StephenKingje komentáře u knih

Taková česká verze „A uzřela oslice anděla”. Také popisuje cestu životem poněkud zaostalého chlapce velmi zaostalým světem. A líbila se mi velmi. Příběh je pomalý, částmi až meditativní, zatímco popisuje dosti otřesné události života protagonisty. Jedná se o osvěžující přírůstek do naši literatury, jenž má unikátní atmosféru, zajímavý příběh a oplývá podivnou elegancí. Nechci sice zase, aby české pulty byly teď zavaleny podobnými tituly, avšak stejně jsem si čtení velmi užíval a „Jezero” si podle mne zasluhuje úspěch, jehož dosáhlo.

11 27.04.2020

Tyhle básně jsou nepopsatelné. Smutek, jež se jimi táhne, je nezměrný. Upřímnost těchto veršů je částmi až drásavá. Nikdy jsem nečetl nic tak srdcervoucího, jako báseň „Rizoto”, „Tvůj popel”, či „Stačí říct”. Doporučuji tuhle knihu každému, kdo v moderní poezii hledá více, než jen pěkně znějící věty, kdo hledá v poezii upřímnost a kdo se nebojí bolestivého čtení. Za vším tímto utrpením lze totiž nalézt nesmírnou krásu.

13 26.04.2020

Jsem asi jeden z mála lidí, který se k literární tvorbě Nicka Cavea dostal dřív, než k jeho tvorbě hudební. Vzhledem k tomu je vlastně zpětně docela zvláštní, že se mi „Píseň z pitlíku na zvratky”, jako má první přečtená kniha od Cavea, docela líbila. Sice jsem ji nehodnotil, ale v těch stránkách jsem již tehdy viděl fascinující charakter jejich autora. Ale dnes, když jsem četl už Oslici a slyšel několik alb od, které Cave vytvořil společně s the Bad Seeds, musím konstatovat, že tohle jsou dobré zápisky. Sakramentsky dobré zápisky.
Původně jsem v téhle knize nejvíce vychvaloval humor. A to stále trvá. Caveův humor je černý, ostrý, částmi až sebedestruktivní. Autor nebere vše co tvoří příliš vážně a dokáže si ze své tvorby dělat srandu. A takovou vlastnost u tvůrce oceňuji.
Avšak co jsem tehdy dostatečně neocenil jsou jednotlivé pasáže téhle knihy. Cave zde mistrovským způsobem přivádí do slov částmi velmi poetické a částmi velmi reálné obrazy. Nejvíc mne asi zaujala část se saní: je fantasticky napsaná a málokdy narazíte na působivější pasáž v zápiscích.
Dále nelze nezmínit neuvěřitelnou ustálenost těchto zápisků. Cave je napsal velmi precizně, až elegantně, tak, že je nečtete jako chaotický deník, nýbrž jako jeden velmi koherentní literární výtvor.
Abych to shrnul: „Píseň z pytlíku na zvratky” je přinejmenším pozoruhodným výtvorem pro lidi, co nemají žádnou velkou zkušenost s Nickem Cavem. Pro lidi, kteří tuhle zkušenost mají, jde o výtvor geniální.

Na konec musím vynést jen jeden můj poznatek, který mne na knize hluboce zaujal. Konkrétně na straně 59 se nachází tenhle verš: „Řekli mi, že bohové nás přežijí. Lhali.” A když si poslechnete píseň „Distant Skies” z Caveova alba s Bad Seeds „Skeleton Tree”, najdete tam tuhle sloku:

They told us our gods would outlive us
They told us our dreams would outlive us
They told us our gods would outlive us
But they lied

Je to maličkost, ale maličkost, která Vám trochu přiblíží mysl Nicka Cave.

6 25.04.2020

Je málo opravdu dlouhých knih, které jsem si užíval od první do poslední věty a které bych nezkrátil ani o jedinou stránku. Kvítek karmínový a bílý je jedna z nich. Jedná se možná o nejkrásněji napsanou knihu, jakou jsem kdy četl. S takovou elegancí se Faber prochází ulicemi a pomalým, ale ani na vteřinu ne nudícím tempem, vypráví o životech všemožných (i nemožných) postav. Už před přečtením jsem Fabera hluboce jako vypravěče uctíval, tímto dílem se u mne však stvrdil jako jeden z nejlepších vypravěčů tohohle století.

P. S. - Tím koncem jsem byl nejdřív upřímně poněkud vyladěn, ale to nic nemění na tom, že je tahle kniha mistrovských dílem.

21 25.03.2020

Tulák po hvězdách může způsobit to, že...

