Safienka
komentáře u knih
Eleanor & Park
Rainbow Rowell
WOW!Tak to byla pecka teda :O Nečekala jsem, že mě bude román o dospívajících tak bavit...jako až tak, že jsem prostě jen hltala. A nakonec jsem si neodpustila slzu. Protože jako dvě slova??? sakra dvě slova? tím to končí? potřebuju pokračování...nebo aspoň jen kousek dál ještě číst :D
Ale jinak brilantní příběh. Krásný, dojemný a strhující!
Pekárna v Brooklynu
Julie Caplin
Takové poklidné, průhledné, romantické čtivo. Vše jasné od začátku, ale i tak se to moc hezky četlo. Možná líp číst někdy v létě nebo před létem než takhle před Vánoci, ale to už vidím jako malý nedůležitý detail.
Muffin a čaj
Theo Addair (p)
Tak to mi bodlo. Příjemné, milé, oddychové čtení tak akorát k čaji a muffinu :) Těším na další díl!
My proti vám
Fredrik Backman
Wow! Tak takovou čtivost u druhého dílu jsem nečekala. Tentokrát míň o hokeji a víc o vztazích, ale i tak. Nemohla jsem odložit a fascinovaně četla dál. Děj, co mě pořádně vtáhnul a donutil přemýšlet o komplikovanosti všech možných vztahů. Neuvěřitelně mě baví autorův vypravěčský styl, který dovede míchat zároveň minulost, přítomnost a budoucnost. Nakonec i slza ukápla. Doporučuji.
Bella Figura: Jíst, milovat a žít po italsku
Kamin Mohammadi
Jo, tak to mi sedlo a donutilo se nad sebou a svým stylem stravování a žití zamyslet. I když prvních pár stránek bylo pro mě co se stylu psaní týče náročnější, tak nakonec to dopadlo víc jak dobře. Jižnější kultury mě baví čím dál víc. Četla jsem ve čtečce a kvůli receptům si určitě pořídím i v papírové verzi.
Měděný jezdec
Paullina Simons
Wow! Tak to bylo úchvatné. Nejradši bych Taťánu a Alexandra občas přetrhla a trochu mě mrzelo, že konec byl věnován jen jednomu z nich, ale i tak. Parádní a dechberoucí dílo. Těším se na druhý díl.
Kavárna na pláži
Lucy Diamond (p)
Líbilo moc. Co víc si přát, než ležet na pláži, pozorovat moře a číst tuto knihu. Oddychovka na léto s nějakou kavárničkou poblíž.
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
To bylo hezkýý! Dvě linky a obě hodně čtivé a prostě nemůžete přestat, dokud nedočtete! Zase se tu potvrdilo, že důležité je věřit a mít naději. Krása!
Láska & gelato
Jenna Evans Welch
Přesně tak, jak jsem se na ni těšila, tak jsem si ji užila. Příjemné letní čtení o mladé slečně, která hledá klíče minulosti své rodiny. Florencie, horké letní dny, první láska, tajemství.
Královna stínů
Sarah J. Maas
Tak to byla jízda. Užila jsem si to moc! Nedalo se odložit..takže dva dny vzaly za své :o). Líbil se mi humor, který se tam vloudil. Musela jsem se až pochechtávat u scének s košilkami. Vtipné, napínavé a postavy úžasné! Manon mě zajímá čím dál víc, stejně tak Elida, Lisandra a hlavní trojice :-) Těším na další díl!
