salamandrina komentáře u knih

Tohle bylo přijemný překvapení. Ničím neohromující příběh, ale skvěle popsané postavy.

1 29.06.2019

Nebyl to zadny zazrak, ale zaroven to nebyla nuda ani blbe napsane to nebylo. Pointa na zaver trochu jen tak mimochodem recena a moc nevyznela. Takhle na leto, proc ne.

2 27.06.2019

I když nepopírám, že to je dobře napsaná kniha se dvěma zajimavýma postavama, tak ten příbě šel prostě mimo mě. Nějak mi bylo jedno, co se stane, cítila jsem spíš jen takový lehce znechucený pocit nad nějakými možná až moc klišé myšlenkami a jednáním postavy matky, ale to tak asi vše.

1 20.06.2019

Pomalé, vypravěčské tempo ni vyhovovalo. Víc než strach jsem od poloviny knihy cítila smutek nad nevyhnutelným koncem. Posledních třicet stran slušný horor. Ach jo. Proč ty hlavní postavy vždycky dělaj to, co vědí, že dělat nemají :))))

5 16.06.2019

Tohle bylo fajn. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v terminologii, ale brzy si to člověk ujasnil. Jen jsem nějak nevěděla, že to bude mít otevřený konec pro druhý díl, tak jsem taková rozčarovaná neb bych ráda záhadu nastereí věděla hned, ale co už. Opravdu povedené!

9 13.06.2019

Příjemně osvěžující závan klasické literatury. Dlouho jsem žádnou klasiku nečetla a musím to dělat častěji. Je to fajn. Naivně romantické, květnatě poetické.

3 10.06.2019

Hodně dobře napsaný, nepříliš optimistická kniha, hlavní postava je hodně temná, ale stojí to za to.

09.06.2019

Podle mě zatím nejslabší kniha. Občas mě napadlo přirovnání, že je to takový vážný Hartl. Příběh je takový neslaný nemastný, stejně tak postavy. Neříkám, že se to dobře nečte, ale narozdíl třeba od Hany (což ale byla první kniha, krerou jsem od AM četla, tak možná proto) si ji určitě už zítra pamatovat nebudu.

4 04.06.2019

Ani druhý díl s Vasjou nezklamal. Hezké čtení, pohádkové, neblbé.

1 03.06.2019

Mě se tyhle rodinné ságy, příběhy, čtou dobře. Upřímně jsem moc nepochopila ten ezoterický střed, podle mě by mohl být i kratší, aby čtenář pochopil, co se děje v hlavě hlavní hrdinky, ale zas takovej vopruz to nebylo to číst. Chybí mi trošku nějaká eskalace, ohraničení příběhu, ale ten jazyk, jakým to je napsaný je tak čtivý a krásný, že jsem na konci ani nebyla nijak zklamaná.

2 29.05.2019

Já nevim, mě to přišlo takový nedotažený, něco tam chybělo. Jako kdyby to byl jen náčrt něčeho většího. Čte se to dobře, popis rozpadu společnosti taky docela ujde, ale nemá to tah na branku. Každopádně vím, v jaké zemi nechci být jako cizinka uvězněna, až nastane konec světa.

2 19.05.2019

Musím říct, že ta kniha mě mile překvapila. Často jsem s hlavní postavou nesouhlasila, často mě něčím rozčilovala, ale na druhou stranu bylo velmi osvěžující poznávat její myšlenkový pochody, protože jsou tak lidský a s mnoha jsem se naopak velmi ztotožňovala. Myslím, že se člověku nemusí stát přesně, co jí - jde o ztráty všeobecně a vyrovnávání se s nimi. Jedinou výtku mám a to je obal knihy - fialové třpytky? Jako vážně?

2 17.05.2019

Ale jo, nestěžuji si. Po 750 stránkách Hodin z olova tahle tenká knížka sedla - jasná, stručná, realismus severu. Asi si ji za týden nebudu pamatovat, ale na čtení do vlaku ideál.

2 12.05.2019

Asi dlouho se mi nestalo, že bych po přečtení nějaké knihy měla pocit, že se chvíli na knížky nemůžu ani podívat a že jsem unavená z čtení jak psychicky, tak fyzicky. To je můj primární pocit poté, co jsem knihu s úlevou zaklapla. Hodiny z olova jsou něco jako terapie, proces. Jdete do nich s nadšením a zvědavostí, těšíte se na nějaký zážitek, obohacení, postupně jste šokováni, máte chuť si pamatovat všechno, co tam je napsaný, hltáte moudra, příběhy, informace, rostete. Postupně si ale začínáte uvědomovat, že je to trochu možná moc. Že ta kniha je vlastně divně černobílá, jako kdyby se jednalo o klasickou divadelní hru (ostatně názvy postav Spisovatelka, Programátor, Čínská dívka k nějakým připodobněním ke hře vybízejí), kde je jasně daný padouch a hrdina. Oukej. Čtete dál. Čím dál častěji vám naskakuje v hlavě věta: „Tohle už fakt přehání, srovnávat zrovna tohle a v jednom dechu plivat všechny zla nedávných dob, dyť jsou i hezký věci na světě." Jenže v tu chvíli jste podle Denemarkové vlastně na straně nepřítele. Stáváte se tím malým českým človíčkem, co má rád pivo a svíčkovou a nechce vidět pravdu. A to vy nechcete být, tak držíte hubu a krok a čtete dál. A jste čím dál tím víc unavení, zničený, vyflusaný, v jednu chvíli chcete prostě tu knížku vzít a vyhodit z okna. To, co se podařilo Denemarkový a co už zaznělo v nějaké recenzi je to, že díky povýšenému a patetickému "tónu" jakým autorka píše, se dostáváte do stavu, že i když máte stejné názory jako ona, máte chuť se jen z principu postavit na tu druhou stranu.
Uznávám, že jako obrázek naší doby a co se tady děje - absurdity se Zemanem a Babišem, které dál a dál procházejí- slouží Hodiny z olova dokonale. Kniha skvěle zachycuje bezmoc, se kterou se lidé dívají na to, jak se politické poměry mění, zároveň určitou lhostejnost ve stylu "však ono to nějak dopadne." Přes co se ale opravdu přenést neumím je ten šílený patos, černobílost, chrlení informací, které v tom množství už skoro přestávají mít význam a hodnotu. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla a nevzdala to, přinutila mě o lecčems přemýšlet, ale díky bohu, že je to za mnou!

