sachista komentáře u knih

Mé první literární setkání s Emilem Haklem a musím konstatovat spokojenost s úsměvem od ucha k uchu. Kniha nemá ucelený děj, nedá se ani pořádně komentovat, je to sbírka různých historek, zážitků, střípků a postřehů ze života. Já jsem se velmi dobře bavil, některé hlášky jsem si poznamenal a seznamoval s nimi své blízké. Původní verzi jsem nečetl, proto nedokážu posoudit, zda autor udělal dobře, že svůj román přepracoval.

2 30.01.2017

Mons Kallentoft definitivně ztratil dech. Poctivě jsem přečetl všech sedm dílů série s Malin Fors, ale jsem bezpečně přesvědčen, že měla skončit s pátým ročním obdobím. S elementy to Kallentoftovi nejde, a to nás tedy nejspíš čekají ještě nejméně další tři příběhy. Je to škoda, protože prvních pět dílů bylo opravdu skvostných. Nyní už se zápletka vaří z vody, originální vypravěčský prvek s obětí zůstal, ale už nepřekvapí. Chtělo by to něco nového, osvěžujícího, klidně nějaký šok, ten se tedy povedl v závěru, ale typicky drsným severským způsobem. Spíše by to chtělo šok v osobě vraha, takhle si jen čtenář řekne, hm, to mě napadlo/nenapadlo a už ho to za deset minut nezajímá. Já jsem už přečetl padesát stran z další knihy a Větrné duši jsou pro mě minulostí dřív, než se řekne Kallentoft.

3 22.01.2017

Tato kniha je nejenom krásná vizuálně, ale i obsahem. Některé kapitoly jsou vyloženě pohlazením na duši. Nestačím se divit, že naše přední herečka pouze se základním vzděláním dokáže tak přesně popsat některé věci, stavy, jevy, dojmy, emoce, zážitky, myšlenky. Když si vzpomenu na základní školu a ty kolegy, kteří už dál studovat nechtěli nebo nemohli, ti by nenapsali ani deset vět, natož celou knihu. Aňa vyvrací mantru poslední doby, že musíme být všichni vysokoškoláky, aby z nás něco bylo a někam jsme to dotáhli. Příjemný čtenářský zážitek a jako zájemce o astrologii nemohu nepoznamenat, že jde poznat, že to psal člověk ve znamení Berana (sám jsem Beran).

8 16.01.2017

První třetinu jsem zakoušel podobný pocit jako u mé oblíbené francouzské filmové série Návštěvníci - u třetího dílu jsem si říkal, je příjemné vidět zase oblíbené postavy a smát se stejným vtipům, ale lze na tom stavět donekonečna? Totéž jsem si říkal u třetího dílu Aristokratky, ale po polovině jsem se zase naladil na komediální notu všech obyvatel hradu Kostka a asi se stejně opět těším na pokračování, které určitě přijde.

6 02.01.2017

Každý pozorný milovník detektivních románů manželovo tajemství velmi rychle odhalí. A to pro mě znamená nevýslovné zklamání, nicméně Liane Moriarty tento román napsala tak neskutečně čtivě a poutavě, že jsem byl stejně zvědavý, jak to všechno dopadne a kam se příběh všech tří hlavních postav ubere. A musím konstatovat, že Manželovo tajemství je zatraceně dobrá kniha a nečiní mi tak problém udělit hodnocení nejvyšší. Nejspíš můj poslední čtenářský zážitek v roce 2016 a jsem moc rád, že tolik kvalitní.

11 30.12.2016

Patrik Hartl mě potěšil i potřetí, opět se mi dostalo hořskosladkého příběhu a ty já mám nejraději, protože jaký život ve skutečnosti je? Hořkosladký? Asi jen zlomek lidí jej mám v celém rozsahu hořký anebo pouze sladký. Začal jsem s Veronikou, její příběh byl hodně silný a přečetl jej poměrně rychle, s Jáchymem jsem měl zpočátku trochu potíže, ale postupně jsem se do něj začetl stejným způsobem. Název knihy přesně odpovídá životním peripetiím obou hlavních postav. Jak jednou prohlásil Michael Haneke, kdo je šťastný permanentně, je idiot, všichni zakoušíme ty krátké okamžiky štěstí, které jsou natolik vzácné, že si jich musíme vážit. Patrik Hartl se vyprofiloval v jednoho z nejúspěšnějších současných českých spisovatelů a dramatiků.