Poslední výročí
Liane Moriarty
Nezklamala, zase a opět. Je prostě dobrá a vždycky umí zaujmout. Musím přiznat, že tentokrát jsem měla ale dost co dělat, abych knihu nečetla pozpátku, protože jsem byla tak strašně moc zvědavá, jak to celé dopadne. Ač se mi ze začátku zdálo, že je tam hodně postav, tak jsem si nakonec vlastně všechny oblíbila a byla zvědavá na příběh každé z nich. Takže za mě určitě do doporučených :-)
Tři přání
Liane Moriarty
Skvělé, humorné, oddychové, zamotané a prostě Liane Moriarty. I tentokrát přišla s něčím, co mě bavilo a užila jsem si. Příběh žen, sester, trojčat. Spousta postřehu od "druhého stolu", emailů a seznamů. Jsem nadšená a těším se na další tvorbu...doufám, že to bude brzy :-)
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Úžasný zážitek! Dávkovala jsem to po kouskách a stálo to za to! Najednou by to nebylo to pravé... Možná by mohlo dojít k přehlcení.. Ale takto.. Super! Brala bych každý rok novou Aňu.. A jsem ráda, že působí stejně, jako opravdu je:) spoustu krásných myšlenek jsem našla a ještě určitě několikrát najdu! A ilustrace... Ty mě naprosto dostaly a pohltily :)
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Má první detektivka od Agathy Christie,. Knihu, ke které jsem se už strašně dlouho chystala a teď ji přečetla na popud našeho čtenářského klubu. Dobré to bylo. I když začátek byl moc přepostavovaný a vlastně až do konce knihy jsem se v postavách pletla...tak i tak to bylo čtivé a napínavé. Dočítat poslední stránky v noci tomu dalo ten správný šmrnc :-)
Vraha jsem si myslela špatného :-)
Kdopak by se šmejdů bál?
Světlana Glaserová
Skvělá kniha o tom, jak se nebát zatočit s realitními a jinými podvodníky! Obsahuje spoustu cenných rad a přímo přesných postupů, kdyby jste se do spárů šmejdů stejně dostali. Čtivě napsáno. Zhltla jsem ji jedním dechem!
Pět
Ursula Poznanski
Wow! Pěkný thriller :-) Osvěžení geocachingu téměř stoprocentní...zvlášť když místa jsou reálná a opravdu si je můžete prohlédnout! Čtivé, napínavé, zajímavé téma. Určitě doporučuju :-)
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Jihomoravská příroda, bohemistika, dějiny umění – to vše inspiruje tuto 32 letou spisovatelku k tvorbě, která zanechává v čtenáři hluboký zážitek. Za její první román – Vyhnání Gerty Snirch – obdržela cenu Magnesia Litera 2010.
Nyní je rok 2012 a Kateřina Tučková vydává Žítkovské bohyně. Dílo opředeno dávnou tradicí žen, léčitelek, věštkyň a vědem.
Přenesme se několik desítek let zpět, do vysokých kopců Bílých Karpat, do pohraničních vesnic, kde lidé dbají na tradice a kde se nachází skupina žen provozující bohování. Své umění předávají z generace na generaci, pomáhají s nesnázemi, věští z vosku a ovlivňují počasí. Každý kdo má nějaké větší trápení se na ně obrací s prosbou. Bohužel ne všem se toto „šarlatánství“ zamlouvá a ne všichni jsou schopni udržet se u dobra a nepodlehnout zlu.
Knihou nás provází Dora Idesová, poslední z rodu žítkovských bohyní. Dívka, o kterou se po smrti matky stará teta Surmena. Stává se tak andzjelem - prostředníkem mezi lidmi, kteří chtějí pomoci a mezi bohyněmi. Tohoto úkolu se zhosťuje až do doby, než si pro Surmenu přijde policie. A zde dochází k nalomení života dětí, Surmeny a samotného příběhu. Surmena je odvedena do psychiatrické léčebny, Dora do internátu a malý bratr Jakoubek do zařízení pro postižené. Všichni jsou od sebe odtrženi a není jim dovoleno se jakkoliv vídat.
Autorka nás v knize pomocí zápisů STB, dopisů a příběhů střídavě zavádí do minulosti, do života bohyní a do přítomnosti, k dospělé Doře, která píše diplomovou práci na toto téma. Snaží se pomocí zarchivovaných dokumentů zjistit, proč byla Surmena odvedena. Dostává se až k informacím, které měly být skryty a které její smýšlení posouvají na jinou úroveň. Zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak vypadalo. Na povrch se dostává celá zamotanost, nevysvětlitelnost činů a vztahů, která se mezi obyvatelemi pohraničních vesniček děla a děje. Překvapivé zjištění postupně zapadá do celku. Čtenářům se dostává cenná kopa informací, která není tak snadno zkousnutelná, přesto neocenitelná. Sama jsem měla problém se vyznat a neodklonit myšlenky někam jinam. Když se dostanete přes tuto náročnost, dostanete se k ději, který ve Vás zanechá otázku. Byly bohyně skutečné? Máte chuť sednout na vlak a do tohoto kraje se jet podívat, prozkoumat tam všechny popisované kouty, chaloupky a vidět vše na vlastní oči. Kniha se opírá o skutečné události, které se v době druhé světové války i sáhodlouze zpět, děly. Ač to už nikoho nemůže zase tolik překvapit, tak člověk stejně neustále kroutí hlavou a je mu pouze z té představy nevolno. I v této knize autorka zmiňuje děsivé činy, které byly na ženách páchány.
