SSTknihy komentáře u knih

Dlouho jsem odolávala, ale nakonec si mě Bílá Voda strhla do své náruče a nepustila, dokud jsem nedočetla poslední stránku.
Příběh je to mnohovrstevný, obsáhlý, rozkročený přes desítky let až do současnosti. Každý si v něm najde to své. Je docela jedno, jestli vás víc zaujme Lena, jejíž osudová cesta příběh rámuje, nebo příběhy jednotlivých řadových sester, dějinné události, církevní problematika nebo vztahy a rodinné vazby. Vše je chytře propojené, jedno dokresluje druhé, jednotlivé střípky do sebe postupně zapadají jako mozaika.
Někoho možná budou rušit vložené pasáže v podobě různých (více či méně fiktivních) dokumentů. Mě naopak poskytovaly pohled zvenčí, z jiného úhlu a dokreslovaly celkovou situaci.
Bílá Voda stojí za přečtení a stojí za zamyšlení. S hodnocením jsem neváhala.

128 30.11.2023

Tahle kniha má obecně vysoké hodnocení a z velké části si ho i zaslouží. Je to poetický příběh, prodchnutý krásnými obrazy přírody. Zároveň silný příběh ženy, která se musela postavit předsudkům konzervativní maloměšťácké společnosti v 50. letech minulého století. Čelit osamělosti, nepochopení, nástrahám fyzické lásky i nově se probouzejících citů a díky tomu bolestně poznávat samu sebe, své přátele i nepřátele.
Pro mě byl ale zklamáním samotný závěr knihy, který převrací mnohé naruby a svým způsobem nutí čtenáře k přijetí něčeho, s čím vlastně nemusí vůbec souhlasit. "Holka z bažiny" si získala obdiv, soucit a lásku - otázka ale je, zda těžký život, překážky a protivenství mohou omluvit vše...

119 13.12.2023

U dobrých příběhů bývá první setkání nejdůležitější. Ještě dnes si pamatuju, jak jsem se smála v tramvaji nahlas a každému tuhle knihu doporučovala. Já vím, žádná vysoká literatura to není, ale stvořit tuhle partičku byl prostě geniální nápad. Myslím, že by i Tím Burton se svými bizarními postavičkami záviděl. O dalších knihách v sérii bylo rozhodnuto předem - prostě Aristokratka má v mé knihovně navždy čestné místo :-)

109 15.06.2023

Lidská bolest může mít nekonečné množství podob. Živená navíc lhostejností a strachem dokáže zničit i poslední zbytky štěstí a naděje. Kde není láska, zbývá místo jen pro černočernou tmu. Ano, bohužel takové příběhy nejsou ojedinělé a dějí se pořád. A ne vždy vede z temnoty přímočará cesta ven.
Takový je i příběh Cácory. Autorka ho podává jednoduše, bez zbytečných odboček, často jen v náznacích, ale o to působivěji. Možná by si zasloužil ještě pár stránek navíc, možná špetku naděje v tom moři beznaděje, lemované jen další bolestí, nenávistí a zlobou.

103 22.02.2024

Jednoduché a výstižné podobenství. Totalitní svět v celé své zrůdnosti. Při čtení má člověk pocit, že autor přímo popisuje události naší, ne až tak vzdálené minulosti. Ale má to jeden háček – Farmu zvířat napsal George Orwell v roce 1945! Jak prorocké! Tahle "bajka" stojí za přečtení, už jen jako jistý druh varování, jak snadno lze druhé manipulovat...

101 23.01.2023

Originální, vtipné a roztomile naivní vzpomínky na normalizační sedmdesátá léta, nahlížené optikou malé školačky, která ještě úplně nechápe, co se kolem ní děje, a tak si přirozeně vytváří vlastní závěry. Jejím hrdinou je Hrdý Budžes, trápí se kvůli svému vzhledu, touží po barevných fixách a netuší, proč maminka najednou místo hlavních rolí hraje v divadle pouhé štěky. Mezi řádky nám tak Helenka Freimanová Součková nevědomky servíruje tragikomickou mozaiku doby, která ani s odstupem času neztratila nic na své obludnosti.

100 18.09.2023

„Dokud žijeme, ukrýváme v sobě budoucnost s nepřeberným množstvím možností a možných scénářů“.

Díky anotacím a komentářům jsem tušila, co mě čeká, takže úvodní část nebyla překvapením. Pak se ale děj rozvinul nečekaným způsobem a musím říct, že mě tahle „hra na životy“ začala bavit. Asi každý alespoň jednou v životě zatoužil vědět, jaké by to bylo, kdyby udělal jiné rozhodnutí, vydal se jiným směrem, potkal jiné lidi, v jiné době. Snít není na škodu. Problém nastává ve chvíli, kdy neustálá touha po něčem lepším přehluší prožívání přítomného okamžiku. Příběh je vlastně takovým návodem, jak přestat neustále hledat to, co bychom mohli mít rádi a naučit se mít rádi to, co máme. I když čtenář tuší, že příběh vede k happyendu, hlavní hrdinka si musí prožít dost krušných chvilek, než pochopí a učiní konečné životní rozhodnutí.

