RyonMathrin komentáře u knih

Tady je svět ještě v pořádku, Albatros totiž tuto knihu vydává co zhruba 10 let :-)
Nádherné Hrubínovy verše, které brzy znáte nazpaměť, doplněné ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Nesmí chybět v žádné dětské knihovničce !

27 03.06.2019

Jedlé, velmi dobré. (Jde přece o houby… tedy, ne, že by šlo o h…, samozřejmě o říši Fungi). Ale teď vážně. Vážně je to dobré. Řekl bych össenciální :-) Tajemný Fomalhiwan se stal jedním z hlavních aktérů a konečně se o něm dozvídáme víc. Po několika dějových zvratech postupně vyplouvají na povrch motivy různých frakcí ve hře o návštěvníka z Hiwaiw. A do hry se dostává další strana… Nechci spoilovat, byla pro mne trochu nečekaná, ale perfektně do všeho zapadá a já se jen tetelím blahem nad propracovaností světa a co z toho ještě vznikne. Zamotává se to pěkně... A ta šprťouchlata, která si autorka tropí z esoterických pavěd, jsou taky k popukání.

Co se týče děje, významné části knihy popisují psychologii postav a to poměrně rozsáhle. Kdybych si takovouto charakteristiku přečetl někde předtím, pravděpodobně by mě to mírně odradilo. Nicméně jsem pochopil, že psychické pohnutky jsou nezbytné, pro tuto knihu zcela organické. Četlo se mi báječně, krásný jazyk a přirovnání. A občas se opět vyskytnou perfektní moudra ze skutečného světa, např.:

Lucas se zatvrdil a spolkl veškeré jízlivé poznámky. Ženská iracionalita je zkrátka druh přírodní katastrofy; moudrý muž snáší takovou pohromu se stoickým klidem, protože ví, že s ní nic nesvede.

„Že Fomajzla nevede zištnost, to jsou jen blbý pindy. Na světě neexistujou žádný jiný motivy než zištnost.“ Ëltaühl teatrálně rozhodila rukama, až široké rukávy zavlály. „Život je kšeftování! Celá ta naše banální a truchlivá vezdejší existence… celý to naše ubohý pinoživý potácení ve výhni Akkütlixovy nevole… dyť to je akorát hromada smluv a příkazů k úhradě!“ hřímala pateticky. „Lidi můžeš házet do škatulek podle toho, v jaký měně chtěj tu svou mrzkou proklatou mzdu: jestli berou radši city a ideály, slávu, pořádnej šuk nebo smysl života… anebo třeba fakt akorát prachy; ale nikdo není mimo, nikdo nemá patent na božskou netečnost! Mocnej mág z Fomalhiwy má taky svoji cenu. Je úplně jedno, že není vyčíslená penězma.“

Takže za mě plný počet a jdu na další díl, Pád do temnot.

27 27.03.2019

Pohnuté příběhy českých a bavorských obyvatel pohraničí - tak bych to stručně shrnul. Poutavě napsané, dobrodružné, podle mě docela autentický vhled do života obyvatelů hor na konci 19. století. Život se tu s nikým nemazlí.
Čekal jsem však více autorových proslulých popisů Šumavy, na můj vkus je jich dost málo.
Rozhodně stojí za přečtení.

27 02.01.2019

Na první přečtení (poslech) jakoby méně záživná, ale s rostoucím počtem opakování oceníte a postavíte na stejný level jako ostatní hry.
Třeba telefonování: "Potřeboval bych vycházkové hole asi takhle dlouhé..."
Nebo Cimrmanův důkaz, že světlo je rychlejší než zvuk...
Filozofie externismu? Nepřekonatelná!
A samozřejmě hlášky ze hry:
"Učí se dobře, to nemohu říct."
"Teď už se ale opravdu žerty stranou! Už mě to namouduši žádná legrace!"

27 04.12.2018

Tohle je samozřejmě nádherná věc, národní poklad, řekl bych.
Když už jsem dětem četl asi po devadesáté, napadlo mne, že by šlo báseň upravit a zakomponovat do veršů jiné zvířátko. Změny jsou minimální a hned je to trochu jiné. Vyzkoušeno se "štěňátkem" (s plyšovým psem v postýlce to bylo i malé divadlo):
"... kníká, kníká, nožky bolí,..."

a "oslátkem":
"... hýká, hýká, nožky bolí,..."