14 11.05.2019

Tak tohle bylo na mě už trochu moc náročné, přiznávám bez mučení. Krásné, ale často nepochopitelné obrazy. Unikal mi význam, i tak jsem ale dočetla a nechávala na sebe tenhle její svět působit. Někdy není třeba všemu rozumět.

5 10.05.2019

Když žijete v představě, že lidi, co mají nějakou duševní nemoc, jsou zavíráni do klecí nebo jim dávají elektrické šoky, tak je tahle kniha pro vás - jsou to absolutní základy, metody a techniky, které člověk aspoň trošku čtoucí cokoliv, už zná. I tak si myslím, že opakování je matka moudrosti, navíc je to kniha napsaná s citem a lehkým humorem, ale je to strašně zjednodušující a kdyby se kniha zaměřila pořádně jen na jedno z témat věřím, že by to bylo daleko zajímavější vzhledem k tomu, že autor je odborník.

1 04.05.2019

Jak se žilo na vesnici, dětské vzpomínky, kdy se člověk přistihne jak se debilně usmívá, když je čte. Respektování ročního tempa, přírody, zvířat, prostý život, plný příběhů. Než přišli komunisti a všechno těm lidem vzali... povinná četba!

29.04.2019

Dobře, budu se na to koukat, jako na formu terapie, kterou si holka píše, když je nešťastná ve vztahu, když je nešťastná po rozchodu, když jí někdo kritizuje, že nemá oholený nohy. Dalajlámovský poučky ve stylu "miluj sama sebe, pak tě budou milovat ostatní", které jsou jistě nosné ve chvíli, kdy jste totálně v prdeli a potřebujete se chytnou čehokoliv, jsou ale ve stavu relativního klidu spíš divně studenými hesly. Vlastně je to docela pravidlo - pět, šest pubertálních hesel vystřídá jedna opravdu silná "báseň", u které se najednou zarazíte a kvůli které čtete dál. Uf. Takže závěrem asi takhle - hodně záleží v jaké fázi knihu čtete. Věřím tomu, že být čerstvě po rozchodu, tesám si některé básně do žil, jako terapie tedy dobré. Jako literární dílo to u mě moc neobstojí, už jen tou chaotickou tématikou (opravdu by nebylo lepší, kdyby napsala jednu samostatnou knihu o tom, jak je pro ní důležité si ty nohy neholit?). Plus jsou krásné ilustrace, které ale na druhou stranu podporují trošku pocit, že je to prostě jeden velký instagramový trik. Opravdu jsem si po čtení této knihy nepřipadala vyčerpaná, jak v doslovu lehce dramaticky dodává autorka. Je to určitě zajímavá výpověď, ale nějaké přehnané nadšení opravdu nesdílím.

5 25.04.2019

Čryři sta stran uteklo jako voda. Atwoodová píše prostě dobře, tady navíc napínavý a chytlavý příbě, kde pořád balancujeme nad tím, kde je pravda. Prostě ta kniha má koule, šťávu nebo co se tak o knížkách říká a naplno uspokojila mou touhu přečíst si něco, co není blbý, ale zároveň se nejedná o nějak intelektuálně náročné čtení. Prostě radost čirá.

7 24.04.2019

Ke konci knihy jsem se dostala do fáze, že se mi každou noc zdály opravdu divný sny. A to je asi tak veškerý efekt, co na mě kniha měla. Někdo někde, možná samotná autorka?, to nazval "červenou knihovnou pro intelektuály" a měl pravdu. Přečtěte to hned, padá na vás jedno moudro a poučka za druhým, o pražských zákoutích se toho dozvíte stejně tak jako o zákoutích duše ženy, určitý obrázek jedné generace a sociální skupiny to jistě je, ale tím to tak hasne. Ke konci už kniha vyloženě ztrácela tempo a dech a koketerie s magickým realismem byla spíše ke škodě. Moc tu cenu ML nechápu, i když kniha to špatná není. Jen spíš hodně povyku pro nic...

2 23.04.2019