Byli tři, byli nerozluční, byli jako jedno tělo. Mělo to tak být navždy. Žádná síla nemohla přetrhnout tohle pouto ani pokazit jejich plány do budoucna. Samozřejmost dětských snů ale krutě naruší osudové nehody, nečekané události a smutná realita všedních dnů. Přátelství musí projít těžkými zkouškami, aby se ukázalo, jestli je to pouto opravdové, nebo jde jen o nostalgickou vzpomínku na dětská léta.
Příběh o přátelství, o tajemstvích v nás, o obavách z odhalení a odevzdání se druhým. Román o nejistotě, bolesti, strachu a pochybnostech. O hledání správné cesty i sebe sama. Velký příběh o lásce ve všech možných podobách.
Těch 600 stránek je možná trochu moc. To důležité se odehrává až v poslední čtvrtině a dojít tam si žádá hodně trpělivosti. Možná se budete dokonce cítit trochu podvedeni ze způsobu, jakým si autorka se čtenáři zahrává. Nakonec ale všechno do sebe zapadne a ten čtenářský zážitek za to stojí.

98 21.10.2023

Působivý příběh obyčejného člověka, otce od početné rodiny, který se rozhodne nezištně vykonat dobrý skutek navzdory následkům, které mu takový čin s největší pravděpodobností přinese. Nesentimentální poselství lidskosti a lásky k bližnímu. Přestože se příběh odehrává v Irsku v polovině 80. let minulého století, svou atmosférou jako by na vás dýchly staré časy Dickensovy Vánoční koledy.
Z historického hlediska pak zajímavé upozornění na nechvalně proslulé Magdaleniny prádelny, které přinesly utrpení a bolest tisícům nevinných žen.

96 09.01.2024

„Horší, než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství.“

Autobiografické vzpomínky na 30. a 40. léta minulého století, prožitá ve slumech katolického Limericku patří k tomu nejotřesnějšímu a zároveň nejkrásnějšímu, co kdy bylo o Irsku a o specifickém rozpoložení irské duše napsáno. Příběh, který je místy tak bolavý a tragický, že se vám derou slzy do očí, a zároveň tak neuvěřitelně plný humoru, že se ty samé slzy derou z očí z nezadržitelného smíchu. Třešinkou na pomyslném dortu téhle irské historie je autorův vytříbený styl a jazyková brilantnost. Prostě nádhera!

96 19.10.2023

Pěkně drsný thriller, který fakt nepředstírá, že když je někdo hajzl, domluvíte se s ním po dobrém. Případy oddělení Q jsou jednoduše skvělé. Perfektní mix napětí, záhady, akce a humoru. Navíc psané svižně a velmi čtivě.
Po shlédnutí filmové verze už si hlavního hrdinu nedokážu představit jinak než jako Nikolaje Lie Kaaseho.

96 05.09.2023

Agatha Christie hned několikrát postavila ve svých knihách nepsané zákony psaní detektivek na hlavu a dokázala, že si právem zaslouží být jejich královnou. Vraždu v Orient Expressu můžete číst poněkolikáté, znát ji z filmů či televize, a přesto vás vždycky dostane prostá genialita námětu. Bez ohledu na propracovanost a bizarnost dnešních kriminálek, tenhle její dokonalý nápad dosud nikdo nepředčil! No a pan Poirot tady prostě nemá chybu.

96 25.01.2023

Nenechte se ošálit poetickou atmosférou s nádechem nostalgie, která na první pohled panuje ve vyhlášeném nevěstinci Café Groll. Anděl svádí ďábla, ďábel anděla, ale za krajkovými podvazky a hedvábnými košilkami se skrývá tvrdý byznys a neúprosná realita všedního dne. To vše nahlíženo pohledem mladého začínajícího lékaře, jehož touhy, očekávání i první životní prohry se prolínají z životními osudy budějovických obyvatel 20. let minulého století.
Vzpomínková část běží paralelně se současností, odehrávající se na počátku 50. let, kdy už začíná být jasné, že z krásných nostalgických časů zbude sotva pár zaprášených vzpomínek a zažloutlých fotografií. A co víc - nezapomeňte, že staré hříchy vrhají dlouhé stíny a nikdy nevíte, jak vám osud (nebo spíš ďábel) zamíchá karty.

95 16.01.2024

Skvěle napsaný příběh doktora ve středním věku, který se kdysi ne úplně z vlastní vůle rozhodl pro životní a profesní cestu, která ho pěkně krok za krokem dovedla do pořádnýho průšvihu. Cesta nahoru bývá trnitá a Hynek se v té své snaze o nápravu plácá jak ryba na suchu. Místo řešení si další problémy spíš přidělává. Prostě sám sobě člověk neuteče a život nikdy nebude černobílý.
Moc mě bavil styl, jakým je kniha psaná - autentické, věrohodné, bez přetvářky. Perfektní!

