sgjoli komentáře u knih

Měla jsem chuť na další krimi z pera Agathy Christie, a tak volba nakonec padla na audioknihu Zapomenutá vražda se slečnou Marplovou. A dost mne to bavilo.
Pořád mne nepřestává udivovat, jakými kličkami se naše milá slečna Marplová dokáže k jednotlivým případům připlést - tak, aby to nebylo úplně divný nebo podezřelý. Baví mne to, fakt že jo!
Líbila se mi ta zápletka - baví mne, když se v příbězích řeší záhady rodinné minulosti, čehož se tady dočkáme v plné míře. Výsledkem tu máme manželský pár, kdy se manželé coby amatéři snaží dopátrat, zda se v rodině manželky stala či nestala vražda. Připadalo mi úsměvně naivní, jak náš milý manželský pár někdy naivně věří všemu, co slyší, zatímco slečna Marplová, protřelá dík předchozím případům, nevěří ničemu, co se nedá jednoznačně ověřit. To mi přišlo jako zajímavý kontrast.
Ve výsledku to byla příjemná detektivka, v níž se mi nepodařilo pachatele odhadnout, takže se dostavilo i překvápko.
Audioknihu namluvili Jan Meduna, Jitka Ježková a Růžena Merunková - všichni byli skvělí. Za sebe určitě mohu doporučit.

81 15.10.2023

Od autorky jsem četa již její předchozí knihu Šepot z lesa, která se mi líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i její novinku. A jo, vlastně to bylo moc fajn čtení.
Autorka přišla s velmi zajímavou zápletkou zasazenou opět do našich končin, tentokrát na pozadí s událostmi, které se staly v dost nedávné době a můžeme si je reálně pamatovat. Což na mne určitě fungovalo - zaujalo mne to. Autorka však upozorňuje již v úvodu, že některé určité aspekty si trochu poupravila pro potřeby příběhu. Člověk tak není nutně překvapen, pokud narazí na nějakou nesrovnalost.
Líbilo se mi, jak tu autorka pracuje s postavama. Nikdo z hrdinů tu není jednoznačně dokonalý bez chyb. Každý má své chyby i přednosti - postavy tak působí skutečně lidsky. Zároveň musí čtenář počítat s tím, že se jedná o příběh s nadpřirozenými/mysteriózními prvky, proto je potřeba brát určitá rozhodnutí postav s rezervou.
Celkově hodnotím knihu trochu nižším hodnocením než Šepot z lesa. Důvodem je to, že jsem vzhledem k tomu, o čem kniha je, asi čekala větší míru napětí a o něco víc nahuštěnou atmosféru. Jako to bylo třeba právě v Šepotu z lesa. A to jsem tu nenašla - nebo aspoň ne v tak velké míře, jak jsem třeba doufala. Ale to třeba může být čistě jen můj problém - mysteriózních či nadpřirozených příběhů mám už trochu víc načteno, tak mám asi větší očekávání.
Některé pasáže tu jsou sice napínavé, ale pak je vystřídají pasáže, které přinášejí určité rozvolnění, a tak se tu to napětí a atmosféra na můj vkus až moc utlumují - což je škoda.
Nakonec tedy lepší 3 hvězdy. S tím, že pokud by autorka vydala něco dalšího, určitě se do toho ráda pustím.

73 15.10.2023

Spousta z nás asi už někdy slyšela o stejnojmenném filmu s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým, mnozí ten film jistě i viděli. Přiznám se, že já jsem ten film nikdy neviděla celý, vždy jen určité ukázky, když to náhodou běželo v televizi. A tak mi vlastně pořád unikala pointa celé zápletky. Takže když jsem narazila na audioknihu, rozhodla jsem se to vyzkoušet. Lidi, já si to táááák strašně moc užila!!!
Zápletka sama o sobě není ve výsledku nijak zvlášť komplikovaná. Celkově jde o dost výborně napsanou taškařici o mladých lidech, co se svým osobitým způsobem bouří proti striktním moralizujícím příbuzným. O mladých lidech, co mají svou hlavu a do víru událostí se vrhají beze strachu. Především naše hlavní hrdinka Eva, které ale v určitém ohledu konkuruje další mladá dívčina Eliška.
Skvěle napsané, trochu potřeštěné, svéhlavé a dost svěží - i přesto, že tohle dílko bylo napsáno před desítkami let. Ten humor mne tu fakt bavil. Nebyl psaný na sílu, působil přirozeně, nebyl hrubý, neurážel, je to psané velmi chytře. Fakt jsem se u toho poslechu neuvěřitelně pobavila.
Plný počet se mi zdá na místě. Ten humor tu je prostě nadčasový a myslím, že i v dnešní době má, co říct. Pokud vás třeba nebaví filmy pro pamětníky, ale chtěli byste něco zábavného, tak určitě mohu doporučit audioknihu. Namluvil ji Jan Zadražil, který se narace zhostil na výbornou.

