Sparkling komentáře u knih

Kniha bez jakékoliv výpovědní hodnoty - prázdné plky, neustálé omílání toho samého dokola, zbytečně podrobná vysvětlení, občas směšně působící definice známých slov (interní, fitness...), témata i obsah kapitol ve stylu páté přes deváté (kapitoly jako paměť, kouření, fitness, sociální opora) a absolutní nesystematičnost. Z celé knihy, která má snad 250 stran čistého textu, jsem si odnesla snad jeden nový poznatek. Smutné. Mám pocit, že kniha byla napsaná "sama pro sebe", jen aby si autor mohl připsat na seznam další vydanou knihu.

2 24.05.2017

Nenadchne, neurazí. Od Urbana jsem zvyklá na o dost vyšší úroveň a na to "něco" navíc. Ale to už o něm vlastně nějakou dobu neplatí a jeho knihy čím dál tím víc sklouzávají do průměrnosti. Škoda.

11.04.2017

Kniha skončila tam, kde začínala být zajímavá.

30.03.2017

Pokud šlo Šindelkovi o to vyvolat ve čtenáři psychické i fyzické odezvy na to, co potkává postavy v knize, povedlo se mu to dokonale. Při čtení jsem cítila tíseň, občas mi bylo vyloženě fyzicky nepříjemně a kniha ve mě zanechala nepříjemný dojem.
Co bych hodnotila negativně, jsou občas opravdu až příliš důkladné popisy (již níže zmiňovaná výroba auta) a to, že jsem se zezačátku nemohla začíst. S obojím ale možná autor počítal a napsal knihu tímto způsobem s určitým záměrem. To, že autor píše na toto téma, nevidím (tak jak někdo psal v komentáři níže) jako kýč či lacinou sebepropagaci. Možná, kdyby to Šindelka napsal jinak, ale ne, když si udržel svůj strohý, nezúčastněný styl psaní bez snahy o prvoplánové dojetí čtenáře a vyhnul se přímé kritice určitého přístupu konkrétních států či jednotlivců.

1 25.03.2017

Možná musí být člověk větší intelektuál či znalec chilské literatury, aby si knihu užil. Přestože mám Bolañovy ostatní knihy velmi ráda, tuhle jsem spíš přetrpěla.

25.03.2017

Hájíček se nestydatě opakuje - příběh, hlavní postava (ty jsou opravdu ve všech knihách téměř totožné), prostředí. Ale pořád mě to baví. I tak ale doufám, že konečně uzavře kapitolu napravování venkovských zločinů, ať už těch páchaných v minulosti či v současnosti, a začne svými knihami mířit novým směrem. Tohle téma už dočista načichlo zatuchlinou jak peřiny v Bohunině chalupě...

2 25.03.2017

Moc jsem se na knihu těšila a zřejmě jsem si vytvořila příliš vysoká očekávání, protože mě ve výsledku zklamala. Na začátku mě víc zaujal příběh dvou milenců, než trestancův, ale asi v polovině knihy se to změnilo. Harry a Charlotta mi k srdci příliš nepřirostli, spíš naopak. Jejich jednání mi přišlo nelogické a jejich láska dost nevěrohodná, ale možná to bylo způsobené i překladem, o kterém tu už někdo mluvil - také se mi zdál dost kostrbatý a myslím, že část knihy se v něm možná ztratila. Příběh trestance mě zasáhl víc, jeho dobrosrdečnost, které si asi nebyl vědom, vnitřní morálka a přirozeně cítěná nutnost pomoci člověku v nouzi, to vše mě oslovilo a zapůsobilo na mě, stejně jako trestancovo až dětsky bezelstné přijetí nevděčné "odměny" za jeho dobré skutky (a i samotný zločin, kvůli kterému mu byl přidělen trest, a důvod jeho spáchání, byl až dojemně roztomilý).

1 25.03.2017

Oddechové čtení. Mám pocit, že si Cunningham se svými knihami hraje na spisovatele píšícího těžké, hluboké knihy, ale opak je pravdou. Tím, že zvolí formu a styl, které jsou podle něj zřejmě zárukou kvalitního čtení, bohužel dobrou knihu nevykouzlí. Témata a postavy jeho knih jsou navíc téměř totožné, což se za plus také považovat nedá.

