sirek komentáře u knih

Ačkoliv příběh má své slabší momenty, postrádá gradaci (první polovina knihy je mnohem lepší než ta druhá) a není schopný se plně vyhnout klasickým Young Adult klišé, veškeré nedostatky naprosto přebíjí úžasné grafické zpracování, klobouk dolů takové představivosti. A i kniha samotná má spoustu epických a nezapomenutelných okamžiků, inovativní způsob vyprávění oslazuje příběh zběsilým tempem a ději nechybí spousta více či méně nečekaných zvratů, zajímavých postav, emocí a především tedy brutální dávka napětí.

Ta kniha má všechno a ještě víc. I přes fakt, že dějová kostra je místy poměrně fádní, grafické zpracování a nejen to, také samotný formát knihy, přebal, prostě všechno ostatní, co člověk normálně u knihy nevnímá, z ní nedělá jen knihu, ale umělecké dílo.

3 17.08.2018

Opět o stupínek lepší, ale pořád nejde o nic, co by mě opravdu přesvědčilo, že duo Lars Kepler konečně napsalo dobrou krimi.

Tentokrát se poprvé z Joony stává opravdu hlavní postava - zatímco doposud šlo jen o jakousi spojku mezi jednotlivými případy, prostředími a knihami, tentokrát se děj opravdu soustředí na něj. Dokonce máme šanci nahlédnout do jeho minulosti, která má velký potenciál, co se rozvoje v dalších knihách týče.

Zásadních chyb opět trochu ubylo, zůstalo ale zase stupidní rozuzlení případu, finální koncentrace a přebytek zbytečných vedlejších linií. V sérii jde ale rozhodně o doposud nejzajímavější případ. A rozhodně o nejlépe zpracovanou knihu. Ještě ubrat na klišé, nesmyslnostech a hollywoodské prvoplánovosti a o další knize bych si konečně mohl říct, že byla opravdu dobrá.

5 17.07.2018

Lepší než Hypnotizér, ale jen díky tomu, že jsem ke knize už přistupoval poněkud jinak. Pořád je to totiž úplně stejně naivní, nereálné a hollywodsky nesmyslné. Pořád to spíš připomíná filmový scénář než severské krimi. Ale pořád je to napsáno čtivě a napínavě.

A tentokrát především díky menší koncentraci kýče a klišoidních prvků to je opravdu o něco lepší. Ale. Většina nedostatků se prostě opakuje. Hlavní postavy jsou nesmrtelné, nejednají racionálně, vyšetřování spoléhá na štěstí a na náhody a děj má mnoho zbytečných odboček, které mají nejspíš jen zmást čtenáře. Největším hříchem je pak ale finále, k němuž se dospěje solidní gradací a... nakonec je úplně stejně stupidní jako v Hypnotizérovi. Něco takového se hodí maximálně tak do béčkového hollywoodského akčňáku.

...a stejně jsem bez delšího váhání hrábl po dalším dílu. Na stylu autorského dua je totiž něco příjemně podmanivého, co způsobí, že během čtení ty chyby prostě nevnímáte. Bohužel, po dočtení si to všechno člověk uvědomí. Ale což, jako "pohádka pro dospělé" to postačí.

5 17.07.2018

Maximálně tak thrillerová jednohubka, v žádném případě nic víc.
Manželské duo píšící pod pseudonymem Lars Kepler píše čtivě a záživně, celá kniha je i přes větší objem opravdu čtivá, ačkoliv se ale prezentuje jako severská krimi, ve finále jde jen o místy až sci-fi thriller - i přes fakt, že se jenom hemží kriminalisty, policejní práce zaujímá možná tak desetinu celého případu. Nahrazují ji vzpomínky, podivné hypotézy, flashbacky a náhody. Do toho zde vystupují archetypální postavy v podobě ve-všech-směrech-nadaného policisty Joony, absurdně jednajícího Erica, manželky-hysterky a vážně nemocného uneseného syna. Příběh je jenom protkaný klišé, zbytečnými dějovými odbočkami, vedlejšími zápletkami a zmateným pobíháním popř. ježděním sem a tam, jen aby to celé skončilo, skoro jako po vzoru řeckých tragédií, téměř až zásahem deus ex mašinky. Tadá, bestseller je na světě.

