Než vodopády spadnou

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Chladnokrevně intimní román volně navazující na klasiku Ludvíka Vaculíka Český snář (1980). Po pětadvaceti letech se disidentské dítě Tobiáš Jirous vrací jako dospělý muž a po vzoru mistra si začíná psát ničím necenzurovaný deník. Bude to tak literárně fotogenické, jako dobrodružná sedmdesátá léta? Sex ve městě, boj za záchranu velryb, tajemství citrónové šťávy a mnoho jiného od autora povídkové knihy "Počkej na mě Valentýne", čeká na vaše posouzení…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24183/nez-vodopady-spadnou-VLb-24183.jpg 3.319
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Labyrint
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Než vodopády spadnou

Přidat komentář
Messilina
11.04.2019

Moc se mi to nelíbilo. Kdyby nebyla kniha tak tenká, ani bych jí nedočetla. Hvězdičky dávat nebudu, protože když dám jednu objeví se tam slovo odpad a to není hodnocení které by se mělo dávat knihám, ale bohužel si myslím, že víc si jich kniha nezaslouží.

Sparkling
08.01.2017

Já nevím, mně se to dost líbilo. Čerstvý vítr mezi všemi těmi Vieweghy a Tučkovými. Taková zvláštní směs totálního skepticismu a sexu bez závazků se závany romantična, uctíváním té jediné femme fatale a nečekanými zamyšleními nad ideály a dnešní (českou) společností.
A jako bonus úžasné ilustrace od samotného autora knihy.


kingmaker
27.06.2012

Zde vzniklo prázdné dílo sebestředného maniaka, autor-hrdina se potácí od ničeho k ničemu, ve svých třiatřiceti stále bydlí u maminky (zda jí přispívá na nájem, je otázkou), chudobu bere jako normální, je přesvědčený o své spisovatelské, herecké a hudební výjimečnosti, ale to všechno je jen prázdná póza. Prázdná a nudná. Je to tím, že v knize chybí humor, autor je tak „geniální“, že si neumí dělat legraci z ničeho a nejmíň sám ze sebe. To je hlavní důvod, proč je kniha a Jirous vlastně směšný. Ovšem neúmyslně.

frenchie
29.11.2010

Tobiáš je pozér, taky se má hodně rád, ale chtě-nechtě musím uznat, že jeho psaní pro mě má nějaké "je ne sais quoi". Vím, že se stylizuje, přehání, ale aspoň je upřímný (nebo si na to alespoň to hraje). Není to žádná vysoká literatura, ale mě baví.

Adrianam

Mladý Jirous píše docela dobře a ještě lépe kreslí. Strašně rád píše o sobě. Respektive o jakémsi talentovaném sexy polobohu vyčnívajícím nad nudnou společnost, která ho samozřejmě nechápe, což je mu samožřejmě totálně buřt, protože je nad takové věci povznesen.
Nevadí mi až tak egomaniaci jako lidé s nedostatkem sebereflexe a pisálci, co nemají absolutně co říct.
Jednu hvězdu dávám za formu, která nebyla špatná - dočetla jsem to až do konce . Druhou za obrázky.