sporran komentáře u knih

Není třeba velkých slov, stačí velké činy, bez ovací. Aneb jak málo stačí od každého z nás, abychom dosáhli velkého dopadu.
Krásné a výstižné komentáře čtenářů níže...

21 13.10.2022

Silný příběh umocnilo audio zpracování. Zajímavé je také členění knihy. Velká autorka!

20 28.10.2023

Dávám Analfabetce plný počet, protože jde sice o lehčí literární žánr, ale kniha rozhodně pobavila a při čtení chytla. Příběh je spletí absurdních zápletek s nádechem černého humoru. Už jen ten začátek - prostředí jihoafrických vynašečů latrín. Možná to zní lacině, brakově, ale já v celé knize brak nevidím. Za řadou situací je spíše vidět předsudek společnosti, který autor obrací naprosto naruby. Kniha je plná "kouzelných" absurdit, ale když se člověk více zamyslí, tak v našem životě se s řadou absurdit setkáváme a nejsou třeba až tak kouzelné. Myslím si, že kniha bude čtenáře rozdělovat na dva protipóly, zastánce humorného žánru s nadsázkou a odpůrce, kteří ji budou řadit k plytké a možná i laciné literární tvorbě autora, který se veze na vlně Staříka....

14 17.05.2020

Na japonských povídkách se mi líbí, že bývají vzájemně propojené. Nevím, zda to patří k přístupu v literatuře v Japonsku :-) , ale jsem tím nadšená. Jinak povídky mají pro mě hloubku v tom, že i když nejde přítomnost změnit, tak důležité je, jak na ni nahlížíme, jak se situací pracujeme. A to je tady krásně ukázané. To téma, návrat v čase, souvislost s kávou (pro kafaře lahoda).... Moc pěkně napsané.

13 14.02.2021

Tak nějak děsivý popis událostí, coby, kdyby, 17. listopad 1989 dopadl jinak. Možná až příliš vyhrocené, včetně samotného konce.

11 27.07.2022

Velmi zajímavě pojatý příběh dvou lidí a jejich životních kroků, zlomů, proher.... Líbilo se mi zakomponování tématu autismu, které je v této době velmi aktuální. Autorka také velmi dobře zaznamenala, pocity, myšlenky, takové to já myšlení v hlavě v běžném životě. Některé věci vyhnané do extrémů, ale klidně se mohlo takto stát. Pěkná a čtivá kniha.

11 28.04.2021

Hájíčka, coby autora zemitých románů jsem si oblíbila, jeho knihy jsou tak trochu výjimkou mezi mými oblíbenými žánry. Nicméně po Rybí krvi je to už druhý román a určitě půjdu dál. Téma vltavínů je až téměř magické. Musím říci, že u podobně štíhlého románu bych asi litovala, že se vše ještě více nerozvinulo, ale tady u té knihy to bylo tak akorát. Prostě fajn kniha. Přínosná. Budu se těšit na film s výborným hercem Liškou. :-)

11 29.09.2016

(SPOILER) Velmi silný příběh. Zneužívání dítěte je pojato zajímavým způsobem, který jen podtrhuje zrůdnost chování "predátora". Hlavní hrdinka, popis jejích pocitů a reakcí je neuvěřitelně autentický a chování jejích blízkých nelidské.

10 04.05.2023

Útlá kniha s krátkým příběhem, který má až poetický nádech. Prolíná se tu téma konce života spojené se vzpomínáním staré paní a jejího současného života v pečovatelském domě. Potýká se s rostoucími zdravotními deficity, především zhoršováním kognitivních funkcí, afázií. Nicméně vše je popsáno a prožíváno s určitou noblesou. Na pozadí se prolínají střípky z jejího dětství spojeného s holocaustem, vděčnost lidem, kteří se jí, coby židovské holčičky ujali. V jejím životě se objevují lidé, kteří ji mají rádi a pomáhají jí projít těžkým obdobím i tím, že si je vědoma svých ubývajících schopností. Závěr zůstává otevřen. Dílo o tématu, kde by člověk úplně neočekával poetiku. Nutno dodat, že toto není běžný obraz života seniora v české společnosti (rodině) a v systému sociální péče u nás. Každopádně každý z nás v tomto příběhu může najít určitou inspiraci pro vztah ke svým stárnoucím blízkým.

10 01.01.2020

Velmi zajímavě napsaná knížka zabývající se otázkou pocitu viny, která je zakořeněná hluboko v člověku. Aniž bychom svým jednáním chtěli ublížit, může se stát, že se právě díky tomu dají věci do pohybu špatným směrem. Autorka v jednotlivých kapitolách prolíná roviny válečných let, vrací se do doby, kdy hlavní hrdinka, Hana, svým rozhodnutím zvrátí svůj i osud svých blízkých. A takto se to stane ještě v několika časových okamžicích v jejím životě. Kniha, hodná zfilmování.

