salamandrina
komentáře u knih
Ruské disko
Vladimir Kaminer (p)
Hodně fajn povídky o městě, který mám ráda. Nějak jsem si původně myslela, že to budou příbehy z bohémsko punkáčskýho prostředí. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená, že tomu tak nebylo. Asi už jsem stará :)
Cestovat nalehko
Tove Jansson
Jako asi to není blbě napsaná kniha, resp.blbé povídky. Ale mě to tedy zoufale nebavilo.
Lovci snů
Neil Gaiman
To bylo tak krásný! Dlouho jsem Sandmana nečetla a úplně jsem zapomněla jak skvělý to je ztratit se ve světě snů.
Listopadoví motýli
Auður Ava Ólafsdóttir
Nějak zvlášť mě neoslovila, asi to bylo tím, že hlavní postava mi nebyla úplně sympatická a moc jsem nechápala, co se jí honí v hlavě. Ten závěrečný oddíl receptů jsem vůbec nepochopila-to mělo být vtipný?
Serotonin
Michel Houellebecq
Nevim no. Jsem to asi nejak nepochopila. Jestli to byla deprese, tak na to to bylo vypraveno moc lhostejnym tonem hrdinou, ktery mel byt od zacatku nesympatickej kreten. Co se musi priznat, tak to, ze je to velmi ctivy a necim to proste zaujme. Ale asi bych musela byt ctyricetiletej chlap v krizi, abych tomu rozumela vic.
Terka a její jednorožec prostě válí!
Dana Simpson
Kupovala jsem dceři kamarádky. Já prostě musím přečíst všechno, no... překvapivě ne tak blbý jak jsem si myslela.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Tak tohle byla neskutečná bomba! Jak panebože může někdo něco takovýho vymyslet a pak hodit na papír v takovýhle kráse? Ve zkratce je to o tom, co se stane, když se Země dozví o útoku mimozemšťanů, který má proběhnout za 450let. Ale to je hooooodně ve zkratce. Už jen proto, že to má dohromady asi 1800 stran. Je to o tom, jak se chováme, jak přemýšlíme, je to o temným lese, ve kterým jak malý haranti máváme “haló všimněte si nás” a přitom nevíme, co tam venku je. Je to krásná, poetická kniha, napínavá, dojemná, kdy se před vámi ukazují nové a nové světy, a zažíváte scény, kdy se vám zastavuje dech a nevěříte tomu, co se právě stalo. Zároveň smutná a děsivá, ale tak známe už trošku lidstvo, jak se chová v krizi, co. Hltala jsem ty slova a příběhy a připadala jsem si zas jak dítě, co obrací stránku s očima navrch hlavy a nejradši jsem si chtěla zalízt někam do bunkru a přečíst to na jeden zátah. Pak jsem to dočetla a padl na mě smutek, že už je to u konce. A jen pevně doufám, že někde na světě teď nějaká kráva vědkyně nemačká tlačitko v odpověď tam někomu v temným lese nad námi ❤️???? ... a taky doufám, že to nikdy nikdo nezfilmuje (možná Nolanovi bych to odpustila), protože ty obrazy si chci uchovat v hlavě svoje.
Temný les
Liou Cch'-sin
Dokonalý. Stejně jako první díl. To jsou takový knížky, který nechcete odložit a chcete je pořád číst a číst, ale zároveň se bojíte, že jednou skončí. Vrhám se na třetí díl.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Dlouho jsem se téhle knihe vyhýbala, bála jsem se jí, že si nebudu pamatovat jména postav a že tomu nebudu rozumět. Jména jsou v pohodě a jo, něčemu z tý fyziky fakt nechápu, ale fascinovaně to čtu a hltám. Bomba. Jdu hned na další díl.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Jak mě nebavila nebo resp.drásala první kniha Anny Bolavé, tak tohle byla pecka. Předpokládám, že příběhu prospělo to, že je tam více postav, ne jen utrpení / zášť / zloba / smutek jedné nezapadající osoby. Bezva.
Historie včel
Maja Lunde
Na rozdíl od knihy Modrá mě Historie včel moc nechytla. Postavy mi nebyly tolik sympatické, příběh se vlastně dost opakoval... není to špatné ale původní nadšení z Modré se už nekonalo.