Čím déle Dora pracuje, tím se dostává hlouběji do podstaty svého zkoumání. Zjišťuje, že ač se sama bohyní nestala, tak je součástí tradice. Je děsivé prokletí pouhou fikcí a nebo je to skutečnost?
Celou dobu Vás autorka napíná, seznamuje Vás s dalšími a dalšími postavami, které udávají celému počátečnímu příběhu nový rozměr. Jako ve všech příbězích je i zde nastolena nemilosrdnost lidských životů. Celková surovost života Dory je ještě více zdůrazněna tím, že žije sama bez rodičů a jakéhokoliv příbuzenstva. V internátě musí prožít své a čelit všemu, co je na ní spácháno a ještě se snaží starat o postiženého bratra. Už jen při této představě jsme s Dorou svázáni a snažíme se ji pomoci při vyřešení záhady s její tetou a celým příbuzenstvem. Mladé autorce se podařilo neuvěřitelným způsobem zobrazit život tamějších žen, které podléhaly chudobě, přesto byly silné a nenechaly se ničím zastrašit. Každá bohyně má v příběhu své místo a je jí věnováno několik řádků.
Nebudu prozrazovat jak příběh skončí. Sama jsem byla zaskočena a po zaklapnutí jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném. Příběh mnou prolezl skrz na skrz a jen tak mě neopustí.
Kniha s originálním tématem, doplněna fotografiemi, které příběhu dávají reálnost. Již skoro zapomenutý folklór se vynořuje na povrch. Těch několik let, kdy autorka na příběhu pracovala, stálo za to čekání.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Jihomoravská příroda, bohemistika, dějiny umění – to vše inspiruje tuto 36 letou spisovatelku k tvorbě, která zanechává v čtenáři hluboký zážitek. Za její první román – Vyhnání Gerty Snirch – obdržela cenu Magnesia Litera 2010.
Nyní je rok 2012 a Kateřina Tučková vydává Žítkovské bohyně. Dílo opředeno dávnou tradicí žen, léčitelek, věštkyň a vědem.
Přenesme se několik desítek let zpět, do vysokých kopců Bílých Karpat, do pohraničních vesnic, kde lidé dbají na tradice a kde se nachází skupina žen provozující bohování. Své umění předávají z generace na generaci, pomáhají s nesnázemi, věští z vosku a ovlivňují počasí. Každý kdo má nějaké větší trápení se na ně obrací s prosbou. Bohužel ne všem se toto „šarlatánství“ zamlouvá a ne všichni jsou schopni udržet se u dobra a nepodlehnout zlu.
Knihou nás provází Dora Idesová, poslední z rodu žítkovských bohyní. Dívka, o kterou se po smrti matky stará teta Surmena. Stává se tak andzjelem - prostředníkem mezi lidmi, kteří chtějí pomoci a mezi bohyněmi. Tohoto úkolu se zhosťuje až do doby, než si pro Surmenu přijde policie. A zde dochází k nalomení života dětí, Surmeny a samotného příběhu. Surmena je odvedena do psychiatrické léčebny, Dora do internátu a malý bratr Jakoubek do zařízení pro postižené. Všichni jsou od sebe odtrženi a není jim dovoleno se jakkoliv vídat.
Autorka nás v knize pomocí zápisů STB, dopisů a příběhů střídavě zavádí do minulosti, do života bohyní a do přítomnosti, k dospělé Doře, která píše diplomovou práci na toto téma. Snaží se pomocí zarchivovaných dokumentů zjistit, proč byla Surmena odvedena. Dostává se až k informacím, které měly být skryty a které její smýšlení posouvají na jinou úroveň. Zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak vypadalo. Na povrch se dostává celá zamotanost, nevysvětlitelnost činů a vztahů, která se mezi obyvatelemi pohraničních vesniček děla a děje. Překvapivé zjištění postupně zapadá do celku. Čtenářům se dostává cenná kopa informací, která není tak snadno zkousnutelná, přesto neocenitelná. Sama jsem měla problém se vyznat a neodklonit myšlenky někam jinam. Když se dostanete přes tuto náročnost, dostanete se k ději, který ve Vás zanechá otázku. Byly bohyně skutečné? Máte chuť sednout na vlak a do tohoto kraje se jet podívat, prozkoumat tam všechny popisované kouty, chaloupky a vidět vše na vlastní oči. Kniha se opírá o skutečné události, které se v době druhé světové války i sáhodlouze zpět, děly. Ač to už nikoho nemůže zase tolik překvapit, tak člověk stejně neustále kroutí hlavou a je mu pouze z té představy nevolno. I v této knize autorka zmiňuje děsivé činy, které byly na ženách páchány.