10 25.03.2018

Mám ráda knihy, které skládají příběhy spojené jednou dějovou linkou. Čtivá kniha se sociologickým obsahem, osudy lidí, které se vzájemně prolínají...

9 07.05.2021

Tak jak jsem už psala u první knihy o kavárně Funiculi funicula, tak jsem nadšená z linky, která se line všemi povídkami. Navíc je spojená s kávou. Člověk si při čtení má chuť dát tu kávu a pokud se vžijete do pocitů hlavních postav jednotlivých povídek, tak se s nimi přenesete i v čase. Což je jedním aspektem této knihy. Pokud bychom se chtěli přenést do jiného času, ke konkrétní osobě a situaci s podmínkami, které se dávají v této kavárně. Kdo by to byl, jaký čas a jaká situace?
Děj je tak promyšlený, že má člověk opravdu velkou chuť se do toho ponořit natolik, že by šel po souvislostech a vymyslel sám jednu další povídku. Pouze poslední povídka mi přijde už trošku méně promyšlená. Každopádně jsem z těchto knih, myšlení autora, propojení s minulostí nebo budoucností a myšlenkovými pochody, nadšená.

9 19.02.2021

Výborně napsaná kniha o velmi těžkém tématu s velkým citem. Kniha, která vás vede k přemýšlení nad sebou, nad životem, nad tím, jak můžete prožívat věci jiným způsobem, jak nás mohou druzí lidé inspirovat a učit. Možná i určitý směr, jak se vyrovnávat s nezvratnými životními strastmi. A přitom tak poutavě a lehce napsaná. Skvělé. A ty citáty....

8 28.11.2022

Sociální román a ženách v generační linii, se kterými prožíváme řadu životních útrap. Je to již několikátá kniha, kde popisuje autor soužití manželů v I. polovině 20. století tak, že muž si přivedl domů za manželku - matku dětí a hospodyni a sám udržoval mimomanželské vztahy. Faktem je, že autoři popisují i tuto dobu v obdobných rysech.
Jinak opět zajímavý román, který se, ač poměrně silný, čte velmi rychle.

8 19.10.2022

Mezičasové průchody v knihách mám ráda. Autor svým náhledem na životní rozhodnutí, postoj k životu dává k zamyšlení nad životem každého z nás. Nechtěli bychom si vyzkoušet život, který bychom vedli kdyby.... kdybychom se nerozhodli kdysi dávno tak, ale jinak. Po Vězni času další zajímavá kniha.

8 26.09.2022

Velmi zajímavá kniha povídání s lidmi, kteří žijí jinak než většina z nás. Jejich vztah k Šumavě je mi moc blízký. V povídání mě zaujalo jejich pojetí samoty, ticha, tmy, pohyb po horách, vnímání konvenční společnosti. Někteří se potýkají s psychickými obtížemi, jiní prostě žijí životem, který je dělá šťastnými. Forma rozhovoru mi není tak blízká, ale i tak jsem přečetla knihu za dva dny. Hodně mě navnadil autorův úvod a popis toho, jak kniha vznikala, jak navazoval kontakty se "samotáři".

8 28.12.2019

Hájíčkův styl mám prostě ráda. A ani tento román rozhodně nezklamal. Opět sonda do vesnického života optikou katastrálních map a nezbytnou poetikou každodenního života. Příběh jako z běžného života. Umím si představit, že by mi toto vyprávěl kamarád...

8 25.03.2017

Čtivá kniha, reálná, na začátku člověk úplně cítil vůni heřmánkových lánů v údolí. Ráda bych takové místo jednou navštívila. Příběh je o velké vnitřní síle dívky, která by strčila do kapsy kdejakou dospělou ženu. Je neuvěřitelné, co všechno zvládla.... oproti nám v dnešní době. My máme spíše ty psychické obtíže, se kterými se potýkal její manžel. Silný příběh silné ženy.

8 27.11.2016

Důkaz toho, že se stejným obsahem třetí knihu neuvaříš. Asi jsme měli zůstat v kavárně Funiculi Funicula. Téma rozšířeno o další, spasitelka v podobě majitelky kavárny cestuje po světě, vše ví, ve všem ve spojení s kavárnou je za kvrdlačku, vše řeší a vyřeší. Tento nový prvek mě nezaujal.

7 10.07.2022

Opravdu hodně neobvyklá kniha. Naprosto originální téma a příběh, kterého si člověk může vykládat děj dle svých pocitů. Jaká byla Aninna nemoc? Rakovina, schizofrenie?.... Úplně jsem při čtení cítila vůni lipových květů, bzučení včel v koruně stromu a viděla krásné zářivé květy divizen. Chápu i onu posedlost sběrem, konec konců, kdo z nás nemá nějakou posedlost. Náročná kniha, ale zajímavá.

7 26.02.2017