Poutník, čarodějnice a červ

Moje očekávání nebyla nijak velká, protože kniha nezastírá, že se jedná o sbírku povídek. Ty jsou dohromady tři, proložené občasným náhledem do života Eragona. Celkově je hodnotím takto: Poutník výborný, Čarodějnice nezajímavá, Červ nezapře snahu, ale byl to takový průměr. Na přečtení to nebylo nejhorší, ale znovu se k tomu vracet nepotřebuju.

Povím to takhle.
Není to žádný zázrak, ale ani to není hrůza. Očekával jsem od té knihy povídky o Eragonovi a ještě nějaké jiné. Příjemně mě překvapilo když tam byla jedna kapitola o Murtaghovi, protože toho jsem nečekal, ale tady byl největší kámen úrazu. Já se snažím chápat jak je práce překladatele těžká a taky vím, že kolem Eragona je spostu takovích překladovích drnů a né gramatických, ale takového typu že v jedné knížce se to jmenuje takhle a v další je to úpně jinak napsaný.
To co jsem, ale spatřil byla noční můra.
Ve všech Eragonských knihách se Murtaghův drak jmenuje Trn a jen v téhle knížce si to překladatel rozmyslel a pojmenoval ho Thorn.
Doslova, to tam neměl nějaké lidi kteří by to zkontrolovali a nevšimly si, že to je úpně jinak než v jiných knížkach!!! A navíc tam byly další podobné chyby, třeba snílci jsou najednou spáčí. Navíc to spáčí vůbec nesedí, protože ten kult hlavně sní a né spí.
Absolutně nechápu kteréj nevšímavej člověk to překládal.
Pak jsem se ty chyby snažil nevnímat a nějak to šlo. Nějakou dobu tam byla čarodějnice Angela což mě taky štvalo, protože ji nemám rád. Pořád musí ze sebe dělat nějakou tajemnou záhadu. Pak čtvrtinu knihy tvořil příběh o Červovi z Kulkarasu, který taky stál za nic. Jenom na konci se to celkem spravilo a nabralo zvrat.
Kniha byla celkově krátka a o Eragonově novém životě jsme se nedozvěděli nic.
Toť vše co tomu říkám.

Kniha Poutník, čarodějnice a červ od Christophera Paoliniho je příjemným návratem do světa Alagaësie, který čtenáři dobře znají z prvních čtyř dílů série Odkaz dračích jezdců. Nejde o klasické pokračování, ale o soubor tří příběhů, které rozšiřují a prohlubují osudy známých postav.

Na knize se mi nejvíce líbilo to, že hezky dovysvětluje události a motivace postav, které jsme už dříve poznali. Paolini dává prostor vedlejším hrdinům a ukazuje jejich příběhy z nových úhlů, což pomáhá lépe pochopit celý svět i jeho historii. Díky tomu působí Alagaësie živěji a uceleněji.

Autor si zachovává svůj typický styl – bohatý popis světa, promyšlenou fantasy atmosféru a důraz na morální dilemata postav. Každý ze tří příběhů má jinou náladu, ale všechny spojuje pocit, že do tohoto světa stále patří a mají v něm své místo.

Knihu bych doporučila všem fanouškům série, kteří se nechtějí s Alagaësií úplně rozloučit. Poutník, čarodějnice a červ není nutné číst jako samostatný příběh, ale jako doplněk, který krásně uzavírá některé otevřené otázky a prohlubuje vztah čtenáře k oblíbeným postavám.

Soubor povídek ze světa Alagaesie, odehrává se po ději tetralogie Odkaz dračích jezdců a jsem ráda, že Paolini na nás fanoušky Eragona nezapomněl a dal nám alespoň malou radost v podobě nějakých informací, co bylo pak a také nové příběhy odjinud.

Zdá se, že kniha vznikla jen proto, aby se trhu připomněl, když si všiml, že prodej tetralogie "Odkaz Dračích jezdců" už asi za moc nestál. Usuzuji to z toho, že děj knihy působí stylem "Rychle něco sesmolit a vydat.". Plus na konci knihy je k přečtení jedna kapitola z Eragona.

K příběhům:
Příběhy The Fork a The Witch jsou o ničem, ale třetí příběh The Worm se mu povedl. Tak alespoň jeden ze tří. :-)

Za mě to je hezká doplňková knížka. Sice nedostaneme žádné nové informace o postavách z původní série, ale je to tenké a tak mi to rychle uteklo.

Knížka se mi z celé série o Eragonovi líbila nejméně. Řekla bych že by bylo lepší udělat o urgalské dívce celou knihu. Vyplatilo by se to více než jedna část. A zrovna byla nejlepší. Jen jsem trošku nepochopila, která čarodějnice byla myšlena v knize z názvu. Jestli je myšlena čarodějnice, myslím, Bachel nebo Angela. Mluvilo se více o Angele tak nevím. Pokud víte poraďte

Všechny čtyři knihy o Eragonovi naprosto miluju, proto jsem byla nadšená, když vyšla další kniha od tohohle autora. Bylo to však jedno velké zklamání.
Kniha postrádala vypravěčský styl, jaký autor použil u své série o Dračích jezdcích a to mi chybělo. Navíc mi přišlo, jako by kniha byla napsána jen kvůli tomu, že autorovi dochází peníze, a tak potřeboval rychle něco napsat.
K Eragonovi se budu vždycky ráda vracet, k téhle knize už se ale vracet asi nebudu.