80 15.10.2023

Tato sbírka je kolekcí několika povídek s poněkud kontroverzními náměty, které jsou místy možná šokující a dost často nechutné svojí podstatou. Člověk ale autorovi nemůže upřít to, že jednotlivé příběhy jsou dost čtivé. Autor tu jde dost na dřeň, s ničím se nemaže a k jádru povídky se dostanete dost rychle.
Kresba jednotlivých povídek je černobílá, ale o to mi to připadalo děsivější, nějak to víc dosahovalo syrovosti a brutálnosti, než kdyby to bylo barevné. A o to autorovi asi šlo. Děsit. Přeci jen v názvu sbírky najdeme slovo "hororové". V tomto ohledu podle mne tato sbírka splňuje očekávání. Autor tu pracuje doslova s nočními můrami, popouští uzdu fantazii - fantazii jako takovou skoro jakoby překračoval za její hranice do sfér čirého šílenství.
Příběhy jsou to teda místy dost brutální, je to místy dost řežba - asi bych to nedoporučovala slabším povahám, které se záměrně vyhýbají brutálnímu násilí. Tady se tomu totiž úplně nevyhnete.
Nicméně do říjnového období - do doby před Halloweenem je to sbírka jako dělaná. Hodnotila jsem plným počtem - kniha splnila veškerá moje očekávání a já od toho dostala přesně to, co jsem čekala. Horor, děs, šílenství v manga podobě.

70 15.10.2023

Seriál Akta X je pro mne srdeční záležitostí, a tak si ho ráda čas od času připomenu nějakým knižním zpracováním. Nečekám většinou žádné zázraky, seriál je prostě seriál a vyrovnat se tomu není úplně snadné. A tady to pro mne zůstalo na půl cesty.
Příběh samotný svojí zápletkou dobře spadá do toho "aktovského" univerza a umím si to představit natočené jako samostatnou epizodu. Myslím, že by to obstálo. Ale v psané podobě to bylo pro mne dost utahané, místy poněkud nudné. A přitom ta kniha má jen nějakých 240 stran maličkého formátu A6. Přesto bych si to radši přečetla v polovičním rozsahu jako povídku, ale o to víc nahuštěnou. V této podobě měl ten příběh prostě spoustu hluchých míst, které mne nutily občas přeskakovat. Škoda, no...
Mulder a Scullyová si tu byli celkem podobní - Mulder jako milovník záhad a tajemna, proti tomu Scullyová jako skeptik každým coulem. I když občas jsem měla pocit, že ty jejich rozhovory trochu drhnou a jsou psané spíše na sílu. Navíc tu máme dva další FBI agenty, kteří jim pomáhají - a ty mi teda nesedli vůbec - pro mne to byly ploché nudné postavy bez nějakého zachycení jejich osobnosti.
Nakonec tedy průměrné hodnocení, slabší 3 hvězdy. Nicméně nemůžu knize upřít to, že mám díky ní si zase chuť celý seriál pustit znova. :-D

