Safienka komentáře u knih

Druhý díl s upírkou Tinou Salo. Tentokrát víc akčnější, zamotanější a dle mého lepší. Tina je stále stejná, skoro nespí, začíná se živit z našinců a práce má nad hlavu. Musí vyřešit několik úmrtí vlkodlaků, kteří se prohánějí na motorkách a jsou pravděpodobně zastiženi kletbou staré čarodějky. Krom toho, že se tímto stěžejním problémem proplétá i poznávání Tininýho nemilosrdného otce, poznáváme upírčiny nově nabité schopnosti. Do změti postav už jsem se dostala a stíhám si uvědomovat kdo je kdo. Takže velké plus. Možná z prvního dílu zajímavý Kay, německý zabiják je v tomto díle takový zženštilý, což mě mrzí. Na kobylku se ale dostáváme o to víc dlakům a jejich pospolitosti. Celkově jsem byla knihou pohlcena a nevyvracím to, že se k ní někdy zase vrátím.

1 18.01.2013

Tento druh knih mám ráda. Nenásilně v nich je vysvětleno, jak bychom s dětmi mohli zacházet. Že to jsou vlastně zcela samostatní tvorové, schopni samostatně uvažovat a pouze našimi předsudky je ženeme někam, kam oni vlastně ani nechtějí jít.
Možná se někomu toto dílo bude zdát až přehnané, neosloví ho nebo se proti němu budou bouřit. Všechno je možné. Mě samotnou oslovilo a určitě si z něj něco odnesu, co do výchovy svého dítěte zapojím.
Věřím, že kniha je věnována nejen těhotným ženám, ale zároveň i těm, kteří o dítěti zatím pouze přemýšlí a nebo naopak těm, kteří už nějaké vychovaly a či právě vychovávají.
Nikdy není pozdě začít.

1 17.01.2013

Kniha, která mě mile překvapila. Už na začátku je patrné, že půjde o pohodové čtení, které v nás může zanechat spoustu otázek.
Anotace slibuje příběh ženy, konkrétně Emmy Tupperové, která se na žádost umírající matky vydává na výpravu do Afriky. Ikdyž má slibně rozběhnutou kariéru, kolem sebe spoustu přátel a ke spokojenosti ji takříkajíc nic nechybí, tak všechno odkládá a vydává se za novým dobrodružstvím.
Catherine McKenzieová, autorka prozatím tří románů, z nichž se právě Zapomenutá dočkala českého překladu, nám dává jasně najevo už od začátku, že umí psát. Věřím, že stejně jako tento román jsou i ostatní tak čtivé, pohodové a září z nich ten správný duch příběhů, který Vás pohltí a nepustí.
Vždy je dobré psát o tom, co je Vám nejbližší a čemu rozumíte. Tak to je i s touto autorkou a s tímto dílem. Máme se tak možnost seznámit s Emmou, která pracuje jako právnička známé firmy. Bohužel poté, co se v cizí zemi zdrží díky zemětřesení místo měsíce půl roku, tak zjišťuje, že ve svém původním světě, kde si byla jistá vším, neexistuje. Je považována za pohřešovanou a následně za mrtvou. Z této situace se odvíjí celý příběh a udává mu ten správný směr.
S hlavní hrdinkou prožíváme životní zhroucení, kdy je připravena o celý svůj majetek, byt, přítele a práci. V této chvíli začíná nový život nejen Emmě. Ráda by se opět vrátila do starých kolejí, ale hryže ji to druhé Já, které touží po něčem novém, lepším. Díky právnickému případu, kde se ukazuje, že autorka svému oboru holduje a rozumí, se celá situace obrací a dostavuje se konečně to uvědomění. Stejně jako Emma můžeme zjistit, že ti praví přátelé nás i v těch nejhorších situacích neopouštějí a stojí vždy při nás.
Příběh, který nám předkládá nic netušící možnosti nového začátku, nového pojetí života. Jedná se stále o to samé, ale situace je přesto jiná a díky pouhým několika málo okolnostem můžeme zjistit, že i ta nejlepší práce, i ten nejskvělejší přítel pro nás nemusí být tím pravým. Stejně jako nám, tak i Emmě začíná docházet, kdo je v jejím světě na správném místě. Je nám dopřán příběh, který je krásný a místy i úsměvný. Autorce se podařilo do děje zasadit nejen špetku humoru, ale i tu správnou romantiku, bez které by to v tomto případě nebylo to pravé. Ikdyž hned na začátku nám je jasné, jak to celé dopadne, tak díky vypravěčskému umu se musíme nedočkavě sunout dál, abychom se přeci jen ujistili, že jsme to celé předpověděli správně.
Styl psaní je, jak už jsem psala výše, velice čtivý. Žádné složité obraty, které by nás mohly zmást. Autorka prolíná přítomnost s minulostí téměř v každé kapitole. Děj utváří pomocí vzpomínek, vnitřních monologů a úderných dialogů, které dávají příběhu tu správnou rychlost. Není čas se nad ničím pozastavovat, je čas číst. Až na konci celé knihy Vám může dojít, jak skvělé dílo jste právě přečetli a co Vám všechno dalo.
Román Zapomenutá bych zařadila mezi společenské romány, které jsou věnovány spíše ženám. Dokáže je správně namotivovat, vyladit úsměv na tváři i se zamyslet. Shrnutě řečeno skvělé dílo, které stojí za to! Víc takových :-)

1 17.01.2013

Přišla vhod, nakopla mě k akci a určitě zanechala spoustu nápadů a vylepšení do svého ne tolik organizovaného života.

