St. Jimmy
komentáře u knih
Freddie Mercury: Bohémská rapsodie jednoho života
Lesley-Ann Jones
Rozhodně nejlepší a nejpřesnější kniha o Freddiem. Pro fanoušky Queen nepostradatelný základ a studna informací.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Po poměrně vysokých očekáváních jsem byl hodně zklamán. Mnoho lidí mi tuto knihu doporučovalo, nicméně jsem očekával něco jiného, než příběh sedmnáctiletého floutka, který na všechno kašle, všichni jsou na něj zlí a jen mu křivdí. Tak nevím, kde se stala chyba :). Dvě hvězdičky za symboliku a Phoebulku. Holdena bych chytl pod krkem a zatřepal s ním, ať se probere :).
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Lehce pesimistická, ale kvalitní četba. Román perfektně odráží život lidí postižených první světovou válkou a tíhu života v tomto období. Zároveň ale ukazuje, že i v této době bylo možné udržovat výjimečné přátelství a lásku. Konec knihy byl pro mě velmi dojemný. Výborná kniha.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Tahle kniha mi odhalila věci, o kterých jsem neměl do této chvíle ani ponětí. Rozšířila mé obzory a přiměla mě se dívat na naše dřevěné přátele trochu jinýma očima. Dal bych jí pět hvězdiček, nicméně mi trochu nesedl autorův styl vyprávění. Ale to už je o osobním vkusu, jinak to je opravdu skvělá kniha hodná doporučení.
Jeden den
David Nicholls
Nichollsovi se povedlo vytvořit živé a opravdové postavy, což je automaticky tisíc bodů plus. Skvěle vykreslil i posun hlavních postav během dvaceti let, koneckonců by byla hloupost, kdyby se Dexter na prahu čtyřicítky choval jako třiadvacetiletý trouba. Takže i za věrohodnost přidávám další body. V tomto románu se zkrátka neděje nic, co by se v reálném životě nemohlo stát, vlastně pouze sledujeme dvacet let životy dvou, vcelku obyčejných, lidí. A já mám rád romány o "obyčejných" lidech.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Dobrá šílenost. I když jsem se snažil držet tempo, tenhle román má neuvěřitelný spád a do toho geniálního víru událostí mě prostě nemilostrdně strhl. Při rozjezdu se postupně seznamujeme se všemi hlavními protagonisty, což je pro mě věc nezvyklá, obával jsem se, jak bude fungovat, ale nakonec to celé dává smysl. Protože po rozjezdu jedeme už rovnou plnou rychlostí a není čas na kecy okolo! Zápletka střídá zápletku, každá postava na události reaguje svým osobitým způsobem, přičemž se všichni navzájem obviňují, do toho mizející porcelánové figurky a ta úchylná rýmovačka... zkrátka bravo, tleskám! Závěr a rozuzlení jsem přečetl s otevřenou pusou.
Okresní město
Karel Poláček
Kdepak, tohle nebude pro mě. Poláček zajímavě vykreslil charaktery postav, ale pro mě samotná četba byla k uzoufání nudná. Dočteno pouze silou vůle.
Toulavý autobus
John Steinbeck
Přestože je tato novela často označována jako jedna ze Steinbeckových slabších prací, já se při čtení velmi dobře bavil. Bylo zajímavé pozorovat, co se stane, když jsou tak rozdílné charaktery nuceny držet spolu v krizové situaci. Ty teprve ukážou, co v člověku doopravdy je, což se zde autorovi povedlo vykreslit velmi věrohodně a přesně. Vnitřní monology nemají jedinou chybu, stejně jako prokreslená psychologie hlavních postav.
To
Stephen King
Snad nikdy se mi ještě nestalo, aby mě po dočtení knihy přišel hlavní záporák strašit ve snu – tak silně na mě To zapůsobilo. A není se čemu divit, jde o mimořádné a v některých ohledech až geniální dílo. Pokud se čtenář nenechá odradit rozsahem přes tisíc stran, čeká jej zběsilá jízda skrze nejhlubší lidské strachy. Opravdu si nevzpomínám, že bych se někdy po četbě bál v noci zhasnout a přemýšlet, zda neslyším klepání ze zavřené koupelny. A přesně o tom To je – o lidském strachu.