77 08.10.2023

S radostí jsem se pustila do dalšího dílu s Martinem Servazem, který se v tomto díle utkává se svou Nemesis. To samo o sobě je super, že se čtenář konečně dočká nějakého posunu v příběhu, který započal v první knize série.
Musím se však přiznat, že jsem trochu rozpačitá. Je dost časté, že se v kriminálkách či thrillerech setkáváme s tím, že hlavní vyšetřovatel z určitých důvodů jedná na vlastní pěst a vzpírá se nadřízeným. Ale mně to tady úplně na 100 % nesedělo. Je pravda, že Servazovi se tady stane určitá událost, která ho možná mohla ovlivnit, a proto jednal tak, jak jednal. Ale nevím, no...
Celkově musím také říct, že ta zápletka samotná mi tu připadala až moc překombinovaná. Jasně, v tomto žánru se to asi do určité míry očekává, mám ten dojem, ale v případě této knihy mi to přišlo už poněkud za hranou toho, co mne osobně baví. Hlavně ten závěr mi připadal dost přitažený za vlasy.
Opět jsem poslouchala jako audioknihu v interpretaci Jiřího Žáka. Jeho projev sám o sobě mne baví, ale stále mám výtky k angličtině pana Žáka. Výslovnost některých slov prostě tahá dost za uši a stále se divím, proč pana Žáka nikdo neupozorní nebo proč mu s tou angličtinou nikdo nepomůže. To to nikdo nehlídá nebo co? Tentokrát přidávám i pár příkladů pro představu:
-jméno "Donald Trump" čteno jako "Donald Tremp"
-nadávka "bloody hell" čtena jako "blúdy hel"
-slovo "child" v názvu písně "Sweet Child o' Mine" čteno jako "čild"
-název koktejlu "Old Fashioned" čten jako "ould fešounyd"
Ve výsledku knihu hodnotím průměrnými 3 hvězdami.

79 08.10.2023

Vyšetřovatel Dupin pokračuje v krasojízdě. Vyděděnec z Paříže se pouští do dalšího případu v oblasti Bretaně. Tentokrát se zaplétá do solného průmyslu mezi majitele tzv. salin, což pro mne osobně byla dost novinka. V tomto odvětví jsem se dozvěděla trošku něco nového. Zároveň ale musím přiznat, že jsem byla občas trochu zmatená, když se tam mluví o solném průmyslu, občas některé souvislosti byly nesrozumitelné. Ale dobré je, že pro pochopení případu jako celku to tolik nemělo význam.
Zápletka sama o sobě obsahuje obvyklé motivy, které jsme mohli vidět asi už jinde, ale to zasazení do prostředí z toho dělá trochu něco nového a oživuje to tu zápletku.
Dupin tu je navíc vlivem okolností nucen spolupracovat s jistou vyšetřovatelkou - pro mne bylo příjemným překvapením, že byl Dupin (jinak dost solitér) ochoten na spolupráci přistoupit, ovládat se, nedělat ze sebe rebela, co jede jen sám po své ose a spolupráci nechce. Racionalita tu jde do popředí a dokázala Dupina v tomto ohledu usměrnit, což pro mne svědčí o jisté vyzrálosti našeho komisaře. A to s radostí kvituju.
Audioknižní podoba byla velmi vydařená, na poslech to bylo moc moc fajn.
Nakonec 4 hvězdy. A snad u nás vyjde v audioknižní podobě další díl. :-)

71 08.10.2023

Z pera Julie Caplin "mám za sebou" již Hrad ve Skotsku a Kavárnu v Kodani. Jelikož jsem měla chuť na něco jednoduššího a odpočinkového, na co se nemusí člověk tolik soustředit, rozhodla jsem se pro další knihu od této autorky - volba padla na Cukrárnu v Paříži. A vlastně jsem dostala to, co jsem od toho čekala.
Hodně dobře to zapadá do toho schématu, který jsem viděla už v těch dvou zmíněných knihách. Hlavní hrdinka se ocitne v novém prostředí, potkává nové lidi a romantická linka na sebe nenechá dlouho čekat. Ta romantická linka je dost předvídatelná, ale člověk to nějak očekává, takže to nevnímám nějak negativně. Celkově je to skutečně odpočinkové čtení (popř. poslech), u kterého vypnete. Zároveň jste v tomto případě obklopeni sladkým aromatem cukrovinek, které jako by se tu servírovaly skoro na kila a člověk by z toho skoro přibral 5 kilo, jen co to čte/poslouchá... :-D
V případě této knihy jsem měla také určité pochopení pro hlavní hrdinku, která se snaží vymanit z vlivu své rodiny, postavit se na vlastní nohy a nenechat si všechno organizovat, aniž by se jí někdo ráčil ptát na vlastní názor. V tomhle ohledu mi bylo hlavní postavy dost líto, jak s ní rodina nakládala, a já jí fandila, aby se dokázala udělat sama pro sebe.
Nečekejte od téhle knihy nic hlubokomyslného - to vám tahle kniha určitě nedá. Pokud ale hledáte něco klidného a milého, u čeho vypnete, a nevadí vám trocha toho klišé, tohle by mohla být fajn volba. Já od knihy nic moc nečekala a nakonec se z toho vyklubal fajn průměr.

