Muž, který si pletl manželku s kloboukem
Oliver Sacks
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23174/bmid_muz-ktery-si-pletl-manzelku-s-klobo-tJq-23174.jpg
4
260
45
V této knize, plné fascinujících a neobvyklých lidských příběhů, nás jeden z nejznámějších současných neurologů a psychologů uvádí do světa svých pacientů. Jejich životy, nemoci i odlišnosti popisuje s neobvyklou mírou empatie a představuje je jako hluboce lidské bytosti. Dočteme se zde například o hudebníkovi, který se zdraví se stojacími hodinami; o ženě, která přestala ovládat své tělo a pohybuje se jen za pomoci svého zraku a sluchu; o slepé sochařce, která svůj talent objevila až v šedesáti letech, neboť do té doby měla ochrnuté ruce; o muži, který trpěl poruchou smyslu pro polohu těla (nakláněl se jako věž v Pise) a korigoval tuto vadu speciálně upravenou vodováhou umístěnou na brýlích; o nahluchlé ženě, která slyšela nepřetržitě hrát irskou hudbu a měla za to, že to jen její zubní plomba funguje jako krystalka; o muži, kterému se zdálo, že se stal psem, a ráno se probudil s mimořádně vyvinutým smyslem pro rozeznávání pachů a vůní a s nutkavou potřebou vše očichávat; o dalším, jinak nikterak výjimečném člověku, který znal nazpaměť všech šest tisíc stran Groveova Slovníku hudby; o dvojčatech, která uměla odříkávat prvočísla až po ta dvanáctimístná, ale nesvedla jednoduché sčítání a odčítání, aj.... celý text
Literatura světová , Psychologie a pedagogika , Příběhy
Vydáno: 2008 , Dybbuk
Originální název:
The Man Who Mistook His Wife for a Hat , 1985
více info...
Přidat komentář
Túto knihu som si už chcela istú dobu prečítať a konečne teda nastal jej čas. Ale po dočítaní sa nemôžem ubrániť istému sklamaniu. Kniha sa mi čítala dosť ťažko, viem, že autor nie je spisovateľ, ale na môj vkus bola napísaná až príliš ťažkopádne a miestami málo zrozumiteľne. Taktiež vyšla už pred štyridsiatimi rokmi, takže niektoré vyšetrenia či závery sú už zastarané, ale tak to by sa dalo odpustiť. Samotné prípady mi prišli fascinujúce, o mnohých neurologických poruchách som ani netušila, že môžu existovať, čo okrem fascinácie vo mne teda vyvoláva aj obavy. Z opisu prípadov srší autorov záujem o pacientov, jeho láskavosť, snaha pomôcť. Ale akonáhle už v knihe začal prípad rozoberať viac do hĺbky alebo ho porovnávať s ďalšími (hlavne stále spomína nejakého ruského vedca), tak ma to väčšinou prestávalo baviť a do čítania som sa musela nútiť. Autor vydal viac kníh, ale mne stačilo. Chápem, prečo má kniha toľko skvelých hodnotení, ale mne nesadla.
Nejsou to takové lecjaké povídky, mají přesah a zavednou vás do fascinujícího světa neuropsychologie. Nečtou se úplně snadno, ale přinášejí spoustu zajímavých informací o nemocech a jejich různých projevech.
Muž, který si pletl manželku s kloboukem, kniha, která mě zlákala svým názvem! Aniž bych si přečetla anotaci, pustila jsem se do čtení.
A musím říci, že po dočtení knihy jsem příjemně překvapena. Tolik nevšedních příběhů na jednom místě. Tolik zajímavostí! Je fascinující vidět s čím se dnešní neurolog a psycholog může setkat. Kolika možnými způsoby se může projevit nemoc.
Pokud Vás zajímají knihy z lékařského prostředí, tak Vám tuto rozhodně doporučuji. Nejenže věřím, že bude nadšení, ale při některých příbězích se i pobavíte.
Mind blowing kniha o schoúnostech našeho mozku (z mého pohledu, v knize jde o "defekty").
