sachista komentáře u knih

Tentokrát u mě asi nastal už efekt "přesycení autorem". Předchozí Walliamsovy knihy jsem hodnotil velmi vysoko, protože nabízely úžasnou kombinaci dobrodružství, humoru a morálního ponaučení pro dětské i dospělé čtenáře. Krysburger ale z této linie trochu vybočuje, morální ponaučení a jisté pohlazení po duši tady poměrně dost schází. A naopak se v něčem Walliams už dost opakuje. Pokud chtěl trochu změnit styl, asi měl být ještě odvážnější. Přesto si kvalitu a svůj minimální standard udržuje, v mých očích je však Krysburger jeho nejslabším počinem.

1 21.07.2014

Výtečná satira, která se velmi lehce čte. Usmíval jsem se celou dobu a náramně se bavil, vzpomněl jsem si občas i na nějaké drobné paralely k současné společenské a politické situaci a některým událostem, které zahýbaly naší malou republikou nebo celým světem. Bohužel to tak někdy chodí, že lidé, kteří nic neumí, nic neznají a opakují jen pár frází, dosahují těch nejvyšších met ve společnosti nebo politice. Hned si začnu shánět filmovou adaptaci, divadelní už ve vinohradském divadle bohužel nestihnu.

27.05.2014

Druhý díl mi připadal slabší a kupodivu nudnější než první díl. Možná jsem na to neměl náladu, anebo jsem tomu stylu psaní nepřišel na chuť. Jednoznačně u mě vítězí Jo Nesbo, autor temných krimi, zatímco Jo Nesbo, autor knih pro děti je na nějakém pomyslném žebříčku hodně dole. Ale ještě jednu šanci mu dám.

23.05.2014

Ačkoli jsem velký fanoušek severských detektivek a krimi, úspěšnou sérii manželské dvojice s komisařem Linnou jsem se tak nějak vyhýbal. Nechtělo se mi pouštět z mnoha důvodů do Hypnotizéra. Svědkyně ohně mě ale zaujala a rozhodl jsem se přeskočit dva díly. Jelikož jsem detektivek a krimi četl fakt hodně, už mě toho moc nepřekvapí. A vždy, když se mi podaří odhalit vraha nebo nějaký zvrat, je tím můj dojem z knihy značně negativně ovlivněn. Rozhodně jde o čtivou záležitost, to nepopírám, čte se to velmi dobře, rychle, do dopravního prostředku, k moři nebo za deštivého odpoledne naprosto ideální volba. Ale vadila mi velká spousta věcí, předně je to pro mě asi nejvíc thriller, a až v druhé řadě krimi s mírně akčním nádechem. V podstatě dvě stě stran ani neprobíhá vyšetřování, ale honba za hlavní podezřelou. Hlavní postava je popsána děsně sterilně, nezískal si mě tak jako postavy od Larssona, Lackberg nebo Olsena. Jeho soukromí je načtrnuto "z rychlíku", jako by autory obtěžovalo o něm psát. Až závěr se vrtá v jeho minulosti trochu více, nevím, zda to nějak navazuje na předchozí díly. Vyloženě nesnáším, když se nám všechno naservíruje na talíři sto stran před koncem, protože já pak těch sto stran považuji za naprosto zbytečné. No a hlavní výhrada z mé starny směřuje k neuvěřitelnosti některých událostí, připadá mi to místy až dost přitažené za vlasy a to nemyslím zrovna tu duchařinu. Když se tak dívám na své připomínky, měl bych dát nanejvýš tři hvězdičky, ale přece jen s přivřením obou očí to dávám nahoru za tu čtivost a jsem zvědavý, jestli mě ostatní díly séri chytnou více.

2 11.05.2014

Nejsem zrovna nějaký velký komiksový čtenář, ale poté, co jsem dostal darem V kůži Woodyho Allena a líbilo se mi to, jsem darem dostal i tuhle českou komiksovou detektivku. Do příběhu jsem se hned začetl, atmosféra mě naprosto pohltila a děj mě zaujal. Po vizuální stránce je komiks bezchybný. Bohužel rozuzlení bylo naservírováno předem jak pro malé čtenáře Anči a Pepíka, což příběhu trochu škodí, stejně jako zbytečně "akční" závěr. Pozitivní dojmy ale rozhodně převažují, na deštivý Velký pátek vhodné čtení.