66 08.10.2023

Od T. J. Kluneho jsem četla již Dům v blankytně modrém moři a Pod šeptajícími dveřmi, a jelikož zrovna Dům se mi strašně moc líbil, byla jsem zvědavá i na další autorovu knihu. A jsem spokojená.
I tady se kombinuje fantasy/sci-fi příběh s prvky toho, co by mohl být (zdánlivě?) příběh z našeho světa. Fantasy/sci-fi prvky tu jsou ale spíše na pozadí a vytvářejí prostor pro příběh o lidskosti a o tom, co je v životě důležité - tak jak jsme to již mohli vidět v dřívějších autorových knihách. Byť ta lidskost tu může působit trochu jako paradox vzhledem k tomu, že část postav jsou stroje/roboti. Ale prostě to tady funguje a je to skvělé a možná o to víc ta lidskost tady vystupuje do popředí.
Hodně mne bavily ty oživlé stroje-roboti - hlavně Sestra Ratched a vysavač Rambo. Jejich interakce jsou zdrojem zábavy, padají z nich dost humorné hlášky a já se u toho docela dost nasmála. Bavilo mne to moc.
Kniha obsahuje i několik pěkných silných myšlenek o tom, co to znamená být člověkem, a také o možnostech volby - o možnosti zvolit si svou cestu a to, kým jsem.
Nakonec 4 hvězdy. Dům v blankytně modrém moři u mne zatím stále vede, ale i tohle bylo skvělé. Za sebe mohu určitě doporučit.

61 08.10.2023

Jelikož mne první díl série bavil, věděla jsem, že budu chtít pokračovat. Do tohoto druhého dílu jsem se vlastně pustila docela brzo - opět v audioknižní podobě. A opět jsem vlastně spokojená, protože to byla velmi solidní detektivka.
Na to, jak je to dlouhý počin (audiokniha má nějaký 19 hodin, jestli si pamatuju dobře), tak to vlastně dost dobře odsýpá. Je fakt, že já poslouchám audioknihy ve zrychleném režimu, ale musím říct, že po dějové stránce jsem měla dojem, že to je dost svižné, plyne to hladce, pořád se tam něco děje.
Líbilo se mi, že tenhle díl je zasazený do literárního prostředí, kdy tu potkáváme nejen spisovatele, ale i nakladatele a literární redaktory, což si myslím, že pro čtenáře může být velmi lákavé prostředí. Navíc se děj točí kolem velmi kontroverzního spisovatele a ještě kontroverznější knihy, která jako by měla za cíl pozurážet co nejvíc lidí.
Zároveň se tu do nějaké míry podíváme pod pokličku Cormoranova a Robinina soukromí, které se tu trochu posouvá kupředu. Je logické, že jejich vzájemná spolupráce bude mít na to soukromí nějaký vliv - i ten samotný vztah mezi nimi se tu nějak vyvíjí, což mi přijde fajn. Mně se to tu líbilo - patří to sem, ale přitom to tu není na úkor hlavní dějové linky.
Audioknihu namluvil Petr Oliva, který se narace zhostil na výbornou, mně to v jeho podání velmi baví.
Celkově 4 hvězdy. Možná trošinku slabší, ale prostě 4 hvězdy. A do dalšího dílu se určitě časem pustím.

