Jonathan Livingston Racek

Nádherný příběh o mladické odvaze, touze objevovat, síle se znovu zvednout, dokázat inspirovat ostatní a přicházejícím ulkidnění a mourosti starších. Už jsem ji četl tak desetkrát , ještě že je tak krátká :) . Kupoval jsem ji v 84 jako dárek na věneček do tanečních, vyšla tehdy v krásné kožené vazbě Lyry Pragensis, jednu jsem si nechal pro sebe a dobře jsem udělal.

Text sotva na pár listů A4. Ani ne kniha, možná brožura,snad ani to ne. Dvacetiminutovka.

Bohužel tohle šlo mimo mě, ale úplně.

Má to obrovské množství hodnocení, což může být způsobeno právě tím, že to spousta lidí dočte až do konce. Právě proto, že je to prostě krátké.

Mé čtvrté setkání s Bachem. Taky jsem se na toto setkání hodně těšila a mé očekávání bylo velké.
Jonathan je racek s velkým cílem - naučit se doopravdy dobře létat. Když se o to pokusí a jeho snaha překročí jisté hranice, je vyhnán z Hejna (což je od Hejna opravdu lidské).
Myšlenka svobody a neomezené moci je opravdu hezká, jen nevím, nakolik mi v takto krátkém střetnutí stihla proniknout pod kůži.
Jistě to někdy zkusím znova.

I po letech a při x-tém re-readingu mě tato kniha oslovuje a naplňuje.

pred rokmi patrila táto miniatúra k povinnej výbave inteleguánov. kto Čajku nečítal bol na tom horšie ako ten, čo nesledoval Ženu za pultom:) mal som krásne vydanie t Lyry Pragensis, možno ho ešte niekde objavím, ale natrafil som aj na tento slovenský preklad. čo ma na knihe zaujalo oveľa viac je množstvo výborných fotiek čajok, takže príbeh sa čítal akoby medzi rečou. je príjemné po rokoch sa vrátiť ku knihe a zistiť, že mi má stále čo povedať.

Čteno na doporučení. Sám bych si knihu nevybral, a je to to nejpodivnější co jsem kdy četl. S myšlenkou, že pokud chceme dokážeme velké až nemožné věci, které nás povznesou. Že máme být sami sebou a nenechat se strhnout davem. Se dokážu ztotožnit tak napůl. Kdyby tam nebyla ta část, kdy se myšlenky svobody musí "ukázat" ostatním. Ono celé to "božské" podobenství, nebe a svobody. Trochu zavání mesiášským komplexem. Kdyby zůstalo jen u létání a byla by alegorie na svobodu víc přízemní bylo by to lepší než ty "božské" věci, které navíc "musíme" přeci vtlouct do hlavy ostatním. Co je špatného na tom být řadový racek? Pokud nás to dělá šťastnými. A to co znamená "svoboda a volnost" pro nás, se přeci nemusí slučovat se stejným významem u někoho jiného. Učit ostatní ano, nutit názory už je ale špatné, nehledě na vznešený cíl. Nebo jsem jen poselství nepochopil?

Pro mě je to kniha o svobodě.

Tohle dílko miluju ve všech podobách. (Kniha, divadelní čtení a také jako taneční představení )
Příběh o touze, snění a o odvaze a naplnění. Je to jedna z knih jež mohou číst děti jako pohádku a později znovu coby alegorii.

Tuto knihu jsem četla na táboře s kamarádkami před spaním. Změnila nám život od té doby co jsem přečetla Radka jsem žila úplně jiný a lepší život slíbili jsme si že ho budeme navždy doporučovat všem.

Genialni koncept, psat o svobode Racka ktery nechce zhnit v prumernosti a chce se stat nadrackem, ke vsem nazorum chce prijit skrze vlastni zkusenost.
Tak nejak u toho racka tuto cestu vsichni akceptujou a chapou.
Kdyby autor vymenil racka za cloveka, kniha by takovy uspech nemela. Protoze by dnesni liberální blok křičel ze ten clovek je sobecky fasista, je hrozbou pro spolecnost a ze takova kacířska literatura by mela byt zakázána.

Létání - schopnost, kterou lidé přirozeně nemají, ale velice po ní touží a pracně se k ní přes technické vymoženosti dopracovali. Něco vznešeného, krásného a nedostižného. Stejně jako podstata života. Richard Bach to popsal krásně. Místy se snaží popsat dělat paralelu na Ježíše, což mě dost unavovalo, ale myšlenka touhy po létání, vnitřní svobodě a dokonalosti, jiskře života, to mě nadchlo.