Toho všeho jsem si ale všiml až s výrazným odstupem. Kniha je totiž napsaná čtivě a během jejího čtení jsem se opravdu nemohl odtrhnout, byl jsem napnutý jak kšandy, na postavách mi záleželo a děj mi dával smysl - v knize se totiž pořád něco děje a člověk nad nesmyslností probíhajících situací prostě nemá čas přemýšlet.
Knihu si užijete, pokud u ní vypnete a nebudete moc přemýšlet. Pokud hledáte ale propracovanou napínavou detektivku... no, raději sáhněte po něčem jiném.

4 17.07.2018

Vskutku jde o oddechové čtivo, u něhož se člověk víc pobaví než něco naučí. A ne, že by mi to vadilo. Ziburův styl je poutavý, jeho humor nakažlivý a osobnost notně sympatická. Celá kniha příjemně plyne, až... prostě skončí. U deníkového cestopisu bych ale gradaci děje nečekal a pokud si chce člověk prostě jen přečíst něco krátkého, jednoduchého, vtipného a ještě narazit na pár zajímavých myšlenek, které uvozují začátky jednotlivých dnů, je tato kniha ideální.
Jediné, co mi chybělo, byly fotografie, na druhou stranu, ty komiksové vsuvky byly taky fajn.

3 17.07.2018

Senzační jednohubka, která se fakt skvěle čte a člověk si ani neuvědomuje, jak rychle se blíží konci. Váša sází hlavně na vtipnost a úspěšně, jeho humor mi sedl a já se smál často a hodně - s oblibou na nepříliš vhodných místech, jako třeba v autobuse nebo ve škole. Sorry jako. Bohužel jsem ale po celou dobu čtení vnímal absenci nějaké silnější zápletky, takže mi drtivá většina knihy přišla jako sled náhodných, skvěle vypointovaných, ale nesouvislých momentek, které jsou zábavné, ale člověk se toho později trochu přejí. A to nastalo. Ke konci se autor snaží rozehrát nějakou výraznější zápletku a vnést do knihy nějaký děj, ale prokazuje knížce spíše medvědí službu, protože to tam působí našroubovaně, uspěchaně a zbytečně pateticky. Ačkoliv mi tam tedy povětšinou chyběla nějaká hlavní dějová linie, byl bych raději, kdyby tam když už vlastně nebyla, než aby se na konci narychlo nějaká udělala, jen aby to nějak skončilo. Trochu jako když váš oblíbený seriál natáhnou na 10 sérií a všechno najednou ukončí během jedné epizody. Ale některé hlášky nezapomenu.

3 24.02.2018

To, co mi zpočátku přišlo pouze jako klasický teenage příběh, který mě už nemá čím překvapit a připravil jsem se na zklamání jako v případě 13RW, se ve finále rozvinulo v něco... neuvěřitelně výjimečného.
Episturální forma zážitek nijak neomezuje, pouze dodává na uvěřitelnosti a reálnosti celého příběhu. Velký podíl na mém nadšení z knihy však nese její autor, který reálně a uvěřitelně vykresluje postavu a pocity Charlieho, díky čemuž dokáže člověka snadno vtáhnout do děje a ponořit jej do knihy. Autorův styl je jednoduchý, čte se to pěkně, skutečně to působí, jako byste četli dopisy 16letého kluka.
Postupně jsem zahodil svůj skepticismus a prostě se nechal unášet knihou. Postupně zjistíte, že je vám vlastně úplně jedno, že knížka nemá nějakou silnou zápletku, pevně daný příběh, jednoduše vás zajímá, jak se má Charlie a jak vyústí jeho aktuální životní miniepizodky.
Chbosky mě rozesmál i dojal, s jeho postavami jsem se dokázal sžít a čtení jsem si náramně užíval. Závěrečných 20 stran mě totálně zdevastovalo a já je celý probrečel, a to prosím u knih, filmů i seriálů bulím jen zcela výjimečně.
Knížku bych fakt doporučil všem, je jedno, jestli jste žena, muž, kluk, holka, prostě si ji přečtěte. Jestli jste teenager, dovedete se vcítit do pocitů a postavy buď Charlieho nebo jakékoliv jiné vedlejší postavy, které působí uvěřitelně a reálně. Jestli teenager nejste, stále si knížku užijete, nejspíš jinak, ale věřím, že Chbosky do knihy vtáhne prostě každého.
The Perks of Being a Wallflower nejde ani zařadit do pořádného žánru. Nejde o romantiku, nejde o klasickou young adult. Možná jako coming-of-age příběh, ale všeobecně jde o natolik výjimečnou a vyčnívající knihu mezi teen literaturou, že ji do ní zařazovat vlastně ani nelze.
Ten kdo stojí v koutě je vynikající kniha, kterou sice přečtete jako jednohubku za odpoledne, dva dny, ale dojem, který ve vás zanechá, bude mnohem hlubší a silnější.