84 01.10.2023

Od V. Homolové Tóthové jsem četla již Mengeleho děvče, které bylo velmi zajímavé, a tak jsem chtěla zkusit i další autorčinu knihu o Jozefu Gabčíkovi a obecněji o operaci Anthropoid - nejen z pohledu Gabčíka, ale i Anny Malinové, která se zapojila svojí pomocí do protinacistického odboje.
Autorka se tu opírá jednak o historické dokumenty, jednak o vyprávění paní Aleny Voštové, dcery Anny Malinové, a podává tu vcelku ucelený obraz o životě Jozefa Gabčíka, jeho zapojení do odboje, o jeho spolupráci s Janem Kubišem a dalšími parašutisty a členy odboje. Vypráví tu ale i o životě Anny Malinové.
Pokud si o této skupině lidí chcete utvořit určitou představu a mít to celé v souvislostech, je tahle kniha určitě velmi dobrou volbou. Autorka píše velmi čtivým stylem, který vás velmi rychle vtáhne. Je to psané srozumitelně a za mne dostatečně obšírně, aby člověk získal ucelený příběh z naší historie, ale přitom tak, aby čtenář nebyl zahlcen detaily, které by čtenáře při čtení mátly nebo nějak zahlcovaly.
Je to příběh o hrdinství, sebeobětování, lidství a hlavně odvaze postavit se nebezpečí na úkor vlastního pohodlí, na vzdory tomu, že řada lidí s některými rozhodnutími nebude souhlasit a odsoudí to. Myslím, že s příběhem parašutistů zapojených do operace Anthropoid by se měl seznámit každý, kdo se aspoň trochu zajímá o historii. A tato kniha je k tomu určitě vhodná. Rámcově popisuje nejen to, jak ta akce probíhala, ale i co tomu předcházelo a i to, co následovalo potom.
Autorka navíc na konci knihy odkazuje na další literaturu, z níž sama při psaní čerpala, takže případní zájemci si pak mohou rozšířit obzory o tomto tématu i díky dalším titulům.
Za sebe určitě mohu doporučit - jde o velmi silný příběh a tato kniha určitě má svým čtenářům co předat.

77 01.10.2023

Na tuhle fantasy odehrávající se v ulicích Londýna jsem byla velmi zvědavá. A nakonec to bylo lehké trápení - především v závěru, ale obávám se, že si za to mohu trochu sama.
V prvé řadě chci uvést, že to téma, s nímž autor pracuje, je zajímavé. Duchařiny a nadpřirozené věci prolínající se do našeho světa má ráda, pokud je to zpracované dobře. A tady myslím, že se s tím autor popral skvěle. Aspoň jsem měla pocit, že to tu funguje. Zápletka sama o sobě nebyla vůbec špatná - detektivka křížená s fantasy prvky byla fajn a po téhle stránce mne to vlastně bavilo. Ale...
Asi mi v tomto případě úplně nesvědčilo to, že jsem tu knihu četla v originále. Nečetlo se mi to úplně hladce, musela jsem postupovat docela pomalu, abych chápala, co se zrovna děje a neztrácela se. Z toho důvodu jsem četla knihu asi měsíc, což je na mé poměry dost dlouho - čím déle čtu jednu knihu, tím snadněji ztrácím pozornost a zájem.
Největší potíže mi způsobil ale samotný závěr, posledních cca 80 stran, kdy jsem se do toho děje tak strašně zamotala, že jsem nevěděla, která bije a co se vlastně děje. A to asi byla pro mne konečná, kdy jsem byla ráda, že jsem se nějak dostala nakonec. Nevím, jestli je to tak problematické i v českém překladu, ale pro mne ten konec byl prostě matoucí a chaotický - takovým způsobem, že mi to vlastně bylo pak ve výsledku jedno, jak to skončí.
Nakonec 3 hvězdy z 5 a v sérii pokračovat patrně nebudu. Nebo určitě ne v anglickém originále.

74 01.10.2023

Na tuhle knihu jsem se dost těšila. Alana Rickmana jsem měla vždycky ráda, takže to bylo pro mne dost lákadlo, a nutno také podotknout, že marketing měla tahle kniha udělaný dost dobře. Tuhle knihu skutečně nešlo těsně po českém vydání přehlédnout. Po dočtení musím však přiznat, že jsem dost v rozpacích.
Celkově jsem od knihy čekala něco úplně jiného. Skutečně spíše deníkové zápisky, myšlenky a tak podobně. Nicméně tohle jsem tady zrovna příliš nenašla. Spíše jsem měla dojem, že čtu okomentované zápisky z pracovního diáře, kdy jsem si u velké části poznámek ovšem kladla otázku, zda bylo nutné je vůbec publikovat? Jaká je vlastně jejich výpovědní hodnota pro literární publikum a co to vlastně dává čtenářům?
Rozpaky působí už i úvodní slovo editora A. Taylora, který zde vysloveně píše: "Nevíme, zda by si Alan přál, aby byly jeho deníky zveřejněny...". To vyvolává jasnou otázku: "Když to nevím, tak proč to teda vůbec publikuju?" Že by touha přiživit se na slavném jméně a vydělat slušný peníz? Nevím...
Celkově to ani tak není výtka směřovaná k samotnému Rickmanovi, který si své poznámky psal především pro svou vlastní potřebu, nikoliv pro literární potřebu a pro potřeby vydání. Spíš tak svá "ale" směřuju k těm, co jsou zodpovědní za vydání této knihy. Bylo to skutečně nutné?
Celkově nedávám hvězdičkové hodnocení, v tomhle případě mi to nepřijde úplně na místě. Se vším respektem vůči Alanu Rickmanovi, nejsem si jista, jestli tohle mělo vůbec kdy vyjít...

