sarekaslukova komentáře u knih
Zajímavá knížka, přestože dějově byla pro mne prakticky o ničem, tak v sobě ukrývala opravdu velký význam. Trochu by mě zajímal detail kolik bylo synovi, protože podle vyprávění jsem si ho opravdu představovala jako malého chlapce, ale určitě to musel být už dospělí muž.
Ze začátku jsem se sice nemohla začíst, ale jak se postupně odkrývala Karina tajemství tak jsem knížku hltala čím dál více. Za pozitivní konec jsem byla opravdu ráda.
Před lety jsem viděla film Veronika se rozhodla zemřít a hrozně se mi líbil, když jsem se dozvěděla, že je i knížka tak jsem byla celá šťastná, že si mohu přečíst i psanou podobu příběhu, pak jsem zjistila, že je to knížka ze série, ikdyž podle tohoto dílu absolutně asi bez návaznosti. Toto bylo na mě až moc duchovně založené. Hlavní hrdinka mi svým chováním byla silně nesympatická podobně asi jako hlavní hrdinka v 11 minutách, což až doposud byla jediná kniha od tohoto autora, tak doufám, že druhý díl série bude o něco lepší.
Kniha mě okouzlila svoji jednoduchou grafikou, ty černý proužky nevím proč, ale strašně se mi líbily. Jinak kniha byla jako střádání světla a tmy, některé povídky (nevím jestli to byli povídky, prostě příběhy obyvatel vesničky) mi byly více sympatické a některé zase méně a trvalo mi déle se jimi prokousat. Některé mě svým koncem nebo průběhem velmi překvapily, viz odhalení nevěry a nebo poslední kapitola a její závěr.
Taková tenoučká povídka s krásnými ilustracemi na večer před spaním.
Po celou dobu hry jsem postavu Sicilského krále nechápala, prostě člověk s psychickým onemocněním. Líbilo se mi, jak Shakespeare vyobrazil ženy v ději této hry. Žádné naivky, ale rozhodné, které by šly i přes mrtvoly. Konec hry byl kouzelný, dočítala jsem s úsměvem na tváři, jen mě překvapilo, že k postavě syna Sicilského krále se nikdo při závěrečným setkání nevrátil nebo snad mi to jen uniklo, netuším.
Tak tohle nebylo nic pro mě. Styl psaní mi přišel hrozně primitivní. Ze začátku jsem se ztrácela v jménech a vyluštění zápletky také nebylo nic moc.
Chtěla jsem zkusit něco, s čím jsem se ještě nikdy nepotkala. Myslím, že této knížce se povedlo mě velmi překvapit. Ač to nebyla náročná kniha dějově, musela jsem se stále hlídat kde jsem. Dějová linie mohla velmi rychle skákat a navíc přímá řeč neměla svou klasickou formu. Velmi se mi líbila postava Strýce, která měla pro mne hlubší význam.
Za mne vcelku nudná knížka, která byla i prakticky o ničem. Osobnost pana Stevense mi byla značně nesympatická, uvažovala jsem jestli netrpí nějakou psychickou nemocí. Třeba film trošku reputaci knihy napraví.
Kniha se mi velmi líbila, kdybych si nepřečetla komentáře, že chybí dialogy, tak bych si toho asi ani nevšimla jen jsem do příběhu byla položena.
K takovým to knížkám si většinou sedám, abych si duševně odpočinula, vrátila se do dětských let. A u této to nebyla výjimka. Ale co se mi na knize opravdu nelíbilo byly chyby. Jelikož je primárně určená dětem, které se pravopis teprve učí, tak si myslím, že není vhodné většinu rozhovorů psát s chybami, ač to mělo souvislost s postavou příběhu.
Opravdu jsem ráda, že díky čtenářské výzvě se mi do ruky dostala tato kniha. Líbilo se mi jak příběh má 3 časové osy, které se na konci spojily v jednu. U každé té osy jsem cítila jiné emoce v roce 1995 jsem byla napnutá jak to bylo dobrodružné, v roce 1985 jsem byla zamilovaná do milostného páru a osa z dávné historie byla odpočívací. Jen mi trošku přišlo, že některé věci, které bych osobně více rozepsala do hloubky byli napsaný hopem.
Od knihy jsem čekala tak trochu něco jiného. Toto mi přišlo spíše jako nějaké výtažky z Googlu ne nic moc odborného. Ale tak je to z USA, kde jejich situace o jiná než naše.
Paráda, příběh mě opět skvěle odtrhl od reality. Probudil ve mě pocity jako při čtení minulých dílů. Závěr byl pro mě trochu slabý, ale vyplývá z něj, že by mohlo být další pokračování.
Jelikož jsem neviděla zatím film Zelená míle, tak jsem pouze tušila o čem by kniha mohla být o velkém černém vrahovi. Styl psaní mi velmi vyhovoval, kdy na začátku každé části bylo krátké shrnutí, takže i když jsem si a chvíli dala pauzu od čtení, tak mě to dostalo znova tam, kde jsem měla být.
Zajímavě napsaná kniha, moc jsem nechápala proč běží pozadu, ze začátku mě to i rozčilovalo, že jsem neměla rychle přehled kolik jsem toho už přečetla, ale zase jsem věděla kolik chybí do konce. Děj byl opravdu napínavý hlavně v posledních minutách. Trochu mě zklamal poslední dopis sběratele očí a poslední/první kapitola. Moc mi to nedávalo smysl, proč je to prostě pozadu.
Pro mě kniha byla velkým překvapením. Domnívala jsem se, že to má být nějaká válečná literatura, proto mě mile překvapil tak trochu milostný román, tak trochu válečný román tak trochu román o všem. Obdivovala jsem Olžinu lásku a vytrvalost, její chladnou hlavu a milou povahu. Jediné co mi trochu zkazilo celkový dojem z knížky byl poslední Olgy dopis, ten tam neměl být.
Opravdu nevím proč jsem čtení této knížky pořád oddalovala. Líbilo se mi styl psaní ve formě dopisů a deníků, mělo to svoje kouzlo. Sice někdy mi přišli reakce Dr. Van Helsinga, ohledně vyjadřování citů vděku a ujišťování, že vše bude dobré, až moc přehnané, ale to je jen malinká drobnost v tak dobrém příběhu.
Tak tento díl byl pro mě velký boj, kdyby to nebyl úplně poslední z série tak bych ho snad ani nedočetla, takhle mě hnalo do konce to, že je to poslední příběh z Průvodce. Nevím čím to bylo, chyběly mi obrázky a celkově mi to přišlo nudné. Jinak celá série byla pro mě taková sestupná, do třetího dílu to bylo vážně dobré zbytek už tolik ne.
Úžasné povídky, každá o něčem jiném a přece trochu všechny stejné, za srdíčko mě chytla každá z nich. Ale nejvíce se mi líbila Zeď vzpomínek a Život po Životě.