1)... Si začnete více vážit věcí. Díky němu budete vděčni i za takovou samozřejmost, jakou je kyslík ve vaších plicích.

2)... že se zhrozíte nad tím, že hrůzy popsány v knize, jsou podle skutečné události.

3)... budete smutně přemýšlet o tom, co by ten London ještě tak napsal, pokud by nezemřel svou vlastní rukou v tak mladém věku.



Tulák po hvězdách vám může změnit váš pohled na svět.

25 11.08.2019

Po dočtení posledních vět téhle knihy jsem zaklapl těch dlouhých 850 stran a pár minut se neodhodlal k ničemu jinému, než pozorování jejího obalu. 2666 ve mne vyvolala ten pocit, že ve stovnání s ní je veškerá ostatní literatura 21. století nicneříkající a já doufám, že za svůj život naleznu i jiného autora, jenž dokázal stvořit něco podobného jako to, co stvořil Bolaño touto knihou. Ale dost pochybuji, že se kdy dílo typu 2666 objevilo a objeví.

11 11.07.2019

Tolstoj byl bezpochyby výborným vypravěčem a v Anně Karenině ukázal, jak dokonale dokázal vykreslit charaktery; jak si dokázal vymyslet velice složitý příběh, který však zároveň byl schopen perfektně přepsat na papír; že lze napsat příběh, jenž je i po skoro sto padesáti letech pro čtenáře stále velice dobře stravitelný. A konečně je úkazem toho, že ne vše, co se na povinné četbě nachází musí být nudné, ale že se na ní nachází i spoustu děl, které si zasluhují čtenářovu pozornost. A z těch, které jsem zatím přečetl, se Tolstoj nachází na úplném vrcholu těchto knih.

17 15.06.2019

Já neočekvál vlastně nic. Nečekal jsem žádnou novou Hanu a byl jsem ohledně téhle knihy poněkud skeptický. Ono je totiž docela časté, že se autoři po jejich bestsellerem uchylují k daleko méně propracovaným a napsaným knihám. To jsem si však neuvědomil, že tuto knihu napsala výborná spisovatelka Alena Mornštajnová a jednoduše jsem se musel uchýlit k přečetní téhle knihy. A díky Bohu za to! Takže, Tiché roky...

Když tak uvažuji, tak je nejspíš i lepší, že jsem moc neočekával. Tiché roky i přes svou nespornou kvalitu prostě novou Hanou nemohli být a je pošetilé si to myslet. Jednoduše není možné, aby byly všechny knihy (ať už napsány od schopných spisovatelů) naprostou šoičkou. A Tiché roky mezi tu špičku jednoduše nepatří a to dílo se nedokáže vyhnout srovnáváním s předešlo autorčinou knihou. Avšak stále to je velmi dobře propracovaný, napsaný a především dojemný příběh a navíc oceňuji, že se autorka snažila napsat jinou knihu, než je Hana. Hana byl drsný, ale zároveň strašně dojemný a smutný příběh z Druhé světové války, naopak Tiché roky jsou spíše melancholickým příběhem z dob komunismu. Jednoduše řečeno obdivuji autorčinu snahu nám naservírovat něco jiného, než jsme od ní zvyklí. Za to si zaslouží všechno uznání čtenářů.

HODNOCENÍ: 9/10

11 01.05.2019

Ihned na začátek podotýkám, že mne nápad téhle knihy ihned zaujal. Je vskutku potřeba velmi zajímavého a talentovaného člověka, aby téma druhé světové války zachytil v uvěřitelné podobě. A Markus Zusak do dokázal a vytvořil moderní klasiku, kterou zná prakticky každý. Každopádně, Zlodějka knih...

Co je tedy vlastně tak skvělého na Zlodějce knih? Tahle otázka mi vyvstávala, když jsem si tu knihu pořídil. Příběh mne sice vskutku zaujal, ale dobrý příběh doopravdy není zárukou pro dobrou knihu. A po přečtení řeknu to, co je na téhle knize dobré co nejstručněji: vlastně vše. Námět je fenomenální, příběh komplexní, avšak zároveň velmi dobře přehlédnutelný a především čtivý, jelikož jsem díky téhle knize zdolal můj osobní rekord a přečetl jsem prvních čtyřista stránek z ní za jediný den (ano, jsou tam obrázky a prázdný text, ale beru to z principu). Zlodějka knih je prostě dílo, které si nikdo nesmí nechat ujít, jinak totiž příjde o skvělý čtenářský zážitek a to jediné, o co nepřijde, jsou jeho slzy.