Ačkoliv jsem první díl ze série hodnotila průměrně, věděla jsem, že budu se sérií chtít pokračovat ještě aspoň pár dílů. A tak jsem teď vyposlechla druhý díl a opět to byl vcelku fajn zážitek.
Opět se přesouváme do středověku a sledujeme prokurátora Oldřicha z Chlumu, kterak se snaží vyřešit zločiny, k nimž se nachomýtne. Nedokážu posoudit, do jaké míry jsou reálie dané doby zobrazeny reálně nebo je něco poupraveno pro potřeby zápletky. To však nic nemění na tom, že je to svižně napsané dílo, bez nějakých větších hluchých míst. A také s docela akčním koncem a tak trochu mysteriózním podtextem.
Docela mne překvapilo, jak feministicky to může vlastně působit. Hlavní hrdina Oldřich tu velmi výrazně vystupuje jako galantní muž, který obdivuje ženy - ne jen pro jejich krásu, ale hlavně i pro jejich charakterové vlastnosti - dokáže obdivovat chytrost, důvtip.
Zápletka sama o sobě byla zajímavá, bylo v tom napětí, celkově to je velmi solidně propracované a mně to nutilo poslouchat dál a dál. Jediné, s čím jsem bojovala, bylo větší množství postav, které se mi prostě trochu pletly dohromady.
Nakonec 3 hvězdy z 5. Je to fajn oddechové čtení (v mém případě fajn oddechový poslech) a ještě určitě nějaký ten díl vyzkouším.

80 24.09.2023

Na knihu Polovina tebe jsem na internetu zaznamenala vskutku pozitivní ohlasy, a jelikož to má celkem zajímavou anotaci, rozhodla jsem se vyzkoušet. A nelituju, protože tohle byl zajímavý čtenářský zážitek.
Je to celé postavené na protikladu, který tu nastaví dvě sestry-dvojčata. Jak odlišný život můžete mít, když přijmete svoji barvu kůže a i okolí vás vnímá jako černošku - nebo jak jiné to může být, když předstíráte, že jste běloška. V knize je to vysvětlené o mnoho blíže, jak to "funguje" a proč to bylo možné. Kniha tím vlastně nastavuje zrcadlo společnosti žijící v 2. polovině 20. století v USA - tomu, jak byli vnímáni lidé odlišné rasy. A nutno říct, že pro tuto společnost to není příliš hezká vizitka.
Odlišný život dvou sester se tu pak přenáší i na další generace, jejichž osudy se tu zajímavě proplétají a víc tím podtrhují tu mezeru (či skoro propast), kterou mezi sebou vytvořila dvojčata.
Zároveň se ale dá říct, že je tahle kniha o hledání svého místa na světě. Ať už postavy dělají jakákoliv rozhodnuté, čtenář jim to snad nemůže ani vyčítat - každý hledáme své místo ve světě, svoji hodnotu, každý řešíme otázku, kým vlastně jsme. A tady to je zachycené opravdu výborně.
Kniha je psaná hodně citlivě, což je na místě vzhledem k tématům, která příběh vypráví. Přitom je ale velmi čtivá a dokáže si čtenáře k sobě připoutat. Přesto ale nehodnotím plným počtem hvězd. Občas jsem měla totiž, že jsou některé pasáže trochu zkratkovité, nedořečené - měla jsem dojem, že mezi některými pasážemi jako by byly určité časové skoky a mně dělalo trochu problém se orientovat. Ale možná je to jen moje vlastní nepozornost, nevím...
Každopádně 4 hvězdy z 5 jsou určitě na místě.

