Skawin komentáře u knih
Kniha je částečně historickým vhledem do New Yorku před sto lety a částečně se vciťuje do lidí, kteří se různými způsoby odlišují od těch "normálních". Hledání a nalézání svobody, dobra, lásky a pokory před životem.
Marcelka - to je cesta, nápověda, směrovka .. jak na to. V knize se dozvíme odpovědi, na které se často ptáme sami sebe, ve své jednoduchosti a srozumitelnosti. Nelze než doporučit a nechat na každém, zda se vydá přítomnou cestou svobody a spadlých okovů...
Pan Sacks je opravdu odborník, který dokáže svoji práci předat veřejnosti tak, aby byla srozumitelná. Tak jako Antropoložku na Marsu, tak i tuto knihu jsme přečetla velmi rychle. Někdy to nebylo úplně jednoduché čtení, ale velmi zajímavé. Dozvídáme se co nás může potkat a nemáme o tom ani tušení a taky to, že ne všechna "postižení" jsou "prokletím"..
Kniha mě k sobě vyloženě přilákala - obálkou, jednoduchým a přitom tajemným názvem... Dala jsem se svést a od první stránky jsem nelitovala. Na první pohled jednoduchý příběh, je vlastně příběhem velmi plným, osobitým a k zamyšlení. Jak je možné že ve stejné době, kdy na půlce světa zuří válka existují místa, kde o ní nemají téměř potuchy? Žijí si svými "obyčejnými" životy a něco co je míjí, nemají potřebu jakkoliv řešit. Mají zase to "své", co za ně nikdo nevyřeší.. To je to, co nám v dnešní době, kdy se na druhé straně Země zblázní nějaký člověk a za půl hodiny to vědí všude na světě a ještě se tím mnoho z nich trápí, chybí... Vraťme se k sobě, vraťme se na své Ostrovy...
Velmi čtivá a poutavá kniha, prostě fantasy jak má být :-)
Pan Jaroslav Dušek, bytost, která je jedním z tlumočníků mezi Vědomím a nevědomými, hlasem, který stojí za to slyšet a také veslařem - na této loďce se můžete dostat až k sobě samému.. Děkuji...
Kniha mě zaujala jak svou obálkou, tak názvem. A když jsem začala číst... četla jsem a četla, dokud jsem ji nedočetla. Má napětí, šmrnc, zajímavý jazyk.. Umožňuje nám nahlédnout do jiného světa. Nedá se než doporučit :-)
Výběr povídek k festivalu Město (Šumperk) čte knihu se zajímavými ilustracemi Petra Válka, ilustrátora z Loučné nad Desnou. Mě se výběr líbil - od každého "druhu" malé ochutnávka :-)
Doporučuji každému, který je na cestě za svým duchovním poznáním...
Úplně jiný Murakami - myslím, že si ji ještě nejednou přečtu. Tuším, že je v textu skryto víc, než se na první pohled zdá... Ilustrace jsou opravdu nádherné..
Bohužel tento druh humoru není mým šálkem čaje. Rozhodně to není špatná kniha - dobře napsaná, poutavá, má šmrnc... Ale jak jsem řekla, můj styl to není...
I třetí díl úžasné jistoricko-scifi trilogie se nedá ohodnotit jinak než plným počtem hvězdiček :-)
Nádherně a zajímavou formou zpracovaná husitská historie - ani černá ani bílá. Hned jsem se pustila do třetího dílu :-)
Nemám moc ráda knížky o bolesti, o válce, proto vždy zvažuji zda se do takové pustit. Do Zlodějky jsem šla a dobře jsem udělala. Ta bolest tam samozřejmě je, ale vnímám ji jako součást života, koloběhu, kterým všichni procházíme a ne jako něco nepatřičného. Prostě tak to je. Zaujal mě ale především velmi poetický jazyk, kterým autor knihu napsal a lehkost vět.
Stojí za to číst :-)
Výborná kniha, u mě dost fungovala. Od rodičů jsem byla naučená, že večer se tráví u televize. Od večerníčku, přes zprávy až po film, seriál či zábavu. Nyní už více než tři roky televizi téměř nepouštím. Na filmy se dívám, ale na naservírovaný program včetně toho co, kde a za kolik mám koupit už opravdu nesleduji. Cítím to jako velkou úsporu času a téměř znovu nabytou svobodu :-)
Knihu jsem přečetla velmi rychle. Je dobře napsaná, autor se zabývá nezvyklým tématem (smrtelně nemocní teenageři). Cílovými čtenáři jsou podle mě především náctiletí. Líbila se, ale nenadchla. Ale to zřejmě jen proto, že už jsem o generaci dál :-)
Ač nejsem velkým čtenářem detektivek, Poirota mám ráda pro jeho jemnou ješitnost a skvěle fungující šedé buňky mozkové. Kniha má spád a je velice čtivá.
Ke knize jsem se dostala náhodou, když jsem ji odvážela mance z lázní a odložila ji doma. Dlouho mi tam ležela. Už jsem ji chtěla vrátit, ale nejdříve jsem nahlédla.. a bylo to. Život paní Aghaty mě pohltil. Tato kniha není jen o vzpomínkách, ale hlavně o životním optimismu, nadhledu a toleranci. Paní Aghata měla úspěch protože byla moudrá a přestože (nebo spíše také protože) nechodila do škol..
Tak jako mnohé mně kniha polapila a nepustila, dokud jsem nedočetla. Bravurně vylíčený příběh se současnou tématikou.
Mám ráda ruské autory a jejich poetiku. Mistr Solženicyn mě nezklamal. Úžasně napsané povídky, které dokládají strastiplný život v Rusku - pokud člověk nebyl na té správné straně a měl nějaké svědomí.
Skvělé vykreslení těžkých podmínek Gulagu a zároveň určitá spoutanost mezi vězni - díky této povídce jsem pochopila, proč bylo (a je) pro vězně tak těžký návrat "domů"..
Případ na stanici Kočetovka nám ukazuje, jak je důležité řídit se vlastním srdcem a ne pokyny shora. Protože každé špatné rozhodnutí, které uděláme proti svému svědomí, nás může bolet celý život..
Matrjonina chalupa nikoho nenechá na pochybách, že chamtivost a snaha "přivést žebráka na mizinu" se vždy obrátí proti chamtivci. Doufám a věřím, že to tak je.
Povídka Ve vyšším zájmu je klasický příkladem komunistické zlovůle a naprostého odtržení od lidství.
V případě této útlé knížečky bych dala i šestou hvězdičku..