I ten konec se docela dá (s přimhouřenýma očima)
"... a tvá máma za vraty, chřup, chřup, chroupá čerstvé seno s ostatními oslaty..."

27 19.08.2018

Tolik, tolik lásky, oddanosti, cti… oproti bezpráví, osobnímu selhání a hrůze fanatismu. Psané nádherným jazykem.
„Jediný hřích je krádež. Když zalžeš, ukradneš někomu právo na pravdu. Když zabiješ, ukradneš někomu manžela, otce,…“
„… pouhý úsměv, maličkost. Lísteček v lese, který se zachvěje, když polekané ptáče vyletí. … protože s příchodem jara také sníh taje po jednotlivých vločkách. A já jsem možná zahlédl, jak taje první vločka.“
Málokterá kniha mne takhle vzala za srdce.

27 09.04.2018

Tolik nápadů. A tak pěkně podávané, postupně rozbalované. Bubliny vícerozměrného prostoru, Tchien-mingovy pohádky, černá doména... prostě paráda. Někdo zmínil, že by to stačilo na několik knížek, nutno souhlasit. I tak mi trilogie nepřijde "přeplácaná", umožňuje to obrovskou gradaci.
Doporučuji. Pro mne je to jedna z nejlepších sci-fi, jaké jsem kdy četl.

26 03.02.2023

Znovu čteno po 20 letech. Opět doporučuji jako všechny knihy Sira Terryho. Skvělý náhled na upíry. Bábi opět v hlavní roli, ale zbylé čarodějky samozřejmě výtečně sekundují. Třeskutý humor se jako vždy střídá s morálními úvahami a občas nahlédnete do neskutečně hluboké a mrazivé propasti.
Můj oblíbenec Igor, muž mnoha částí, a jeho pes Přešívka - ty bhrostě nejde nhemilovat.
Několik lehoučkých spoilerů/připomenutí:
- "Samovolné" shromáždění Oggů:
"... Ale to byla vůle lidu!"
"No, oni ale občas zapomenou, jaká ta jejich vůle je."
- lávka, která není, čím se zdá
- nápad s Fénixem
- MacFíglové (a jejich dialekt) - třešnička na dortu

26 14.07.2021

Po čase jsem si opět připomněl Dänikena... I po letech je to stále fajn, ponořit se do těchto knih, i když poselství znám. To poselství je jednoduché, dalo by se shrnout do několika vět. Po světě je nesčetně stop, více nebo méně jasných náznaků, ale hlavně ověřených písemných pramenů a to je na tom to nejzajímavější (zmíním hlavně staroindický svazek Vymaanika-Shaastra, objevený a přeložený až ve 20. století. I jen podle krátkých ukázek je neuvěřitelně podrobný...)
Když se nad tím zamyslíte, stačí dát si dvě a dvě dohromady a je to jasné. Ale stále je to pro mě fascinující a stále vyvstává přehršel otázek. I když mám za to, že Ludvík Souček zkoumal tematiku v širších souvislostech.

26 20.03.2019

Tato kniha je na horních příčkách mého pratchettovského žebříčku, pere se o první místo s Mortem. Jak zkombinovat vrahy, pyramidy, filozofii, matematiku, staroegyptskou kulturu a ze všeho si udělat neskutečnou prču.
Posuďte sami. Pokračuji citacemi (možné spoilery, ale věřím, že spíš lákadla):

„…ti byli také v černém, ale v jiných barvách černé. To byl úvod do terciárních barev, barev na druhé straně černé. Těch barev, které dostanete, když černou rozdělíte osmistěnným hranolem. V nemagickém prostředí není snadné je popsat, ale pokud by to chtěl někdo zkusit, může začít tím, že vykouří něco ilegálního a pak si dobře prohlédne špaččí hnízdo.“

Jak popsat tichý pohyb:
„Kruh skla spadl dovnitř a tiše cinkl na podlaze. Dalších několik minut se neozval žádný zvuk. Pak se ozvalo tiché puk-puk olejničky. Stín, který tam tak přirozeně ležel na parapetu, té márnici masařek, se změnil na ruku pohybující se rychlostí rostoucí zeleniny k okenní kličce. Tiše zaskřípal kov o kov a okno se v tichu popírajícím zákon tření pomalu otevřelo. Těpic se přenesl přes okenní rám a zmizel ve stínu pod oknem. Za minutu se místnost naplnila tou intenzivní nepřítomností zvuku, kterou působí osoba pohybující se s výjimečnou opatrností.“

