2666

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V kompozičně bohatém románu 2666 se mísí detektivka s eposem, filozofický román s básní, citová výchova s vědeckofantastickou literaturou, novinová reportáž s lékařskými záznamy šílených stavů choré mysli. Hlavními hrdiny jsou tři profesoři německé literatury, které spojuje láska k dílu tajemného spisovatele Archimboldiho i k jejich anglické kolegyni. Čtyři badatelé se vydají po stopách Archimboldiho do Mexika, kde se dozvědí o řadě brutálních vražd žen a dívek. Tyto zločiny se vinou pěti knihami románu, zrcadlícího dnešní šílenou společnost, kterou snad může zachránit jen literatura....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123918/big_2666-rHJ-123918.jpg 4.296
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

2666, 2004


více info...
Nahrávám...

Komentáře (26)

Kniha 2666

-Pečivo-
03. ledna

2666 napsal a zfinalizoval Bolaño těsně před tím, než zaklepal bačkorama. Já jsem si nedávno v rámci energetické krize bačkory taky pořídil a klepu s nima pořád a vůbec nechápu kde se tohle rčení vzalo, i s rostoucím věkem jsem čilej jak rybička. Ale smykem opět zpět k tomu proč jsme se tu všichni tak pěkně sešli.

2666 je 5 knih, který na sebe tématicky navazujou a celý to má asi 850 stran a vůbec už netuším o čem třeba byla taková třetí kniha. Ale vím, že jsem si kolikrát říkal, že se mi nějaký věty a myšlenky velmi líbí a že bych si je měl podtrhnout! Bohužel jsem klasicky neměl tužku, takže se naši potomci opět nedoví co to bylo.

Tahle kniha má všechno: milostné drámo, mexický box, kadění v kostelech, nácky, sériový vraždy, literární kritiky na vozíčku i bez vozíčku nikdo nesmí stát! Afroameričanský novináře a tak dále pana krále. Je to opravdu obsáhlé dílo, jen co je pravda.

Knihu hodnotím pozitivně, dejme tomu 8/10. Tak veselý Velikonoce.

tamara1351
04.03.2022

Tak toto byla opravdu výzva!Kniha vyžadující vaší maximální pozornost,stovky postav,desítky příběhů, jeden tajemný Archimboldo.
Musím přiznat, že některé části byly méně záživné a o to náročnější,ale výsledný dojem stojí za to.Pátá část je dokonalá a mnohé objasňuje a propojuje.Velmi neobvyklý počin, který v literatuře snad nemá obdoby.


Samuel98
16.01.2022

Posledné a najrozsiahlejšie dielo pôvodom čilského básnika a prozaika bolo dopísané tesne pred jeho smrťou. Jedná sa o päť kníh, ktoré mali byť vydané samostatne, ako si to sám autor prial, avšak dodnes je román vydávaný ako jedna, takmer tisícstranová kniha.
2666 je moderné dielo: kultový román natoľko rozsiahly a súčasne polytematický a výnimočne napísaný, že si žiada niečo viac než len krátke zhrnutie. Samozrejme, je možné, že tento román nezaujme každého či kdekoho odradí pre svoju dĺžku, prípadne sa v procese môže človeku zdať, že je autor príliš „ukecaný“, avšak verím, že prečítať si ho môže byť silným zážitkom.
Kniha je zložená z piatich samostatných príbehov s nespoľahlivým rozprávačom, ktoré si čitateľ musí tak trochu poskladať dokopy sám. Sem-tam sa objaví niekoľkostranová veta vyslovená jedným dychom, inokedy sa v príbehu uprostred príbehu objaví ďalší drobný príbeh, tempo však neklesá. Celkovo dielo obsahuje veľa čierneho, sarkastického humoru a mieša reálne osoby a udalosti s fiktívnymi. Čo je pre autora typické, príbeh rozpráva veľmi chladný a nezaujatý rozprávač, ktorý dianie líči bez akýchkoľvek emócií (napríklad zločiny) a k vnútorným svetom postáv pristupuje až s vedeckým odstupom. Naopak, miestami sa rozprávanie obráti na „hlboko poetické“, kedy je nebo prirovnávané k Baudelairovým oblakom alebo tu vznikajú veľmi poetické prirovnania, či naopak homofóbne úsudky a veľmi špecifické názory, ktoré však splývajú s myšlienkami a úvahami postáv, akoby vlastne príbeh rozprávali ony, ale pokúšali sa byť objektívne – čo som postrehol už pri čítaní Vzdálené hvězdy, kedy som mal dojem, že autor čitateľom manipuluje, potom mu o tom povie, len aby ho na ďalšej strane opäť zmanipuloval. Práve premenlivým autorským štýlom je dielo tak výnimočné: každá časť akoby bola tak trochu napísaná niekým iným. Okrem toho často vznikajú odbočky k napohľad nepodstatným detailom, pri ktorých sa rozprávač tvári, akoby to bolo čosi kľúčové; a tak zanecháva čitateľom množstvo hádaniek a komplikovaných metafor na rozlúštenie. Verím, že sa tam nenachádzajú len tak náhodou.
Dielo sa zaoberá – medziriadkovo a inokedy veľmi priamo – vzťahom medzi svetom a umením, medzi umelcami a kritikmi, medzi obdivovateľmi s obsesiou a obsesívne obdivovanými, medzi profesionálmi a amatérmi, medzi umeleckými priateľmi režimu a jeho umeleckými odporcami, medzi akademikmi a reálnymi ľuďmi, a koniec koncov aj medzi krutosťou, barbarstvom a literatúrou ako takou.
Román je veľmi „čtivý“ – aj napriek dĺžke dokáže vtiahnuť a pohltiť človeka. Samotná Patti Smith tvrdí, že túto knihu prečítala niekoľkokrát a že patrí medzi jej najobľúbenejšie. A ako ju človek číta, sleduje dej, myšlienky, štylistickú zručnosť a intelektuálny nadhľad autora, je ťažké sa čudovať. Samozrejme, dielo a jeho témy nemusia zaujímať každého – sú veľmi špecifické a aj dej je spočiatku zľahka odtrhnutý od života ľudí, ktorí sa literatúrou či umením nezaoberajú. A tak sa, podľa mňa, cieľovou skupinou pre prvú časť stáva práve umelecký svet; kto by sa však zaujímal o masových vrahov a vraždy, o smutnú a desivú realitu niektorých regiónov tohto sveta v podobe femicíd, dielo sa k týmto témam dostáva bližšie až v tretej a štvrtej časti. Tempo neustále narastá a každou „knihou“ sa dostávame k epicentru diania bližšie a bližšie.
Nasledujúci citát pochádza, mám dojem, z Chilského nokturna, čo román tohto autora, avšak v tejto pasáži podľa môjho názoru definuje akýsi svoj základný koncept a tému, kde je naznačený vzťah medzi literatúrou a krutosťou.
„Aktivní čtenář ... mohl okamžitě poznat, že je to jen nastrčený panák, poskok nějakého plukovníka rozvědky nebo možná nějakého generála s intelektuálními ambicemi, což by v Chile ostatně nebylo nic zvláštního, zvláštní by byl spíše opak, v Chile se vojáci chovají jako spisovatelé a spisovatelé, aby se vyrovnali, se zase chovají jako vojáci a politici (všech směrú) se chovají jako spisovatelé a jako vojáci a diplomaté sa chovají jako kreténi a cherubíni a lékaři a advokáti se chovají jako zloději a tak by se dalo pokračovat až po znechucení, daleko za malomyslnost.“