95 08.07.2023

Tohle je přesně ten typ „velkého románu“, který vás pohltí svou vrstevnatostí, bohatým dějem, plnokrevnými postavami a skvělou atmosférou. Velká gesta, velké city, dramatické okamžiky i neutuchající touha po životě. Jako po spirále se s každou další kapitolou posouváte v ději hlouběji a hlouběji. Podmaní si vás a nepustí, dokud spolu s hrdiny nedojdete až na samý konec jejich příběhů. John Irving je jednoduše velký vypravěč.

94 19.10.2023

Tak tady přesně platí – komedie pro ty, kdo to nezažili, tragédie pro ty, co tím žijí :-) Tenhle vesnický mikrokosmos je totiž vykreslený naprosto přesně, syrově a bez příkras, bez zbytečného omlouvání a nadržování jedné, či druhé straně. Ne, že by život na vesnici byl všude jen ve stylu „pole, závist, chtíč a otčina“, ale ať hodí kamenem, kdo nikdy nenarazil na podobné postavičky, nebo nezažil podobnou situaci. Poflakovat se po návsi, občas nakouknout přes plot do oken kuchyní, trochu šmírovat, co se děje u sousedů ve stodole, nakrmit králíky čerstvě posečenou travou a v sobotu v podvečer zajít na pouťovou zábavu. Prostě perfektní čtení! A použité nářečí už byla jen třešnička na dortu.

93 18.02.2021

Komedie století, která je skvělá v jakémkoliv podání, ať už filmovém nebo knižním. Geniální zápletka, nesmrtelné hlášky, vztahovka v tom nejlepším slova smyslu, a jak už to u autorky bývá, nechybí i trocha té psychologie. Kniha dává možnost podívat se na jednotlivé postavy trochu víc do hloubky, aniž by tím jakkoliv utrpěla humorná stránka příběhu.

92 20.08.2023

Příběh mladičké Victorie, která si stejně jako klidný a tichý potůček opatrně razí cestu životem a postupem času a prožitými událostmi se mění v silnou, mohutnou a sebevědomě plynoucí řeku. Příběh o ženě, která se dokázala postavit společnosti, rodině, přírodě i sobě samé. Příběh psaný lehce, a přitom sugestivně a s takovou vášní pro detail, že mi po jeho přečtení zůstávají před očima obrazy, jako bych viděla nádherný film.

91 30.03.2024

Tahle série (Klekánice, Vodník) mě začíná bavit čím dál víc. Poctivá česká detektivka, bez rozsekaných mrtvol, vyšinutého pachatele a psychicky labilních vyšetřovatelů alkoholiků. A funguje to! Dialogy nešustí papírem, vyšetřování má hlavu a patu, náhledy do soukromí postav i policistů nejsou jen zbytečnou vycpávkou, je to vtipné i patřičně dramatické a všechny dějové linky se pěkně sbíhají do smysluplného finále.
Název knihy a úvodní citát vás sice logicky navedou jistým směrem, ale vůbec to nevadí, protože o to víc vás bude lákat pěkně rozplést celé to zamotané klubko a odhalit všechny souvislosti. Já to zhltla jako malinu do poslední stránky.
P. S. Co bude asi příště - Zlatý kolovrat? Svatební košile? Už teď se těším :-)

91 01.02.2024

"Vybrali si mě pro mé perfektní organizační schopnosti, disciplínu, poslušnost a bezpodmínečné plnění rozkazů..."
Seznamte se s vynálezcem, strůjcem a vylepšovatelem zrůdné vyhlazovací mašinérie osvětimských koncentračních táborů. Kniha je detailním, neuvěřitelně intimním portrétem člověka, pro kterého byla služba nacistickému režimu náboženstvím, a který o vězních jdoucí na smrt mluvil jako o "jednotkách".
Je přijatelné omlouvat zločiny slepou poslušností? Kde se rodí v duši takové zlo a lhostejnost? Jakým směrem by se ubíral Hössův život, kdyby ho v dětství nepoznamenal svou výchovou fanatický otec? Nestal by se z něj naopak hrdina, pokud by mu nadřízení dovolili odjet na frontu? Byl by z něj spokojený sedlák, kdyby se k moci nedostal Hitler? Kdo ví. Věcná otázka - jak moc naši povahu, charakter a činy ovlivňuje prostředí a životní zkušenosti, a jak moc jde o vrozenou dispozici.
V každém případě Höss svých činů nikdy nelitoval. Téměř lhostejně vypověděl o každém detailu své krvavé "práce". Když se ho zeptali, co při tom cítil, řekl, že to vlastně byla nuda. Neobhajoval se - vždyť jen plnil rozkazy...

91 17.07.2023