„Moc špatné, taková věc. Umrtví to na nějaký čas celý obchodní svět.“ „Celý obchodní svět, anebo jen tu jeho část, která plave obličejem dolů v řece?“

„…její zpěv ho vždycky rozveselil. Svět se zdál o tolik krásnější, když přestala.“

…Najednou doktora napadlo, jestli nebyl zbytečně konkrétní a zda mu jeho návštěvníci příliš snadno neporozuměli. Medicína byla na ploše zbrusu novým oborem a kdyby jí rozuměl každý, nikam by se nedostala. … Pak doktora něco napadlo. „Je to výjimečná a tajemná choroba,“ zatvářil se tragicky, „která se teď rozšířila po městě. Je způsobena tím… takovým… něčím tak malým, že se to nedá vůbec objevit,“ skončil s vítězným úsměvem na tváři.

„Pokusil se napodobit Diovu chůzi a zjistil, že se mu ten pohyb ve vzpomínkách vrací. Natočili jste trup takhle, pak jste obrátili hlavu takhle, natáhli ruce v úhlu 45° k tělu, dlaně obrátili dolů a dali jste se do pohybu.“

„Bylo to na podlaze a na jednom konci to mělo polštář. Musela to být postel. Těpic se přistihl, jak o tom pochybuje. ... Polštáře vytesané z kamene, je to moje dědictví, musím být připraven na to ho převzít.“ … „Ta ostuda, která padne na jeho předky, až archeologové přeloží zatím ještě nevytvořenou fresku mluvící o jeho vládě: Klikyhák, orel, který má zácpu, vlnovka, hroší zadek, klikyhák. A v roce v období Šefehned, Těpic - bůh slunce dal zavésti kanalizaci a opovrhl polštáři svých předků.“

Teď se zdálo, že má něco na mysli Těpic. „Víš, všechno to flaškování a kdo jsi, co to máš…,“ začal. „Laškování a kdesi cosi,“ opravila ho Ptraci.

„Jak vypadá Efebe?“ „Nikdy jsem tam nebyl, ale co vím, vládne tam tyran.“ „Pak tedy doufám, že se s ním nesetkáme.“ Těpic zavrtěl hlavou. „Není to tak, jak si myslíš. Oni mají každých pět let nového Tyrana. Tyrana s velkým T. A než si sedne na trůn, něco s tím dělají.“ Zaváhal. „Musí ho vždycky… zválet… zvolat… ne, už vím, musí ho nejdřív zvolit.“ „A to je něco takového, co se dělá kocourům, býkům a tak?“ „Hm?“ „No, víš , přece, aby se přestali prát a byli takoví… klidnější.“ „No, abych řekl pravdu, nejsem si tím tak docela jistý.“

A parodie na rádce a manipulátory v postavě nejvyššího kněze Diose:
„Já jsem král,“ zasyčel Těpic. „Jistě, sire,“ promluvil Dios, „nebylo by dobré zatěžovat váš úřad běžnými státními záležitostmi, sire.“

Těpic: „Já kuře nesnáším.“ „Je to tradice, sire,“ řekl Dios, „každý čtvrtek si král
p o c h u t n á v á na kuřeti.“

Dále namátkou Ptakospar 2A a jeho přeměna a popletení dimenzí… největší matematik... potetovaný námořník… samé těžké kalibry.
Četl jsem teď podruhé. A až to začnu zapomínat, už se těším, až se k Pyramidám po čase znovu vrátím a vše si zase připomenu.

26 24.10.2018

Budu se opakovat v hodnocení, protože se jedná o přepracovanou verzi "Pan Kaplan má třídu rád":

Tohle je zcela výjimečná kniha. Nejde o příběh, ale o hrátky s jazykem. Nabité originálními hláškami, které by člověk jen tak nevymyslel a které z většiny vznikly díky genialitě překladu.
Pan Kaplan je tak trochu antihrdina a snaží se přechytračit svého učitele, kterého mi bylo vždy trochu líto, ale jak jsem uvedl, zde nejde o příběh.
Těm, kteří třeba váhají s přečtením pod vlivem zdejších rozporuplných komentářů, doporučuji začít číst, v nejhorším můžete vždy přestat. Ovšem věřím, že se začtete. Ty hlášky fakt stojí za to.
A čtěte nejlépe na nějakém místě, kde jste sami. Kniha totiž způsobuje nekontrolovatelné výbuchy smíchu, které např. v tramvaji nebo autobuse nepůsobí moc dobře.
Zasloužených pět hvězd.