HODNOCENÍ: 10/10

19 03.04.2019

Harukiho Murakamiho si jako autora velice vážím. Jeho fantazie nezná mezích, má dar vyprávět i ten nejzvláštnější příběh a prezentuje je nanejvýš čtivě. Tak jsem spíše náhodou šáhl i po této knize a přečetl jsem jí za jediný den. A pan Murakami opět nezklamal. Takže, Na jih od hranic, na západ od slunce…

Při čtení jsem si nemohl pomoct a při dosti naturalistickém líčení sexuálních aktů jsem si vzpomněl na knihy kontroverzního spisovatele Michela Houellebecqa. Ale svým záhadným způsobem si jsou odlišné. Zatímco je Houellebecq v otevřeném líčení poloh skoro až nechutný a hrubý, Murakami dokáže tyhle části podat jemně a pěkně. Jinak je příběh pro Murakamiho nezvykle normální a i když to není úplně čistých pět hvězdiček (jelikož tam hluchá místa jsou) tak nakonec jsem velmi spokojen.

HODNOCENÍ: 9/10

9 12.03.2019

Miloš Urban je vskutku zvláštní autor. Jeho knihy jsou z části hodnoceny celkem pozitivně (Lord Mord, Stín Katedrály) a občas mají hodnocení naopak docela slabé (Michaela, Přišla z moře). Tahle kniha je jednou z těch lepších, ale hlavně mne na ní upozornil film Ondřeje Havelky, na který se chci brzy podívat. Ale z logického hlediska jsem nejdřív sáhl po knize. A takhle to dopadlo. Takže, Hastrman…

Román, jenž obdržel cenu Magnesia litera a u něhož jsou velmi rozdílné názory. Osobně mám také smíšené pocity. První část se mi líbila. Temná atmosféra Čech devatenáctého století byla vydařena a co mne na knize také zaujalo byl styl Urbana. Líbilo se mi, že by první část mohla být prohlášena za padesáti, či dokonce stoletou knihu a já bych tomu uvěřil. Ale i tahle část dokonalá není. Já jsem měl totiž problém se samotným hastrmanem. On celý tenhle příběh vypráví a já vím, že má být schválně tak nezaujatý a chladný, ale to potom velmi škodí příběhu. Částečně mi to vskutku připadalo tak, jako by k vám promlouval učitel v první hodině dějepise nezaujatě a naštvaně o tématu, které teď nutně musíte probrat. Postupem sice hastrman proběhne celkem zajímavým procesem, kde se ten styl alespoň trochu oživí, ale na ten si počkáte celkem dlouho.

S druhou částí jsem rozpačitý. Odehrává se v dnešní době a vypráví o tom, jak se hastrman snaží (celkem drastickými metodami) ochránit svůj domov. První se od druhé části liší enormně. Nedají se ani srovnat. Zatímco v první části autor sází na působivou atmosféru starých Čech, zde se vsadil prakticky pouze a jenom na samotný hastrmanův charakter. A ne že by to nefungovalo, ale prostě to ztratilo to kouzlo, které si první část tak pracně vybudovala a sice dává možnost rozvinutí se osobnosti barona, ale je to prostě něco zcela jiného, než jsem čekal.

HODNOCENÍ: 7,5/10

9 12.03.2019

Dobře, teď se konečně můžu veřejně prohlásit za člověka, jenž je závislý na Cormacu McCarthym. Muž, který získal za geniální román Cesta Pulitzerovu cenu a od něhož jsem přečetl již čtyři knihy. Čtvrtá kniha byla právě tahle, jež byla velmi úspěšně zfilmována vskutku skvělými režiséry Coenovými. Film jsem neviděl, tudíž nemohu srovnávat, ale jestli je film alespoň podobně laděný jako kniha, tak to snad nemohl zkazit ani nějaký Ed Wood. Každopádně, Tahle země není pro starý…

Co na McCarthym obdivuji nejvíc jsou dialogy. Ať už v nanejvýš zajímavé hře Vlak Sunset Limited či taktéž velmi jednoduché a depresivní dialogy v Cestě. V Tahle země není pro starý jsou tyhle dialogy prakticky dokonalé. Skvěle se čtou, jsou dostatečně hluboké abyste se nad nimi tak trochu pozastavili a přemýšleli a pouze podtrhují také jinak skvělý příběh s velmi působivými scénami, litry krve, až ironickým vyzněním a skvělými postavami. Takhle má vypadat kvalitní krimi-thriller.