"Co to bylo?"
"Létání pro potěšení, řekl bych. Nejdřív střemhlavý let a pak jsem to vybral do pomalého výkrutu s přemetem na konec. Jen jsem tak zabíjel čas. Chce to trochu cviku, aby to za něco stálo, ale vypadá to dobře, nemyslíš?"
Je to… je to… krásné, to tedy ano! Ale vůbec jsem tě neviděl v Hejnu. Kdo vlastně jsi?"
"Pro tebe jsem Jon.

Nádherná kniha a úžasná mysl která tohle dílo vytvořila. Kniha o svobodě o tom,že to jak nás vidí druzí nás nijak nedefinuje a jediné limity jsou ty, které si určíme sami. Kniha čtená před lety a pořád si ji pamatuji .

U "Nikdo není daleko" jsem se zamýšlela na Bachovou vizí absolutní svobody, v "Rackovi" jí sekunduje ideál dokonalosti. Ač jsem perfekcionista, dokonalost mi připadá omezující a omezená. Johnatanův příběh je vlastně velmi prostou alegorií, jeho síla je spíš v několika silných myšlenkách než ve vyprávění samotném.

„Musíš se pořád učit mít rád.“

Pěkný příběh o smyslu života při svobodném bytí. Spousta mouder. Jonathan Racek je borec.

Klasika, ke které se nikdy nepřestanu vracet.

"Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce."

Působivý a poetický příběh o svobodě, lásce, o volnosti. Je alegorií lidského života, poučuje nás o tom, že když chceme, můžeme dokázat i nemožné věci. Význam autorova vyprávění tkví ve zvuku, který slyšel při letu racků.

Tato kniha byla samozřejmě zakázána v minulém režimu a tak se šířila samizdatem. Příběh nádherný, inspirativní a nadějeplný. Připomíná mi svým přesahem mého oblíbeného Malého prince. Autor nám chce říct, že život je víc než jen hon za každodenními potřebami a držení se v "hejnu". Život opravdu není o jídle a o práci. Záleží na našich volbách.
"Jsme svobodní a můžeme jít všude, kam nás vede naše srdce a můžeme být sami sebou."

A nejvíce mi utkvěla tato pasáž.

"Tento svět není vůbec žádné nebe, že ne? Co tedy přijde potom? Kam míříme? Existuje vůbec nějaké nebe? Ne, žádné nebe neexistuje.
Nebe není místo ani čas. Nebe je bytí v dokonalosti."

Děkuji za knihu Dája Kalvas Vaďurová
Dostala se ke mně v tu správnou chvíli. Mám ráda tento druh literatury. A navíc kdybych si směla vybrat, které zvíře budu, nepřála bych si být Lev, či snad medvěd, ale pták. Vidět více z toho našeho světa, být volná a letět si, kam jen budu chtít....

Prostý ale silný příběh, velmi inspirativní.

Kniha o poznávání svobody a o touze po volnosti.

I když není Malý princ pohádkou pro děti, Jonathan Livingston Racek mi přišel tak trochu jako Malý princ pro starší. Malého prince zbožňuji, ale Racek mi moc nesedl, jakkoliv jsem si přál, aby se mi líbil, protože mi ho vždy všichni doporučovali. Hlavní myšlenky jsou jasné - naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který nás povede na cestě k dokonalosti, za štěstím; nenechat se semlít davem a konformitou; jít si vždy za svým, neklást si žádné meze a být volný a svobodný, k čemuž nepotřebujeme nic božského či ďábelského, stačí se jen obrátit do svého vlastního nitra, a vnímat sebe jako myšlenku, která osvobozena z těla nezná žádné hranice v prostoru a čase. Myšlenky určitě dobré, jen jsem měl trochu problémy se stylem, kterým byly podány.

Nejvíce na mě ale zapůsobila čtvrtá kapitola, v níž Hejno již přijalo svobodu a objevy Jonathana, ale stejně jako byly nepřístupné pro Hejno kdysi, protože jeho způsoby zavrhovalo a vyhánělo a byli příliš slepí, aby je viděli kvůli své materiálnosti, postupně se stávají znovu slepí, ale tentokrát tím, jak kolem těchto obyčejných neobyčejných poselství vytváří posvátnou a božskou auru, která jim brání vnímat cokoliv jiného a uvědomit si, že tuto auru mají sami v sobě a že Jonathan nebyl ničím výjimečný. To byla pro mě nejhezčí část knihy. Lze ji chápat nejen jako podobenství s naším světem a společností, ale také i jako vývoj různých náboženství a ideologií, které se dalším vývojem jen čím dál tím více vzdalují od původního poselství, protože dochází k neustálému zkreslování jeho podstaty.