72 24.09.2023

Přiznám se, že jsem váhala, zda se do této knihy vůbec pouštět. Britt-Marie si pamatuju z knihy "Babička pozdravuje a omlouvá se", kde mi zrovna tahle postava k srdci moc nepřirostla, což ale přepokládám, že byl autorův záměr. Nakonec jsem se ale pustila do audioknihy. Přeci jen mám s Backmanem dobrou zkušenost - dokáže vykreslit lidské osudy dost poutavě a já si říkala, že snad i nesympatické Britt-Marie dokáže připsat nějaké osudy, díky kterým by čtenářům nakonec mohla být bližší. A ono fakt jo.
Zpočátku je Britt-Marie taková, jak si ji pamatujeme z "Babičky, která...". Protivná, pedantská, kritická, pasivně agresivní, společensky nemotorná. V této knize se ale dostává do spousty situací, na které není vůbec zvyklá. Do situací, do kterých by se nikdy nedostala, kdyby neopustila manžela kvůli jeho nevěře... a ona se najednou musí naučit reagovat na nové podněty. A díky tomu, že je příběh zaměřen přímo na Britt-Marie, člověk ji má možnost poznávat z blízka - trávit s ní ten čas. A čím víc toho času s ní trávíte, máte možnost se jí dostat do hlavy a pochopit, nebo aspoň soucítit s tím, proč se ona chová tak, jak se chová.
Ano, Britt-Marie je možná ve styku s lidmi společensky neobratná a často nechápe, proč svým chováním ostatní lidi tolik popuzuje proti sobě. Postavy, které tu potkáváme, ji ale dokázaly přijmout mezi sebe i s jejími výstřednostmi - dali jí šanci, i když to třeba občas dost skřípalo. A to si s knihy odnáším jako přidanou hodnotu - přesah. Vědomí, že když potkáte někoho "divného", tak že to hned nemusí nutně znamenat, že je to člověk zlý nebo špatný. Třeba je jen společensky neobratný a dělá mu problém zorientovat v nuancích a zvyklostech sociálních situací.
Nakonec 4,5 hvězdy z 5. Překvapivě musím říct, že mne to dost bavilo.

87 24.09.2023

Hledala jsem na Audiolibrixu další z knih Agathy Christie, kterou bych si mohla poslechnout, a "vylezla" na mne tato detektivka se slečnou Marplovou v hlavní roli. O této knize jsem dosud neměla ani tušení, že ji autorka napsala, tak to bylo milé překvapení, že se dostaneme do další exotické destinace. A příjemným překvapením to bylo i ohledně zápletky.
Slečna Marplová tráví menší dovolenou v Karibiku. A když už začíná být nešťastná z toho, že se na místě (byť krásném) nic moc neděje a ona musí trávit svůj volný čas "moc usedle", dochází ke zločinu. A tak může naše milá Jane opět zapojit své zkušenosti, procvičit své mozkové závity a ukázat, že není žádnou neduživou stařenkou, za kterou ji všichni mají. Ta frustrace z nic nedělání je tu popsaná skvěle a mně bylo slečny Marplové skoro až líto.
Musím říct, že mne ta změna prostředí bavila - bylo to zas něco jiného. Slečna Marplová tu navíc nečekaně spojí síly s jednou z postav, u které by to člověk nejméně čekal, že bude nápomocná. A mně to přišlo hrozně zábavné.
Zápletka sama o sobě zajímavá, dobře zpracovaná, napínavá, pachatele ani motiv jsem neodhadla, takže v tomto ohledu určitě spokojenost.
Celkově dávám nakonec 4 hvězdy, já se u toho dost bavila a určitě si to budu chtít doplnit do své sbírky tištěných knih.