7 25.12.2016

Pomalejší rozjezd, ale pak mě doslova zachvátil uragán nostalgie - při čtení Nestydatých plavek jsem vzpomínal na své kultovní čtenářské zážitky z období dospívání a sérií Mladí v hajzlu. Autorův humor se nezapřel ani zde, dá se říct, že Nestydaté plavky jsou Mladí v hajzlu pro dospělé. Dvě třetiny knihy jsem zhltnul během dvou cest letadlem. Výborná zábava.

2 17.11.2016

Vůbec nechápu, jak tahle knížka mohla dostat nějakou detektivní cenu. Pokud budeme hovořit o psychologickém thrilleru, tak to lze akceptovat, ale detektivka to není ani omylem, protože se nedá hovořit o žádném vyšetřování, pátrání a už vůbec ne o nějakém překvapení. Celý příběh mi připadá morbidní a místy až vysloveně nechutný. Kdybych knihu nedostal jako dárek, asi bych ji ani nedočetl, přestože jsem byl zvědavý, jestli autorka aspoň v závěru něčím překvapí. Nepřekvapila a budu se dlouze rozmýšlet, jestli v budoucnu sáhnu po jejím dalším románu, který už snad vykazuje alespoň nějaké znaky detektivky.

2 30.10.2016

Lunapark si mě nejvíce získal svojí atmosférou, na mě padla až jakási melancholická a nostalgická tíseň a nebylo mi úplně dobře u srdce. King to napsal výborně, žánrově bych Lunapark zařadil jako detektivní příběh s hororovým nádechem, ten nádech je ale pořádně intenzívní. Hlavní postava Devina mi byla velmi sympatická a fandil jsem mu v jeho hlavním úsilí.

2 26.09.2016

U debutů filmových i literárních bývám shovívavý, to dodržím i tentokrát. Vertigo je čtivá záležitost, slupnul jsem ji poměrně rychle, ale nepředstavuje pro mě žádný literární zázrak, něco, co by se nějak vymykalo, vybočovalo. Množství vulgarismů už dnes máme v každém druhém románu či novele. Myslím, že se autorovi podařilo poměrně věrně vystihnout atmosféru devadesátých let, na něž já osobně vzpomínám moc rád a stejně jako hlavní hrdina, jsem v nich také procházel obdobím dospívání. Suma sumárum, Vertigo je dobrá kniha, ale neční nad průměrem tolik, že by měla sbírat ocenění.

1 22.09.2016

Jedním slovem zklamání. Nejslabší díl celé série. Domnívám se, že Kallentoft měl celou sérii ukončit po Pátém ročním období, které mohlo být tím správným vyvrcholením. Místo toho pokračuje ve vymýšlení nových témat, ale výsledkem je naprosto podprůměrná, téměř nenapínavá krimi, jakých můžeme číst a vidět stovky. Malin a její soukromí je také tak trochu nastavovaná kaše. Myslím, že mělo smysl to ukončit a pustit se do nové série počínající Zackem. Jsem zvědavý, zda se můj negativní dojem potvrdí u Větrných duší či zda budu naopak příjemně překvapen.

18.09.2016

Další knižní hit, který mi neunikl a musím říct, že jsem se v duchu často docela příjemně bavil. Některé, spíše ryze ženské pasáže, mě příliš nechytly, ale to hlavní - jemné a lehké nakouknutí pod pokličku hereckého světa bylo zábavné a poučné. Všichni si filmaře tak nějak představujeme a máme své subjektivní náhledy, které se mohou zásadně míjet s realitou. Marušce jsem fandil i ve Stardance a potvrdilo se mi, že je to sympatická holka, která se nebojí odhalit vlastní strachy a nejistoty.

6 10.09.2016

Letos asi nejpozoruhodnější kniha, jakou jsem přečetl. Největší klad, který autorce přičítám, je znamenité vystižení atmosféry mnohdy dalekých krajů, cítil jsem silný závan dobrodružství, zcela jsem se oddal fantazii a putoval z Německa přes Finsko do Ruska, Afriky a do Brazílie. Rovněž se zcela ztotožňuji s vyzdvihováním autorčina poetického a nápaditého jazyka, byť si mnohdy nebere servítky a čtenář je zahlcen přílišným naturalismem. O to cennější je překlad do češtiny z tak složitého a nám vzdáleného jazyka, jakým je finština.

