Jonathan Livingston Racek

1 20. července

Poetický příběh o duchovním růstu a síly víry ve vlastní individualitu. Zůstat v hejnu, dnes bychom řekli v komfortní zóně, je snadné. Naneštěstí se tak nikdy nedozvíme, co nás čeká dál, mimo všechna často absurdní nařízení a pravidla.
Tehle Racek je prostě ukázkovou příručkou osobního růstu. Škoda je, že nastíněné připodobnění je extrémně explicitní a tím tak trochu ztrácí na síle. Na druhou stranu, pokud se najde byť jen jediný člověk, kterého tato útlá knížečka posunula zase o kousek dál, jistě zcela naplnila účel svého vzniku.

1 05. června

Vhodné k četbě v dospívání. Stále je to lepší než jiná, na oko hluboká (a dobře prodejná) díla... ale i tak mohl autor děj utnout podstatně dříve. První část je úsměvně milá a líbivá, pak už je to prodlužované utrpení.

30. května

Je to zajímavé, ale příběh Jonathana Livingstona Racka mě na střední škole hodně bavil a v té době bych určitě neváhala a dala 5 hvězd. Nedávno jsem si četla příběh znovu a zjistila jsem, že mě už vůbec nebaví a neoslovuje. Nedokážu říct, čím to je, že se můj pohled tolik změnil, každopádně dávám tedy průměr.

2 10. května

Souhlasím s wiix.
neřekla bych to líp.
Ještě něco mě na tom příběhu zaujalo a podobný zážitek mělo už několik lidí z mého okolí,kteří se o něco snaží,nebo v něčem vynikají a sice-že čím výš se člověk odváží,tím míň lidí potká,takže občas zakouší pocity osamělosti a marnosti..než zjistí,že není sám.
A my nikdy nejsme sami.

2 06. května

Jeden kolega to zde nazval krasořečněním. Líbivá slova bez skutečného obsahu. Kompletně mimo můj rank.

3 26. března

Príjemné metaforické dielo. Na prvý pohľad (skôr na prvé čítanie) to môže vyzerať, že kniha je o čajke. Čo je na čajke také zvláštne, že niekto potrebuje o nej napísať knihu? Naozaj je kniha o život čajky? Áno i nie. Takáto čajka ako Jonathan Livingston je v každom z nás. I niektorí z nás sa "viac sústredia na lietanie než na jedlo." V každom z nás sú vyššie ciele a sny, za ktoré sa netrba hanbiť, treba sa snažiť, dúfať, sniť, prekonávať sa. Niekedy som mala pocit, že každý sa v Jonathanovi snaží utlmiť to, prečo v skutočnosti žije. On si myslí že preto, aby zistil rôzne techniky letu pre radosť, ostatní si myslia že žije a lieta preto, aby sa nasýtil, rozmnožoval, jednoducho prežíval. Aké metaforické! Človek by sa však takto nemal nechať ututlať, nechať sa odradiť, ponížiť či demotivovať. Človek môže byť kým a čím chce, len musí chcieť.
Niekedy stačí len malý impulz, aby sa človeku otvorili oči a vnímal svet.

1 30. ledna

Velmi útlá, opravdu hodně poetická kniha, která může být skutečnou inspirací, čte-li ji člověk ve správném (nebo právě špatném) životním období. Osvobozující...

3 27. ledna

Malá knížečka s velkým poselstvím.
Na pár stránkách jasně, srozumitelně a lehce zachycena podstata našeho bytí zde. To, co se v tisících knihách snaží tisíc autorů sdělit více či méně srozumitelným způsobem, dokázal R.Bach výstižně zachytit perem lehkým jako mávnutí křídla (racka).

"Nechápu, jak můžeš milovat hordu ptáků, kteří tě před chvíli chtěli zabít."
"Ach, Fletchi, ovšemže tohle zrovna nemiluji! Nemiluji nenávist a zlo. Musíš se naučit vidět skutečného Racka, to dobré v každém z nich a pomáhat jim, aby to v sobě objevili i oni sami. To je podle mne láska."

25. ledna

Na podobný motív som už čítal more kníh, ale žiadna nemala v sebe takú ľahkosť a eleganciu. Celú noc som musel rozmýšľať aké má byť moje určenie, keďže dokonalý let to nebude ....

