Skawin komentáře u knih
Knihu jsem dostala od své velmi dobré přítelkyně, která mi vždy daruje "to pravé". Ani nevím co o Divočině napsat.. Poutavá? Opravdová? Smysluplná? To vše a ještě mnohé další. Kniha jasně potvrzuje známý slogan, který je mým životním postojem -
I CESTA MŮŽE BÝT CÍL...
Ze začátku jsem měla s touto knihou trochu problém - asi proto že jsem se na ni těšila a čekala jsem od ní nějakou pecku, ale časem jsem se s ní sžila. Ona to vlastně pecka je - Alan je tak trochu švédským Járou Cimrmanem :-) Jde o vtipné i poučné a hlavně pohodové čtení. Lze v ní najít spoustu životní moudrosti ve smyslu nic neřeš - však ono se to samo vyřeší líp, než kdyby ses do toho pletl :-)
Napínavé, čtivé.. Ale něco málo tomu chybí, abych dala plný počet. Kdo si chce oddechnout a trochu se při tom nechat "zalít krví" tak určitě doporučuji :-)
I mě přivedla ke knize a k tomuto tématu kniha K.Tučkové Žítkovské bohyně. Téma je pro mě velice aktuální, protože se mi zdá, že se svým způsobem "bohyně" mezi nás vracejí v podobě "šamanů a šamanek" - prostě lidí, kteří ví, že to co kolem sebe vidíme je jen zkreslený odraz pravé reality. I bohyně to věděly a proto mohly s tímto odrazem pracovat.. Jsem ráda, že dnes už se tito lidé nepronásledují, ale mnozí začínají chápat, že právě tudy vede cesta k poznání ...
Povídky G.B.S. mi trochu připomněly styl Karla Čapka. Inteligentní, pohotové a milé. Asi nejvíce se mi líbila povídka Černošská dívka hledá boha, která je opravdu nadčasová a podle mě stále aktuální - hlavní otázka je kdo má právo tvrdit, že ten a ten Bůh je ten jediný pravý? V Tajemství divadelní šatny. jsem si zase "polebedila" u rozhovoru herce a autora jeho hry samotného Shakespeara. Jak to ten Shakespear vlastně všechno myslel? Ono to mohlo být vlastně trochu jinak, kdyby ... :-)
Rybí krev je román o bezohlednosti a moci "velkých" nad "malými". Co je to veřejný zájem? Kdo rozhoduje o tom co je pro ostatní správné? A kdo jsou "ostatní"? Takových osudů, kterým byly přetrhané nitě jsou miliony - války, železné opony a pak tyto přehrady, elektrárny, silnice.. Pořád si říkáme, že takové věci se děly dřív a teď už by se to stát nemohlo, ale obávám se, že je to stále stejné, akorát posunuté do jiné roviny.
Jelikož věřím na osud, tak to všechno má svůj skrytý důvod, který vyplývá i z románu. Životy postav v románu se posunuly jinam než by byly bez Temelína a někteří se snad vydali lepší cestou (Hanka)..
Stejně jako u Jana Wericha jsem u Miroslava Horníčka okouzlena jemností jeho humoru, uměním hrát si se slovy jako se žonglovacími míčky a klidem přistupujícím k životu. Nádhera Mistře :-)
"Již po dvanácté jsem prohledával čtyřicátou kapsu a z ostatních vypadávaly zbytky vstupenek, zbytky jízdenek, zbytky účtenek, zbytky zbytečností, zbytky zbytků, zbytnělé zbytky zbytečných zbytků, chaos mne obklopoval i pronikal a před očima poletoval černý havran vzteku. V té chvíli moje žena, klidná, vyrovnaná a usmívající jako vždy, řekla : Nerozčiluj se. "
Pokud chcete své děti (i sebe) navést na cestu sebepoznání a šťastného žití, je tato dětská verze "duchovní" literatury ideálním pomocníkem. Nelze než doporučit...
První jsem viděla film, který mě oslovil a tak jsem se na knížku opravdu těšila - nezklamala mě. Poetické vyprávění o dětství, stráveném v milovaném kraji Provance. Krásný jazyk, vtipné příhody a i ty "nevtipné" jsou podány s takovou grácií, že z nich má člověk dobrý pocit. Kdybychom všichni tak uměli pohlížet na své dětství a "rodnou hroudu"..
