budou popsány ty nejhorší, nejděsivější případy, které vyšetřovali. Doufala jsem v to a to byla chyba. Byla jsem trochu zklamaná, že to tak není, ale i tak... kniha je skvělá.
Líbilo se mi, že tam bylo spoustu příběhu, ale že tam bylo popsáno i jak duchové vznikají, proč na sebe poutají pozornost, podle čeho si démoni vybírají, proč chtějí posednout zrovna tohohle člověka. Jsem ráda, že v knize bylo vše vysvětleno. Působivé bylo i to, že v knize byly popsány přímé rozhovory Eda a bytosti z druhé strany. Úžasné byly i fotografie z nějakého místa, které vyšetřovali. Dost se mi líbilo, že je tam popsán život Eda a Lorraine ještě předtím, než se potkali. I to jaké byly jejich začátky, jak se z nich stali démonologové. A dost mě ohromuje, že spolu vydrželi celý život. A navíc taková práce, kterou dělali... to by se mi moc líbilo, ale bohužel. Já takový dar nemám a závidím lidem, kteří ho mají, i když je to asi divný. Ale ještě víc jim závidím, že jejich manželství vydrželo spoustu let a že až do jejich smrti bylo plné lásky, důvěry a porozumění.
Kniha se mi líbila. Upřímně... mě jen tak něco nevyděsí. Myslím si, že vydržím docela dost. Vlastně si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem zažívala opravdu strach, hrůzu. Ale když jsem četla, tak jsem byla trochu... neklidná. Měla jsem špatný pocit a bála jsem se spát po tmě. Když jsem měla rozsvícené světlo, tak jsem hned byla klidnější a tenhle pocit se mě držel další dva dny.
Vždycky jsem věřila, že existují démoni, duchové. Že existuje něco mezi nebem a zemí, něco... co se nedá vysvětlit. Od malička mě takové věci zajímali. Ráda si o nich čtu, ráda se dívám na filmy podle skutečných událostí, které jsou o takových jevech. Fascinuje mě, jak je něco takového vůbec možné, co všechno je možné. Věřím tomu, že někteří lidé mají opravdu dar, který vám umožňuje vidět duchy, spojit se s lidmi, kteří jsou po smrti. Když o něčem takovém čtu, tak si sama kladu otázky, jestli je opravdu nějaký posmrtný život? Existuje opravdu nebe a peklo? Setkáme se po smrti se všemi svými blízkými? Co se po smrti stane s naší duší? Přijdu do pekla nebo do nebe? Budu po smrti moct dohlížet na své blízké, kteří budou stále naživu? A spoustu dalších otázek, na které bych chtěla znát odpověď.

19. května


1 ...