Dovolím si přidat i dva citáty, které jsem si musel zapsat (ačkoliv to dělám minimálně) a zapamatovat: And in that moment, I swear we were infinite. (Přísahám, že v ten moment jsme byli nekoneční.)
We accept the love we think we deserve. (Přijímáme jen tolik lásky, kolik si myslíme, že si zasloužíme.)

3 10.02.2018

G-E-N-I-Á-L-N-Í!
Nikdy se mi nestalo, že by mě knížka zanechala v takovýmhle stavu... Těžko se to popisuje, každopádně než jsem se rozhodl pro udělení hodnocení, trvalo to skoro dva týdny. Dlouho jsem totiž váhal, jestli se mi to vlastně líbilo nebo nelíbilo. A... líbilo. I přestože jde o jedinou knihu, u níž se mi kdy udělalo fyzicky špatně (a to hned dvakrát).
Dočíst ji mi trvalo dlouho (je to moje 6. kniha v angličtině), ale díky originálu jsem si dokázal o to víc vychutnat Kingovy barvité popisy a nekompromisnost jeho stylu. To má perfektní postavy, které člověku rychle přirostou k srdci, svižné a realistické dialogy a především úžasnou myšlenku a hlavní téma týkající se dětské blaženosti.
Hororové bubu části zas tolik nefungovaly, King mě pouze znechutil několika silnými částmi (především Patrick), taky ale dojmout (konec, první Kingovka, u které se mi líbil), rozesmát a jednoduše vtáhnout do příběhu tak, že mi na těch postavách záleželo. Závěrečných cca 300 stran bylo fantastických. Rozhodně si v budoucnu dám někdy re-reading, tohle se totiž zatraceně povedlo.

9 10.02.2018

Rowlingová dokazuje, že co se práce s postavami týče, nemá konkurenci. Jak já si zamiloval Robin! Když si k tomu přidám i tu senzační chemii, která mezi ní a Strikem panovala, jsem nadšen už jen z nich dvou. Každá figurka ve hře má svůj charakter, který Rowlingová snad nikdy neopustí a sehrává s nimi všemi vynikající šachovou partii, která postupně graduje až do senzačního závěru. Jelikož detektivkám tolik neholduji, byl jsem z odhalení vraha dost překvapený - ale musím říct, že způsob, jakým se k odhalení došlo, mi dvakrát nesedl. Dokážu skousnout, že v ději vynecháme výlet Robin do Oxfordu, když je drtivá většina knihy postavena na svižných a zábavných dialozích. Co ale Rowlingové odpustit nedokážu, tak je nedostatek záchytných bodů a nápověd pro čtenáře - a pokud se nápovědy dočkáme, je tak slepá a na první pohled nelogická, že z ní nic nevykouzlíte. Až úsměvné pak bylo neskrývané zamlčování poznatků, které Strike odhalil, jen aby je pak mohl vmést v sice skvělé, avšak trochu patetické finální řeči vrahovi do tváře.
Přesto jsem knihu odložil se stoprocentní spokojeností a nutkáním si rychle pořídit pokračování. Volání Kukačky totiž disponuje pečlivou prací s výborně vytvořenými postavami, geniálními dialogy a jednou z nejlepších knižních buddy dvojicí. Ačkoliv má kniha jisté mínusy, můžu s klidem říct, že Rowlingová se trefila, opět.