HODNOCENÍ: 9,5/10

10 12.03.2019

Není to mé první setkání s panem Steinbeckem. To proběhlo minulého roku s velmi útlou knihou jménem O myších a lidech, kterou jsem vyvěsil až na nebesa. Avšak již po pár týdnech na mne ta kniha tak trochu přestala působit a dal jsem si dlouhou chvíli pauzu. Poté jsem sáhl po téhle knize a dlouho jsem otálel. Kvůli však jedné události jsem byl nucen tuhle knihu dočíst za pouhé tři dny. Tak jsem začal. A zvládl jsem to. Každopádně, Hrozny hněvu…

Kniha, za níž dostal autor Pulitzerovu cenu a která je považována za jednu z nejlepších knih tohoto amerického autora. Teď již chápu proč. Steinbeck se osvědčil u mne, že je schopen sepsat čtivý příběh s málo slovy. Avšak teď mi také dokázal to, že je schopen na mnoha stránkách sepsat příběh…který se čte skoro lépe! Nechápu, jak dokázal vytvořit něco, co je tak krásné a smutné zároveň a ani jednou na pětseti stránkách neztratil nit a servíroval nám jednu zajímavou událost za druhou. Ne, to je jedna z knih, které by měl každý přečíst a Hrozny hněvu je jeden příklad za všechny, proč se vyplatí číst.

HODNOCENÍ: 10/10

18 12.03.2019

Tři ženy, tři osudy, tři dny...kniha od Michaela Cunninghama, jež získala Pulitzerovu cenu a byla úspěšně zfilmována s třemi světově proslulými ženami. Z těch tří postav v téhle knize jsou dvě fiktivní, ale obě mají něco společného s ženou třetí, jímž není nikdo jiný než legendární Virginia Woolfová. A i když se může z anotace zdát, že se nejedná o nic zvláštního, tak ve skutečnosti se jedná o mistrovské dílo. Takže, Hodiny...

Musím upřímně říci, že nemám rád Meryl Streepovou. Nechci pochybovat o jejích hereckých schopnostech, avšak jako člověk je mi nesympatická. Tak jsem tedy měl obavy, že charakter, který hraje ve filmu, mi bude protivný...mílil jsem se. Její postava měla skvělý charakter a vskutku mne bavilo ho číst. Co se dvou jiných postav týče, také jsem si je oblíbil a rád jsem četl jejich osudy. Sečteno a podtrženo, jedná se o krásnou knihu, vyprávějící nám události, které se odehrávají ve čtyřiadvaceti hodinách hlavních hrdinek, jež jsou vskutku neobvyklé (jak postavy, tak události).

HODNOCENÍ: 10/10

13 23.02.2019

Divadelní hra, jež získala Pulitzerovu cenu...to nezní špatně, že? Navíc pan autor není držitelem jedné této ceny, ale hned dvou. A obě z těchto dvou her byly také zfilmováný a v nich se objevili legendární herci Paul Newman (V Kočce na rozpálené plechové střeše a Marlon Brando. Ten se objevil ve filmu Vlak do stanice Touha...

Drama z poloviny minulého století, které se zaslouženě dočkalo obrovské oblíbenosti. Velmi barvité dialogy a scény hraníčící až s brutalitou jsou absolutně skvělé a nemohou vás nechat zcela v klidu. Příběh je zajímavý a Williams se nezdráhal schovávat ta dnes nejkontroverznější témata, která se už prakticky neobjevují v obyčejném filmovém průmyslu. Je to sice průběhem částečně trochu zdlouhavé, ale vcelku se jedná o skvělé dílo.

HODNOCENÍ: 9,5/10

7 09.02.2019

Abych byl upřímný, nezačal bych se o tuto knihu zajímat, kdyby na jejím obalu nebyla chvála od samotného Stephena Kinga a G. R. R. Martina. Oba tyto autory mám velice rád a tak jsem teda po tomto holandském hororovém románu sáhl. A díky Bohu za to! Takže, HEX...

Co se týče nápadu, nepřišel mi špatný, ale nějak zvlášť mě nezaujal. Čarodějnice, která má zašité oči a ústa a děsí jedno malé americké městečko...omlouvám se, ale to už tu bylo...a moc krát. Ale Heuvelt udělal něco nevídaného; napsal tuto knihu tak, že občas se namísto čarodějnice zdají odporní lidé. Musím říci, že to mě vskutku zaujalo. Dále zde máme konec, ke kterému řeknu bez hlubšího spoilerovaní pouze to, že mi to trochu připomnělo konec Řbitova zvířátek, ale vůbec to nebylo na škodu a jedná se jedná o výborné zakončení. Ale teď nechci říci, že se jedná o absolutně bezchybnou knihu, to ne. Ale jedná se o poctivý a originální hororový román, za který by byli rádi i mnohem větší hororová jména, než Heuvelt.