22. ledna

Úžasná kniha sice útlá, ale skrývá se v ní tolik moudrosti a poselství. Četla jsem v angličtině a naprosto jsem všemu porozuměla. Musím se k ní zase někdy vrátit.

19. ledna

Nádherná knížka plná moudrosti

8 16. ledna

"Několik dní se snažil být jako ostatní – snažil se doopravdy ... jenže ... v hlavě mu stále hlodalo, že život je neznámo a nepoznatelno"

... seznamte se prosím, tohle je Jonathan Livingston Racek, který není jako ostatní rackové, protože má touhu ... objevovat a následovat smysl a vyšší cíle života :-) ...

“Tisíc let jsme se honili za rybími hlavami, ale teď konečně máme proč žít – učit se, objevovat, být svobodní“ ... Jonathan racek od toho dne ale žije sám, ... „netrápila ho samota, ale spíš to, že ostatní rackové odmítli slávu létání, která se jim nabízela – odmítali prostě otevřít oči a vidět“

... Jonathan prostě přišel na to, že ... nuda, strach a vztek zkracují rackům život :-) ... a proto, na rozdíl od ostatních, žil dlouho a ... pak se dostal do nebe ... jenže, otázky ho trápily dál: Proč nás tu není víc?

„Tam, odkud jsem přišel, byla…spousta racků, tisíce a tisíce.“ ... odpovědi se mu samozřejmě dostalo: „Ty jsi, Jonathane, výjimečný případ, jeden z miliónu. Většina z nás se sem propracovala velice namáhavě. Putovali jsme z jednoho světa do druhého, který se od prvního příliš nelišil, hned jsme zapomínali, odkud přicházíme, a vůbec jsme se nestarali, kam směřujeme, protože jsme žili jen pro přítomnou chvíli. Dovedeš si představit, kolika životy jsme museli projít, než nás vůbec napadlo, že život znamená víc než jídlo, boj nebo moc v Hejnu? Možná tisíc, možná deset tisíc takových existencí! Potom další stovka životů, než nám začlo svítat, že existuje cosi jako dokonalost, a další stovka, než jsme přišli na to, že smyslem našeho žití je tu dokonalost najít a ještě ji zdokonalit. Tohle pravidlo ostatně platí i tady: příští život si volíme tím, co se naučíme v tomto. Když se nic nenaučíš, bude to stejné, stejná omezenost a olovo na nohou. ... Ty ses ale, Jonathane, naučil tolik věcí najednou, že ti na cestu sem stačil jediný život.“

... ale ani to Jonathanovi nestačilo ... a otázky na sebe nedaly dlouho čekat: „Co bude tedy dál? Kam vlastně směřujeme? Je vůbec nějaké nebe?“ ... a Jonathan se musel přestat považovat za „zajatce těla, jehož křídla mají zhruba metrové rozpětí a které snese výkon, jaký je možné zaznamenat na obyčejné mapě. Měl by pochopit, že jeho pravá podstata, dokonalá jako nenapsané číslo, žije zároveň v celém prostoru a čase.“

... a Jonathane ... ještě to nejdůležitější ... nezapomeň, že se „musíš pořád učit mít rád.“ ... a taky tak úplně „Nevěř svým očím, ... Ukazují nám jen naši vlastní omezenost. Dívej se mozkem, hledej, co už znáš, a tak se naučíš létat.“ :-) ... a hlavně nezapomeň, že my všichni ...jsme příroda sama!

Krásný příběh, při jehož čtení mi bylo ... prostě příjemně :-) ...

1 07. ledna

Čteno v angličtině spolu se znovuobjevenou čtvrtou částí, kterou se autor původně rozhodl nevydat. Na jednu stranu ho chápu, na druhou musím říct, že je skvělá. Co jsem tak pochopil, v češtině zatím ona část nevyšla, což je veliká škoda.