Hodně zajímavé případy, ale forma mi tentokrát moc nesedla. Takže obsah bych hodnotila na 95 %. Ale celkově tak 70 %.
Kniha mě bavila . Spoustu zajímavých příběhů. Nejvíc mě asi pobavil ten muž co spadl s postele a kupidova nemoc a se psem pod kůží a poslední José taky velmi zajímavý příběh. Takže doporučuji
První půlka knihy mi nepřišla moc objevná, ale konec, kdy přijdou ke slovu dvojčata s prvočísly a autista kreslící pstruhy mi přišel už zajímavější.
Nerád to píšem, ale z tejto knihy som trochu sklamaný. Viem, že autor bol predovšetkým lekár a nie spisovateľ, ale kniha je písaná veľmi ťažkopádne. Má 256 strán a prelúskaval som sa ňou dva mesiace, čo je teda fakt dosť. Prečítal som popri nej kopu iných kníh, pretože to bolo fakt únavné čítanie. Ak by som bol úplný laik, možno by som si knihu užil viac. No vďaka štúdiu medicíny som si dosť často uvedomoval, aká je už kniha zastaralá a niektoré teórie už dávno prekonané. Predsa len kniha vyšla prvýkrát pred štyridsiatimi rokmi. Aby som knihu ale iba nehanil, má aj svoje pozitíva. Krásne zobrazuje autorov ľudský prístup ako lekára k pacientovi. Čitateľ má vďaka knihe možnosť aspoň čiastočne nahliadnuť do mysle ľudí, ktorí o ňu „prichádzajú“. Človek sa pri jej čítaní trochu zastaví a zamyslí. Viem si predstaviť, že v čase, keď vyšla prvýkrát, bola skutočným unikátom. Určite ju neodporúčam každému, ak vás ale namotala anotácia a ste veľmi zvedavý, čo presne je táto kniha zač, rozhodne to nebudú vyhodené peniaze.
Prostě se nedá říct nic jiného, než je to zastaralé a dost smutné. Když to autor napsal poprvé, mohly to být poutavé zajímavosti. Ale stejně.... "Vyšetření" založené na tom, že vystresuje pacienta, a to jen proto, aby zjistil, jak to po tomto úrazu/onemocnění má, protože udělat pro něj nic nemůže, a pobavil čtenáře historkou... Přijde mi to takové entomologické: "To je ale krásný bouček, tak šup, přidusit a na špendlík". Skoro si myslím, že je lepší to nečíst, protože v současnosti je věda (doufám!) dál.
Mám knihu už pár měsíců rozečtenou. Momentálně je to na mě silné kafe. I když jsem zvyklá číst knihy v originále, touhle jsem si na sebe ušila bič. Je to takové těžkopádné.
Zatím se zdržuji hlasování, doplním, až knížku dočtu.
Smutná a neuveriteľne obsahovo zaujímavá kniha pre ľudí, ktorých zaujíma psychológia a ľudská myseľ.
V podstate veľmi smutná kniha, zbierka bizarných až neuveriteľných prípadov ktoré za svoju kariéru zaznamenal tento svetovo prestížny neurológ.
Autor případy, se kterými se v praxi setkal, rozčlenil do čtyř témat, a ke každému tématu napsal extra úvod. Stejně tak mnoho povídek má své "postskriptum", tedy něco, co k tomu chtěl autor ještě po letech od prvního vydání dodat. I přes tyto snahy o aktualizaci jde o knihu již dost starou.
První dvě témata spolu souvisí. Autor je nazval Ztráty a Nadbytky, "nějaký křiklavý nadbytek nebo nedostatek nervového původu". Třetí část se zabývá převážně reminiscencemi a v poslední části nás autor seznámí s několika retardovanými či podobně postiženými jedinci a jejich vnitřními světy či skrytými talenty. Tato část je taky nejvíc dojemná.
Rozhodně jde o zajímavý pohled na to, jaké problémy můžou existovat. Netušila jsem třeba, že jde nabýt "psího čichu"...
Souhlasím s anotací, příběhy jsou opravdu fascinující.