03.06.2025

Celkem zbytečný návrat k Eragonovi, knize kterou jsem četl v dětství. Ač s kapkou nostalgie byli nové okamžiky se známími i neznámími postavami příjemné, původním knihám se to ani trochu nepřiblížilo.

Na tuto knihu jsem se dost těšil, bohužel byla pro mě velikým zklamáním. Dychtil jsem po informacích ohledně Eragona a Murtagha. Marně. Místo toho jsem se dočkal příběhu o Urgalské dívce, který mě nijak nenadchl a s přibývajícími přečtenými stránkami jsem si říkal, že třeba kniha ještě něco nabídne. Bohužel ne.

11/2025: 26.1. - 27.1.

Čekala jsem něco jiného. Nejprve mě zklamalo, že se o Eragonovi, Murtaghovi nebo Angele nedozvím o moc víc. Malý pohled na Murtagha byl slibný, pak část s Elvou a Angelou byla matoucí a druhá polovina je starodávný příběh o dívce z Urgralu. Když jsem přestala být zklamaná, mohla jsem si užít příběh o Ilgře, který byl dobrý.

Jednohubka a příjemný návrat do Alagaësie. Nejvíc mě asi zaujal příběh o Ilgre. Nicméně mezi oblíbené si tuto knihu nezařadím.

Neskutečná nuda!

Poutník, čarodějnice a červ" od Christophera Paoliniho bylo pro mě příjemným překvapením. Nejedná se o plnohodnotné pokračování Eragonova příběhu, ale spíše o doplnění světa Alagaësie formou několika kratších povídek. Paolini se zde vrací k milovanému světu, který čtenáře okouzlil v původní sérii, a poskytuje další pohled na Eragonovy cesty a na postavy, které jsme si oblíbili.

Kniha nabízí tři příběhy, které jsou propojené rámcovým dějem o Eragonovi po událostech z původní série. Povídky jsou zajímavé a dobře napsané, i když nejsou tak epické nebo rozsáhlé jako hlavní série. Přestože to není velkolepé pokračování, Paolini zachovává stejný magický svět a atmosféru, která fanouškům poskytuje příjemné znovushledání s Alagaësií.

Celkově "Poutník, čarodějnice a červ" působí jako bonusový materiál pro fanoušky, kteří se chtějí znovu ponořit do světa Eragona. Nejde o samostatný příběh, ale o obohacení univerza, které si mnoho čtenářů oblíbilo. Pokud nečekáte plnohodnotné pokračování, ale spíše menší ochutnávku z tohoto světa, kniha vás nezklame.

Kniha povídek různé kvality. Jednoznačně nejlepší je povídka Hostinec, která čtenáře zřejmě měla naladit na připravovaný román o Murtaghovi. Určitě navnadila, ale celkový výsledek sólové knihy pro mě byl značně rozpačitý, ale o tom jinde. Angela s Elvou takový průměr a poslední povídka pro mě nezajímavá a dočetl jsem ji jen ze setrvačnosti.
Dle mého kniha do značné míry trpí podobným nešvarem jako podobné knihy s jednotlivými příběhy, a sice jejich velmi proměnlivou kvalitou. Samozřejmě existují i knihy povídek, kde se sejdou skvělé příběhy (např. Rytíř sedmi království), ale to bohužel není tento případ. Každopádně bylo zajímavé si po dlouhých letech zavzpomínat na Odkaz dračích jezdců a přečíst si něco o dalších osudech některých hrdinů.

Knihu hodnotím průměrně a to především kvůli oblibě příběhu o dračích jezdcích. Nečekal jsem velké navazovaní na předešlou sérii, ale čekal jsem poutavější a zajímavější povídky. Popravdě žádná z povídek mě nenadchla a z knihy jsem rozpačitý. Doufám že se autor vrátí k předešlému stylu psaní a pokračování příběhu z Alagaësie se bude vyvíjet lepším směrem.

Kvůli těmhle povídkám jsem si znovu přečetla celou sérii Odkazu dračích jezdců a upřímně řečeno mě trošku zklamaly. Možná jsem čekala něco jiného (třeba už vylíhnutá vejde, nové draky atd.), ale hlavně to bylo všechno takové nemastné neslané. Nejvíc ubíjející pro mě byla povídka o červu z Kulkurasu, i když měla přece jen nějaké morální ponaučení pro Eragona. Každopádně se mi ale zdá, že autor ještě s tímhle světem neskončil, už jen proto, že zrovna vydal novou knihu o Murthagovi.

Tak mohu říct, že kniha nebyla špatná, ale nebyl to ten správný drive, jaký autor má. Čekala jsem, že se v knížce dozvím více z Eragonova nového světa, ale opak byl pravdou. Jako povídky špatné nebyli, ale nebylo to dle mého očekávání. Škoda, ale tak třeba další obsáhlejší knihy budou opět stejně dobré jako série Odkazu dračích jezdců.

Takové milé doplňkové povídky s malým ponaučením, které jsou spíše oddechové a pro zlepšení nálady.
Velké mínus je ale překlad, protože občas dochází k odlišnému překladu věcí, ale i např. draků atd.
A taky ta podobnost se Silmarillionem??? (A to nejen do stylistické míry, ale i třeba napodobovaní: Morgoth - Gorgoth ...)
Jako fakt?