7 28.08.2017

Tři čtvrtiny knihy mě poměrně nebraly a při porovnání se seriálem vyhrává seriál na plné čáře (činy hlavních postav tu dávají větší smysl a jsou mnohem víc opodstatněné). Každopádně za devastující poslední čtvrtinu a velmi nepříjemně podanému poselství (vždy bychom měli myslet o svých činech, protože všechno ovlivňuje všechno) navyšuji hodnocení o hvězdičku.

Jinak je to svižně napsané, víceméně v takových dialozích, autor místo okolních popisů více rozebírá psychologie jednotlivých postav. Občas je kniha skutečně depresivní a vyvolává až nepříjemné otázky, dost možná vám čtení příjemné nebude. Ale o to víc v člověku pak rezonuje ten smysl knížky.

Btw: Čteno v AJ, takže nemohu posoudit překlad, každopádně česká obálka je fakt šílená.

Btw^2: Ačkoliv kniha není ztrátou času a stojí za přečtení, seriál u mě vyhrává - postavy tam dostanou víc prostoru a lépe je pochopíte, především Hannu.

1 21.06.2017

Já v tom vidím příběh o ješitnosti a tvrdohlavosti člověka, který se prostě snaží podmanit si vše, ačkoliv na to nemá.
Kniha na mě působí nezáživně a odtažitě, na čtenáře moc ohled nebere. Skáče od jedné situace ke druhé, přesto z toho nezískávám pocit, že by se tam něco dělo. Stařec je právě ta zatvrzelá ješitná figurka, která mi byla vysoce nesympatická.
Na to, o jak útlou knihu jde, to bylo dost zdlouhavé. Líbil se mi vlastně pouze překvapivě svižný začátek, čím déle se děj zdržoval na moři, tím úmornější to bylo.

7 26.03.2017

Bál jsem se. Strašně jsem se bál Prokleté dítě i pouze otevřít. Bál jsem se zklamání. Obával jsem se, že mi Prokleté dítě znechutí celého Harryho... Když jsem ale dokončil rereading celé série, nebylo cesty zpět. Musel jsem si Prokleté dítě přečíst.
Než jsem se k tomu odhodlal, neustále jsem si připomínal, že Jo není zcela regulérní autorkou knihy, že to není stoprocentně její. Že když mě to zklame, nebude to bolet tolik, jako by to bolelo, kdyby mě zklamal díl od Rowlingové...
A na prvních stránkách byly rozpaky. A náznaky zklamání, kterého jsem se obával. Zklamání, které se dostavilo o dost dřív, než jsem chtěl.