Lykos
09.04.2021

Opravdu náročná kniha. Pět částí, pět příběhů nebo snad je to jediný příběh? Nechci být mysteriózní ale nechci ani prozrazovat zásadnější údaje. Připravte se na to, že budete číst dlouho. Já osobně měla po přečtení pocit, že musím začít znovu od začátku (což jsem neudělala, přeci jen téměř 900 stran...). Nemůžu se však zbavit dojmu, že by autor ještě něco dopsal (ač v doslovu tvrdili, že ne). Rozhodně se ještě o něco od tohoto autora pokusím. Jeho styl je opravdu výjimečný.

AlTyxAy
14.10.2020

Trvalo mi to dlouho. Trvalo by to ještě dýl, nebýt mého přesvědčení, že knihy se od určitého bodu mají dočítat. (Sorry Raymonde!) Bylo to ovšem možná až moc postmoderní. Od Roberta si dám na nějakej čas pauzu, ale i přesto chci říct: Děkuji, Mistře.

A nemůžu se zbavit dojmu, že nebýt kapitoly Zločiny, dojem by byl blýskavější.

sharik
11.10.2021

Tedy, učíst tohle mamutí dílo byla slušná výzva, ale i zážitek, vyžadující dost trpělivosti. Bolaño se v 2666 ukázal jako velký a nesmírně komplexní vypravěč, možná až příliš bezbřehý a mnohomluvný, neboť počet příběhů a mikropříběhů této knihy je... netroufám si ani odhadovat :). Stejně jako si netroufám krátce shrnout, o čem konkrétně to bylo. 2666 je totiž rozděleno do pěti knih, které se liší stylem, žánrem, příběhem i postavami, přestože vše se nakonec sbíhá ke dvěma (opět nakonec vzájemně propojeným) hlavním tématům, jimiž je obrovský počet vražd žen v Mexicu (zde koncentrované do fiktivního města Santa Teresa) a život fiktivního spisovatele Arcimboldiho. Už první část (nebo první román?) Bolañova posledního díla nazvaný Kritici otevírá obrovské množství témat, postřehů a zamyšlení, přestože žánrově se tváří jako cosi mezi postmoderní prózou o literatuře, přátelství a zvláštním vztahovém troj/čtyřúhelníku. A dále se to ještě více stupňuje, žánrový rozsah dalších částí zabírá od meditativně laděné prózy přes detektivku až k jakési rodové kronice a zároveň historické próze o druhé světové válce a otázce viny a trestu... Jen předposlední (a nejrozsáhlejší) část popisující různé zločiny (převážně ty vraždy) byla na můj vkus už příliš utahaná a repetitivní, následující poslední část knihy zase narativně místy příliš divoká. Ale chápu, že tato totálnost a otevřenost byla asi záměrem. Nuže, je to velké dílo po všech stránkách. A i když nesouhlasím s mnohými kritiky, že nic lepšího nevyšlo (a ani nevyjde) už několik desetiletí, musím říct, že otisk téhle knihy mi hned tak nezmizí. Přestože výhrady bych našel.