18.04.2014

S panem Smraďochem jsem uzavřel romány Davida Walliamse, které u nás v Argu vyšly. Nevím proč jsem si zrovna Smraďocha nechával na konec, možná jsem měl nějaký neopodstatněný předsudek. Ten se však záhy rozplynul. Walliams potvrzuje své umění napsat příběh primárně určený dětem, avšak s chutí si jej mohou přečíst i dospělí jakéhokoli věku. Opět nastoluje řadu témat k zamyšlení i poučení. Další pohlazení po duši, jež vřele doporučuji.

4 23.03.2014

Jakmile jsem se doslechl o této knize, ihned jsem měl touhu si ji přečíst. Nakonec jsem ji dostal jako dárek k Vánocům, což by udělalo nesmírnou radost. Joël Dicker napsal vynikající detektivní román s mnoha přesahy a Argo zabodovalo na poli detektivní literatury, protože se směle postavilo Hostu. Naprosto dokonalá je i obálka knihy, která mě však natolik zmátla, že jsem Nolu nedokázal vidět jinak než jako tmavovlásku, zatímco v knize je několikrát zdůrazněno, že byla blondýnka. Dicker velmi umně využívá možností, které detektivní román skýtá, a to je množství zvratů, které se navzájem trumfují a přebíjejí. Věřím, že to některé čtenáře může rušit, ale v tomhle já si osobně libuji. Vytknul bych pouze asi prvních dvě stě stran, které jsou zajímavé, jsou poutavé, více přibližují čtenáři mládí hlavního hrdiny, ale pro další napínavý děj jsou téměř nepodstatné. V neposlední řadě bych rád vydzvihnul humor a to především při telefonických hovorech Marcuse s jeho matkou. Myslím si, že každý čtenář si v duchu opakuje, jak je šťastný za svoji matku. Přesto Pravda o případu Harryho Queberta pro mě zůstane uchována jako ta kniha, která mi zpříjemnila cestování v MHD během měsíce února 2014 a v závěru jsem se k ni musel vracet i večer při lampičce. Smekám před autorem, že ve svém poměrně mladém věku napsal tak rozsáhlý román a rovnou získal Goncourtovu cenu. Skvělý začátek kariéry, bude to však mít stejně jako jeho hlavní postava Marcus velmi těžké s udržením se na piedestalu.

6 26.02.2014

Když jsem dostal Holokoulí jako dárek, převládaly ve mně smíšené pocity, nejvíc však asi zvědavost. Nakonec jsem si řekl, proč bych měl stále číst jen severské krimi a detektivky, je třeba vyzkoušet i jiný žánr a nemusí to být klasika v podání Ibsena nebo Udset. Souhlasím s e-Čtenářem, že se v knize objevují překlepy a hrubky, ale u takové knihy mi to vůbec nevadí, naopak si myslím, že se to k ní i paradoxně docela hodí. Nejvíc se mi líbilo střídání vypravěčů jednotlivých kapitol a minianketa na velmi choulostivá témata, kterou chci využít i na své přátele. Překvapilo mě posledních padesát stran, které se nesly už v hodně vážnějším duchu, už to nebylo jen o chlastání a šoustání. Myslím si, že kniha představuje velmi slušný potenciál pro filmové zpracování, na které se těším. A pokud si Holokoulí získalo dostatek českých čtenářů, snad vyjde i Lesbický negr.

3 20.01.2014

Byl jsem zvědavý, zda Jo Nesbo dokáže napsat stejně výtečné knihy pro děti a mládež jako detektivky, s nimiž pobláznil celý svět. Podle obsahů všech dílů o doktoru Proktorovi mě první díl příliš nezaujal, proto jsem jeho četbu odkládal. A moje očekávání se naplnila. Je to příjemné a poměrně vtipné čtení, zajímavé je však jen do první poloviny, druhá půlka mi připadla nudná a otřepaná. Přesto se těším na druhý díl. A taky by mě zajímalo, co mají znamenat ty narážky na Finsko. Že by Finsko bylo v severní Evropě považováno za zvláštní stát?:-)

2 07.01.2014

Tak jsem si stihnul přečíst můj druhý vánoční knižní dárek a byl jsem neméně spokojený. Je to kniha, jež musí potěšit všechny fanoušky našeho milovaného neurotika a geniálního scénaristy a režiséra. Všechna témata, která známe z jeho filmů, se objevují ve zhuštěné komiksové podobě s odzbrojující pointou. Takže je to opět koktejl lásky, vztahů, sexu, smrti, filozofování, úzkostí, pochybování a nekonečných peripetií brýlatého intelektuála v dnešním světě.