Nečetla jsem naráz, ale po čase vždy případ po případu.
Co mě opravdu zaujalo byl přístup k pacientovi. Přišlo mi, že měl na pacienty dost času a trpělivosti.
V každém případě pozoruhodná kniha.
Odborně je možná kniha zastaralá, ale v lidském přístupu k pacientům nesmrtelná. Víc takových lékařů, kteří k problému přistupují s pokorou, respektují člověka jako osobnost, bez přezíravosti. Moc se mi líbí myšlenka, že je lépe podpořit talent, než se snažit dotáhnout hendikepy do šedi průměru.
Zmes poviedok podľa skutočných udalostí, ktoré napísal sám život. Je určite pravdou, že sa doktor Sacks stretol s nespočtom raritnýcha vskutku okázalých medicínsky atraktívnych prípadov, pre ktoré je skvelou správou, že ostali archivované. Mnoho z nich sa v dnešnej dobe pri pokroku medicíny nepodarí dostať do tak pokročilého štádia :)
Niektoré príbehy z knihy ma vrátili späť do doby, keď som sa pár mesiacov venovala ľuďom s rôznymi mentálnymi poruchami. Jednak som mala možnosť poznať takýchto ľudí v detskom veku ako asistentka učiteľa/osobná asistentka, jednak v tzv. treťom veku ako opatrovateľka seniorov. A poviem vám, že žiadna skupina ľudí na svete sa v individualite tak veľmi nelíši ako skupina ľudí s mentálnym postihnutím. My, mentálne "zdraví" máme mnoho spoločných vzorcov správania v spoločnosti, veď napokon sa usilujeme bežať s davom, mať akceptovateľné reakcie, proste nie sme tie "ostrovy, pozostávajúce zo seba samých" (Donne) ako autisti. Chceme sa "odlišovať", ale asi nie do takej mieri, ako sa odlišujú deti či starkí, ktorých som poznala. Veľmi sa mi páčil jednoduchý výrok, cez ktorý som si premietla spomienky na jednotlivé deti, väčšinou to boli chlapci, ako sa to vzťahuje na každom jednom v ich činnostiach, ktoré robili. Jedná sa o výrok o "geniálnych idiotoch": "Ak sa týchto ľudí nesnažíme silou-mocou zaškatuľkovať do vopred určených kategórií a pozorujeme ich bez predsudkov, zistíme, že aj oni hľadajú krásu a pravdu".
Aj oni hľadajú krásu a pravdu. Netvrdím, že som sa stretávala s "géniami". No keď som si to spojila s tým a tým konkrétnym človiečikom, dojala ma tá silná pravda vo výroku. Poznala som chlapčeka, ktorý sa mi navždy vryl do srdca, akoby som pred sebou mala môj vesmír v detskom veku, dlho som rozmýšľala, čím si ma vlastne získal.. možno mi Oliver Sacsk odpovedá vo výroku. Videla som na ňom, ako hľadal svoju predstavu o kráse a pravde v ľuďoch, ako ich zdravil, ako sa dožadoval pozdravu, ako podával rúčku človeku, ktorému dôveroval, ako sa cez číselka a rôzne hry snažil o pozornosť, ako celým svojím bytím naznačoval, že krása spočíva v udržiavaní dobrých medziľudských vzťahoch. A to máme spoločné. Spoznala som chlapca, ktorý vynikal v slovenskej gramatike a konkuroval by žalostne obrovskej populácie Slovákov v správnom y/i. Naučila som ho lúštiť osemsmerovky, pretože... on nachádzal krásu a pravdu v písmenkách. Krása a pravda je to, čo hľadáme všetci po celý život, a sú to pojmy s absolútnym príjemným pôsobením na naše bytie. To isté hľadajú aj ľudia s Aspergerovým syndrómom napríklad vo vede a faktoch, Downovým syndrómom v ľudskom kontakte (haptika je u nich mimoriadne úspešná), ADHD v emocionálne silne dôvernom, otvorenom vzťahu, či ľudia s autizmom v číslach. Poznala som chlapca, ktorý položil každému otázku: kedy si sa narodil, a tento dátum si bol schopný zapamätať... vrátane