JP
23.03.2021

Nevím. Opulentní je slovo, které mě napadalo během poslechu nejčastěji a kolikrát člověk ani pořádně nezná význam a stejně mu to hraje v hlavě… ale k tomuhle to sedí... a tak nějak by se zároveň dal vyjádřit i pocit z téhle knihy: bohaté, ale minulo. Ano. Tenhle kolosus neprakticky veliké knihy (Argo? what tha fack...? Mám si s tím podložit postel, nebo s tím někoho ubít?) jsem mohl zvládnout jedině jako audioknihu, i když mě bavila, když jsem ji původně rozečetl klasicky, vím že dál by tak či tak přestala. Je to mnohovrstevnaté, globální, rozmáchlé, obsáhlé. Bolañovo '2666' je definitivně ambiciózní opus magnum... chystal jsem se na to strašně dlouho... a slyšel o tom ještě déle... a všechno to očekávání nakonec splasklo jako bublina... při všem tom shonu a nedostatku času... celou tu dobu jsem žil v očekávání a domnění jakési tajemné a temné cesty... podle ohlasů o vraždění žen a jak je celou knihou tenhle motiv prodchnutý (reálnou předlohou města Santa Teresa je Ciudad Juárez), ale namísto temné cesty jsem dostal výčet vaginálních a análních znásilnění a vražd, velmi faktograficky. Dobře napsané a na poměry latinskoamerických autorů i přístupné. Ale jak to šlo dál a dál, můj zájem slábl. Nejvíc mě asi bavila ta Austerovsky laděná první část, ale postupně jsem se v tom jen ztrácel a můj zájem slábl a slábl na absolutní minimum, až to došlo ke klasické touze knihu pouze dokončit. Možná, že vědomí blížící se smrti v Bolañovi vyvolala tuto horečnou touhu vyplodit něco velkolepého, odkaz, který by zanechal, ale nemyslím si, že úplně uspěl, definitivně ne u mě. Mám nějaký problém s latinskoamerickou literaturou, jako kdybych nemohl najít nic, co by ke mně promlouvalo, ať jdu přes největší jména, Marquéz, Borges, Machado de Assis, Bolaño, prostě nic. Už zbývá jen Cortázar, ale prostě je to možná jiná vlnová délka a na jejich psaní je něco, co mi nesedí, možná je to klimatem, prosáklým do psaní - nemám rád teplo.

lubtich
30.11.2020

Všechno, všude, všelijak. V 850 stranách je napěchováno doopravdy vše a nějak tak se pro něj nacházejí špatně výrazy, neboť je to pecka, ale na stranu druhou taky pořádný oříšek.
Všechno se točí kolem fiktivního města Santa Teresa v Mexiku, což je takový záchytný bod všech hlavních protagonistů. Ono je těch protagonistů doopravdy habaděj, vynořují se a pak zas potápějí, o jejich důležitosti nemáme šajna, Bolaňo nám věší bulíky na nos a odbočuje při každé příležitosti. Těmto antiliterárním postupům pomáhá i absence psychologie postav, které se zkrátka jen tak zmítají ve svých činech.
Prvně se nám dostane dění okolo čtveřice intelektuálů z Evropy, kteří pátrají po spisovatelovi Archimboldim, následně jsme v Mexiku, kde se setkáváme s vysokoškolským učitelem Amalfitanem. Následuje novinařina o Santa Terese, poté sáhodlouhé popisy zavražděných žen a nakonec se nám dostane, kdo je vůbec ten Archimboldi.
Zdánlivě chaotické výpisky se postupně slévají v pochopitelné vyústění, nechybí aluze, černý humor, sarkasmus, existenční tíha, brutalita, vraždy, přesah... Též mi je sympatická přítomnost knižního prostředí (zejména v první a poslední části). Bolaňo pokrývá velkou část světa (Mexiko, Rumunsko, Německo, Itálie, Francie) i velké časové rozpětí.
Subjektivní výtka:
Část Zločiny je rozpliznutá, v čemž by takový problém nebyl, ale vzhledem k repetetivnosti popisů je čtenářsky...silně nezáživná? Ale že se divím, u antiliterárního díla.
Ale jinak je to jízda.
Překlad vynikající, jak jinak.
Robustní kniha a robustní rezonance ve čtenáři zajištěna.

Ale pravda je, že pila jen čaj a cítila se omámeně, jako by jí nějaký hlas do ucha omílal děsivou modlitbu, jejíž slova postupně slábla, jak se vzdalovala od školy a déšť ji smáčel šedou sukni a kostnatá kolena a nádherné kotníky a víc skoro nic, poněvadž Liz Nortonová si před vyběhnutím do parku nezapomněla vzít deštník.
(s. 21)

1