1 04.01.2014

Asi nejsem zrovna cílová skupina knih Barbary Nesvadbové, ale oblíbil jsem si ji díky Bestiáři a jelikož mi Přítelkyně přinesl Ježíšek, tak jsem se do nich pustil a musím smeknout. Obě povídky/novely jsou velmi dobře napsané, byť by se mohly předhánět v tom, která z nich je smutnější. Jediné, co bych vytknul, je slovosled, mám pocit, jako by někdy Nesvadbová sice psala česky, ale používala francouzský slovosled, což mě podesáté, podvacáté už hodně rušilo a štvalo. Ale jinak solidní čtenářský zážitek. Děkuji, Ježíšku.

2 01.01.2014

Tahle kniha se mi získala ještě před přečtením svým názvem. S lepším názvem pro detektivní román jsem se dosud snad nesetkal. Začátek moje očekávání zcela splnil, ale dále mě Jan Seghers příliš nepřesvědčil a ke knížce nepřipoutal. Měl jsem pocit, že na poli detektivní literatury mírně tápal a nedokázal udržet nit vyprávění poutavým způsobem. Docela chápu, proč Host vydal nejdřív Spis Rosenherzová, když oba romány srovnám, Rosenherzová ze srovnání vychází jednoznačně lépe, jako skvěle konstruovaný, napínavý a zajímavý příběh. Proto jsem jí zpětně taky zvedl hodnocení. Patřím ovšem k těm čtenářům, kteří se zajímají rovněž o soukromý život hlavních postav - detektivů a jelikož jsem si Marthalera oblíbil, není příliš komfortní číst si o jeho počátcích s Terezou, když v Rosenherzové se s ní nacházel už úplně jinde. To je trochu škoda. Nejsou to čisté čtyři hvězdičky, ale vzhledem k osobním sympatiím k Seghersovi, Marthalerovi a detektivkám s nádechem tajemna z minulosti se přikláním k vyššímu hodnocení.

30.12.2013

Ivanova jsem četl při přípravě na zkoušku z ruského dramatu a ještě dnes si vzpomínám, že jsem ten týden propadal stavům dosti silného smutku. Ivanov mě ze všech tehdy přečtených děl zasáhl nejvíce, možná právě kvůli tomu danému duševnímu rozpoložení. Někdy bych se k němu velmi rád vrátil a nejlépe jej zhlédnul v divadle. Dokázal bych si představit velmi slušné herecké obsazení.

19.12.2013

Babička drsňačka byla první, takže zaujala své nezastupitelné místo, přesto Malý miliardář se mi možná líbil ještě o něco víc. Téma peněz, majetku, materialismu a s ním spojení štěstí/neštěstí je pravděpodobně tématem, jež se nikdy neomrzí a zvláště dětem je v knize podáno vhodnou formou. David Walliams si mě získal, stejně jako Argo nádherným barevným zpracovaním všech jeho knih.

Pokaždé se rád vracím k jemnému humoru P.G. Wodehouse a poprvé jsem vyzkoušel osazenstvo zámku Blandings. A poprvé mi to nesedlo. Možná jsem Wodehousovými humornými romány přesycen a začíná mi připadat, že se dost opakuje. Žádná z postav mi navíc k srdci nepřirostla a zápletka s prasetem mi přišla vysloveně trapná. Zbývají mi dvě možnosti. Buď si dát od Wodehouse na hodně dlouhou dobu pohov, anebo se velmi brzy pustit do nějaké zaručené trefy do černého, např. román s Jeevesem.