31.12.2023

Bože, jak já se nachechtala! :o) Už se těším, až s knihou budu pracovat ve škole s dětmi. Skvělé zpracování trávící soustavy. Ou jééé!

24.01.2021

Tak já si z toho na zadek zase tolik nesedla... Nějak mě už ty problémy s fae nebaví. Radši bych víc něco o členech smečky. Tak snad se dočkám příště.

09.08.2020

Přes poněkud hustý začátek a několik nejasností, jakože i přes bitky a krveprolití byli vlastně jak bez poskvrnky, to bylo fajn. Zhruba od 100.strany to svižně odsýpalo a nechtělo se mi od knihy odvracet. Jsem zvědavá na druhý díl.

29.05.2020

Jako hezký to bylo. Určitě se mi to četlo líp jak Černooká, ale že bych si z toho sedla na zadek, to ne. Tleskám za lesbické téma, o kterém jsem zatím moc nečetla. Jinak slza nebyla, tak asi nejsem úplně cílovka :)

16.01.2020

Pořád mě baví, že Jodi přijde s tématem, o kterém se díky jejím příběhům tolik dozvíme. Ač jsem se asi v polovině knihy zasekla, protože jsem hůř louskala její nový styl vyprávění, tak když jsem tomu dala čas, druhou půlku jsem vlastně úplně zhltla. Těším se, co bude tématem její další knihy:) už aby to bylo :)

29.11.2019

Konečně jsem dočetla a ač se mi to líbilo, tak mám několik výtek. Začátek jsem se vlastně nemohla dočkat, kdy konečně bude obrat a začne se něco dít. Pak se mi lehce míchalo to, kdo to vlastně je (což je má chyba, měla jsem si znovu přečíst předchozí díly), ale budiž. Pak to byla jedna velká členitá bitva, která byla možná až moc dlouhá? Několikrát mi i ukápla slza. Každopádně se těším, co dalšího autorka napíše. Její světy jsou moc fajn!

20.10.2019

To jsem přesně potřebovala! Takhle něco napínavého a čtivého! V něčem mi to připomíná Kroniky pozůstalých. Jsem zvědavá na další díl.

Druhý díl se mi líbil možná tak o píď víc...ale stejně...jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout za tu skořápku těla a viděla i duši autisty. Jednoduché otázky a celkem krátké odpovědi na pár stránkách udělá docela dost s vaším uvědoměním a možná i porozuměním :)

04.03.2019

Pořídila jsem do školy na hodinu čtení kvůli ilustraci. Krásná jednoduchá pohádka.

16.01.2019

Mám ráda tento vymodelovaný svět. Na mě možná až moc zamotaných a až moc zásadních život beroucích situací z minulosti. Ale i tak jsem si to užila. Skupina Divých se mi líbila.

11.11.2018

Asi jsem po té vší chvále čekala větší bum. Bylo to hezké, ale nějak mi tomu něco chybělo.. abych dala plný počet bodů. Každopádně příjemná romantická oddychovka.

15.09.2018

Román, který mi dodal zase trochu informací a povědomí o tom, jak a proč se nosila šněrovačka. V té době nebylo rádio, nebyla televize ani internet. Proto se drbalo, klepalo a pomlouvalo. O málo dostupných informacích o ženském a mužském těle. Což mě naprosto fascinuje, ale chápu, že se lidé neměli kde dozvědět proč to tak je, proč malé miminko nenosí porodní bába. Kniha byla čtivější až od druhé poloviny, ale i tak jsem ráda, že mi přišla do rukou.

03.08.2018

Četla jsem již po několikáté a opět jsem si to užila, I když mi to přišlo až moc o štěstí drhnoucí. Přesto jsem si to užila. Mělo to spád díky několika honičkám, promyšleným tahům a jedné nevěřící ženské.

15.06.2018

Ale tak to nemuselo už být. Druhý díl byl pěkně zakončený a toto bylo takové zbytečné romantické nad. Autorka tam vyřešila pár věcí, ale vlastně nijak extra, jako by se nedělo. A vše bylo v takové jedné "postelové" lince.

12.06.2018

Druhý díl ze série jsem si užila, příjemně romanticky to plynulo. Nikde žádný echt zvrat, ale pěkné čtivé, romantické.

06.06.2018

Konečně jsem dočetla i já. Musím říct, že mi to v určitých pasážích přišlo takové dlouhé, co se týče strategií pro bitvu (měla jsem chuť přeskakovat), ale jinak super! Ani mi nevadilo, že je Rhys tak trochu upozaděn a hlavní vyjednávání se týká Feyre (možná styl autorky, nebo prostě jen vyzdvižení její nové vladařské pozice). Tamlinovi byla určena trochu nevděčná role a brala bych více rozvinut příběh Luciena.
Snad asi až za půlkou jsem se trochu orientovala v tom, kdo je kdo a čemu vládne. Některé věci mi stejně ale nejsou jasné. Asi to budu muset vybrousit znovupřečtením.
Emocemi mi to zahýbalo snad jen dvakrát. A konec byl moc růžový. Přesto jsem si to užila a těším se na další díla. Snad opět zase podobně stránkově náročná :o)

01.04.2018