73 24.09.2023

Vyposlechnuto jako audiokniha, na kterou jsem vlastně náhodou narazila na Audiolibrixu. A ačkoliv to byl poslech zajímavý, mám k tomu určité "ale", kvůli kterému nějak nedokážu hodnotit hvězdami.
Radkina Honzáka si velmi vážím jako odborníka a jeho myšlenky je určitě zajímavé a podnětné si vyslechnout. Spoustu zajímavého se člověk dozví i z této knihy, jenže tady začíná mé "ale".
Několikrát jsem se při poslechu přistihla, že mám problém u tohoto textu udržet pozornost. Zdálo se mi, že se tu dost skáče od tématu k tématu a já se tak kvůli tomu trochu ztrácela. Nevím, jestli za to může to, že jsem poslouchala v audio podobě, nebo jestli bych s tím měla problém při čtení fyzické knihy. Nevnímám to ovšem jako chybu u R. Honzáka, ale spíše u paní autorky, která rozhovor vedla a pokládala otázky. Na mne to působilo poněkud nekonzistentně, jakoby roztahaně, neukočírovaně.
To nic nemění na tom, že R. Honzák je muž nesmírně vzdělaný, a to nejen ve svém oboru, ale má i značný přehled např. v umění, a určitě stojí za to mu naslouchat. Jistě - člověk asi nutně nemusí souhlasit se vším, nicméně jeho myšlenky mohou být leckdy inspirativní.

Tahle kniha se mi do rukou dostala už před několika měsíci, tuším, a od té doby jsem se k ní více či méně pravidelně vracela. A musím říct, že jsem s jejím obsahem vskutku spokojená.
Takhle, na rovinu přiznávám, že se mi zatím nedaří podle knihy cvičit pravidelně a že dosud nedokážu pojmout úplně všechny cviky, co tu jsou. Ale to je především moje chyba - nejsem příliš pohyblivá, většinu svého života bych popsala jako "sedavý styl", kdy jsem většinou u PC nebo ponořená v knihách. A kila navíc tomu také příliš nepomáhají. Takže za tu svoji momentální neschopnost zvládnout všechno si můžu sama a knihu nijak neviním.
Naopak musím říct, že všechno z toho, co jsem této knihy si zacvičila, mi moc sedělo a pomohlo mi ulevit od bolesti zad, co jsem přesně od knihy chtěla.. Sice třeba ne úplně dlouhodobě, ale na dlouhodobý účinek je předpokládám potřeba pravidelné cvičení. Takže opět nic, co bych za vinu kladla knize. Nicméně ty pozitivní účinky jsem na sobě cítila. A to je asi podle mého to hlavní, co si má čtenář z téhle knihy odnést. A na mne to fungovalo. Navíc musím říct, že ty cviky, co tu zvládnu zacvičit, mne i bavily, což také pozitivně oceňuju. Obzvlášť když si k tomu do sluchátek pustím meditační/relaxační hudbu, je to neuvěřitelně uvolňující i mentálně a psychicky.
Nedokážu odhadnout, do jaké míry by tohle mohlo vyhovovat i dalším lidem - nejsem žádná profi cvičitelka (očividně...), ani lékařka zabývající se problematikou bolavých zad. Tohle si prostě musí asi každý zkusit sám, aby zjistil, jestli mu tenhle typ cvičení sedí.
Já za sebe jsem spokojená. Našla jsem v téhle knize jakýsi odrazový můstek, jak si zapojit cvičení do života. Určitě to za vyzkoušení stojí. Když si z toho dokáže zacvičit i takový člověk jako já, co není pohybově nadaný, má nadváhu a je ještě po úrazu zad, tak to asi patrně má potenciál zaujmout i další zájemce... Teď si už "jen" vytvořit návyk, jak tohle cvičení provozovat pravidelně, nikoliv nárazově.

74 17.09.2023

Další díl této rozsáhlé série za mnou. Co se zombie týká, je to pořád masakr ve stylu "zab, nebo sám mezřeš". Nemilosrdné, nelítostné a k přežití nutné. Ale přitom je na postavách stále vidět, jak těžké je pořád se rozhodovat, co je v tomto novém společenském uspořádání špatné a co správné. Upadající důvěra v sebe samého se projevuje zcela běžně. Vzájemné obviňování, kdo co udělal špatně jako by také bylo na místě. A s každým přežitým dnem a zabitým zombíkem jako by člověk měl čím dál víc pocit, že se sám stává zrůdou. To mi na tom asi připadá tak silné - jak se postavy snaží zachovávat poslední zbytky svědomí a lidství, jak si ho pamatují z doby "před"...
Do dalšího dílu se pustím snad brzy... tahle série si zatím pro mne drží nadprůměrnou laťku a dosud baví...

70 17.09.2023