Předně musím všechny ujistit, že forma scénáře příběhu nijak neškodí. Mně sice zpočátku chvilku trvalo, než jsem si zvykl, po několika stránkách jsem to již skoro nevnímal a nechal se knihou pohltit, stejně jako by byla psána tím stylem, kterým předchozí knihy. Musím ale mít v tomto případě výtku. Občas fakt, že nevidíme postavě do hlavy, zamrzí. Především při poměrně nepochopitelném jednání, které by se.dalo skvěle osvětlit myšlenkovými pochody postavy. Víc ale proti formě scénáře říct nemohu. A částečně i chápu, proč to jinak udělat do knižní podoby ani nešlo, často se.tu střídají postavy, místa i čas...
Co už ale.ospravedlnit nemohu, je zprznění postav původní série. Ano, zhruba jsou jejich povahy stejné. Tedy pro člověka, který sledoval filmy. Mně jakožto čtenáři jejich povahy stejné nepřišly. A to hlavně u Rona. V předchozích knihách průměrně chytrý, avšak nijak hloupý, statečný člověk se smyslem pro humor a schopností přijít se skvělým nápadem v zdánlivě bezvýchodné situaci. V Prokletém dítěti jakási bezcharakterní trapka co má sem tam pronést něco účelově vtipného. Draco taky velmi rychle převrátil a Hermiona spíš připomíná svou filmovou verzi. Harry je ale jako čtyřicetiletý velmi věrohodný. Albus se Scorpiusem jsou vynikajícími tahouny a vynahrazují hořkost po změně povah původních postav. Potěší drobná objevení"veteránů" původní heptalogie, mezi nimiž jsou například moje oblíbená McGonnagalová nebo Hagrid.
Příběh je vymyšlen možná až příliš násilně a někdy působí, jako kdyby bylo vynaloženo až příliš velké úsilí pro to, aby to celé dávalo smysl a pomocné oslí můstky jsou místy velice chatrné. Přesto to funguje. S lehkým skřípáním, ale stále ano. Zvratů se objeví hned několik a tempo je neúprosné. Celý příběh plyne příjemně, nastoluje několik palčivých otázek (nejen) dnešní doby - odcizení rodiče s dítětem, předsudky, nenaplnění očekávání a další, to vše skryto pod pláštěm rychlého příběhu, který je místy překvapivě velmi, velmi temný a drsný.
Občas se zdá, že příběh muže postrádat víc emocí a postavy živost, to ale vytýkat nemůžu, protože to je zapříčiněno papírem - na divadelních prknech, věřím, že obě tyto složky jsou dodány.

Napsání Prokletého dítěte byl obrovský risk. Co kdyby fanoušci nebyli spokojeni? Ba ne, co kdyby byli přímo zklamáni? Já se tohoto zklamání dost bál. Ale ten risk vyšel. Nejásám, jako bych si přál. Nejsem ale vůbec zklamaný. Jsem dokonce spokojený, velmi. Prokleté dítě přineslo příběh, který funguje a nepůsobí nastavovaně, což zachraňují postavy Scorpiuse a Albuse, kteří doručili velmi reálný a sympatický vztah a dalo se jim bez obtíží fandit. Nostalgické vsuvky fungují přesně tak jak mají a scénář se čte příjemně. Má to spád, je to strhující a napínavé. Hrátky s časem vysvětlené s pouze drobnými zádrhely (mohlo to dopadnout mnohem hůř). Nebýt několika drobných chyb, dal bych , sice slabších ale stále, pět hvězd. Tu jednu hvězdu ale musím srazit kvůli změnám v povahách původních postav a několika logickým kiksům (některé mohou být zapříčiněny nemožnosti vědět o myšlenkových pochodech postav, některé jsou prostě chyby). A také protože ten motiv o Prokletém dítěti je již viděn hned v několika fanfikcích (ačkoliv v Prokletém dítěti je vyřešen nejlépe a nejelegantněji). Tyto věci, s nimiž mám problém, mě nutí ubrat tu pátou hvězdu. Ty čtyři hvězdy jsou ale sakra silné a já jsem rád že si mohu oddechnout. Dopadlo to dobře, nemusím při rereadingu Cursed child vynechávat. Nemusím se ho bát vystavit si v poličce.
Jen už to asi stačí. Už se k Harrymu a.jeho přátelům vracet jo nemusí. Další příběh z kouzelnického světa, příběh někoho jiného by asi ani nevadil (viz Fantastická zvířata). Harry Potter ať už je ale uzavřen. Po dočtení sedmého dílu a překonání toho šoku několika dní, po vyrovnání se s faktem, že je konec, jsem si uvědomil, že je to velmi pěkný konec a že jsem dostal všechno, co jsem chtěl. Sedm knih bylo dost, kruh uzavřen. A i když koutek mé duše potřeboval vědět, jak to s postavami pokračuje i poté, stačilo to. Stačilo to a já víc nepotřeboval. Napsat pokračování byl, jak jsem zmiňoval, risk jako hrom. A nakonec byl i ten zapadlý koutek mé duše uspokojen. Nakonec z toho risku vzešla krásná poslední návštěva Harryho Pottera, velmi milé a velmi pěkné rozloučení s ním. I přes ty drobné chyby, návštěva to byla stále krásná. Nyní ale nechme rodinu Potterových být. Šance, že by se vyplatil druhý risk je mizivá.
A já opravdu nikdy nechci zažít zklamání z Harryho Pottera.