1 25.03.2017

Čekala jsem asi trochu víc odborné čtení, ale i tak mě kniha moc zaujala a celou jsem si ji užila. Jedná se o autorovy úvahy o architektuře, jejím smyslu pro člověka, rozdílech ve vkusu mezi lidmi a vzájemném pochopení odlišného názoru na estetično, ale i o občasné výlety do historie budov i lidí v nich žijícících. Moc mě bavila kapitola o autorově pobytu v Japonsku, obzvlášť pak popis moderního japonského domu, který si i přes současné materiály a odraz dnešního japonského života udržel tradiční japonský styl a při hlubším zamyšlení v něm pozorovatel může objevit i symboly odvěkých japonských hodnot.
Jak už někteří zmiňovali, ocenila jsem fotografie doplňující text. Když jde o architekturu, mám pocit, že opravdu platí, že jeden obraz vydá za tisíc slov...

1 25.03.2017

Nechápu nízké hodnocení.
Z osmi povídek mě sedm naprosto uchvátilo, všechny jsou prodchnuté chladnou, vlhkou hlínou vonící atmosférou Lotyšska. Spojuje je také to, že hlavními hrdinkami jsou silné, ale často ztracené, zoufalé či jen smířené ženy. Ale nejde o typickou knihu o "fňuknách", ani o feministické litanie, přítomné jsou i mužské postavy.
Moc doporučuju.

4 21.03.2017

Připadám si sice, jako bych se rouhala, přece jen - Dostojevský, ale Zločin a trest mě nenadchl zdaleka tolik jako jiné knihy řazené mezi ruskou klasiku, proti které není radno užít křivého slova... V příběhu mi chyběla ta až divadelní barevnost a dramatičnost, na kterou už jsem si u svých milovaných Rusů zvykla jako na standard.

5 18.02.2017

Šíleně otravná kniha.
Hlavní postava Birgit, vykreslená jako chudinka v dětství a mládí ponižovaná matkou, se v této křivdě z minulosti vyžívá a stylizuje se do bláznivé umělkyně, rádoby šílenstvím rvané spisovatelky, která svou nespolehlivostí mučí všechny ve svém okolí, a to nejen kolegy z práce, ale i svoji ubohou sestru, která mě ale otravovala úplně stejně, protože se dobrovolně a ochotně vžila do role "anděla", trpitelky, která na sebe bere úkol pomáhat všem kolem sebe na úkor vlastní pohody. Nechává si tedy ničit život neustálými výlevy své starší sestry, která ji přepadává v kteroukoliv denní i noční dobu, aby jí předvedla své vybroušené monology na téma "proč musím tak trpět já jediná na světě?!". Ach bože. Režisér Buch snad ani nemá cenu komentovat, oproti záměru autorky pro mě nepředstavoval nijak výraznou postavu (zato ale postavu stejně idiotskou, jako všechny ostatní, které se v knize vyskytují).
Co mě dál provokovalo, byly vsuvky v podobě českých dětských říkadel upravených do depresivních a morbidních podob, které se v textu objevovaly příliš často (což by bylo bohužel i v případě, že by tam autorka vecpala i jednu jedinou).
V situaci, kterou považuji za jedno z míněných vyvrcholení knihy, pak autorka opravdu "mistrně" vsunula do monologu jedné postavy větu, která se line celým románem a je formulovaná spisovně, mezi řadu vulgarismů a velice peprných vět, výsledkem je tedy něco, co vypadá na první pohled absolutně uměle a šroubovaně.
Zřejmě jsem jedna z mála, komu se kniha tak moc nelíbila, ale nemůžu si pomoct. Přitom očekávání byla velká.

1 07.02.2017

Stále zábavný, poutavý Murakami. Ale musím se ptát, jak velký podíl na atraktivitě a jakémsi kouzlu jeho knih má jeho japonský původ. Zamyslela jsem se nad tím, proč mě stále baví číst další a další jeho knihy, přestože jsou si velice podobné jak povahou hlavní postavy, tak zápletkou, atmosférou a nejrůznějšími vedlejšími atributy příběhu. Napadlo mě, jestli to není právě tou magičností, kterou pro mě v sobě skrývá všechno japonské...