Co se týče kvality a čtivosti, hodnotím za jedna s hvězdičkou. Nezdá se mi, že by příběh někde ztrácel dech. Všech 10xx (tady záleží, jaké vydání máte ;-)) stránek má prostě náboj a švih, není problém se začíst na celé odpoledne. Navíc přičtěme opravdu propracovanou psychologii všech postav (ať kladných, či záporných), bravurně vykreslenou atmosféru města Derry a výsledkem je kultovní dílo, které se nesmazatelně zapsalo do historie literatury a do paměti mnoha čtenářů. Tleskám Mistře.
Romeo a Julie
William Shakespeare
Vždycky jsem si tuto knihu chtěl přečíst, tak jsem byl rád, že se mi konečně dostala do ruky. Co bylo na příběhu rozhodně nejkrásnější (a co je nejkrásnější i ve skutečném životě) jsou dva milenci, oddaní sobě navzájem, až za hrob. Co mě naopak hodně zarazilo a mrzelo, bylo nepřátelství dvou rodů, které zapříčinilo konec života a lásky Romea a Julie. Smutné, že mír nastal až po jejich tragické smrti.
Muž, který nemohl přestat
David Adam
OCD. Tuhle nemoc/poruchu nemohl pojmenovat člověk trpící OCD, protože jinak by se jmenovala CDO - tak je to správně podle abecedy :D.
Vtípky stranou, kniha je mnohem více, než jen popisem autorova mnohaletého boje s obsedantně-kompulzivní poruchou. A dokonce i více, než vědecko-historická stať o měnícím se náhledu doktorů a vědců na OCD a přidružené poruchy.
Tato kniha je především paprsek naděje. I když bývá filmaři a spisovateli často humorizována a zesměšňována, jde o neuvěřitelně brutální nemoc, která navíc bojuje zákeřně a neštítí se ničeho - ani použít proti vám vaše vlastní myšlenky a nejtemnější obavy. Přesto existuje naděje. Kniha jako "Muž, který nemohl přestat" pro vás může mít v období krize cenu zlata. Najednou víte, o co se jedná, o co jde. A hlavně - nejste v tom sami.
Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
Zezačátku mi dělal problém autorův styl, plný popisů a prakticky ignorující přímou řeč. To ovšem než jsem si uvědomil, jak mi tento styl psaní sedí a jak se k románu hodí. Musím ocenit zejména vskutku detailně propracovanou psychiku postav. Všechny hlavní postavy byly díky tomu skutečně jako živé. K tomu samozřejmě musím připočítat krásný, romantický a v jistém smyslu i velkolepý příběh. Určitě si od Marquéze něco opět přečtu.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Smutný a tragický, ale strhující příběh ženy, která v touze žít jako hrdinky milostných románů zapomíná na to, co je skutečné a co ne. Svými sny se nechá doslova zabít. A nejen ona…
Flaubert na Paní Bovaryové pracoval pět let, a vsadím se, že po dopsání nelitoval jediné sekundy (i když, jak je známo, každý umělec je svým největším kritikem). Nejde zde ani tak o děj, který je v podstatě přímočarý a bez dramatických zvratů, jako především o psychologii jedné z nejvýraznějších literárních postav. Už jenom její jméno – Ema Bovaryová – vzbuzuje v každém čtenáři určité chvění. Jedni ji nenávidí, druzí ji litují, třetí jí opovrhují, čtvrtí chápou a pátí vše dohromady…
Paní Bovaryová ukazuje, co se s člověkem může stát, pokud se nechá zcela pohltit svými sny a romantickými představami. V tom vidím hlavní kouzlo románu. A také v tom, jak „skutečnou“ a opravdovou osobou byla. V jedné chvíli na zabití, o padesát stran později k politování, ale vždy stoprocentně lidská a uvěřitelná. Netřeba dodávat, že i dnes, po více jak 150 letech od prvního vydání, mnoho lidí následuje jejího příkladu. Což však jen dokazuje, jak nadčasové a stále aktuální dílo Flaubert napsal.