znalosti dňa akéhokoľvek dátumu, čo sa spomína aj v knihe. Mne to tiež nedalo, snažila som sa zistiť, ako to dokázal, vypytovala som sa ho, ale zbytočne, dodnes je to pre mňa záhada (hoci na to jestvuje algoritmus). Spoznala som aj človeka, ktorý každé ráno vyšiel z postele a ľahol si na zem. Spojilo sa mi to s mužom, ktorý spadol z postele, ale samozrejme, tieto prípady nemusia mať nič spoločného. Tak ako to táto kniha občas naznačuje, pre mňa časy s týmito ľuďmi boli skutočne pestré, učili ma vnímať svet cez ich "konkrétno" ako čísla, písmenká, kresby, pohyby a ako píše autor, najväčším poslaním ľudí, ktorí sa im venujú, je zistiť, cez čo alebo ako hľadajú títo ľudia krásu a pravdu, podporiť ich v tom, pretože ako pripomína na inom mieste v knihe, potrebujú, aby ich niekto viedol. Sú to tiež ľudia ako my, ktorí si zaslúžia pozornosť a miesto v sebarealizácii. Ich budúcnosť je aj v našich rukách a pritom nemusíme byť "povolaním" asistenti, opatrovateľky... Neotáčajme sa chrbtom a netvárme sa, že "nevidíme" týchto ľudí. Nebojme sa toho, že sú "iní". Ak sa bojíme, vyjadrime svoj strach tomu, kto stojí pri takomto človeku, čím sa začne konverzácia, ktorá môže pokračovať veľmi zaujímavo, ešte aj v tom mám dobré skúsenosti. Ľudia, ktorí sa stali nečakane "celoživotnými" opatrovateľmi svojich chorých blízkych, vám budú vďační za váš záujem. Všetci hľadáme krásu a pravdu (a poznanie), všetci sme na jednej lodi.
Na záver citát o dôvode záhradkárčenia: "Rastliny nemajú ego. Nemôžu zraniť vaše city."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Probouzení: Příběh o nečekaném probuzení ze spavé nemoci |
| 1997 | Antropoložka na Marsu |
| 2009 | Musicophilia |
| 2013 | Halucinace |
| 2016 | Vděčnost |
Kniha Muž, který si pletl manželku s kloboukem je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 385x |
| Čtenářské výzvě | 34x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 92x |
| Chystám se číst | 389x |
| Chci si koupit | 92x |
| dalších seznamech | 10x |
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil styl psaní a vžil se do něj, ale ono to nakonec není tak těžké. A pak jsem se jen fascinovaně nechal unášet neuvěřitelnými příběhy mozku, které byly leckdy napínavější než leckterý thriller. Kniha je členěna na čtyři oddíly - na ztráty, nadbytky, cesty a chudé duchem. Čím víc jsem četl, tím víc mi přišlo zajímavější, že na některé mozkové poruchy nejsou tabulky, takže je potřeba spíše empatie, než nějaké definice. Že sice se snažíme léčit třeba autismus, ale přitom ti lidé jsou dost nejspíš ve svém stavu šťastní a je jen na nás najít si k nim kód, klíč, a pro ně samotné jejich správné využití. Že i když se léčba z našeho pohledu pohledu "podaří" a pacienti jsou pak tak nějak většinově "normální", neznamená to, že třeba nepozbyli něco, čím byli výjimeční a co je samotné obohacovalo. A úplně fantastické je, že mnoha nemocným pomohly v jejich životech naprosto abstraktní věci jako hudba, zahradničení, víra, kreslení, divadlo. Jedna kapitola je dokonce věnovaná vidění svaté Hildegardy. A u části o chudých duchem jsem si nemohl nevzpomenout na Bibli a na jurodivé... Kniha obsahuje odkazy i na další výzkumy v oblasti neurologie, jsou citováni i japonští a čínští vědci, nejen evropští a američtí, a navíc je zde rejstřík s odkazy na další knihy. (Plus slovníček.)