Čím déle Dora pracuje, tím se dostává hlouběji do podstaty svého zkoumání. Zjišťuje, že ač se sama bohyní nestala, tak je součástí tradice. Je děsivé prokletí pouhou fikcí a nebo je to skutečnost?
Celou dobu Vás autorka napíná, seznamuje Vás s dalšími a dalšími postavami, které udávají celému počátečnímu příběhu nový rozměr. Jako ve všech příbězích je i zde nastolena nemilosrdnost lidských životů. Celková surovost života Dory je ještě více zdůrazněna tím, že žije sama bez rodičů a jakéhokoliv příbuzenstva. V internátě musí prožít své a čelit všemu, co je na ní spácháno a ještě se snaží starat o postiženého bratra. Už jen při této představě jsme s Dorou svázáni a snažíme se ji pomoci při vyřešení záhady s její tetou a celým příbuzenstvem. Mladé autorce se podařilo neuvěřitelným způsobem zobrazit život tamějších žen, které podléhaly chudobě, přesto byly silné a nenechaly se ničím zastrašit. Každá bohyně má v příběhu své místo a je jí věnováno několik řádků.
Nebudu prozrazovat jak příběh skončí. Sama jsem byla zaskočena a po zaklapnutí jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném. Příběh mnou prolezl skrz na skrz a jen tak mě neopustí.
Kniha s originálním tématem, doplněna fotografiemi, které příběhu dávají reálnost. Již skoro zapomenutý folklór se vynořuje na povrch. Těch několik let, kdy autorka na příběhu pracovala, stálo za to čekání.
Druhá
Táňa Keleová-Vasilková
Další titul od již známé slovenské autorky je tu. Stejně jako u předchozích děl ho můžeme zařadit do žánru romantiky. Když bych se měla zamyslet na tím, proč jsem sáhla zrovna po této knize, řekla bych, že je to z důvodu čtivosti, svižnosti děje a velkému motivačnímu náboji, který nese.
Autorka nám představuje dvě hlavní hrdinky, dalo by se říci, že sokyně, přesto je to pouhý klam. Alena je oddaná manželka, matka dvou dětí a nadšená zahrádkářka. Svého muže Roberta miluje nade vše a nedokáže si bez něj svůj život představit. Bohužel již od začátku máme pocit, že s ním není všechno vpořádku a vlastně je nám naproto jasné, kam nás chce autorka dovést ještě dřív, než to napíše do řádků.
Daniela je mladá, krásná a hlavně milenka zmíněného muže. Zpočátku je postavena do role nevděčné, kdy má na očích posazené růžové brýle. Po několika stranách, kdy se s ní seznamuje víc, nám je jasné, že je to v skrytu duše velice citlivý a krásný člověk.
Dalo by se říci, že děje následné jsou očekávané a nás nemůže nic překvapit. Z vlastního pohledu jsou hrdinové, v tomto případě hrdinky zamotány do vztahů, které jim hodně dávají, ale na druhou stranu i hodně berou. Je nám podána situace, kdy zjišťujeme, že jedinému, komu můžeme věřit, jsme jen my sami. Postupně je přidáváno několik vedlejších postav, které nám míchají s emocemi a které si máme možnost zamilovat. Při čtení určitých pozitivních pasáží jsem byla vždy příjemně namotivována a z celého příběhu jsem cítila velkou naději a jakési poslání a zprávu všem ženám..
Na díla od Táni Keleové-Vasilkové se nejde netěšit. V tomto případě nám zaručuje opět chvíle poklidu, kdy konečně nemusíme řešit svůj život, ale můžeme v klidu domova a tepla krbu sledovat ten, který prožívá úplně někdo jiný.