2 25.12.2016

Ve své době možná kniha působila jako zjevení - v době, kdy dostat se ke skutečně kvalitním duchovním knihám byl problém. S odstupem času a s objevením se oněch kvalitních a kvalitnějších duchovních knih (třeba od Marie Calasanz Ziescheové) nutno říci to, co zde píše uživatel Stammel, jehož bych v podstatě jen citoval a kopíroval. Kniha nakonec vlastně ani nenabízí novou cestu, resp., co na ní dělat - a nepojmenovává nebezpečí, zda se tato nová cesta také nemůže stát "starou". Také může jít jen o jiné přístupy k témuž, jeden ověřený, druhý nebezpečnější a dobrodružnější, ale opět chybí součet výhod a ztrát, a zda třeba neexistuje třetí cesta a způsob. Osobně mi přijde, že spousta těch slov je sice krásných a velikých, ale bezobsažných a povrchních - krasořečnění se tomu kdysi říkalo.

3 18.07.2016

"Celé vaše tělo, každé jeho peříčko," říkal Jonathan jindy, "není nic víc než vaše myšlenka v podobě, kterou můžete vidět. Zbavte své myšlenky okovů a uvolníte z nich i své tělo..."

"...nezáleží na podobě, jakou na sebe vezmeme, ale na lásce, kterou se jejím prostřednictvím rozhodneme vyjadřovat."

Krásné čtení. :)

04.06.2016

Přišlo mi to jako kříženec mezi bajkou a motivační literaturou. Předpokládám, že jsem smysl a poslání knihy pochopila, je to určitě užitečná a hodnotná myšlenka. Ale když budu hodnotit příběh, tak nic moc.

01.06.2016

Kniha, která mě v minulosti velmi ovlivnila ♥

26.05.2016

Hm, tak ani tohle, ani předtím Muž, který sázel stromy... Asi nemám ráda tak krátké a na podnose naservírované podání.

10.05.2016

Tuto knihu jsem poprvé četla před lety a uchvátila mě. Pak ji přečetl můj syn a otevřel mi ještě další úhel pohledu - technickou stránku létání. Nevím, k čemu bych tuto drobnou knížečku přirovnala, ale patří k mým nejoblíbenějším.

08.05.2016

Krásný příběh, u kterého jsem měla pocit, že i já umím létat tak rychle, vysoko a svobodně jako Jonathan!

6 05.05.2016

Jonathan Livingston Racek je má nostalgická vzpomínka, vzpomínka na dobu, kdy mne můj učitel čj načapal u čtení sci-fi časopisu Ikarie a druhý den mi pod lavici strčil " kolibříka" knížečku s nic neříkajícím názvem a už vůbec ne autorem. Od té doby je J. L. Racek průvodcem období bilancí. Úchvatná kniha metafor, ideí a touhy být lepším. Kniha dává naději víry v sebe sama.

20.04.2016

Dlouho jsem ji nedovedla uchopit a vzít jinak než jen jako neskutečný příběh. Po letech jsem se vrátila a od té doby mají mé stránky oslí uši, písmenka jsou čtením ošoupaná, ale snad i proto stále silnější.

1 24.02.2016

Hezký příběh, který umožňuje každému uletět vysoko do oblak a dát tak životu krátkodobý, leč slastný smysl.

16.02.2016

Skvěle napsána a pro všechny velmi poučné.

2 31.01.2016

Úžasně napsaný filozofický alegorický příběh jednoho neobyčejně obyčejného Racka. Místy až melancholická a velmi poutavá. Člověka donutí přemýšlet nad svými vlastními touhami a rozhodnutími. Autor vyburcuje čtenáře k přemýšlení o smyslu bytí, života, svobody. Děkuji ti Jone Livingstone, dal jsi mi naději

4 25.01.2016

Mám dvojjazyčný výtisk, ale hned na začátku jsem přešla pouze na mateřštinu, abych se nezdržovala. Přečetla jsem ji jedním dechem, protože tahle kniha vás po pár řádcích ovládne. Ta touha, sebeobětování které povznáší k osvobození se, žádost o seberealizaci, určení a poznáni sama sebe i okolí, světa, života...

23.01.2016

Příjemná tenká knížka, která se navíc dobře čte.

1 05.01.2016

Jonathan Livungston: Racek? Outlonká knížečka, která svým obsahem překonává většinu současné motivační literatury. (a nejen jí) Smekám před Tebou Jonathane Livngstone, taky bych chtěla mít takovou vnitřní sílu a odhodlání. Nebát se vykročit z řady a jít za svými sny.

1 29.12.2015

Nemám slov. Kdo přežívá, nežije. ;)