sachista
komentáře u knih
Milostné léto
Ivan Klíma
Pro mě jedna z nejlepších knih Ivana Klímy, která ve mně ještě dodnes zachovává silný literární zážitek a jisté ponaučení. Nedivím se, že zrovna tohle téma zabodovalo ve Švédsku, kde byl údajně podle Milostného léta natočen i celovečerní film.
Hadi a náušnice
Hitomi Kanehara
Vynikající novela mladé autorky, která prokazuje nesmírný talent a nebojí se otevřenosti, čímž může šokovat. Závěr mě dostal...
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Ze všech tří detektivek Michaely Klevisové rozhodně nejlepší počin. Výborně prokreslené vztahy, umně budované napětí, strašidelné prostředí osamoceného mlýna a inteligentní rozuzlení. Bravo, zatímco u předchozích dvou detektivek jsem měl drobné výhrady, Dům na samotě oceňuji nejvyšším možným hodnocením.
Černí psi
Ian McEwan
Dopustil jsem se největší chyby, že jsem četl Černé psy kouskovaně. Jenže tahle dosti náročná a promyšlená, byť útlá, kniha si zasluhuje četbu alespoň na jedno odpoledne. Místy jsem žehral na autorův styl, myšlenkami jsem odbíhal, avšak především berlínská pasáž a závěr knihy mě doslova uchvátily. Symbolika černých psů pro mě představuje nepopsatelnou hrůzu a věřím, že při pomyšlení na ně mi ještě nejednou přeběhne mráz po zádech.
Bludy z nudy
Sacha Sperling
Stejně jako je uvedeno v doslovu, při čtení této knihy jsem si vzpomněl na další mladé autory - Děněžkinovou, Kanehari, Maslowskou, případně na prvotinu Rjú Murakamiho. Celá kniha je jeden dlouhý večírek dvou čtrnáctiletých chlapců, kteří nouzí o hmotné zajištění rozhodně netrpí. Hlavní hrdina působí mnohdy hodně bezradně, ale občas z něho promluví citlivá a romantická duše. Pro mě je mírně šokující věk obou hrdinů, ale nezavrhuji vše jako nesmyslné a nereálné, doba jde hrozně kupředu, internet boří veškeré hranice a přístupy. Líbily se mi i některé náražky, které můžeme považovat za "společenskou kritiku" současné Francie. Potěšilo mě zdůraznění atmosféry Paříže, byť se tato romantická metropole mění den ode dne možná k horšímu. Rozhodně oceňuji, že v osmnácti Sperling napsal tolik solidní knihu.
Hovno hoří
Petr Šabach
Mylně jsem se domníval, že po zhlédnutí Pelíšků nemá smysl tuhle knížku číst. Netušil jsem, že do filmu se dostalo pouze pár hlášek a vtípků a možná částečně pár postav. Navíc se jedná o tři na sebe nenavazující povídky. Jsem rád, že jsem po knize sáhnul. Náramně jsem se bavil a myslím, že zvláště v třetí povídce je potenciálu ještě tak na dvě filmové komedie. Petra Šabacha a jeho knihy mám čím dál raději.
Aféra Niny B.
Johannes Mario Simmel
Jako snad každá Simmelova kniha se výborně čte, zkrátka jedním dechem.
Jeden deň
David Nicholls
Překrásný příběh, který ve mně vyvolal celou škálu pocitů. Osud a jeho velká nevyzpytatelnost neustále mává s oběma hrdiny, a když už jsem začínal být trochu zklamaný z očekáváného závěru, David Nicholls mi dokázal, že rozhodně nepatří k předvídatelným autorům. Závěrečných padesát stran pro mě představuje jedno z nejlepších románových vyústění vůbec. Jsem zvědavý na filmové zpracování.
Aleš & spol.
Vojtěch Steklač
Nikdy nezapomenu na krásné chvíle, které jsem prožil u Steklačových knížek, Aleš a spol byla první z nich.
Morčata
Ludvík Vaculík
Nesmírně pravdivá kniha, jež přesně popisuje chování jedince, který je v určitém prostředí utlačován a potřebuje si své útrapy kompenzovat na ještě slabších jedincích.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Tuto knihu považuji za nejlepší román od Paula Coelha. Často na ni myslím, zvláště na závěrečnou pointu, kterou považuji za jednu z nejsilnějších v moderní literatuře vůbec. Je mi známo, že Coelho má kromě obrovské řady fanoušků i řadu odpůrců, já se však hrdě hlásím do první skupiny.
Vedlejší účinky
Woody Allen (p)
Povídkový soubor Vedlejší účinky potěší všechny příznivce Woodyho Allena jako režiséra a scénaristu. Všechny povídky jsou nepřetržitou smrští vysoce inteligentního humoru protkaného břitkým sarkasmem. V povídkách se stejně jako v jeho filmech objevují jeho stěžejní témata - láska, mezilidské vztahy, úzkost, smrt, politika, židovská otázka. Při čtení jednotlivých povídek jsem se náramně bavil, i když nade všechny vyčnívá povídka Postava Kugelmasse, u ní jsem doslova slzel smíchy. Stále a rád opakuji, že Woody Allen je génius, ať už jako režisér, scénarista či spisovatel.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Detektivky Michaely Klevisové se velmi dobře čtou, dává si na postavách záležet, jen jedna věc se mi nelíbí a to je motiv. Stejně jako u její prvotiny jsem vraha neodhalil a jeho odhalení pro mě představovalo překvapení, ale motiv mě zklamal. V nečekaném a šokujícím motivu spočívá mj. kouzlo severských detektivek...