HODNOCENÍ: 9/10

7 04.02.2019

Už se nejspíš dá říci, že jsem fanoušek Murakamiho tvorby. Jelikož se s jeho stylem vždy rád střetávám a když mám tu správnou náladu, tak jeho knihy zbožňuji. Teď, když jsem se (marně) pokusil přečíst Satanské verše od Rushdieho, byly Murakamiho příběhy jako balzám. Avšak smutný balzám. Každopádně, Po otřesech...

Musím s lítostí přiznat, že bych si tuto knihu nejspíš nepořídil, kdyby nebyla docela dost zlevněná. Ale děkuji Bohu, že jsem na ní narazil! Šest povídek, které se odehrávají mezi dvěmi katastrofami, jež zasáhly v krátkém intervalu Japonsko. Tyto dvě tragédie jsou většinou v příbězích pouze náznakem, stejně však jí propůjčují velice smutnou, ale zároveň až meditativní atmosféru zároveň. A přesně to jsem potřeboval a z toho důvodu (přes to, že ne úplně všechny povídky byli stejné kvality) musím dát plné hodnocení.

HODNOCENÍ: 9/10

5 02.02.2019

Ve své strašidelnosti humorné - ve své humoristice cynické - ve své cyničnosti groteskní - ve své groteskce zvrácené - ve své zvrácenosti geniální. Toť příběh pana Karla Kopfrkingla, jenž se z naprosto obyčejného muže, proměnil v krvelačnou zrůdu. Toť tato kniha. Toť Spalovač mrtvol...

Kniha nemá ani dvě stě stran, avšak více také není nutno. I tak se v knize mnohokrát objevujou informace o hlavním hrdinovi, které jsou ale často schválně monotóní. Ani nechci počítat, kolikrát se v knize nachází informace, že Kopfrkingl je abstinent. Ale i když by to ve většině knih byl faktor, jenž by rušil příběh, tak zde to funguje dokonale humorně a krásně to ladí s tím jinak stralšivým příběhem, jenž ale má také své trochu táhlé části.

HODNOCENÍ: 9/10

16 27.01.2019

Příběh hasiče Montaga, jenž však tak úplně oheň nehasí...naopak, jeho úkolem je najít knihy, které má poté zničit. Začne se však ptát sám sebe, proč lidi vůbec knihy uschovávají, i přes to, že je to protizákonné. Je doopravdy v knihách schované něco tak neuvěřitelného. V téhle knize určitě ano. Takže, 451 stupňů Fahrenheita...

Co na této knize nejvíce obdivuji je vykreslení Bradburyho světa. Ten se z dnešního pohledu zdá až tak reálný, že mi místami šel mráz po celém těle. Například že lidi již pouze sedí celé dny před obrazovkami, že se výchova dětí stává otravnou povinností a že už mnozí lidé ani děti nechtějí mít...
Doopravdy se jedná ne jenom o nadčasový román, ale snad ten NEJVÍC nadčasový román, který jsem kdy četl. Opravdu skvělé a ty myšlenky naprosto zastíní tu částečnou zdlouhavost.

HODNOCENÍ: 9/10

16 13.01.2019

Další kniha, kterou jsem opominul v době, kdy byla nejvíc oblíbená a dostal jsem se k ní teprve teď. A abych naznačil mé konečné pocity z knihy, taky dodám jedno slovo k předešlé větě; ..., kterou jsem BOHUŽEL opominul v době, kdy byla nejvíc oblíbená. Každopádně, Jsou světla, která nevidíme...

Teď mám jasno: mám prostě slabost na knihy, odehrávající se ve válkách. Hana, Na západní frontě klid, Nepřítel, Chlapec v pruhovaném pižamu...všechny tyto knihy jsem četl a velmi se mi líbili. Teď si na tento seznam určitě přidám i Jsou světla, která nevidíme. A jsem si jist, že by obsadila přední příčky tohoto seznamu a to z více důvodů. Ty uvádím zde:

1) Neuvěřitelné popisy, které vám tak moc učarují mysl, že máte pocit, že sedíte hned vedle Marie-Laure a spolu s ní čicháte ke skvělým omeletám madame Manecetové.

2) Hlavní postavy příběhu jsou velmi hluboké a i když vám jsou nesympatické, tak se s nimi prostě musíte chvilkami vžít.

3) Úžasná atmosféra, jež je mrazivá a krásná zároveň a obecně je tato kniha taková, že jí dečtete běhen pár dnů, ale dá vám námět k přemýšlení na celý život.

HODNOCENÍ: 10/10

15 06.01.2019