4 24.07.2016

Camilla docela přitvrdila a přiblížila se tak svým švédským, respektive severským souputníkům. Přesto si zachovává svůj jedinečný styl založený na klasické, poctivě detektivce, propojení minulosti s přítomností a pečlivě promyšleném příběhu. Krotitele jsem si vzal na dovolenou k moři a vysloveně se těšil po každém vykoupání na lehátko a hltání celých řádků. Krotitele považuji za nejnapínavější a současně nejbrutálnější díl série a jsem rád, že i když Camilla čtenáře navádí správným směrem, všechny díly skládačky do sebe zapadnou až v samotném závěru a ani ti nejzkušenější čtenáři detektivek nejspíš nerozluští úplně všechno.

2 07.07.2016

Se žánrem mikropovídky jsem se setkal úplně poprvé a musím říct, že jsem se náramně bavil. Přinejmenším osmdesát procent povídek bylo povedených, vtipných či hořkosladkých. Oceňuji takové umění zkratky, dokázat vystihnout v pěti větách nějaký smutný fenomén a podat jej vtipným či tragikomickým způsobem. Výborná zábava na část sobotního odpoledne.

2 19.06.2016

Mám pocit, že Andělíčkářka je nejlepším dílem Camilliny série s Erikou a Patrikem. Napětím jsem nedýchal až do opravdu posledních stránek a pro mě bylo konečné rozuzlení přímo děsivé a šokující. A asi je to rovněž poprvé, kdy je mnohem důležitější ta druhá dějová linie v minulosti. Mám jen slova chvály a obdivu a okamžitě se vrhám na Krotitele.

5 16.06.2016

Zpočátku to šlo, ale pak jsem měl pocit, že čtu jednu naivní a nudnou povídku za druhou. Básničky jsem pro jistotu přeskočil, to přiznávám. Na druhou stranu musím uznat, že na zadní straně knihy bylo upozornění, že se jedná o povídky z období dospívání, což zákonitě v sobě nudu, naivitu a trapnost musí zahrnovat.

08.05.2016

Strážce majáku nijak zvláště nevybočuje z nastaveného standardu Camilly Läckberg, opět to třičtvrti knihy vypadá, že jsou policisté beznadějně ztracení, což extrémně zvyšuje napětí, když se čtenář dozvídá, že není žádné stéblo, kterého by se mohli chytit. Myslím, že to Camilla už trochu přehnala s těmi všemi dětmi, měl jsem asi čtyřletou přestávku mezi Mořskou pannou a Strážcem majáku a zpočátku jsem se ztrácel mezi všemi dětmi, které u hlavních postav vystupují. Na druhou stranu řešením každodenních rodinných starostí odlehčila poměrně smutnou a depresivní vyšetřovací linku. Rozuzlení slušné, ale neposadil jsem se z toho na zadek, Strážce majáku nebude v sérii s Erikou a Patrikem zrovna vyčnívat...

4 24.04.2016

Již potřetí jsem absolvoval příjemný čtenářský zážitek se švédskou detektivkou, zase se to velmi dobře a rychle četlo, ale poprvé mě docela zklamala pointa, čekal jsem něco víc sofistikovanějšího. Na druhou stranu přiznávám, že ještě čtyřicet stran před koncem má čtenář pořád pocit, že policie tápe v mlze a to se vždycky počítá. Jenže to pak chce silý úder s pointou a to bohužel nenastalo.

30.01.2016

Dalo by se vypíchnout a zkritizovat některé drobnosti, jež ale s sebou prvotiny většinou nesou. Budu spíše ale chválit, téma možnosti/nemožnosti žít v reálném světě, radovat se z každodenních maličkostí a nepodléhat smutku, je hodně aktuální a možná v následujících letech na aktuálnosti ještě více nabude. Léky smutných jsou zdařilým románem, avšak jako někteří ostatní čtenáři se přikláním k těm, jimž více učarovala právě ta reálná linie, než hrdinská. Doufejme, že Pavel Gotthard na svůj povedený debut naváže a přinese Hostu minimálně stejně zdařilý kousek.

22.01.2016