Nejlepší léta slečny Jean Brodieové
Muriel Spark
Odložila po pár stránkách. Většinou dávám knihám delší šanci, ale tohle by bylo pro mě jen utrpení.
Modrá
Maja Lunde
Velký překvapení. Styl autorky mi sednul jak prdel na hrnec, téma ničení přírody a jaký dopad může mít naše dnešní jednání na blízkou budoucnost mě hodně “bavilo”. A přitom mi přišlo, že to bylo vlastně dost nenásilné, ne aktivisticky úzičné, jen konstatotvání faktů a mrazení v zádech. Četla jsem, když pršelo a nikdy víc jsem déšť nemilovala.
Strom lží
Frances Hardinge
V rámci žánru velmi fajn a inteligentní kniha, koletující si i s tématy jako ženská emancipace aniž by to bylo otravné.
Jen dokonalá ukázka přísloví “nesuď knihu podle obalu.” Ještě na to dáme nálepku Costa kniha roku 2015 jako kdyby to bylo něco extra. Kniha se ke mě dostala náhodou, kdybych na ní narazila jen tak v knihkupectví tak si jí rozhodně kvůli obalu nekoupím.
Někdy prostě prší
Michel Faber
Některý povídky super např.o bohovi, nebo hned ta první o učitelce na základní škole, jiné slabší (rychlá buňka, závěrečná). Tak jako tak píše Faber velmi čtivě a na to, že nemám ráda povídky vlastně dost dobrý :)
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Jsem si úplně vzpomněla na Stopy hrůzy, jak jsem to milovala a kupovala si ty sešítky, když jsem byla malá a trávila jsem léto na chatě. Moc horory nečtu, ale tohle bylo fajn. Neblbej jazyk, napínavý, ke konci trošku klišé a ve chvíli, kdy je nepřítel jasný, trošku trapný, ale v rámci žánru a účelu naprosto oukej.
Zrcadlo, zrcadlo
Rowan Coleman
Pro mě dost nezáživný. A nejsem si jistá, jestli by mě to bralo, i kdybych byla cílová skupina, tj. young adult. Příběh, kde se autorka snaží vykreslit, jak je dospívání těžký, obzvlášť pokud nejste heterosexuálně orientovaní, žijete v sociálně slabé rodině nebo se vám prostě rodiče rozešli. Oukej. Je určitě fajn, když si někdo v podobné fázi přečte, jak to mají i ostatní těžký, ale ten sluníčkový závěr snad asi nemůže být myšlen vážně. Když se oháním tím, že chci vykreslit prostředí dospívajících a jak to mají těžký, tak jen stěží pak na posledních deseti stránkách všechno vyřeším lusknutím prstu: rodiče začnou chápat své potomky, jsme všichni velký kamarádi, nenávist vyvolaná na sociálních sítích se vyřeší dalším statusem, a co nejvíc - každý si najde toho svého vhodného partnera. Jo a ještě vyřešíme lehkou kriminální zápletku. Sorry jako. A nejsem si tím tedy stoprocentně jistá, neb jsem opravdu jiná věková kategorie, ale troufám si říct, že dospívající opravdu neříkají věty typu: "co bys od takového puberťáka jako jsem já chtěl."
Ale tak jako na cestu do vlaku a nakouknutí do jiného světa docela oddych no. Velký haló bych z toho ale nedělala a tleskám tedy PR oddělení, že mě nalákali si knihu koupit.
Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
Sonda do duše jedný holky. Bála jsem se, že mě to zklame, ale bylo to fajn čtení, zajímavý, krásný detaily, obrazy. Přirozený. Úplně hitovku bych z toho nedělala, ale svou atmosférou alá černobílý 70.léta intelektuální film, si mě kniha poměrně dostala.
Do vody
Paula Hawkins
Tyve tak to byla velká slabota. Děsivě nepřehledné množství postav, nerozhodnost, jestli to je jako téma mysteriózní viz čarodějnice, nebo genderově poučný. No jako když je ve stínu 37C tak to teda přečtete, ale že by z toho měl člověk nějakej zážitek to se moc říct nedá.