26 23.02.2018

Oproti ostatním knihám že Zeměplochy podle mne tato obsahuje nejméně humoru (odhaduji tak 1/4), o to více však nastavuje zrcadlo pozemských církvím, náboženstvím a fanatismu. Je to brilantní. Je to smutné. Je to neskutečné. Ale hlavně je to boží :)
"A přece kráčí!!!“
Zasloužených 5*.

25 03.10.2022

Pouze 3 hvězdy. Jako samostatná sbírka povídek neobstojí (bez předchozího přečtení Eragona se nechytnete). Jako ukázka světa Alagaesie taky ne. Jedině jako pokračování Eragonova příběhu. A v tom případě je to hodně krátké pokračování... takových několik střípků veliké mozaiky. Ale hezkých střípků, to tedy ano. Spíš to vnímám jako předehru a chci věřit, že se autor do svého světa vrátí na delší dobu.
Murtagh dobrý, čarodějnice slabší, urgalové zprvu průměr, konec mne ale velmi příjemně překvapil.
Pište, pane Paolini, o dracích toho není nikdy dost :-).

25 21.01.2020

Tak oproti prvnímu dílu MKP se mi tato kniha líbila víc. Lépe jsem se ve všem orientoval. Vyprávění mi přišlo na mnoha místech lepší, napínavější. A přesto, že rozsáhlý fantastický svět Malazské říše se neumístí na horní stupně mého žebříčku imaginárních světů (kvůli různým osobním detailům, které by tu jen zabíraly místo), je to fascinující prostředí a byl to pro mě vynikající čtenářský zážitek. Našel jsem zde neotřelé nápady, plastické charaktery, zmáknutý příběh. Jen je to občas strašně kruté a naturalistické (brblám si pod fousy, přestože jsem vyrostl na Sapkowském :-) ), ale k žánru to prostě patří. Některé postavy zemřely. Chvíli to bolí, protože tak nějak fandíte trochu všem, když jste s nimi putovali tak dlouho... a postupně, pomaloučku začínáte chápat, že to tak zjevně muselo být.

Z množství textu občas vystoupily krátké, neskutečně výstižné úryvky. Dvě z těchto perel ocituji, protože podle mě shrnují celou knihu, a zároveň to vůbec není spoiler!
"Umírají děti. To je stručná definice lidstva, řekl bych. Kdo potřebuje tlusté svazky historických knížek? Umírají děti. V těch dvou slovech se skrývá celá nespravedlnost světa. Citujte mne, Kalousi, a nemusíte psát nic dalšího. Ten parchant má pravdu. Ekonomika, etika, hry bohů , to vše je shrnuto v tomto jediném tragickém prohlášení. ..."

"Bohové se usmívali, ale byl to ztuhlý škleb lebky."

Doporučuji.
PS: z postav jsem si oblíbil jednoznačně Felisín, Baudína a Heborika.

25 24.10.2019

Tak jsem zjistil, že jsem vlastně četl knihy pana Kulhánka chronologicky zcela opačně. Začal jsem Cestou krve a přes Noční klub jsem se propracoval k upírům. Přiznám se ale, že kdybych to nevěděl, těžko bych to poznal. Vládci strachu byli perfektní zážitek, a nehodnotím jen akční scény. I klidnější pasáže byl zážitek (POZOR, SPOILER! - například příprava přepadení vojenské základny, která byla precizně popisovaná na mnoha a mnoha řádkách - KONEC SPOILERU).
Na některých místech mi ale přišlo, že Noční klub tuto knihu lehce vykrádá
(pozor, další SPOILER! - mám na mysli zejména dějové schéma: útěk před přesilou nepřátel, jakákoli postava, se kterou se po cestě hrdina potká, je pronásledujícími brutálně zavražděna a zločin je pak sveden policií a veřejným míněním na hrdinu, po kterém jdou všichni - KONEC SPOILERU).
Ovšem to nic nemění na tom, že je to úžasně čtivé... nedůležité věci jako spánek či jídlo odsouváte do neurčita, jen abyste už dočetli.
Vynikající jízda, doporučuji.