Demian
Hermann Hesse
V záplavě oddechových detektivek a humorných románů působí Demian jako velmi náročné čtení. Není příliš vhodná do MHD, chce to klid, pohodu a čistou hlavu ochotnou rozjímat a ponořit se do myšlenkového světa Hermanna Hesse. Spousta pasáží ve mně vyvolala reminiscence z období dospívání. Při tak vysokém zdejším hodnocení jsem se téměř obával dát "pouhé" čtyři hvězdičky.
Vlastní spravedlnost
Camilla Läckberg
Camilla Läckberg je bezesporu vynikající spisovatelka detektivek a hned po prvním dílu série Patricka a Eriky jsem si ji oblíbil. Doslova jsem všechny čtyři díly zhltal. Nejraději mám umně konstruovanou zápletku sahající vždy do minulosti, kdy se vytahují kostlivci ze skříní a otevírají dveře dávno zabouchnuté. Vlastní spravedlnost mi připadla trochu pomalá v rozjezdu, dosti nečekaně bylo hodně prostoru vymezeno Mellbergovi, pak už jsem byl dějem opět naprosto pohlcen, nicméně závěrečné rozluštění mě zklamalo, protože mě napadlo už v půli knihy. Nejsem žádný čtenář, jenž rozluští každou detektivku, ale tady se mi zdá, že nám to Camilla servírovala přímo pod nosem a nešlo to neodhalit. Takže proto hvězdička dolů, avšak přesto se těším netrpělivě na další díl...
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Celou dobu jsem byl v neustálém napětí a doslova hltal stránky, závěrečná pointa mě však dosti zklamala, především motiv, ten se mi zdá značně nereálný. Ale dalšímu dílu dám každopádně šanci, proč by v ČR nemohli být kvalitní detektivkáři?
Zapletení
Zygmunt Miłoszewski
Zygmunt Miloszewski pro mě představuje největší literární objev tohoto roku. Nemohl jsem se od jeho čtvrtého počinu odtrhnout. Výborně propracovaná detektivka se sympatickým ústředním hrdinou, znamenitě vykreslená polská metropole a šokující rozuzlení, při němž jsem zalapal po dechu. Miloszewski se jeví jako všestranný autor, má za sebou už např. knihu pro děti a horor, nyní se blýsknul detektivkou. Škoda jen, že u nás asi jeho další knihy nevyjdou...
Ledová princezna
Camilla Läckberg
Moje první setkání s veleúspěšnou švédskou autorkou klasických detektivek zasazených do současnosti. Knihu jsem přečetl jedním dechem a oblíbil si ústřední dvojici Patrika a Ericu. Největší klad, který spočívá v románech C. Lackberg a obecně v severských krimi, ve výborně propracovaných postavách, prolínání minulosti se současností a zasazení příběhu do města, jehož atmosféru lze z knihy nasát.
Další báječný rok
Michal Viewegh
Přiznám se, že prvních asi dvacet stran jsem byl hodně naštvaný, a to je u mě nezvyk, protože patřím dlouhodobě mezi Vieweghovy příznivce a bráním jeho dílo. Postupně jsem se ale opět začetl a s mnoha myšlenkami a postřehy naprosto souhlasil. Vadí mi pouze jeho kritika Paula Coelha a Haruki Murakamiho, avšak později to napravil chválou Stiega Larssona a Nicka Hornbyho. Nejdůležitější pasáž, kterou by si všichni kritici měli přečíst, se nachází v druhé půli knihy. Peníze, které vydělal, nikde neukradl, nic nevytuneloval narozdíl od jiných darebáků, jimž naši novináři a televize věnují daleko více prostoru a někdy i nekritické přízně. Kdo jej nemá rád nebo jim pohrdá, ať jej sakra nečte a nenaváží se do něj. Já se na Ordinaci v růžové zahradě či Ulici taky nedívám a nepranýřuji herce, kteří v tom hrají a diváky, kteří se na to dívají. Každý má právo věnovat se tomu, co jej baví. Na závěr - domnívám se, že třeba Vybíjená je jedna z nejlepších českých knih posledních let a v ČR se zkrátka úspěch příliš neodpouští.
Obyčejné lásky
Maxim Biller
Rozhodně se jedná o čtivou sbírku povídek, některé povídky pobaví, vzbudí melancholii či nostalgii, poučí, zanechají v člověku něco příjemného, nicméně zdá se mi, že v této sbírce je tak trochu na škodu, že některé povídky jsou příliš krátké. Poté, co jsem knihu odložil, si na příliš postav nevzpomenu, protože jsem se s nimi nestačil sžít. Chápu, že povídka si neklade za cíl detailně zkoumat hlavní protagonisty, přesto nevím, na kolik povídek si vzpomenu za měsíc, za dva, za rok...