Co k této knize říci? Snad jen to, že je to další úžasný kamínek do mozaiky Probuzení..
Snad ještě citát : "Slovo "odpuštění" se užívá už dva tisíce let, ale jen velmi málo lidí ví, co znamená. Nemůžete odpustit sobě ani druhým, dokud se ztotožňujete se svou minulostí. Odpustit můžete pouze tehdy, když žijete v přítomném okamžiku. Tím učiníte minulost bezmocnou a uvědomíte si, že nic z toho co jste kdy udělali druhým nebo co druzí udělali vám, nemůže ovlivnit podstatu toho, čím opravdu jste. Pojem Odpuštění se pak stane zbytečným"
Kniha se mi velmi líbila až do konce první části. Nějak jsem se nemohla přeorientovat v podstatě na nový příběh, i když samozřejmě do knihy zapadá..
Mohu se jenom přidat k do nebes vyzdvihujícím komentářům. Naprostá paráda - pohoda, jazz, tabáček, vínečko a přátelství bez podmínek, s okamžitým odpuštěním všech poklesků. Nelze než doufat, že nás všechny tato doba jednou čeká - žádné stresy, hoňky, podpásovky - je ale nutno začít u sebe. Jelikož vše už bylo napsáno - alespoň jeden citát, který podle mě vystihuje mnohé :-)
"Hodiny či hodinky byly pro obyvatele Pláně Tortilly čímsi přebytečným. Tu a tam sice některý z Dannyho přátel k nějakým hodinkám přišel, k čemuž obvykle docházelo způsobem ne zrovna všedním, ponechal si je vždy jen tak dlouho, dokud se mu je nepodařilo vyhandlovat za něco, co skutečně potřeboval... Účelům praktického rázu pak sloužily velké zlaté pendlovky - slunce"
Jako většina čtenářů této knihy jsem četla jedním dechem a ač plně zaměstnaná matka tří dětí jsem ji přečetla za jeden den. Není to jen skvěle napsaná kniha, ale můžeme příběh vzít jako varování, jak by s námi mohli mocní světa zatočit, kdybychom se nechali a nebyli svobodní..
Cesta ke svobodě - hlavně té vnitřní - může být jednoduchá, ale také nadmíru strastiplná. Záleží na každém člověku, zda si vytkne nějaké mantinely nebo jde "cik cak" Ale jak říká klasik - I CESTA může být cíl.. A protože já už na této cestě jsem, tak nelze než dát Jonathanovi Livingstonovi Rackovi plný počet hvězdiček...
Jemný laskavý humor pana Wericha mě oslovuje čím dál víc. Při čtení těchto povídek jsem měla chvílemi pocit, že je mým přítelem, který se se mnou dělí o své myšlenky. Co víc na to říct...
Humorné, jemné povídky z Prahy před oběma válkami. Milé čtení..
Už delší dobu jsem si chtěla přečíst něco z beletrie o Marii Terezii až jsem narazila na tuhle knížku. Příjemně mě překvapila sou čtivostí a zároveň (podle mě) zachovanými historickými fakty. Královnu nám představuje jako silnou a vnímavou ženu.
Velice zajímavá kniha pro každého, kdo se dal nebo chce dát na duchovní cestu a pomáhat sobě i druhým..
Tato kniha je určena spíš užšímu kruhu čtenářů. Je trochu jinde než Čtyři dohody a budu si ji muset vzít k ruce ještě několikrát, abych alespoň zčásti pochopila, co je důležité pochopit...
Velice dobře zpracovaná kniha. Ukazuje nám zdánlivě všemocné až skoro božsky vnímané panovníky jako obyčejné lidi se svými slabostmi, které však mohou mít bohužel fatální následky jak pro ostatní lidi tak i pro ně. Carevna vše dělala vždy jak nejlépe uměla, ale bohužel důvěřovala zřejmě nesprávnému člověku (Rasputin), který v podstatě ji, celou její rodinu a potažmo Rusko přivedl k propasti, do níž se mnozí z nich zřítili..