25 20.01.2019

Námět je dobrý, parodie na filmový průmysl vynikající, ale... nemůžu si pomoct, příběh mi celkově nějak nesedl. Něco mi tam chybělo nebo přebývalo, neumím to vysvětlit. Samozřejmě jsem se u knihy i tak královsky bavil. Za nápady, hru se slovy a tradiční humor dávám 4 a půl *.

"...Ne ne, ne... Je to to, co řeknete, když něco objevíte,“ blábolila naléhavým tónem postava, ze které tu a tam ještě stoupaly obláčky kouře.
„Speciální slovo,“ dodala a čelo se jí pod vrstvou sazí nakrčilo. Dav, který pochopil, že v nejbližší době k jiným výbuchům nedojde, se začal stahovat kolem.
...
„Jo, máte pravdu,“ pronesl starší muž. „Běžíte po ulici a křičíte: Hoří, hoří!“ prohlásil a zatvářil se vítězoslavně.
...
Pane, počkejte, ozvala se najednou žena s košíkem ryb na hlavě, „Má pravdu, na to je úplně zvláštní slovo. Cizí.“
„No bodejť, rychtyk,“ pravil její soused. „Speciální cizí slovo pro lidi, kteří něco objevili. Vymyslel ho nějakej starej mákoš ve vaně,“ a připálil si dýmku o jeho doutnající klobouk.
...
„... Proč by měl pobíhat po ulici a vykřikovat nějaké cizí slovo? Máme spoustu vlastních dobrých slov na vykřikování.“
„Třeba jakých?“
„No,“ kuřák dýmky zaváhal. „... třeba: Něco jsem objevil! Nebo: Hurá!“
„Ne, já myslím toho magora. Byl odněkud z Cortu. Najednou ho něco napadlo, vyskočil z koupele, pádil po ulici a křičel.“
„A křičel co?“
„Co já vím... asi „Dejte mi někdo ručník!“
...

Sáček se položil a z něj se vykutálelo několik nažloutle bílých nadýchaných nepravidelných koulí. Alchymisté na ně nejistě zírali. ...
.... a když to přestane bouchat, sundáte poklici, ne? A zjistíte, že došlo k metamorfóze kukuřice na tuhle... tohle... tyhle věci. Rozhlédl se po kruhu nechápavých tváří. „Dá se to jíst,“ zamumlal napůl omluvně. „Když k tomu přidáte kousek másla a soli, chutná to jako slané máslo.“

co se týče Viktora, to je též nezapomenutelná postava:
„...Tesařství – to taky vůbec nepřicházelo v úvahu. Už ten název příliš připomínal těžkou práci. Kdysi to zkusil a zanedlouho došli on a dřevo k vzájemné dohodě: on na ně nebude sahat, pokud to nebude nutné, a dřevo se nebude rozpadat, kdykoli se ho Viktor dotkne.“

„Člověka s vyhrnutými rukávy, papírem v ruce a tvářícím se důležitě nikdo nezastaví.“

Viktor ve svém životě nikdy nepracoval. Podle jeho zkušeností byla práce něco, co se stávalo ostatním lidem.

„Hrál jste někdy?“
„Prosím?“ odpověděl Viktor.
„No, jestli jste už někdy jen tak chodil a předstíral, že jste něco co nejste. Nebo že děláte něco, co neděláte,“ vysvětloval Silverfish.
„To ano!“
„Že se nestydíte, takový šikovný mladík...“

nejvyšší obchodní umění:
„Celá věc je v tom, že tady Aťsepicnu, tedy pan Kolík, dokázal prodat párky i těm lidem, kteří si je u něj předtím už jednou koupili.“

a trollí namlouvání:
Zatočil rukou s kamenem a udeřil ji mezi oči. A v té chvíli se to zvrtlo. Tradice říkala, že trollí dívka, ve chvíli, kdy se jí podaří znovu zaostřit a pokud byl kámen přijatelné kategorie, měla zaujmout kladný postoj téměř ke všemu, co jí troll navrhl. Většinou pak následoval klasický člověk pro dva při svíčkách, i když tyhle věci se už dnes většinou nedělaly.

a nakonec:
...silná stránka slečny Dessin byla v tom, že se uměla tvářit unyle, sem tam někomu uštědřila políček a vypadala skvěle, když ležela pohozená mezi hedvábnými polštáři.