Nezbytné věci
Stephen King
Nezbytné věci dokazují, jak obrovskou fantazii pan King má. V jednom románu dokázal vybudovat americké městečko se spletitou sítí vztahů, kterou pomocí „nevinných“ žertíků pana Gaunta naprosto bravurně zamotává, tvaruje a nakonec i trhá. Nad promyšleností a komplexitou plánů hlavní záporné postavy zůstává rozum stát. King také výborně popisuje psychologii hlavních postav, které, ve vidině zisku toužebně žádného předmětu, jsou schopné udělat cokoli. V souvislosti s touto knihou mě napadá krásné české přísloví: „Není všechno zlato, co se třpytí.“
Černočerná tma
Stephen King
Soubor hororových povídek, z nichž každá má jiný děj a jiné postavy, ale přesto společný námět. Mocným pojítkem je v tomto případě pomsta, ať už za zločiny spáchané v minulosti, za lži, nebo obyčejná pomsta, pramenící z žárlivosti. Zde narážím na povídku Prodloužení času, kterou shledávám jako nejsilnější. Fascinovalo mě, jak nejlepší přítel může být současně i nenáviděnou osobou, kterou je žárlivec, v touze po vlastním štěstí, schopen zcela zničit. King nemoralizuje, stojí však za to si přečíst doslov. Jestli jste někdy pochybovali o své „normálnosti“, neuklidní vás. Výborná kniha, plná temných příběhů a King ve formě.
Vítejte v opičárně
Kurt Vonnegut Jr.
Nedostatkem fantazie pan Vonnegut zajisté netrpěl. Některé povídky mají tolik potenciálu, že by z nich mohla být klidně kniha sama o sobě. Navíc jsou psané opravdu čtivě a často nesou za maskou satiry a humoru důležitá poselství. Nejvíce mě dostala téměř orwellovská povídka Harrison Bergeron, kterou pokládám asi za zlatý hřeb této sbírky.
Miluj bližního svého
Erich Maria Remarque (p)
Tenhle příběh opravdu přinutí se člověka zamyslet nad obecnými hodnotami materiálního světa. Je těžké si představit, že nejen že nemáte naprosto nic, ale navíc nesmíte nikde legálně existovat, natož pracovat. Tuto atmosféru se povedlo autorovi převést na stránky románu naprosto bravurně. U hlavní postavy je vývoj, způsobený zkušenostmi z ulice, skvěle vykreslený a také nejvíce patrný.
Pro zajímavost dodám, že v době četby jsem byl stejně starý jako Ludvík Kern a opravdu nevím, jak bych si na jeho místě vedl sám.
Nebeské pastviny
John Steinbeck
Výborné dílo. Každá z těchto dvanácti povídek mě opravdu bavila, ani bych neřekl, že jde o práci začínajícího autora. Postavy nejsou ani v nejmenším černobílé, skutečně hrají všemi barvami, stejně jako jejich životy a osudy. Vše zde vypadá tak uvěřitelně, na pohled až „obyčejně“, ale přesto si to zachovává nádech něčeho velkolepého, téměř mystického. Z každé povídky si lze něco odnést. A tohle je vskutku úžasný dar.
Poznej svůj cíl
Zdeňka Jordánová
Výborná kniha, která nutí člověka přemýšlet nad tím, jak to vlastně všechno funguje... v nás, i kolem nás. Kdo je ochoten si nechat dát poradit, může zde nalézt hodně inspirace a pomoci do života.
Dáma s kaméliemi
Alexandre Dumas, ml.
Opravdu moc pěkná, i když stejně tak dojemná a smutná kniha. I když jsem ji četl ve slovenčině (prý naše generace už slovensky neumí), tak jsem si užil každý řádek a každou zápletku, tvořící tento velkolepý příběh. Příběh o tragicky končící lásce rozdílně postavených lidí, které nepřála doba a okolnosti. Posledních pár desítek stran (zvláště pak psaní Marguerite) bylo neskutečně dojemných. Nádhera.