17.12.2013

Třetí díl ve mně vyvolával otázky. Bude mít série mírně sestupnou tendenci, nebo naopak překvapí Olsen nějakým dalším zajímavým tématem, přibude nový zaměstnanec do oddělení Q, budu napjatý jako u předcházejících dvou dílů. Zpočátku, asi prvních sto stran jsem měl trochu zvláštní pocit, nějak jsem se do knihy nemohl začíst, začátek mi připadal zbytečně natahovaný. Pak se něco zlomilo a já jsem očima po písmenkách, slovech a řádcích doslova lítal. Moje prvotní otázky byly v podstatě všechny zodpovězeny. Série z mého pohledu nabrala opět vzestupnou tendenci, téma náboženských sekt je pro temný krimi thriller velmi vděčné. Po celou dobu jsem měl pocit, že vyšetřování je jakoby komplementární, zažral jsem se totiž do hlavní dějové linky pachatele, která byla vylíčena dostatečně poutavě a chytře vystavěna tak, že jsem nevěděl, v které časové rovině vlastně probíhá. Musím taky přiznat, že mě docela baví osobní peripetie Carla Morcka, jeho rodiny, milenky a přátel, stejně jako spousta otazníků v soukromí Asada a Rose. Budu se těšit na další případ, dokonce si myslím, že po Složce č. 64 sáhnu velmi brzy, pokud mi ji Ježíšek přinese.

4 01.12.2013

Celou dobu jsem si říkal, že Hunger games měly zůstat jako samostatný román. Až do posledních deseti stran, to jsem si uvědomil, že to dává smysl a látka se na tu trilogii hodí. Nicméně musím konstatovat, že prvních sto stran druhého dílu se neděje nic, nanejvýš Katniss řeší své milostné rozpoložení, dalších sto stran se něco chystá a mírně stoupá napětí, a pak když už se čtenář natěší na pořádnou akci, ta skončí dřív, než by se jeden nadál. Mám z toho rozpačitý pocit a nevím, zda se podaří zaujmout i diváka filmového. Ukázky působily slibně, tak se nechám překvapit.

3 17.11.2013

Danielu Glattaeurovi se daří čtenáře zaujmout. Po veleúspěšném e-mailovém románu Dobrý proti severáku a jeho pokračování, zamířil do zcela jiných žánrových vod. Byť to zpočátku vypadá na klasický románek pro ženy, velmi brzy se děj posune do oblasti thrilleru. Celou dobu jsem si lámal hlavu nad tím, zda nás čeká šokující rozuzlení, nebo naopak nejasný konec či se náhodou nedostaví zklamání. A u mě převládla třetí možnost. Zdá se mi, že Glattauer závěr nezvládnul, chybí tomu větší propracovanost a možná i lepší objasnění některých momentů. Nechci román shazovat, ale Dobrý proti severáku byla pro mě doslova bomba, zatímco Navždy tvůj skončí sice vedle něj v mé knihovně, ale bude asi brzy pozapomenut.

4 31.10.2013

Po delší době nadprůměrný čtenářský zážitek. Kniha si mě získala od první stránky a s velkým napětím jsem odkrýval životní osudy Kláry Rissmannové. Za velké plus považuji ponechání prostoru mnoha vedlejším postavám, které celý děj obohacují a dotvářejí celkový obraz. Velmi silný příběh, který si zaslouží zdejší vysoké hodnocení.

10 29.10.2013

Orhan Pamuk byl v mých očích velký spisovatel, třebaže jsem od něj nepřečetl dosud žádnou knihu. A o to více jsem se těšil, až budu mít tu čest ochutnat plody jeho práce. Buď jsem zvolil naprosto špatně, anebo je Pamuk autorem, jehož dílu nerozumím. Začátek výborný, obdivoval jsem pěkný jazyk, zajímavou zápletku. Postupně mě ale kniha začala příšerně nudit, do sté stránky jsem to ještě vydržel, ale pak jsem nasadil rychločetbu a ani tímto stylem jsem se nedopracoval do konce. Děj mě doslova unudil a otrávil, a to já dělám opravdu málokdy, abych knihu odložil, aniž bych ji dočetl. Zde jsem neměl jinou možnost a doufám, že jsem zrovna sáhnul po Pamukově nejslabším počinu a pokud se příště odhodlám mu dát ještě šanci, budu snad spokojenější.

08.10.2013