Jonathan Livingston Racek

26 31.12.2020

Příběh o výjimečném rackovi, který na rozdíl od ostatních svého druhu nehledá potravu ani přístřeší. Jonathan miluje létání, Jonathan žije létáním.

Inspirativní příběh o zdokonalování se, následování své vášně a plnění svých snů bez omezení. Opravdu pozoruhodné čtení. Velmi doporučuji.

Všechno je možné, pokud věříte sami v sebe.

3 15.12.2020

Knihu jsem měla možnost si půjčit od své dobré kamarádky. Rozhodně toho nelituji a knihu doporučuji dál. Pro mě žádné těžké čtení. Je to krásný příběh, který může mnoha lidem (pokud budou při čtení přemýšlet nad jinými možnými výklady knihy) pomoci žít plnohodnotnější život, nebo alespoň o trošku více otevřít oči. Velmi ráda přirovnám ke 4 (5) dohodám, nebo k sérii knih Sára. Za mě výborné čtení.

1 14.10.2020

Knihu jsem dostala od kolegyně a jsem moc ráda, že mi ji dala. Po dočteni jsem si spoustu z těch myšlenek si zapsala protože jsou pravdivá a jen na ne někdy zapomínáme. Není to kdovíjak úžasný příběh ale ta kniha vás proste k zamyšlení nutí a i otevře oči.

1 07.09.2020

Za mě je to přeceňovaná kniha. Není špatná, ale četl jsem už spoustu lepších.

12 24.07.2020

Alegorický příběh o rackovi a jeho nezdolné touze naučit se létat je nejenom poetický, ale i poučný. Je to příběh o svobodě rozhodování, o svobodné vůli. A není tomu tak, že ptáci jsou od nepaměti symbolem volnosti?
Kniha jednoduše vyjadřuje myšlenky, nad kterými stojí za to hloubat.

13 29.05.2020

Kratučké, milé, zrozumiteľne, jednoducho podané, no najmä výstižné podobenstvo. Alegória o čajke, ktorá je iná ako ostatné, ktorú ako jedinú z celého kŕdľa nezaujíma len potrava a celoživotné naháňanie sa za ňou. Ktorá cíti a tuší, že bytie má iný zmysel. Za čo je, paradoxne, svojimi druhmi vylúčená z ich kruhu. Jonathanovi to ale neprekáža, samota ho nedesí, môže v nej slobodne letieť k poznaniu... až do iného rozmeru, kde sa stretne s podobnými "letcami" a naučí sa ešte viac, aby napokon precítil svoj údel: v láske šíriť poznanie ďalej a stať sa učiteľom.
Text potrebný v každej dobe, no v tej dnešnej obzvlášť, keď sú obmedzené základné slobody človeka (pohybu, či dokonca dýchať). Nemožno zabudnúť, že keď sa čosi nenaučíme tu a teraz, čaká nás mnoho veľmi podobných (bezradných) životov.
Preto túto Bachovu knižočku odporúčam všetkým. Ona sa totiž nehrá na múdrosť (ako napr. Malý princ), ale priamo popisuje zmysel života (nielen tu na Zemi).

18.04.2020

Tak tohle byl pro mě boj. Ačkoliv jsem měla těžké tendence s knihou předem sympatizovat, tak trochu za ni kopat, protože 1) mi ji podsunul přítel, který ji docela pohanil, takže jsem se jó snažila hledat v ní to dobré, abych v hodnocení nebyla ovlivněna jeho postojem, a navíc 2) prostě vylákala pár peněz z mojí peněženky a to si pak nerada přiznávám, že to nebyla až tak zdařilá investice... :)
Přesto po zaklapnutí knihy zůstaly ve vzduchu jisté rozpaky. Ačkoliv je to malá kniha - 100 stránek nahnaných spoustou fotografií a odsazením, které se nežinýruje - bojovala jsem s ní víc než dva měsíce. Vracela jsem se k ní po větších pauzách, s chutí pramalou, a většinou si nepamatovala, co bylo posledně. Nic moc mi během čtení neutkvělo v hlavě (bez šance na zapamatování jsem si aspoň něco zaškrtla, vstříc umenšení pocitu zmaru). Vkládala jsem do Racka docela naděje a pro mě jedním slovem - slabé. Při čtení jsem si někdy připadala jako na ne úplně zdařilém seberozvojovém kurzu - můžeš být čím chceš v pěti lekcích. Figurant něčemu uvěřil, něco mění, ale nedoputovala ke mně jeho motivace, a proto mu to moc nevěřím. Třeba věta “musím být rád, že jsem aspoň obyčejný racek, který toho moc neumí”, mě zvedala ze židle. Kdo takhle uvažuje? Kdyby to bylo “jsem rád, že jsem obyčejný racek” - oukej, to beru, a vlastně závidím nepachtění se. Ovšem “aspoň”? A ta následná sebelítost... Tajně vlastně doufám v nezdařilý překlad. Iritovalo mě taky, jak je v knize pojednáváno o dokonalosti.
Aby to nebyl vyhozený čas, něco jsem si of course našla...
* Příští život si volíme tím, co se naučíme v tomto. Když se nic nenaučíš, bude to stejné.