25 19.12.2018

Jednoduše skvost. Pořád nechápu tu výtvarníkovu genialitu: průřezy do další stránky, kde je třeba kousek oblohy, dokonale zapadá do obrázku. Pak otočíte, a jen koukáte - najednou jiné roční období, ale podle toho kousku ohraničeného výřezem to vypadalo úplně jinak a přitom je to přirozeně součástí obou obrázků.
Jo, a taky ty verše se zaryly hluboko do mozku. Kdokoli u nás řekne "S radostí...," někdo se chytne a okamžitě pokračuje "...řek, a housle vzal, a hrál, a hrál..." :-)

25 04.12.2018

Hutnější pokračování prvního dílu. Opravdu "kulervoucí". Nad fantazií autora mi klesla čelist. Místy přitažené za vlasy, ale v rámci příběhu OK (hledání vozidla v poušti...) Nové zvraty, mnohonásobně větší počet vystřelených projektilů, ještě cyničtější humor (musíme se držet názvu, že), amputace vlastního chodidla, ... atd. Pozor, kdo z vás se štítí pavouků, varuji, je jich tam plno a z hodně těžko představitelné perspektivy. Přesto mohu jen doporučit. Ne nadarmo se stal Kulhánek králem žánru.
A nejlepší prvek v závěru byl Drobek.

25 24.10.2018

Ohromující dílo, spojující historická fakta s rozsáhlým příběhem fiktivních postav. Co na mě zpočátku zvláštně působilo byl fakt, jak autor popisuje odděleně několik životních příběhů. Funguje jako poněkud nezúčastněný, nezávislý (ovšem podrobný a pečlivý) pozorovatel osudů několika jedinců, vyskytujících se v určitém čase (polovina 12. století) na určitém místě (jižní Anglie). Až postupně začaly z příběhů vykrystalizovávat postavy, kterým jsem začal držet palce a naopak ti, kterým jsem přál brzký konec. Do posledních stránek jsem však zůstával v neskutečném napětí, protože životní linky popisovaných postav jsou tak spletité a poutavé a plné opravdu nečekaných zvratů („Umně utkáno!“ řekly by postavy z Fionavarské tapiserie G.G. Kaye).
Středověk je úžasně vykreslen: závislost na úrodě a počasí, když není obilí, přijde hladomor, lidé opustí zemědělské usedlosti a stanou se vyvrheli, kradou, jen aby měli sousto do úst. Zpupnost a zlovůle vrchnosti, která je schopna ukájet své rozmary na úkor nevinných poddaných. Hrůza dlouhotrvající války a tudíž další ožebračování prostých lidí. Lidská zkaženost, která prorůstá mezi lidmi a míří do mocenských kruhů. Provázanost církve s obyčejným životem a její důležitá úloha ve středověku. Zmíněná zkaženost, prorůstající i církví, oproti ušlechtilosti, pravé víře a službě lidem a Bohu v tom správném slova smyslu. Upřímná víra vůbec prostupuje celým dílem a neustále se znovu vynořuje a potvrzuje, přes nesčetné překážky, jimiž je zkoušena. (Víra a církev jsou dvě různé věci, ale v této knize se velmi pěkně potkávají, tak nějak, jak by to podle mě asi mělo být).
Když se všechny nitky osudů dozapletly a ukončily, ohromně se mi ulevilo. Chvíli jsem totiž autorovi měl za zlé, co všechno postavy potká a jejich příběh jsem silně prožíval.
Bylo to velké sousto, ale těch 900 stránek stojí za to.

25 17.03.2018

Koupil jsem spíše ze zvědavosti, protože pan Bronec je můj oblíbený nakladatel. A nutno říci, že koupě stála za to. Samozřejmě, že audioverze pozvedá knihu na ještě vyšší úroveň díky panu Pobudovi, který opravdu umí. Ale bez kvalitního materiálu by přednes sám o sobě nefungoval. Je vidět autorova zúročená letitá zkušenost práce s literaturou... Jeho styl mi vyloženě sedne. Sci-fi nápady (různá energetická pole, cizí rasy, psychopasti...), jazykové obraty, narážky na ledacos, sem tam hláška nebo vtip. Veliká část knihy je postavena na dialozích, ale v tom právě vidím ten kumšt - dozvěděl jsem se o známé části vesmíru to podstatné a přitom to odsýpalo. Ani akci první díl nepostrádal a líbilo se mi, jak byla napsaná. Za sebe dávám 4 supernovy a jednoho rudého obra.
Těším se na další díly a doporučuji!

24 24.02.2022