2 07.02.2017

Moc krásné čtení, divím se, že autorka není známější. Moc se mi líbila první a poslední povídka, dvě prostřední už méně, ale jemný, něžný a přesto přesný styl psaní se objevuje ve všech čtyřech.
Nejvíc mě oslovila první povídka, autorka nádherně vykreslila život vdovy, která, ač už stará žena žijící sama v domě, si zachovává své rituály a péči o své tělo i duši a občas si zavzpomíná na to, co bylo, bez přehnané nostalgie.
Dokonale, přesně (a přesto nevtíravě) popsaná atmosféra přímořského městečka a životů lidí v něm, kteří jsou spolu propojeni nejrůznějšími způsoby.

04.02.2017

Vůbec nechápu, že autor není v České republice známější. Náhodou jsem si na nějakém literárním webu přečetla úryvek z této knihy, který mě zaujal, koupila ji, přečetla... A teď mám pocit, že to je jedna z těch knih, které nějakým způsobem změnily mé nahlížení na svět, společnost, umění i sebe sama. A jsem za to vděčná, Tohle je přesně ta kniha, na kterou narazíte málokdy, ale pak si ji okamžitě zamilujete. Kniha, která vrací víru v existenci opravdové Literatury s velkým L. A takových knih jsem za svůj dosavadní život moc neobjevila.

5 21.01.2017

Prvních 40 stran mě málem unudilo k smrti, donutila jsem se ale číst dál, příběh naštěstí nabral spád, ale byl tak stupidní, že tu jednu hvězdičku dávám jen za to, že autor nepoužíval úplně primitivní jazyk.

17.01.2017

Úžasně vykreslená atmosféra horkých dní ve Španělsku.
Manzanilla, zoufalý vrah, který spáchal zločin z vášně a nyní se skrývá na střechách a bojí se hnout, aby nebyl chycen policejními hlídkami pečlivě prohledávajícími ulice dole pod ním, neustávající bouře, blesky a silný déšť, který utichá vždy jen na pár krátkých minut, aby se vrátil s ještě větší prudkostí. A do těchto dramatických kulis přijíždí čtyři lidé - manžel, manželka, dcerka a potencionální milenka. Jak jinak by to mohlo dopadnout, než skvěle.
Občas mi to trochu připomínalo styl Simone de Beauvoir, což je velká pochvala.

17.01.2017

Po přečtení Boha maličkostí jsem byla zmlsaná indickou příchutí a natěšená na další knihu, která by mi mohla poskytnout něco podobného, tedy příběh tentokrát s nepálskou příchutí, ale stále vonící Orientem.
Bohužel Buddhovi sirotci kvalit Boha maličkostí nedosahují ani omylem a čtení knihy mi přineslo jen zklamání. Laciný příběh, laciný styl vyprávění, často nelogické chování postav. Nic, k čemu bych se chtěla vracet.

1 08.01.2017

Uchvátilo mě úžasné propojení prožívání jednotlivých postav s přírodními jevy, to velmi oceňuju a ne každý to umí. Stejně tak už jen samotný jemný a přitom velice propracovaný popis jednotlivých duševních stavů, což se pro psaní knihy, jejíž středobodem je ústav pro duševně choré, hodí. Autor očividně umí velmi dobře psát, líbily se mi pasáže podobné volnému proudu vědomí.
Jediné, co mi chybělo, byl nějaký lépe uzavřený konec. A trochu mě mrzí, že je kniha založená na reálných postavách, trochu mám pak vždycky pocit, že si to autor zjednodušil.

08.01.2017

Já nevím, mně se to dost líbilo. Čerstvý vítr mezi všemi těmi Vieweghy a Tučkovými. Taková zvláštní směs totálního skepticismu a sexu bez závazků se závany romantična, uctíváním té jediné femme fatale a nečekanými zamyšleními nad ideály a dnešní (českou) společností.
A jako bonus úžasné ilustrace od samotného autora knihy.

1 08.01.2017