Morčata

Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo. Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci ... celý text

Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo.
Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“ méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/1198/morcata-1198.jpg 3.7102
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Přidat komentář
Jane100
23. července

Kniha se mi fakt nelíbila. Strašné. Celou dobu jsem trpěla. Jak tohle může být něčím oceňované?

bejan
07.12.2016

Výsostná literatura. Stylem i tématem. Ač reagovala na události nastupující normalizace, ukazuje se jako velmi aktuální i dnes. Tahle útlá knížka navazuje v tom nejlepším na Kafku. Je vtipná, sarkastická, přemýšlivá, surreálná, alegorická, temná, lidská - velmi lidská.
Budete přemýšlet, žasnout nad vaculíkovskými obraty a budete se smát a smát, až vám úsměv zamrzne na rtech...

Zdeňula
16.04.2016

Taková oddechová kniha.....až na ten konec, ten jsem četla dvakrát a stejně nechápu...

barbora5925
02.01.2016

Není pravda, že kniha vám nic nezanechá, když už uvažujete nad autorovym textem, to je úspěch knihy.
Možná v sudu pan inženýr, schoval materiály k zjištění ztráty peněz, aneb dokonce samotné peníze, to už ale jen v naší fantazii.

Spýťa
06.12.2015

Sarkastický román, který skvěle popisuje totalitní éru. Osobně se mi kniha líbila, ačkoliv obsahovala nemálo nezáživných pasáží.

kozo.roh
07.09.2015

Morčata vypadají ze začátku neškodně a vtipně, jakoby vylezla od Ivana Krause. Zdánlivě realistická morčata prolínají se surealistickou bankou, až postupem času převládá druhá linie příběhu, ta temnější, kafkovská. Je to úplně jiný Vaculík než v dalších knihách.

DiskretniBarman
13.08.2015

Vaculíkovi jsem se dlouho nevím proč vyhýbal, až teď jsem zkusil tohle a byl jsem příjemně překvapen. Bavila mě jeho práce s jazykem i vypravěčská poťouchlost, ale konec knihy jsem úplně nepobral, což je jeden z důvodů, proč nedávám maximální hodnocení.

Gandalfek
07.08.2015

Celá knížka skvělá, ale přiznám se, poslední dvě stránky jsem nepobral. Kdo byl v místnosti? Co bylo v sudu? A jak to celé ovlivňuje hlavní myšlenku knížky?

Belbo
21.03.2015

Na otázku co že tím chtěl pan Vaculík říct, mám jednoduchou odpověď: pouze to, co napsal :)

petiska
03.06.2014

Abych měla říci pravdu - moje představy o autorově tvorbě byly zcela odlišné před a po přečtení této alegorie. Když jsem si přečetla pár Vaculíkových fejetonů, hrozně se mi autorův styl psaní a jazyková stránka zalíbily. Ukázky, které jsme četli ve škole z Českého snáře a Sekyry, byly velice vábivé. Říkala jsem si: Ano, dám tomu šanci. Půjčila jsem si od něj právě tyto knihy včetně Morčat a Jak se dělá chlapec. Byla jsem šokovaná, že jsem se ani do jedné nedokázala takříkajíc "zažrat". Ani jedna kniha mě nezaujala. Pokoušela jsem se nadějně alespoň přečíst román Morčata.
Co bych řekla ke knize? Příliš jednoduchá, než aby to byla pravda. Ze začátku se mi kniha četla špatně. Později jsem si na výrazy zvykla a ke konci knihy mi to už ani nepřipadalo nepřirozené. Příběh jsem pochopila ihned. Budu ale muset být příšerně a až nevkusně kritická, co se týká stavby děje. Neustálé odbočování od děje, prolínání myšlenek, odskakování od tématu, řešení nepodstatných a absurdních věcí, které končily obvykle v rodině hádkou, vyloženě týrání morčat, provokativní postoj ke všemu, co se v díle jen objevilo... Zkrátka jsem si tu knihu nemohla užít. Nebavila mě tím, co vyjadřovala. Nechápu, o co se autor snažil nebo co se nám knihou vlastně snažil říct, ale ještě nikdy jsem nic podobného nečetla. Kniha mi nedala nic. Neříkám, že to byla ztráta času, ale opravdu jsem tímto příběhem zklamaná. Fejetony super, tohle příšerné. Myslím, že tohle bylo takové prolínání všehovšudy se vším. Možná je to jenom můj pocit, ale některé myšlenky byly opravdu zbytečné. Jediná věc, kterou jsem si odsud odnesla bylo to, jak vypadaly tenkrát v době kapitalismu jezdící výtahy. Omlouvám se za kritiku -

ondrej.mikel20
20.06.2013

Těžko říct, co tím vším chtěl přesně - v tomto případě prozaik a ne básník - říct.., když je to teda ta alegorie... Je však jasné, že je to takový nějaký pamflet proti komunistickému režimu...Jeden úryvek z knihy se mi ale v celku dost líbil (JE TREFNÝ A VTIPNÝ), tak ho sem přepíšu s dovolením: "...Za čtrnáct dní mi článek o morčeti přišel z ministerstva školství zpátky. V průvodním dopise mi ti poserové psali, že ho nemohou do čítanky zařadit, protože je dlouhý. To znám, tak se vymlouvají všecky redakce, když se jim nechce otisknout pravda, která je zřejmá i devítiletému děcku. Dlouhý, dlouhý! Nejdřív jsem chtěl na to ministerstvo jít, pak jsem si řekl, že postačí napsat jim, a potom jsem se rozhodl úplně se na ně vykašlat. Nač se zahazovat? Ostatně, oč jde? Proč kamsi psát a proč psát články o morčeti, které je v pořádku? Když se na ně jen podívám, hned vidím, co je hlavní. Kdo si neumí v životě najít vyrovnání, užere se marnou ctižádostí, pošetilou řevnivostí a nízkou závistí. Normální člověk nikam nepíše. Buď má všecko v pořádku, v bance i v blance, nebo nemá, ale pokud to má v pořádku aspoň v hlavě, tak zas ví, že mu to nikdo jiný do pořádku nedá. Jen se na jeho bídě může pár lidí přiživovat, než ho definitivně nechají tak. Nač tedy psát. Lepší je spát. Psaní je vždycky jaksi projev bezmoci nebo plod pocuchaných nervů, prozrazuje komplexy nebo špatné svědomí. Čím větší literatura, tím větší hysterie, všimněte si. Tichý Don: je to špatné svědomí za zabité, nebo komplex méněcennosti za málo zabitých v tak příznivé sezoně? Psaní je zdravé, jen když je to libůstka, zábava pro autora i čtenáře nebo způsob obživy. Já, například, se bavím a uhýbám počtům..."

bibi.r
12.04.2013

Nedočetla jsem to... nějak jsem se v tom nenašla

sachista
14.12.2011

Nesmírně pravdivá kniha, jež přesně popisuje chování jedince, který je v určitém prostředí utlačován a potřebuje si své útrapy kompenzovat na ještě slabších jedincích.

papaja
01.12.2011

Mé nejoblíbenější zvíře? Hlodavec jakéhokoli druhu..hrůza...při čtení jsem trpěla a přetrpěla, jen kvůli tomu, abych si odškrtla knihu z povinné literatury..sice byla kniha propracovaná a mnoho věcí bylo "mezi řádky" ale ty morčata...ještě teď mám z toho trauma..a to se mi název tak líbil..