7 31.12.2016

Strašně utahaná nuda, milion různých popisů mlhy (bez nich by byla knížka o polovinu kratší), spousta náznaků, ale akce žádná. Něco se začne dít až na posledních stránkách knihy, ale jinak mi trvalo nezvykle dlouho to přečíst, na to jak je kniha tenká. Čekal jsem víc, film je v tomto případě lepší než kniha.

09.06.2016

Jedna hvězda za nápad. Zpracování bylo děsné, pomalu jsem to ani nedočetl.

1 28.04.2016

Neuvěřitelná nuda s hloupým a naivním hlavním hrdinou, ve které jedinou dobrou postavou byla Evropa. Co mi vadilo nejvíc byla ta nuda. Tahle knížka způsobila můj čtecí blok. Svět je promyšlený perfektně a nápady dobré, tím to tak končí. Ještě, že tam je asi stostránkový slovník, protože jinak bych to nedočetl... Druhému dílu možná šanci dám, ale až zapomenu na to, jak mě tohle nudilo.

Tohle je první kniha, které se podasilo mě vyděsit a vystrašit... Přečetl jsem ji za třináct hodin. Začal jsem o půl jedné ráno s pomyšlením, že to nemůže být tak strašidelné. A po části s houpacím křeslem jsem ji odložil a rychle hledal něco optimistického, protože bych jinak asi neusnul. Opravdu. Když jsem ji následně ve škole dočetl, díky světlu mi akorát naskakovala husí kůže, ale v noci bych byl asi hodně vystrašenej. Tohle je asi zatím po Spáleništi nejlepší kniha, kterou jsem letos četl.

15.01.2015

Výborná kniha. Výborná kniha, která vnesla do tématu upírů a žánr Young Adults něco naprosto nového. Není tu skoro žádná romanťárna. A i když tu je, je tu nenásilně vecpaná a dána do pozadí. Samotný hon sice nebyl nic moc, ale zbytek to dobře vynahrazoval. Výborný je za jedničku. Takže pět hvězd si kniha zaslouží.

16.12.2014

Kořist. Ano bavila mě. Líbila se mi. Hodně. Ačkoliv o něco méně než Hon. Hon přinesl do tématu upírů a Young Adult něco úplně nového. Kořist ne. I tak je to skvělá kniha, která nepostrádá zvraty (kterých je v knížce spousta), které jsou opravdu hodně velké. Podobně, jak se říká o Spáleništi (pokračování Labyrintu), tak ani v Kořisti nemůžete skoro ničemu věřit. To co se zde řekne, se vzápětí vyvrátí a překope. Nakonec tedy Kořist není tolik dobrá, jako byl Hon, ale přesto je skvělá.
http://viscovim.blog.cz/1411/glupanu-je-vic-nez-se-myslelo-a-hrdinove-se-stavaji-koristi

16.12.2014

Abyste si knížku užili a líbila se vám musíte:
a) dostat se do správné pohádkové nálady
b) nevnímat časté měnění časů (viz. na jedné straně vypráví autor v přítomném čase a vzápětí,ačkoliv se pořád děje to samé se styl vyprávění přesune k minulému času) - zpočátku se to dá, alepokud to budete vnímat pořád, knížka se vám tím zprotiví.
Pohádka to je opravdu nádherná, mně ovšem nesedl styl vyprávění, ale malé děti tohle nevnímají, tudíž se tahle knížka přímo nabízí k tomu, aby ji dostal mladší sourozenec / malé dítě / vnouče k Vánocům.

25.11.2014

Knížka byla vážně super a i když byla místy trochu nudná, vyplnila to super koncem, který mě donutil o knížce trochu přemýšlet! :)

30.12.2013